Důležité myšlenky z knihy Ezekiel — 1. část
Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z knihy Ezekiel — 1. část
PÍŠE se rok 613 př. n. l. Prorok Jeremjáš v Judě nebojácně ohlašuje blížící se zničení Jeruzaléma a zpustošení judské země. Babylónský král Nebukadnecar již odvedl mnoho Židů do zajetí. Byl mezi nimi i mladý Daniel a jeho tři druhové, kteří nyní slouží na chaldejském dvoře. Většina židovských vyhnanců je u řeky Kebar „v zemi Chaldejců“. (Ezekiel 1:1–3) Jehova tyto zajatce neopouští, ale opatřuje jim svého posla — ustanovuje třicetiletého Ezekiela za proroka.
Kniha Ezekiel byla dokončena v roce 591 př. n. l. a zahrnuje období 22 let. Během té doby Ezekiel vše pečlivě zapisuje. Přesně zaznamenává dobu, kdy jednotlivá proroctví dostal, a kromě roku uvádí také den a měsíc. První část jeho poselství se soustřeďuje na pád a zničení Jeruzaléma. Druhá část obsahuje prohlášení proti okolním národům a poslední část se týká obnovy Jehovova uctívání. Tento článek pojednává o důležitých myšlenkách z Ezekiela 1:1–24:27. Uvedené kapitoly obsahují vidění, proroctví a popis pantomim souvisejících s tím, co mělo postihnout Jeruzalém.
„UČINIL JSEM TĚ STRÁŽNÝM“
Ezekiel má bázeň vzbuzující vidění Jehovova trůnu a potom dostává pověření. Jehova mu říká: „Učinil jsem tě strážným pro izraelský dům a uslyšíš z mých úst řeč a budeš je ode mne varovat.“ (Ezekiel 3:17) Ezekiel dostává příkaz, aby proroctví o obléhání Jeruzaléma a jeho důsledcích předal prostřednictvím dvou pantomim. Ústy Ezekiela Jehova o judské zemi prohlašuje: „Zde jsem! Přivádím na vás meč a jistě zničím vaše výšiny.“ (Ezekiel 6:3) A obyvatelům země říká: „Přijde k tobě věnec [neštěstí].“ (Ezekiel 7:7)
V roce 612 př. n. l. je Ezekiel ve vidění přenesen do Jeruzaléma. Vidí, že v Božím chrámu se dějí skutečně odporné věci. Hněv nad odpadlíky Jehova dává najevo tím, že posílá své nebeské popravčí síly (které představuje „šest mužů“), aby vykonaly jeho rozsudek. Ušetřeni budou pouze ti, kdo mají „označení na čele“. (Ezekiel 9:2–6) Předtím však musí být po městě rozházeny ‚ohnivé uhly‘ Božího plamenného poselství zkázy. (Ezekiel 10:2) Jehova sice ‚uvede na hlavu ničemných lidí jejich vlastní cestu‘, ale slibuje, že rozptýlené z Izraele opět shromáždí. (Ezekiel 11:17–21)
Boží duch odnáší Ezekiela zpět do Chaldeje. Tam prorok předvádí, že král Sedekjáš a lid budou utíkat z Jeruzaléma. Jehova vynáší soud nad falešnými proroky a prorokyněmi a zavrhuje modláře. Juda je přirovnána k bezcenné révě. Hádanka o orlech a révě sice poukazuje na trpké následky toho, že Jeruzalém žádá o pomoc Egypt, ale končí slibem, že ‚Jehova přesadí křehkou větvičku na vysokou horu‘. (Ezekiel 17:22) V Judě však již „žádné žezlo k panování“ nebude. (Ezekiel 19:14)
Odpovědi na biblické otázky:
1:4–28 — Co znázorňuje nebeský vůz? Tento vůz představuje nebeskou část Jehovovy organizace, kterou tvoří věrní duchovní tvorové. Je poháněn Jehovovým svatým duchem. Jezdec na tomto voze představuje Jehovu a je nepopsatelně nádherný. Ovzduší klidu, kterým je Jehova obklopen, symbolizuje krásná duha.
1:5–11 — Kdo jsou čtyři živí tvorové? Ve svém druhém vidění nebeského vozu mluví Ezekiel o čtyřech živých tvorech jako o cherubínech. (Ezekiel 10:1–11; 11:22) V tomto vidění je místo obličeje býka uveden „obličej cherubína“. (Ezekiel 10:14) Je to vhodné, protože býk je symbolem moci a síly a cherubíni jsou mocnými duchovními bytostmi.
2:6 — Proč je Ezekiel opakovaně oslovován jako ‚syn člověka‘? Jehova jej tak oslovuje proto, aby Ezekielovi připomněl, že je pouhý člověk, a tím je zdůrazněn velký rozdíl mezi lidským poslem a božským Původcem poselství. Stejné označení je v evangeliích 80krát použito na Ježíše Krista, čímž je jasně ukázáno, že Boží Syn přišel jako člověk, a ne jako zhmotnělá duchovní bytost.
