„Moudrost je pro ochranu“

„O KOLIK lepší je získat moudrost než zlato! A získat porozumění, to se má vyvolit spíše než stříbro,“ uvádí se v Příslovích 16:16. Proč má moudrost tak velkou hodnotu? Protože „moudrost je pro ochranu, stejně jako peníze jsou pro ochranu, ale výhoda poznání je, že moudrost zachová naživu ty, kdo ji vlastní“. (Kazatel 7:12) Jakým způsobem však moudrost zachová naživu ty, kdo ji vlastní?

Zbožnou moudrost získáváme tak, že přijímáme přesné poznání z Božího slova, Bible, a v souladu s tím jednáme. Taková moudrost nám pomáhá chodit po cestě, která má Jehovovo schválení. (Přísloví 2:10–12) Šalomoun, král starověkého Izraele, řekl: „Silnicí přímých je odvrátit se od špatného. Ten, kdo bedlivě střeží svou cestu, zachovává svou duši.“ (Přísloví 16:17) Ti, kdo moudrost vlastní, jsou chráněni před špatnými cestami a moudrost je udržuje naživu. Jasné a moudré rady v Příslovích 16:16–33 poukazují na kladný vliv, který zbožná moudrost může mít na naše postoje, mluvu a jednání. *

‚Buďme ponížení v duchu‘

Ztělesněná moudrost o sobě říká: „Sebevyvyšování a pýchu . . . nenávidím.“ (Přísloví 8:13) Pýcha a moudrost jsou naprosto odlišné vlastnosti. Musíme jednat moudře a dávat si pozor na to, aby se v nás nevyvinula povýšenost nebo arogance. Platí to obzvláště tehdy, pokud jsme v nějakém ohledu úspěšní nebo nám byla svěřena odpovědnost v křesťanském sboru.

V Příslovích 16:18 čteme varování: „Pýcha je před zřícením a domýšlivý duch před klopýtnutím.“ Uvažujme o největším zřícení, k jakému kdy došlo — o pádu dokonalého duchovního Božího syna, který se stal Satanem Ďáblem. (1. Mojžíšova 3:1–5; Zjevení 12:9) Nebyl snad před svým pádem domýšlivý?  Bible se o Satanově povýšenosti zmiňuje, když říká, že by v křesťanském sboru neměl být do úřadu dozorce jmenován nově obrácený muž, „aby se snad nenadul pýchou a nepropadl rozsudku vynesenému nad Ďáblem“. (1. Timoteovi 3:1, 2, 6) Je tedy důležité dávat si pozor na to, abychom v druhých nepodporovali pýchu a také nedovolili, aby se rozvinula v nás.

„Lepší je být ponížený v duchu s mírnými, než se dělit o kořist s těmi, kdo se sami vyvyšují,“ je uvedeno v Příslovích 16:19. To, že je tato výstraha moudrá, ukazuje příklad Nebukadnecara, krále starověkého Babylóna. Pyšně nechal na pláni Dura postavit obrovskou sochu, která zřejmě představovala jeho samotného. Socha byla možná umístěna na velmi vysokém podstavci, takže měřila 27 metrů. (Daniel 3:1) Tento obrovský monument byl působivým symbolem Nebukadnecarovy říše. Ačkoli vysoké a honosné věci, jako tato socha nebo obelisky, věže a mrakodrapy, mohou udělat dojem na lidi, Boha nijak neoslní. Žalmista zpíval: „Jehova je vysoko, a přece vidí pokorného; ale povzneseného zná jenom z dálky.“ (Žalm 138:6) Skutečně, „co je mezi lidmi povýšené, je v Božích očích ohavnost“. (Lukáš 16:15) Je tedy pro nás lepší, když se necháme „vést věcmi poníženými“ a ‚nedbáme o věci povýšené‘. (Římanům 12:16)

Mluvme s ‚pochopením a přesvědčivostí‘

Jaký vliv má moudrost na naši řeč? Moudrý král říká: „Kdo projevuje v nějaké záležitosti pochopení, nalezne dobro, a šťastný je ten, kdo důvěřuje v Jehovu. Kdo je v srdci moudrý, bude nazván porozuměním, a kdo má sladké rty, dodává přesvědčivosti. Pochopení je studnou života svým majitelům; a ukázňování pošetilých je pošetilost. Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení, a jeho rtům to dodává přesvědčivosti.“ (Přísloví 16:20–23)

Moudrost nám pomáhá, abychom mluvili s pochopením a přesvědčivostí. Proč? Protože ten, kdo je moudrý ve svém srdci, se snaží ‚nalézat dobro‘ a „důvěřuje v Jehovu“. Pokud se snažíme hledat v druhých dobro, budeme o nich pravděpodobně hovořit pozitivně. Nebudeme mluvit nelaskavě ani nebudeme vyvolávat spory, ale naše slova budou příjemná a přesvědčivá. Když pochopíme okolnosti druhých, pomůže nám to, abychom rozuměli jejich těžkostem i tomu, jak se s nimi vyrovnávají.

