Jak překonat etnickou nesnášenlivost?

VE ŠPANĚLSKU rozhodčí přerušil fotbalový zápas. Z jakého důvodu? Řada fanoušků totiž zahrnovala urážkami jednoho kamerunského hráče, a ten vyhrožoval, že kvůli tomu odejde z hřiště. V Rusku se staly něčím běžným násilné útoky proti lidem afrického, asijského a latinskoamerického původu. Během roku 2004 zde vzrostl počet rasisticky motivovaných útoků o 55 procent a v roce 2005 se vyšplhal až na 394 případů. V Británii proběhl jeden průzkum, v němž třetina dotázaných Asijců a černochů uvedla, že kvůli rasové diskriminaci přišli o práci. Zmíněné příklady ukazují, jaký trend dnes ve světě panuje.

Projevy etnické nesnášenlivosti mají různou intenzitu — od necitelných nebo útočných výroků až po státní politiku, jejímž cílem je vyhladit určitou etnickou skupinu. * Co je základní příčinou takové nesnášenlivosti? Co můžeme udělat pro to, abychom tento postoj neprojevovali? A je rozumné věřit tomu, že jednoho dne budou mezi všemi lidmi pokojné vztahy? Zajímavě se k těmto otázkám vyjadřuje Bible.

Útlak a nenávist

V jednom biblickém verši je uvedeno: „Sklon lidského srdce je špatný od jeho mládí.“ (1. Mojžíšova 8:21) A tak někteří lidé nacházejí potěšení v tom, že mohou utlačovat druhé. Bible také říká: „Pohleďme, slzy těch, kdo byli utlačováni, ale neměli žádného utěšitele; a na straně jejich utlačovatelů byla moc.“ (Kazatel 4:1)

V Bibli je také ukázáno, že etnická nenávist provází lidstvo už od nepaměti. Například v 18. století před naším letopočtem jeden egyptský faraon nabídl Hebrejci Jákobovi a jeho početné rodině, aby se v Egyptě usadili. Později však začal vládnout jiný faraon, a ten se touto velkou skupinou přistěhovalců cítil ohrožen. O tom, co udělal, biblická zpráva uvádí: „Řekl svému lidu: ‚Pohleďte, lid izraelských synů je početnější a mocnější, než jsme my. Pojďme, jednejme s nimi chytře, aby se nemnožili . . .‘ Dosadili tedy nad nimi velitele nucených prací, aby je utlačovali, když nosili břemena.“ (2. Mojžíšova 1:9–11) Egypťané dokonce nařídili, aby všichni novorození chlapci z potomků Jákoba byli zabiti. (2. Mojžíšova 1:15, 16)

Co je základní příčinou?

Světová náboženství se proti etnické nesnášenlivosti stavěla jen zřídkakdy. Je sice pravda, že někteří jednotlivci proti útisku druhých hrdinsky bojovali, ale náboženství jako celek většinou stranilo utlačovatelům. Tak tomu bylo například ve Spojených státech, kde k útisku černochů byly používány zákony a lynčování a kde nařízení zakazující uzavírání smíšených manželství trvala až do roku 1967. Něco podobného se dělo v Jižní Africe během apartheidu, kdy místní menšina si své význačné postavení zajišťovala pomocí zákonů, k nimž i zde patřilo ustanovení, že do manželství spolu nemohou vstoupit lidé odlišných ras. Mezi těmi, kdo náleželi k etnické skupině podporující nesnášenlivost, byli v obou případech i velmi zbožní lidé.

Bible však odhaluje, že taková nesnášenlivost má hlubší příčinu. Vysvětluje, proč některé  etnické skupiny utlačují druhé. Píše se v ní: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten, kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ (1. Jana 4:8, 20) Tato slova tedy poukazují na základní příčinu etnické nesnášenlivosti. Ať už se lidé prohlašují za věřící, nebo ne, příčinou takové nesnášenlivosti je to, že neznají Boha a nemilují ho.