2:9–3:3 — Proč svitek žalozpěvů a úpění Ezekielovi chutnal sladce? Ezekielovi připadal svitek sladký díky tomu, jaký měl ke svému pověření postoj. Byl Jehovovi vděčný, že mu může sloužit jako prorok.
4:1–17 — Opravdu Ezekiel předvedl scénu, která znázorňovala budoucí obléhání Jeruzaléma? Ezekielova žádost, aby při vaření mohl použít jiné palivo, i skutečnost, že Jehova mu vyhověl, ukazují, že prorok tuto scénu skutečně zahrál. To, že ležel na levém boku, bylo kvůli provinění, kterého se desetikmenné království dopouštělo 390 let — od počátku své existence v roce 997 př. n. l. až do zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. To, že ležel na pravém boku, bylo kvůli 40 letům hříchu Judy, což bylo období od jmenování Jeremjáše jako proroka v roce 647 př. n. l. do roku 607 př. n. l. Během té doby, která trvala 430 dnů, měl Ezekiel jen malé množství jídla a trochu vody, což prorocky poukazovalo na hladomor, k němuž během obléhání Jeruzaléma mělo dojít.
5:1–3 — Jaký význam mělo to, že z té části vlasů, které měly být rozptýleny do větru, Ezekiel několik vzal a zabalil je do svých suknic? Měl tím ukázat, že po 70 letech zpustošení se ostatek vrátí do Judy a opět se chopí pravého uctívání. (Ezekiel 11:17–20)
17:1–24 — Kdo byli dva velcí orlové, jak byly mladé letorosty cedru utrženy a kdo je ta ‚jedna křehká‘ větvička, kterou Jehova přesadil? Dva orlové představují panovníky Babylónu a Egypta. První orel přilétá k vrcholku cedru, to znamená k panovníkovi z Davidovy královské rodové linie. Tento orel utrhne vrcholek mladých letorostů tím, že místo judského krále Jehojakina dosadí krále Sedekjáše. Přestože Sedekjáš tomuto orlu složil přísahu věrnosti, obrací se o pomoc k druhému orlu, k panovníkovi Egypta. Ničeho tím však nedosáhne. Je zajat a odveden do Babylónu, kde pak umírá. Také Jehova utrhne „jednu křehkou“ větvičku, totiž mesiášského Krále. Ten je pak přesazen na „vysokou a vznosnou horu“, nebeskou horu Sion, kde se stane „majestátním cedrem“ — zdrojem skutečného požehnání pro celou zemi. (Zjevení 14:1)
Poučení pro nás:
2:6–8; 3:8, 9, 18–21. Neměli bychom se nechat ničemnými lidmi zastrašit ani přestat s kázáním Božího poselství, jehož součástí je i výstraha pro ničemné. Když se setkáváme s lhostejností nebo odporem, musíme být tvrdí jako diamant. Musíme si však dávat pozor, abychom nebyli necitelní a nemilosrdní. Ježíš měl s lidmi soucit, a proto jim kázal. Podobně i nás by měl soucit podněcovat k tomu, abychom kázali druhým. (Matouš 9:36)
3:15. Poté, co Ezekiel dostal své pověření, zůstal v Tel-abibu. Byl ‚ohromen sedm dnů‘ a po tuto dobu se snažil vyrovnat s poselstvím, které měl veřejně oznámit. Pokud máme pochopit hloubku duchovních pravd, musíme si vyhradit čas na kvalitní studium a rozjímání.
4:1–5:4. Tím, že Ezekiel zahrál tyto dvě prorocké pantomimy, projevil pokoru a odvahu. Při vykonávání úkolů, které dostáváme od Boha, bychom i my měli být pokorní a odvážní.
7:4, 9; 8:18; 9:5, 10. Někoho, nad kým Bůh vynesl nepříznivý rozsudek, nemusíme litovat ani s ním mít soucit.
7:19. Až Jehova bude vykonávat svůj rozsudek nad tímto systémem věcí, nebudou mít peníze žádnou cenu.
8:5–18. Odpadlictví je duchovně zhoubné. „Ten, kdo je odpadlík, ničí svými ústy svého bližního.“ (Přísloví 11:9) Je moudré zavrhnout byť jen myšlenku na to, že bychom odpadlíkům naslouchali.
9:3–6. K tomu, abychom přežili „velké soužení“, je nezbytné získat označení, to znamená stát se zasvěcenými, pokřtěnými služebníky Boha a mít křesťanskou osobnost. (Matouš 24:21) Pomazaní křesťané, které představuje muž s kalamářem tajemníka, se ujímají vedení v díle označování, tedy v kazatelské službě a v činění učedníků. Pokud si chceme své označení zachovat, musíme jim v této práci horlivě pomáhat.
12:26–28. Všem, včetně těch, kdo se jeho poselství posmívali, měl Ezekiel říkat: „Ať jde o jakákoli [Jehovova] slova, už nebude žádný odklad.“ Musíme dělat, co je v našich silách, abychom druhým pomohli získat důvěru v Jehovu předtím, než ukončí tento systém věcí.
