První překlad Bible v portugalštině — Příběh o nezlomné vytrvalosti

„KDO vytrvává, dosáhne úspěchu.“ Tak zní moto uvedené na titulní stránce náboženského pojednání, které napsal v 17. století João Ferreira de Almeida. Sotva lze výstižněji charakterizovat muže, který zasvětil svůj život překládání a publikování Bible v portugalštině.

Almeida se narodil roku 1628 ve vesnici Torre de Tavares v severním Portugalsku. V dětství osiřel a o jeho výchovu se pak v portugalském hlavním městě Lisabonu staral jeho strýc, který byl členem jednoho církevního řádu. Údajně byl Almeida připravován na kněžskou dráhu a dostalo se mu při tom vynikajícího vzdělání. Tak mohl už v raném věku rozvíjet své mimořádné jazykové schopnosti.

Kdyby však Almeida zůstal v Portugalsku, stěží by mohl svého nadání využít k překládání Bible. Zatímco severní a střední Evropa byla díky reformaci zaplavena překlady Bible do národních jazyků, Portugalsko zůstávalo pod silným vlivem katolické inkvizice. Stačilo vlastnit Bibli v lidovém jazyce a člověk už mohl být postaven před inkviziční soud . *

Almeidovi ještě nebylo ani čtrnáct let, když se přestěhoval do Nizozemí. Možná ho k tomu vedla touha vyprostit se z katolického útlaku. Krátce nato, jakmile dosáhl čtrnácti let, vydal se na cestu do Asie, a to přes Batávii (nyní Jakarta) v Indonésii. V tomto městě tehdy bylo administrativní ústředí nizozemské Východoindické společnosti v jihovýchodní Asii.

Mladičký překladatel

Takřka na konci jeho cesty do Asie nastal v Almeidově životě rozhodující  okamžik. Při plavbě mezi Batávií a Malakkou (nyní Melaka) v západní Malajsii se mu náhodou dostal do ruky španělsky psaný protestantský spis nazvaný Diferencias de la Cristiandad (Rozpory v křesťanstvu). Tento spis nejen napadal falešné náboženské nauky, ale obsahoval také výrok, který na Almeidu mimořádně zapůsobil: „Jestliže se v kostele používá — byť i k Boží slávě — nějaký neznámý jazyk, pak posluchač, který mu nerozumí, z toho nemá žádný užitek.“ (1. Korinťanům 14:9)

Almeidovi z toho vyplynul jasný závěr: Mají-li být odhaleny náboženské omyly, je nutné, aby Bible byla srozumitelná pro každého. Po příjezdu do Malakky konvertoval Almeida k holandské reformované církvi a ihned začal překládat části evangelií ze španělštiny do portugalštiny a šířit je mezi lidmi, „kteří si upřímně přáli znát pravdu“. *

O dva roky později byl Almeida připraven na mnohem náročnější úkol, totiž přeložit z latinské Vulgáty celá Křesťanská řecká písma. Tento překlad dokončil za necelý rok, což na šestnáctiletého chlapce byl opravdu pozoruhodný výkon! Aby zajistil jeho vydání, Almeida odvážně poslal jeden exemplář svého překladu do Batávie holandskému generálnímu guvernérovi. Almeidův rukopis byl zřejmě prostřednictvím reformované církve v Batávii zaslán dál do Amsterdamu, ale letitý duchovní, jemuž byl rukopis svěřen, zemřel a Almeidovo dílo se ztratilo.

V roce 1651 byl Almeida požádán, aby pořídil opis svého překladu pro sbor reformované církve na Cejlonu (nyní Srí Lanka). Tehdy zjistil, že původní text překladu uložený v církevním archivu se ztratil. Nenechal se tím odradit, nějak vypátral jakýsi exemplář — možná předběžný koncept — a o rok později dokončil revidovaný překlad evangelií a knihy Skutky apoštolů. Konzistoř * v Batávii mu za odměnu dala třicet holandských zlatých. Jeden z Almeidových spolupracovníků napsal, že „za tak obrovskou práci, kterou vykonal, to byla směšná suma“.

Almeida se sice nesetkal s velkým uznáním, ale v práci pokračoval a v roce 1654 předložil svou revizi úplného překladu Nového zákona. Znovu se naskytla možnost tento překlad vydat, ale nic konkrétního se v té věci neudělalo. Bylo pouze pořízeno několik ručních opisů pro použití v některých náboženských obcích.