Poznáním o Bohu lze etnickou nesnášenlivost překonat

Proč lze říci, že k dobrým vztahům mezi lidmi z různých etnických skupin vede poznání o Bohu a láska k němu? Jaké myšlenky z Božího slova člověku pomáhají potlačit touhu ubližovat těm, kdo jsou v jeho očích odlišní? Bible ukazuje, že Jehova je Otcem všech lidí. Píše se v ní: „Pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno.“ (1. Korinťanům 8:6) A dále se v ní uvádí: „Udělal z jednoho člověka každý lidský národ.“ (Skutky 17:26) Z toho vyplývá, že všichni lidé jsou ve skutečnosti bratři.

Dar života, který lidé ze všech etnických skupin od Boha dostali, je jistě důvodem k radosti, nicméně v dávné historii lidstva se stalo něco, co je důvodem k lítosti. Pavel, pisatel Bible, napsal: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích.“ Tak tedy „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Římanům 3:23; 5:12) Jehova je Bohem rozmanitosti — žádní dva tvorové nejsou naprosto stejní. Bůh však ani jedné z etnických skupin neposkytl důvod, proč by se její členové měli cítit nadřazení. Rozšířený názor, že etnická skupina, k níž člověk patří, je lepší než ty druhé, je v rozporu s tím, co se píše v Bibli. Je zřejmé, že poznání o Bohu k dobrým vztahům mezi lidmi různých etnických skupin opravdu napomáhá.

Bůh se zajímá o všechny národy

Někteří lidé si kladou otázku, zda Bůh nebyl vůči ostatním etnickým skupinám zaujatý, když projevoval zvláštní přízeň Izraelitům a když je vedl k tomu, aby byli odděleni od jiných národů. (2. Mojžíšova 34:12) Bůh si Izraelity kdysi vyvolil za svůj zvláštní majetek z toho důvodu, že jejich praotec Abraham projevoval neobyčejnou víru. Jehova starověkému Izraeli sám vládl, a to tak, že mu dal soubor zákonů a vybíral krále. V době, kdy se Izraelité Božímu vedení podřizovali, mohli jiní lidé vidět rozdíl mezi tím, k čemu vede Boží vláda a k čemu naopak panování lidských  vládců, jak tomu bylo u ostatních národů. Jehova tehdy Izraelity vedl také k tomu, že pokud má k němu lidstvo znovu získat dobrý vztah, je nutné předložit oběť. Lze tedy říci, že Jehovovo jednání s Izraelem přineslo užitek všem národům, což je v souladu s tím, co Bůh řekl Abrahamovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.“ (1. Mojžíšova 22:18)

Židé měli navíc tu výsadu, že dostali Boží posvátná prohlášení a mohli být národem, v němž se narodil Mesiáš. Ale i z toho měly mít užitek všechny národy. V Hebrejských písmech, která Židé obdrželi, je působivě popsána doba, kdy všechny etnické skupiny získají bohaté požehnání: „Mnoho národů jistě půjde a řekne: ‚Pojďte a vystupme na Jehovovu horu a k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách . . .‘ Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. A skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli.“ (Micheáš 4:2–4)

I samotný Ježíš Kristus kázal pouze Židům, a přesto prohlásil: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ (Matouš 24:14) O tuto dobrou zprávu nemá být ochuzen žádný národ. Jehova tedy dává dokonalý příklad v tom, že se všemi etnickými skupinami jedná nestranně. „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35)

Skutečnost, že se Jehova stará o všechny národy, je patrná i z toho, jaké zákony starověkému izraelskému národu dal. Všimněte si, že vzhledem k Neizraelitům, kteří žili na území Izraele, Zákon vyžadoval víc než jen toleranci. Bylo v něm uvedeno: „Cizí usedlík, který s vámi přebývá jako někdo cizí, by se měl pro vás stát jako váš rodák; a budeš ho milovat jako sám sebe, neboť jste se stali cizími usedlíky v egyptské zemi.“ (3. Mojžíšova 19:34) Z mnoha Božích zákonů se Izraelité učili, že k přistěhovalcům mají být laskaví. V souladu s tímto pokynem jednal například Boaz, předek Ježíše. Když na svém poli uviděl paběrkovat cizinku, která byla v nouzi, postaral se o to, aby jí ženci nechali na poli dostatek obilí. (Rut 2:1, 10, 16)