Moudrá slova potřebujeme také při kázání o Království a při činění učedníků. Když druhé učíme z Božího slova, naším cílem není pouze předávat informace. Chceme působit na jejich srdce. K tomu je zapotřebí, abychom mluvili s přesvědčivostí. Apoštol Pavel vybízel svého společníka Timotea, aby se dál držel věcí, o kterých se ‚přesvědčil, aby jim věřil‘. (2. Timoteovi 3:14, 15)

 Slovník An Expository Dictionary of New Testament Words od W. E. Vinea uvádí, že řecké slovo „přesvědčit“ má význam „dosáhnout změny smýšlení na základě logických úvah nebo uvedením morálních hledisek“. Máme-li předkládat přesvědčivé argumenty, které povedou ke změně smýšlení našich posluchačů, je nutné, abychom poznali jejich smýšlení, zájmy, okolnosti a prostředí, ze kterého pocházejí. Jak to můžeme poznat? Učedník Jakub ukazuje, že člověk by měl „být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení“. (Jakub 1:19) Když budeme klást posluchačům otázky a pečlivě naslouchat tomu, co říkají, můžeme se dozvědět, co je v jejich srdci.

Apoštol Pavel byl výjimečný v tom, jak dokázal druhé přesvědčovat. (Skutky 18:4) Dokonce jeden z jeho odpůrců, stříbrotepec Demetrios, přiznal: „Nejenom v Efezu, ale téměř v celé oblasti Asie tento Pavel přesvědčil značný zástup a obrátil je k jinému názoru.“ (Skutky 19:26) Připisoval Pavel zásluhy za to, že jeho služba byla účinná, svým schopnostem? Vůbec ne. Svou kazatelskou službu považoval za ‚projev Božího ducha a moci‘. (1. Korinťanům 2:4, 5) Jehova svým svatým duchem pomáhá i nám. Spoléháme tedy na něj, že nás podpoří, když se ve službě snažíme mluvit s pochopením a přesvědčivostí.

Ten, „kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným“. (Přísloví 16:21, Ekumenický překlad) Pochopení je skutečně „studnou života“ pro ty, kteří ho mají. Ale jak je to s hlupáky? Ti „moudrostí a ukázňováním pohrdli“. (Přísloví 1:7) K čemu to vede, že ukázňování od Jehovy odmítají? Šalomoun říká: „Ukázňování pošetilých je pošetilost.“ (Přísloví 16:22) Takoví lidé jsou ukázňováni znovu, a to často přísným trestem. Pošetilí lidé si také sami způsobují těžkosti, hanbu, nemoci, a dokonce předčasnou smrt.

O kladném vlivu, který má moudrost na naše slova, izraelský král řekl: „Příjemná řeč je pláství medu, sladká pro duši a uzdravením pro kosti.“ (Přísloví 16:24) Stejně jako je med sladký a rychle dodá energii hladovému člověku, tak i příjemná řeč je povzbuzující a občerstvující. Med je také zdravý a má léčebné účinky. Podobně i příjemná slova mohou uzdravovat duchovně. (Přísloví 24:13, 14)

Varování před ‚cestou, která se zdá přímá‘

„Existuje cesta, která je před mužem přímá, ale její konec jsou potom cesty smrti,“ říká Šalomoun. (Přísloví 16:25) Zde je varování před nesprávným uvažováním a před způsobem jednání, který je v rozporu s Božím zákonem. Určité jednání by se mohlo zdát správné z lidského stanoviska, ale bylo by v rozporu se spravedlivými zásadami, které jsou uvedené v Božím slově. Satan se navíc snaží v lidech takové mylné uvažování podporovat. Člověk si pak myslí, že něco je správné, chce v souladu s tím jednat, ale přitom to vlastně vede k jeho smrti.

 Nejlepší ochranou před sebeklamem je biblicky školené svědomí a také srdce, které je moudré a má porozumění. Když tedy člověk dělá jakékoli rozhodnutí — ať už se to týká morálky, uctívání nebo čehokoli jiného —, měl by se nechat vést Božími měřítky toho, co je dobré a špatné. Díky tomu nebude sám sebe klamat.

„Jeho vlastní hlad jej pohání“

„Duše toho, kdo tvrdě pracuje, pro něho tvrdě pracovala, protože jeho ústa na něho tvrdě naléhala,“ pokračuje moudrý král. (Přísloví 16:26) Šalomoun těmito slovy vyjadřuje myšlenku, že touha jíst může pro člověka tvrdě pracovat v tom smyslu, že na něj hlad ‚naléhá‘ neboli jej podněcuje k práci. Nová Bible kralická uvádí tento verš takto: „Sám na sebe dře člověk s chutí, jeho vlastní hlad jej pohání.“ Touha uspokojit základní lidské potřeby, například se najíst, nás může podněcovat k tomu, abychom pilně pracovali. Taková touha je prospěšná. Co když jí však dovolíme, aby se stala natolik silnou, že přeroste v chamtivost? Povede to k podobným výsledkům, jako když se z malého táboráku, na kterém si chceme uvařit jídlo, stane obrovský lesní požár. Chamtivost je touha, jež se vymkla kontrole a je ničivá. Moudrý člověk si toto nebezpečí uvědomuje, a má tedy pod kontrolou i prospěšné touhy.