Odsouzen inkvizicí

Následujících deset let se Almeida věnoval v reformované církvi pastorální a misionářské činnosti. V roce 1656 byl ordinován a sloužil nejprve na Cejlonu. Tam, při setkání se slonem, bezmála přišel o život. Později působil v Indii jako jeden z prvních protestantských misionářů, kteří onu zemi navštívili.

Almeida byl protestantský konvertita ve službách cizí země. Mnozí členové portugalských komunit, které navštěvoval, jej proto považovali za odpadlíka a zrádce. Otevřeně odsuzoval mravní zkaženost mezi duchovenstvem a odhaloval omyly v církevních naukách, takže se také často dostával do konfliktu  s katolickými misionáři. Tyto konflikty vyvrcholily v roce 1661, kdy inkviziční soud v Góe v Indii vynesl nad Almeidou rozsudek smrti za kacířství. V nepřítomnosti byl symbolicky upálen, když byla spálena jeho figurína. Almeidova bojovnost zřejmě znepokojila holandského generálního guvernéra, a ten ho krátce nato povolal zpět do Batávie.

Almeida byl horlivým misionářem, ale nikdy neztratil ze zřetele, že je nutné mít Bibli v portugalštině. Když viděl, k čemu vede neznalost Bible — a ta se jak u duchovních, tak u laiků projevovala až příliš často —, jeho odhodlání spíš stále rostlo. V předmluvě k jednomu náboženskému traktátu z roku 1668 Almeida svým čtenářům oznámil: „Doufám, . . . že vás brzy poctím největším darem a nejcennějším pokladem, jaký jste kdy dostali, totiž úplnou Biblí ve vašem jazyce.“

Almeida proti revizní komisi

V roce 1676 Almeida předložil církevní konzistoři v Batávii konečný koncept svého Nového zákona k revizi. Mezi překladatelem a revizory byly od samého začátku napjaté vztahy. Životopisec J. L. Swellengrebel poukazuje na to, že Almeidovi kolegové, jejichž mateřským jazykem byla holandština, možná obtížně chápali některé významové a stylové odstíny. Polemizovalo se také o tom, jakou úroveň portugalštiny zvolit. Má se v Bibli používat jazyk, kterým se běžně mluví, anebo portugalština vytříbenější, která by však byla pro mnohé méně srozumitelná? A konečně stálým zdrojem třenic byla také Almeidova zanícená touha, aby dílo bylo dokončeno co nejdříve.

Práce pokračovala velmi pomalu, možná kvůli malicherným hádkám nebo proto, že revizoři o ni nejevili dostatečný zájem. Po čtyřech letech se revizoři ještě stále potýkali s úvodními kapitolami Lukáše. Toto pomalé tempo přivádělo Almeidu k zoufalství, a proto poslal jeden exemplář svého rukopisu do Nizozemí, aby tam byl překlad vydán bez vědomí revizorů.

Konzistoř se sice snažila vydání překladu zabránit, ale v roce 1681 byl Almeidův Nový zákon v Amsterdamu vytištěn a během následujícího roku se první výtisky dostaly do Batávie. Ale představme si, jak musel být Almeida zklamán, když zjistil, že revizoři v Nizozemí provedli v jeho překladu změny, jimiž tento překlad velmi utrpěl. Revizoři portugalštinu příliš neznali, a Almeida se proto vyjádřil, že do překladu vnesli „neobratné a rozporuplné výrazy, které zatemnily smysl vyjádřený svatým duchem“.

Holandská vláda také nebyla spokojená a nařídila, aby celé vydání bylo zničeno. Almeida však přesvědčil odpovědné činitele, aby několik exemplářů bylo zachováno, a to za předpokladu, že nejzávažnější chyby budou ručně opraveny. Tyto exempláře se pak používaly, dokud nebylo možné připravit revizi.

Revizoři v Batávii se sešli znovu, aby pokračovali v práci na Křesťanských řeckých písmech a začali připravovat knihy Hebrejských písem, jakmile je Almeida dokončil. Konzistoř se obávala, že by překladateli mohla dojít trpělivost, a proto rozhodla, že podepsané stránky konečné verze mají být uloženy v církevním trezoru. Almeida samozřejmě proti jejich rozhodnutí protestoval.

