Přejít k článku

Přejít na obsah

Křesťanství proniká do Malé Asie

Křesťanství proniká do Malé Asie

Křesťanství proniká do Malé Asie

V PRVNÍM století našeho letopočtu se v Malé Asii (převážně na území dnešního Turecka) zdárně rozvíjelo mnoho křesťanských sborů. Křesťanskou dobrou zprávu přijal velký počet Židů i pohanů. Jeden biblický slovník uvádí: „Kromě Sýrie a Palestiny to byla právě Malá Asie, kde se křesťanské hnutí začalo šířit nejdříve a v největším rozsahu.“

Ucelenější představu o šíření křesťanství v této oblasti získáme tím, že si spojíme informace z různých pramenů. Podívejme se, v čem nám dostupné informace mohou být prospěšné.

První křesťané v Malé Asii

K první významné události, která měla za následek, že se v Malé Asii začalo šířit křesťanství, došlo o Letnicích roku 33 n. l. Tehdy se v Jeruzalémě sešlo velké množství lidí mluvících různými jazyky. Mezi nimi byli také Židé žijící v diaspoře (neboli mimo Palestinu) a židovští proselyté. Těmto návštěvníkům kázali Ježíšovi apoštolové dobrou zprávu. Historický záznam uvádí, že někteří z těchto lidí přišli z Kappadokie, Pontu, z oblasti Asie, * z Frýgie a Pamfýlie — tedy z území, jež zabírala značnou část Malé Asie. Křesťanské poselství tehdy přijalo asi 3 000 posluchačů a byli pokřtěni. Když se vraceli domů, svou nově získanou víru si nesli s sebou. (Skutky 2:5–11, 41)

Další informaci nacházíme v biblické zprávě o misionářských cestách, které v Malé Asii podnikal apoštol Pavel. Při své první cestě, asi v letech 47 až 48 n. l., se Pavel se svými druhy plavil z Kypru do Malé Asie a přistáli v Pergé v Pamfýlii. Ve vnitrozemském městě Antiochii, která leží v Pisidii, vyvolalo jejich úspěšné kázání žárlivost a odpor ze strany Židů. Když Pavel přešel na jihovýchod do Ikonia, jiní Židé se spikli a pokusili se s misionáři zacházet nestoudně. Lidé žijící v nedaleké Lystře se snadno nechávali unést svými city — nejdříve Pavla prohlásili za boha, ale když z Antiochie a Ikonia přišli Židé, kteří byli proti Pavlovi zaměřeni nepřátelsky, místní dav začal Pavla kamenovat. Když už ho považovali za mrtvého, nechali ho ležet. Po tomto zážitku Pavel a Barnabáš pokračovali v cestě do Derbé v římské provincii Galácii, kde lidé mluvili lykaonským jazykem. Byly zde organizovány sbory a v nich byli jmenováni starší. Je tedy vidět, že v průběhu asi 15 roků, jež uplynuly od Letnic roku 33 n. l., křesťanství již v Malé Asii zapustilo kořeny. (Skutky 13:13–14:26)

Při druhé misionářské cestě, která se uskutečnila asi v letech 49 až 52 n. l., cestoval Pavel a jeho skupina nejprve po souši do Lystry a přitom pravděpodobně prošli územím Pavlova domovského města Tarsu v Kilikii. Znovu navštívili bratry v Lystře, zamířili na sever a pak měl Pavel v úmyslu „mluvit slovo“ v provinciích Bithýnii a Asii. Svatý duch tomu však zabránil. V těchto oblastech mělo být evangelium oznamováno až později. Bůh místo toho vedl Pavla severozápadním územím Malé Asie do pobřežního města Troady. Potom Pavel dostal ve vidění pokyn, aby oznamoval dobrou zprávu v Evropě. (Skutky 16:1–12; 22:3)

Při své třetí misionářské cestě, která probíhala asi v letech 52 až 56 n. l., Pavel opět procházel Malou Asií a dostal se do Efezu, který byl důležitým přístavním městem provincie Asie. V tomto městě se zastavil již předtím, když se vracel ze své druhé cesty. Byla zde činorodá skupina křesťanů, a Pavel se svými společníky se k nim asi na tři roky připojil. V tomto období prožívali mnoho těžkostí a často se dostávali do nebezpečí. Jednou takovou situací byl velký rozruch způsobený efezskými stříbrotepci, kteří hájili své výnosné obchodní podnikání spojené s náboženstvím. (Skutky 18:19–26; 19:1, 8–41; 20:31)

Misionářská činnost vycházející z Efezu měla dalekosáhlé účinky. Ve Skutcích 19:10 čteme: „Všichni ti, kdo obývali oblast Asie, Židé i Řekové, slyšeli Pánovo slovo.“

Další vývoj v Malé Asii

Ke konci svého pobytu v Efezu napsal Pavel Korinťanům: „Asijské sbory vám posílají pozdravy.“ (1. Korinťanům 16:19) Které sbory měl Pavel na mysli? Pravděpodobně k nim patřily sbory v Kolosech, Laodiceji a Hierapoli. (Kolosanům 4:12–16) V knize Paul—His Story (Pavel — jeho příběh) se uvádí: „Vznik komunit ve Smyrně, Pergamu, Sardech a Filadelfii lze patrně logicky přisuzovat misionářské iniciativě vycházející z Efezu. . . . Vzdálenost, která dělila Efez od těchto měst, nepřesahovala 192 kilometrů a spojení mezi nimi umožňovaly vynikající silnice.“

Asi za dvacet let od Letnic roku 33 n. l. existovala tedy v jižní a západní části Malé Asie řada křesťanských sborů. A jak tomu bylo v jiných částech této oblasti?

