„Jazyk nás rozděluje, ale láska nás spojuje“

Vysvobození. Záchrana. Po celá staletí lidé touží po tom, aby byli zbaveni břemen a starostí. Jak můžeme životní problémy zvládat? Budeme od nich vůbec někdy osvobozeni? A pokud ano, jak?

ODPOVĚDI na tyto otázky byly obsaženy v programu třídenního oblastního sjezdu, který organizovali svědkové Jehovovi a který se od května 2006 postupně konal v různých částech světa. Námět sjezdu: „Vysvobození je na dosah!“

Devět sjezdů proběhlo za účasti tisíců delegátů ze zahraničí. Tyto zvláštní sjezdy se v červenci a srpnu 2006 konaly v Praze, v Bratislavě, v polských městech Chorzów a Poznaň * a také v pěti německých městech — v Dortmundu, ve Frankfurtu, v Hamburku, v Lipsku a v Mnichově. Celkový počet přítomných na těchto sjezdech přesáhl 313 000.

Jakou atmosférou se sjezdy vyznačovaly? Jak na ně reagovala veřejnost? A jaké pocity si z těchto sjezdů odnášeli jejich účastníci?

Přípravy

Jak zahraniční hosté, tak místní svědkové se na sjezdy velmi těšili. Věděli totiž, že to bude nezapomenutelná duchovní událost. Obrovským úkolem bylo zajistit pro delegáty vhodné ubytování. Například v Polsku svědkové nabídli, že ve svých domácnostech ubytují téměř 13 000 hostů z Východní Evropy, kteří přicestují na sjezd v Chorzówě. Na tento sjezd přijeli delegáti z Arménie, Běloruska, Estonska, Gruzie, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Litvy, Lotyšska, Moldavska, Ruska, ze Spojených států amerických, z Tádžikistánu, Turkmenistánu, Ukrajiny a Uzbekistánu.

Mnozí delegáti museli začít s přípravami na cestu již dlouhé měsíce předem. Příkladem je Taťána, celodobá kazatelka z ruského poloostrova Kamčatka, který leží severovýchodně od Japonska. Na cestu si začala šetřit už rok před sjezdem. Musela urazit asi 10 500 kilometrů. Nejprve cestovala pět hodin letadlem, potom jela téměř tři dny vlakem, a než se dostala do Chorzówa, strávila ještě třicet hodin v autobusu.

Tisíce dobrovolných pracovníků se před sjezdem snažilo upravit stadiony a jejich okolí tak, aby se z nich stala vhodná místa k uctívání.  (5. Mojžíšova 23:14) Jeden příklad za všechny: V Lipsku místní svědkové perfektně uklidili stadion a slíbili, že to udělají i po sjezdu. Vedení stadionu na to zareagovalo tak, že ze smlouvy o pronájmu vyškrtlo pasáž, ve které byla požadována značná částka k pokrytí výdajů za úklid.

Pozvánky

Ve sborech po celém světě se zvěstovatelé snažili, aby o sjezdu „Vysvobození je na dosah!“ byli lidé široko daleko předem informováni. Do této akce se velmi nadšeně zapojili také ti, kdo se chystali účastnit se zvláštního sjezdu. Den před sjezdem rozšiřovali pozvánky ještě do pozdního večera. Přinesla jejich horlivost dobré výsledky?

Bogdan, svědek Jehovův z Polska, potkal jednoho muže pokročilého věku a ten mu řekl, že by se sjezdu rád zúčastnil, ale že má malou penzi, a tak si nemůže dovolit cestovat 120 kilometrů do Chorzówa. Ukázalo se, že v autobusu pronajatém místním sborem je jedno sedadlo volné. Bogdan vypráví: „Řekli jsme tomu pánovi, že s námi může jet zadarmo, když přijde na místo odjezdu v půl šesté ráno.“ On pozvání přijal a na sjezd jel. Později bratrům mimo jiné napsal: „Po návštěvě tohoto sjezdu jsem rozhodnut stát se lepším člověkem.“

V Praze byl jeden muž ubytován v hotelu, v němž byli i někteří delegáti z Británie. Jednou večer jim vyprávěl, že toho dne si také šel poslechnout sjezdový program. Co ho k tomu přimělo? Řekl, že na pražských ulicích dostal pozvánku od deseti různých zvěstovatelů, a tak mu nezbývalo nic jiného, než aby na sjezd šel. Program na muže silně zapůsobil, takže se chtěl dozvědět víc. (1. Timoteovi 2:3, 4)

Hodnotný duchovní program

Program pojednával o tom, jak se vyrovnávat s různými problémy. Zazněly v něm přímočaré biblické rady, jak takové problémy buď řešit, nebo jak je snášet.