Nechoďme „cestou, která není dobrá“

Slova, která vycházejí z našich úst, mohou být podobně ničivá jako planoucí oheň. Šalomoun popisuje, jak zhoubný vliv má to, když hledáme chyby na druhých a mluvíme o nich. Říká: „Neužitečný člověk vykopává to, co je špatné, a na jeho rtech je jakoby žhoucí oheň. Intrikán stále vysílá svár, a pomlouvač rozděluje ty, kdo se důvěrně znají.“ (Přísloví 16:27, 28)

Člověk, který se snaží pošpinit pověst svého bližního, je „neužitečný“. Měli bychom na druhých hledat to dobré a mluvit o nich tak, aby si jich lidé vážili. A co když slyšíme, jak někdo jiný šíří pomluvy? Slova pomlouvačů mohou snadno vést k bezdůvodným podezřením, kterými se zničí přátelství a vznikne rozdělení ve sboru. Moudrost nám pomůže, abychom takovým lidem nenaslouchali.

Varování před mocí, která může způsobit, že je někdo sveden na nesprávnou cestu, vyjadřuje Šalomoun těmito slovy: „Násilník svede  svého bližního a jistě způsobí, aby šel cestou, která není dobrá. Mžiká očima, aby úkladně plánoval intriky. Svírá rty a jistě dokončuje darebáctví.“ (Přísloví 16:29, 30)

Mohou být k násilí svedeni i praví Boží služebníci? Mnozí lidé dnes byli svedeni k tomu, aby ‚úkladně plánovali intriky‘ tím, že podněcují druhé k násilí nebo se na něm sami podílejí. Možná pro nás není obtížné nepáchat násilí přímo. Mohlo by se však stát, že bychom k němu byli svedeni nenápadnými způsoby? Miliony lidí se zájmem sledují zábavu nebo sporty, které násilí oslavují. Biblické varování ale zní jasně: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) Zbožná moudrost je pro nás skutečně ochranou!

Co je možné říci o člověku, který ve svém životě jednal moudře a s porozuměním a ‚šel cestou, která je dobrá‘? Ten, kdo strávil svůj život na cestě spravedlnosti, je v Božích očích krásný a zaslouží si úctu. Přísloví 16:31 říkají: „Šediny jsou korunou krásy, když se nalézají na cestě spravedlnosti.“

Na druhou stranu na nekontrolovaném hněvu nic krásného není. Kain, prvorozený syn Adama a Evy, se „rozpálil velkým hněvem“ na svého bratra Abela, ‚napadl ho a zabil ho‘. (1. Mojžíšova 4:1, 2, 5, 8) I když se může stát, že se někdy právem rozhněváme, musíme si dávat pozor, aby nás hněv neovládl. Přísloví 16:32 jasně říkají: „Kdo je pomalý k hněvu, je lepší než silný muž, a kdo ovládá svého ducha, než ten, kdo dobývá město.“ Nekontrolovaný hněv není ctnost ani známka síly. Je to slabost, která může způsobit, že člověk půjde „cestou, která není dobrá“.

‚Každé rozhodnutí je od Jehovy‘

„Los se metá do klína, ale každé rozhodnutí jeho prostřednictvím je od Jehovy,“ řekl izraelský král. (Přísloví 16:33) Ve starověkém Izraeli Jehova občas použil losy, aby dal najevo svou vůli. Losy byly oblázky nebo tabulky ze dřeva či kamene. Nejdříve byla pronesena žádost k Jehovovi, aby v určité věci rozhodl. Potom se losy vhodily do záhybu oděvu a vytáhly se. Výsledek byl vnímán jako Boží vedení.

Jehova už nepoužívá losy k tomu, aby svůj lid informoval o své vůli. Odhalil ji totiž ve svém Slově, v Bibli. Přesné poznání jeho Slova je tedy nezbytné k tomu, abychom získali zbožnou moudrost. Ani jeden den bychom proto neměli nechat uplynout, aniž bychom si četli jeho inspirované Písmo! (Žalm 1:1, 2; Matouš 4:4)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 8]

Proč je moudrost lepší než zlato?

[Obrázek na straně 9]

Co dodává našim rtům přesvědčivosti, když jsme v kazatelské službě?

[Obrázek na straně 10]

„Neužitečný člověk vykopává to, co je špatné“

[Obrázek na straně 11]

Nekontrolovaný hněv může způsobit, že člověk půjde „cestou, která není dobrá“

[Obrázek na straně 12]

Násilí může být lákavé