Zmítáni na moři měnících se hodnot

VE 4. STOLETÍ před naším letopočtem žil v Aténách filozof Diogenés. Vypráví se o něm, že za bílého dne chodil s rozsvícenou lampou a usilovně hledal ctnostného člověka. Jeho úsilí však bylo marné.

Neví se, zda je tato legenda pravdivá. Pokud by však Diogenés žil dnes, asi bychom se příliš nedivili, kdyby bezúhonné lidi hledal ještě usilovněji. Je totiž zjevné, že mnozí odmítají myšlenku etických norem, které by platily pro každého. Sdělovací prostředky jsou plné zpráv o tom, jak v soukromém i veřejném životě morálně selhali politikové, vědci, sportovci, podnikatelé a další lidé. Mnohé hodnoty, kterých si vážily předchozí generace, již dnes uznávány nejsou. Zavedená měřítka jsou přehodnocována a často i odmítána. A i když některé hodnoty uznávány jsou, jen málokdo se jich ve skutečnosti drží.

Náboženský sociolog Alan Wolfe říká: „Dny obecně přijímaných morálních měřítek jsou pryč.“ Uvádí také: „Poprvé v dějinách se většina lidí shoduje na tom, že v otázce morálního vedení se nelze spoléhat na tradice a na instituce.“ List The Los Angeles Times poukázal na postřeh filozofa Jonathana Glovera, který hodnotil uplynulých 100 let a na základě toho prohlásil, že odklon od náboženství a od univerzálních morálních zákonů hraje zásadní úlohu v tom, že ve světě tak výrazně přibývá násilí.

V otázce obecně přijímaných morálních hodnot tedy existuje zmatek. Přesto se někteří lidé nevzdali a stále hledají soubor etických norem. Federico Mayor, bývalý generální ředitel organizace UNESCO, před několika lety prohlásil, že „více než kdy dříve je hledání morálních hodnot jednou z klíčových věcí, které dnes svět dělá“. Světu se to nicméně nedaří. To však neznamená, že takové morální hodnoty neexistují a že není možné je přijmout.

 Je ale vůbec možné, aby se všichni lidé shodli na tom, jaká morální měřítka přijmout? Zjevně ne. A pokud se společnost neshodne na tom, co je správné a co nesprávné, na základě čeho pak jako jednotlivci můžeme hodnoty posuzovat? Takový morální relativismus je dnes velmi oblíbený. Jak si ale ukážeme, ke všeobecnému zlepšení morálky vůbec nevede.

Britský historik Paul Johnson zastává názor, že filozofie relativismu byla jedním z faktorů, jenž „podkopaly vysoce rozvinutý smysl pro osobní odpovědnost a pro závazek vůči zavedenému a objektivně správnému souboru morálních měřítek“, který podle všeho převládal před začátkem 20. století.

Je tedy možné najít ‚objektivně správný soubor morálních měřítek‘ a žít podle „univerzálních morálních zákonů“? Existuje nějaká autorita, která může poskytnout nadčasové a neměnné hodnoty, díky nimž budeme moci žít vyrovnaně a mít naději do budoucna? Těmito otázkami se zabývá následující článek.