Lidé sklíčení stářím, chatrným zdravím, úmrtím svých milovaných nebo jinými osobními problémy dostali z Bible povzbuzení, které jim mělo pomoci dívat se na život z lepší stránky. (Žalm 72:12–14) Manželské páry a rodiče si vyslechli biblické rady, jak lze mít šťastné manželství a dobře vychovávat děti. (Kazatel 4:12; Efezanům 5:22, 25; Kolosanům 3:21) Mladí křesťané, kteří doma a ve sboru slyší moudré rady z Božího Slova, ale ve škole jsou vystaveni nezdravému tlaku vrstevníků, dostali praktické rady, jak se vyrovnávat se společenskými tlaky a jak ,prchat před touhami, které provázejí mládí‘. (2. Timoteovi 2:22)

Opravdu mezinárodní společenství bratrů

Svědkové Jehovovi jsou zvyklí dostávat na svých shromážděních praktické poučení z Písma. (2. Timoteovi 3:16) Zvláštní sjezdy však byly mimořádné svým mezinárodním koloritem. Tentýž  duchovní program na nich probíhal v několika jazycích. Každý den měl proslov někdo z členů vedoucího sboru svědků Jehovových, a zvláštní zajímavost dodávaly sjezdům zprávy z jiných zemí. Tyto proslovy a zprávy byly tlumočeny, aby z nich měli užitek posluchači z různých jazykových skupin, které byly na sjezdu zastoupeny.

Delegáti se dychtivě seznamovali s bratry a sestrami z jiných zemí. Jeden z nich řekl: „To, že účastníci mluvili různými jazyky, nebyl vlastně problém. Právě naopak. Přispívalo to k radostné atmosféře. Hosté sice pocházeli z rozmanitého kulturního prostředí, ale všechny sjednocovala tatáž víra.“ Účastníci sjezdu v Mnichově to vyjádřili těmito slovy: „Jazyk nás rozděluje, ale láska nás spojuje.“ Ať byli účastníci sjezdu z kterékoli země a ať mluvili jakýmkoli jazykem, všichni si uvědomovali, že jsou mezi skutečnými přáteli, mezi svými duchovními bratry a sestrami. (Zecharjáš 8:23)

Projevy vděčnosti

V Polsku bylo během sjezdu nepříjemné počasí, které vyzkoušelo vytrvalost a ocenění delegátů. Nejenže po většinu času pršelo, ale také bylo dost chladno — asi 14 stupňů Celsia. Jeden bratr ze Spojených států řekl: „Horší počasí a nižší teplotu jsem při sjezdu nikdy nezažil a programu jsem rozuměl jen málo. Ale to všechno bylo vyváženo úžasným mezinárodním společenstvím, skvělou atmosférou a mimořádnou pohostinností. Tenhle sjezd byl nezapomenutelný!“

Polsky mluvící účastníci sjezdu, kteří vytrvale snášeli chladno a déšť, byli za to odměněni ještě jiným nezapomenutelným způsobem. Dozvěděli se totiž, že v polštině byla vydána publikace Hlubší pochopení Písma. Kromě toho na všech sjezdech „Vysvobození je na dosah!“ účastníci přivítali zveřejnění nové knihy Stále mějte na mysli Jehovův den.

Mnozí z těch, kdo se některého ze zvláštních sjezdů zúčastnili, na něj budou vzpomínat ještě z jiných důvodů. Kristina, sestra z Čech, která se nabídla, že bude průvodkyní autobusu se skupinou delegátů ze zámoří, vypráví: „Při loučení mě vzala jedna sestra stranou, objala mě a řekla: ‚Tolik jste o nás pečovali! Nosili jste nám jídlo až na místa a starali jste se, abychom měli dostatek vody k pití. Mnohokrát děkujeme za vaši obětavost a lásku.‘“ Sestra měla na mysli to, že hostům ze zámoří byl na místo, kde seděli, donášen balíček s obědem. Jeden bratr vysvětlil: „Byla to nová práce, se kterou jsme neměli žádné zkušenosti. Vždyť bylo potřeba každý den roznést téměř 6 500 balíčků. Bylo úžasné sledovat, kolik bratrů a sester, a dokonce i dětí, se k této práci ochotně nabídlo.“