Ježíš učil lidi jednat laskavě

Pravdu o Bohu Ježíš odhalil ve větší míře než kdokoli před ním. Svým následovníkům ukázal, jak být laskaví k těm, kdo jsou odlišní. Jednou se dal do řeči s jistou Samaritánkou. Žena byla překvapená, že s ní mluví, protože Židé se na Samaritány jakožto etnickou skupinu dívali s opovržením. Během rozhovoru jí Ježíš laskavě pomohl pochopit, jak by mohla získat věčný život. (Jan 4:7–14)

To, jak bychom s lidmi z jiných etnických skupin měli jednat, nám Ježíš ukázal i v podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ten cestou uviděl vážně zraněného Žida, kterého  přepadli lupiči. Mohl si jednoduše říct: ‚Proč bych měl pomáhat Židovi? Vždyť Židé mým národem pohrdají.‘ Podle Ježíšova vyprávění však Samaritán na cizince pohlížel jinak. Na rozdíl od pocestných, kteří kolem zraněného Žida jen prošli, byl Samaritán „pohnut lítostí“, a pro toho muže udělal více, než bylo nezbytné. Nakonec Ježíš své podobenství uzavřel slovy, že ten, kdo si přeje získat Boží přízeň, by měl jednat stejně. (Lukáš 10:30–37)

Apoštol Pavel učil, že každý, kdo se chce líbit Bohu, musí změnit svou osobnost a ve svém jednání s lidmi napodobovat Boha. Pavel napsal: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyklostmi a oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu Toho, jenž ji stvořil, kde není Řek ani Žid, obřízka ani neobřízka, cizinec, Skyta . . . Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kolosanům 3:9–14)

Může poznání o Bohu lidi změnit?

Může ale člověk díky poznání o Jehovovi Bohu své chování k lidem z jiných etnických skupin opravdu změnit? Uvažujme o tom, co zažila jedna žena z Asie, která se přistěhovala do Kanady. Tato imigrantka pociťovala zklamání, protože na vlastní kůži poznala, co je to diskriminace. Pak se však seznámila se svědky Jehovovými, kteří s ní začali studovat Bibli. Později jim napsala dopis, v němž svou vděčnost vyjádřila těmito slovy: ‚Jste běloši, ale jste velmi milí a laskaví. Když jsem si uvědomila, že jste úplně jiní než ostatní běloši, říkala jsem si, čím to je. Pořád jsem nad tím přemýšlela a dospěla jsem k závěru, že jste Boží svědkové. Na té Bibli opravdu musí něco být. Na vašich shromážděních jsem viděla mnoho lidí, jejichž kůže byla bílá, černá, snědá a žlutá, ale jejichž srdce byla stejná — průzračná —, protože to byli bratři a sestry. Teď už vím, proč jste takoví. Je to díky vašemu Bohu.‘

V Božím slově je předpověděna doba, kdy „země jistě bude naplněna poznáním Jehovy“. (Izajáš 11:9) Už dnes se ale splňuje biblické proroctví o tom, že v pravém uctívání má být sjednocen velký zástup milionů Božích služebníků „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjevení 7:9) Tito lidé se těší, že na celém světě už brzy bude nenávist nahrazena láskou. Tak Jehova splní svůj záměr, který oznámil Abrahamovi — totiž že „budou požehnány všechny rodiny země“. (Skutky 3:25)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 4 a 5]

Boží Zákon vedl Izraelity k tomu, aby milovali cizí usedlíky

[Obrázek na straně 5]

Co se můžeme naučit z podobenství o milosrdném Samaritánovi?

[Obrázky na straně 6]

Bůh žádné etnické skupině neposkytl důvod, proč by se její členové měli cítit nadřazení