14:12–23. Získání záchrany je naší osobní odpovědností. Nikdo to nemůže udělat za nás. (Římanům 14:12)
18:1–29. Za následky svého jednání jsme odpovědni jen my sami.
„ZKÁZU, ZKÁZU, ZKÁZU Z TOHO UDĚLÁM“
V roce 611 př. n. l., tedy v sedmém roce vyhnanství, přicházejí k Ezekielovi izraelští starší muži, aby ‚se dotazovali Jehovy‘. Vyslechnou dlouhou historii o vzpouře Izraele a dostávají varování, že proti nim ‚Jehova vytasí svůj meč‘. (Ezekiel 20:1; 21:3) Náčelníkovi Izraele (Sedekjášovi) Jehova říká: „Odstraň turban a sejmi korunu. Tohle nebude stejné. Povyš i to, co je nízké, a sniž i vysokého. Zkázu, zkázu, zkázu z toho udělám. Pokud jde také o tohle, to jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo [Ježíš Kristus], a jemu to dám.“ (Ezekiel 21:26, 27)
Jeruzalém se musí zodpovídat ze svých špatných skutků. Je odhalena vina Oholy (Izraele) a Oholiby (Judy). Ohola již byla vydána „do ruky těch, kdo ji vášnivě milovali, do ruky synů Asýrie“. (Ezekiel 23:9) Zničení Oholiby je na dohled. V roce 609 př. n. l. začíná 18měsíční obléhání Jeruzaléma. Když je město nakonec dobyto, jsou Židé natolik ohromeni, že svůj zármutek ani nedokážou projevit. Dokud Ezekielovi nepodá zprávu o zničení města „ten, který unikl“, prorok nesmí vyhnancům sdělovat Boží poselství. (Ezekiel 24:26, 27)
Odpovědi na biblické otázky:
21:3 — Co byl „meč“, který Jehova vytasil z pochvy? „Meč“, který Jehova použil k vykonání svého rozsudku nad Jeruzalémem a Judou, byl babylónský král Nebukadnecar a jeho vojsko. Součástí tohoto ‚meče‘ mohla také být nebeská část Boží organizace, kterou tvoří mocní duchovní tvorové.
24:6–14 — Co představovala rez v hrnci na vaření? Obležený Jeruzalém je přirovnán k hrnci na vaření se širokým hrdlem. Rez, která je v něm, představuje mravní špínu tohoto města — nečistotu, nevázané chování a krveprolévání, kterým se provinilo. Jeho nečistota je tak velká, že rez nelze odstranit, ani když je prázdný hrnec postaven na uhly, aby se rozžhavil.
Poučení pro nás:
20:1, 49. Reakce starších mužů Izraele ukázala, že o tom, co Ezekiel řekl, pochybovali. Nikdy k Božím varováním nezaujměme takový pochybovačný postoj!
21:18–22. Ačkoli Nebukadnecar použil věštění, Jehova způsobil, že tento pohanský panovník pochodoval proti Jeruzalému. Z toho je vidět, že ani démoni nemohou zabránit tomu, aby Jehovovi vykonavatelé rozsudku uskutečnili Boží záměr.
22:6–16. Jehovovi se hnusí pomlouvání, nevázané chování, zneužívání moci a braní úplatků. Musíme být pevně rozhodnuti, že se takovým proviněním vyhneme.
23:5–49. Izrael a Juda uzavíraly politická spojenectví s různými národy, což vedlo k tomu, že přijaly jejich falešné uctívání. Dbejme na to, abychom si nevytvářeli pouta se světem, protože by to mohlo zničit naši víru. (Jakub 4:4)
Poselství, které je živé a vykonává moc
Z prvních 24 kapitol biblické knihy Ezekiel můžeme načerpat opravdu mocné poučení. Zásady, které jsou zde uvedeny, ukazují, co vyvolává Jehovovu nelibost, jak můžeme dosáhnout Božího milosrdenství a proč máme varovat ničemné. Z proroctví, jež se týká zničení Jeruzaléma, je jasně patrné, že Jehova je Bůh, který ‚svému lidu sděluje nové věci ještě před tím, než začnou vznikat‘. (Izajáš 42:9)
Proroctví zaznamenaná u Ezekiela 17:22–24 a 21:26, 27 poukazují na zřízení mesiášského Království v nebesích. Toto panství již velmi brzy prosadí to, že se na zemi bude dít Boží vůle. (Matouš 6:9, 10) Máme pevnou víru a neochvějné přesvědčení, a proto se těšíme na požehnání, která toto Království přinese. Skutečně, „slovo Boha je živé a vykonává moc“. (Hebrejcům 4:12)
[Obrázek na straně 12]
Co je znázorněno nebeským vozem?
[Obrázek na straně 14]
Horlivá kazatelská činnost nám pomůže zachovat si „označení“