Jedna sestra, která je z Ukrajiny a přicestovala na sjezd v Chorzówě, prohlásila: „Hluboce na nás zapůsobilo, kolik lásky, péče a štědrosti nám projevili naši spoluvěřící. Slovy ani nedokážeme vyjádřit svou vděčnost.“ A osmiletá Annika z Finska napsala do odbočky svědků Jehovových v Polsku: „Ten sjezd byl ještě mnohem krásnější, než jsem si dovedla představit. Je skvělé patřit k Jehovově organizaci, protože máme přátele po celém světě!“ (Žalm 133:1)

Co říkali přihlížející

Pro některé delegáty byly před zahájením sjezdů uspořádány vyhlídkové zájezdy. Na  venkově v Bavorsku se návštěvníci zastavovali v sálech Království, kde je vítali místní svědkové. Tento projev vřelé laskavosti velmi zapůsobil na jednu ženu, která provázela skupinu delegátů, ale sama není svědkem Jehovovým. „Na zpáteční cestě do našeho hotelu průvodkyně říkala, že jsme byli úplně jiní než ostatní skupiny turistů,“ vypráví jeden z delegátů. „Líbilo se jí, že jsme byli pěkně oblečeni a že všichni spolupracovali s vedoucími skupiny. Nikdo nenadával ani nedělal zmatky. Nemohla pochopit, jak se z neznámých lidí mohli okamžitě stát tak dobří přátelé.“

Jeden bratr, který pracoval v tiskovém oddělení sjezdu v Praze, vypráví: „V neděli dopoledne nás navštívil velitel policistů, kteří sloužili na stadionu. Řekl, že všude panuje klid a že je vlastně bez práce. Mluvil také o tom, že někteří lidé žijící v okolí stadionu se vyptávali, co je to za akci. Když se zmínil o svědcích Jehovových, obvykle se chytli za hlavu. Velitel policistů však říkal: ‚Kdyby lidé alespoň z padesáti procent jednali tak jako svědkové Jehovovi, policisté by vůbec nebyli potřeba.‘“

Mnozí už „vysvobození“ zažívají

Boží Slovo, Bible, překlenuje propasti mezi kulturami a vytváří mezi křesťany pokoj a soulad. (Římanům 14:19; Efezanům 4:22–24; Filipanům 4:7) Zvláštní sjezdy „Vysvobození je na dosah!“ byly toho důkazem. Svědkové Jehovovi již byli osvobozeni od mnoha věcí, které sužují tento svět. Neduhy společnosti, jako je nesnášenlivost, agresivita a rasismus, byly mezi nimi téměř vymýceny, a oni se těší na dobu, kdy bude takových problémů zbaven celý svět.

Návštěvníci těchto sjezdů získali osobní zkušenost s tím, že mezi svědky Jehovovými panuje jednota, ačkoli pocházejí z různých zemí a z rozmanitého kulturního prostředí. Bylo to jasně vidět v závěru sjezdu. Všichni účastníci tleskali, objímali své nové přátele a naposledy se s nimi fotografovali. (1. Korinťanům 1:10; 1. Petra 2:17) Delegáti se do svých domovů a sborů vraceli naplněni radostí, s pevným přesvědčením, že vysvobození ze všech těžkostí a starostí je na dosah, a rozhodnuti, že budou dál pevným sevřením držet Boží „slovo života“. (Filipanům 2:15, 16)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 10]

Sedmadvacet jazyků, a přesto společná řeč

Na všech devíti sjezdech celý program probíhal v místním jazyce. V Německu byly některé proslovy kromě němčiny přednášeny ještě v osmnácti jazycích. V Dortmundu to bylo arabsky, persky, portugalsky, rusky a španělsky; ve Frankfurtu anglicky, francouzsky a chorvatsky/srbsky; v Hamburku dánsky, holandsky, švédsky a tamilsky; v Lipsku čínsky, polsky a turecky; a v Mnichově italsky, v německém znakovém jazyce a řecky. Na sjezdu v Praze byly všechny proslovy předneseny v angličtině, češtině, českém znakovém jazyce a ruštině. V Bratislavě probíhal program v angličtině, maďarštině, slovenštině a ve slovenském znakovém jazyce. V Chorzówě se používala polština, polský znakový jazyk, ruština a ukrajinština. A v Poznani to byla polština a finština.

Celkem sedmadvacet jazyků! Ano, jazyk sice účastníky sjezdu rozděloval, ale jejich láska je spojovala.

[Obrázek na straně 9]

Delegáti z Chorvatska, kteří se sešli ve Frankfurtu, měli velkou radost, že dostali „Překlad nového světa“ ve vlastním jazyce