Desetiletí tvrdé práce a obtížné životní podmínky v tropickém podnebí si v té době na Almeidovi již vyžádaly svou daň. Jeho zdraví se zhoršovalo, a proto se v roce 1689 vzdal činností v církvi a věnoval se překládání Hebrejských písem. V roce 1691, když pracoval na poslední kapitole knihy Ezekiel, však zemřel.

Druhé vydání Nového zákona, jehož přípravu Almeida dokončil krátce před svou smrtí, bylo uveřejněno v roce 1693. Je však zřejmé, že i v tomto případě do jeho díla škodlivě zasáhli nekvalifikovaní revizoři. G. L. Santos Ferreira ve své knize A Biblia em Portugal (Bible  v Portugalsku) píše: „Revizoři . . . provedli v Almeidově vynikajícím díle podstatné změny, přičemž znetvořili a pokazili všechno, co z krásy originálu po zásazích revizorů prvního vydání ještě zbylo.“

Bible v portugalštině dokončena

Když Almeida zemřel, na revidování a vydávání portugalské Bible už v Batávii nikdo neměl zájem. Třetí vydání Almeidova Nového zákona financovala v roce 1711 londýnská společnost podporující křesťanské poznání (Society for Promoting Christian Knowledge), a to na žádost dánských misionářů, kteří pracovali ve městě Tranquebar v jižní Indii.

Tato společnost se rozhodla zavést v Tranquebaru tiskárenský provoz. Loď, která přepravovala tiskařský materiál a zásilku portugalských Biblí, se však cestou do Indie dostala do rukou francouzských pirátů, a ti ji nakonec zanechali v brazilském přístavu Rio de Janeiro. Santos Ferreira o tom píše: „Z nevysvětlitelného důvodu a za okolností, které mnozí považovali za zázračné, byly bedny s tiskařským materiálem nalezeny netknuté na dně nákladního prostoru a na téže lodi pak pokračovaly v cestě do Tranquebaru.“ Almeidův překlad zbývajících biblických knih pečlivě zrevidovali dánští misionáři a vydali jej. Poslední svazek Bible v portugalštině vyšel v roce 1751, téměř 110 let potom, co Almeida nastoupil dráhu překladatele Bible.

Stále živý odkaz

Almeida už v chlapeckém věku pochopil, že je nutné mít Bibli v portugalštině, aby prostí lidé, když ji budou číst ve svém vlastním jazyce, mohli rozpoznat pravdu. Tento cíl houževnatě sledoval po celý život. Neodradil ho ani odpor ze strany katolické církve, ani lhostejnost jeho kolegů, ani zdánlivě nekonečné problémy související s revizí, a dokonce ani zhoršující se zdraví. Jeho vytrvalost přinesla velký užitek.

Mnohé z komunit, v nichž se mluvilo portugalsky a v nichž Almeida kázal, se zmenšovaly a nakonec přestaly existovat, ale Almeidova Bible žila dál. V 19. století Britská a zahraniční biblická společnost a také Americká biblická společnost rozšířily tisíce výtisků jeho překladu v Portugalsku a v pobřežních městech Brazílie. Výsledkem je, že Bible založené na jeho původním textu patří dodnes v celém portugalsky mluvícím světě mezi ty nejznámější a nejrozšířenější.

Almeidovi a jiným překladatelům, kteří se v jeho době věnovali překládání Bible, patří jistě mnoho díků. Ale ještě vděčnější bychom měli být Jehovovi. Je sdílným Bohem a jeho „vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:3, 4) Vždyť je to On, kdo zachoval své Slovo a dal nám ho k dispozici, abychom z něj měli užitek. Tohoto ‚nejcennějšího pokladu‘ od našeho nebeského Otce si stále velmi važme a pilně tuto milovanou knihu studujme.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 21]

BOŽÍ JMÉNO

Pozoruhodným příkladem Almeidovy překladatelské poctivosti je skutečnost, že na místě hebrejského tetragrammata uvedl Boží jméno.

[Podpisek]

Cortesia da Biblioteca da Igreja de Santa Catarina (Igreja dos Paulistas)

[Mapa na straně 18]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ATLANTSKÝ OCEÁN

PORTUGALSKO

Lisabon

Torre de Tavares

[Obrázek na straně 18]

Batávie v 17. století

[Podpisek]

Z Oud en Nieuw Oost-Indiën, Franciscus Valentijn, 1724

[Obrázek na straně 18 a 19]

Titulní stránka prvního portugalského Nového zákona, který byl vydán v roce 1681

[Podpisek]

S laskavým svolením Biblioteca Nacional, Portugalsko