Komu posílal dopisy Petr

Apoštol Petr napsal svůj první inspirovaný dopis o několik let později, někdy v letech 62 až 64 n. l. Adresoval jej křesťanům v Pontu, Galácii, Kappadokii, Asii a Bithýnii. Petrovy dopisy svědčí o tom, že v těchto územích patrně byly křesťanské sbory, jejichž starším byla adresována vybídka, aby ‚pásli Boží stádo‘. Kdy byly tyto sbory založeny? (1. Petra 1:1; 5:1–3)

Na některých z území, kde žili příjemci Petrových dopisů, například v Asii a Galácii, předtím kázal evangelium Pavel. Ten však nepronikl do Kappadokie ani do Bithýnie. O tom, jak se křesťanství rozšířilo do těchto míst, se z Bible nedozvídáme, ale je možné, že se tam dostalo prostřednictvím Židů a proselytů, kteří byli o Letnicích roku 33 n. l. v Jeruzalémě a později se vrátili domů. Rozhodně je zřejmé, že v době, kdy Petr psal své dopisy, tedy asi 30 roků po Letnicích, byly sbory „rozsety po celé Malé Asii,“ jak se vyjádřil jeden znalec.

Sedm sborů uvedených ve Zjevení

Židovská vzpoura proti Římanům vedla k tomu, že v roce 70 n. l. byl zničen Jeruzalém. Je možné, že někteří křesťané z Judeje se nakonec dostali až do Malé Asie. *

Koncem prvního století n. l. adresoval Ježíš Kristus prostřednictvím apoštola Jana dopisy sedmi sborům v Malé Asii. Z těchto dopisů určených sborům v Efezu, Smyrně, Pergamu, Thyatiře, Sardech, Filadelfii a Laodicei je patrné, že křesťané v této části Malé Asie museli tehdy čelit různým nebezpečím, například nemravnosti, sektářství a odpadlictví. (Zjevení 1:9, 11; 2:14, 15, 20)

Neokázalá, horlivá služba

V prvním století bylo při šíření křesťanství vykonáno nepochybně mnohem víc, než o čem se dočítáme ve Skutcích apoštolů. V popisovaných událostech vystupovaly známé postavy, apoštolové Petr a Pavel, ale na dalších místech kázali jiní křesťané, jejichž počet neznáme. Z pozdějšího vývoje v Malé Asii je zřejmé, že si první křesťané opravdu vzali k srdci Ježíšův příkaz: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Matouš 28:19, 20)

I dnes vykonávají svědkové Jehovovi po celém světě mnoho věrných skutků, ale v mezinárodním společenství bratrů se ví jen o relativně malém počtu z nich. Podobně jako tomu bylo v případě většiny věrných evangelistů, kteří v prvním století kázali v Malé Asii, ani dnes jména většiny kazatelů dobré zprávy nejsou příliš známa. Také oni však vedou bohatý, radostný život a pociťují hluboké uspokojení. Vědí totiž, že poslušně a obětavě vynakládají své síly pro záchranu druhých. (1. Timoteovi 2:3–6)

[Poznámky pod čarou]

^ 5. odst. V Křesťanských řeckých písmech a v tomto článku se označení „Asie“ nevztahuje na asijský kontinent, ale na římskou provincii, která se rozkládala v západní části Malé Asie.

^ 17. odst. Historik Eusebius (260–340 n. l.) uvádí, že nějaký čas před rokem 66 n. l. „apoštolové po nesčetných nástrahách proti jejich životu byli vyhnáni z Judeje. Z příkazu Krista . . . vydali se hlásat evangelium všem národům.“

[Rámeček na straně 11]

RANÉ KŘESŤANSTVÍ V BITHÝNII A PONTU

Spojená provincie Bithýnie a Pontus ležela na maloasijském pobřeží Černého moře. O každodenním životě v této provincii máme mnoho informací z dopisů, které psal Plinius Mladší, jeden z tamních státních úředníků, římskému císaři Trajánovi.

Asi padesát let poté, co v této oblasti kolovaly mezi sbory dopisy apoštola Petra, Plinius se císaře Trajána ptal, jak má jednat s křesťany. „Nikdy jsem nebyl přítomen soudnímu vyšetřování křesťanů, proto také nevím, do jaké míry se co obvykle trestá či vyšetřuje,“ napsal Plinius. „Mnoho lidí všech stáří, společenských tříd i obojího pohlaví se tu v nebezpečí uvádí a dlouho ještě uvádět bude. Nejen města, ale také vesnice a vůbec celý kraj se již touto pověrou nakazil.“

[Nákres a mapa na straně 9]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

PAVLOVY CESTY

První misionářská cesta

KYPR

PAMFÝLIE

Pergé

Antiochie (v Pisidii)

Ikonion

Lystra

Derbé

Druhá misionářská cesta

KILIKIE

Tarsos

Derbé

Lystra

Ikonion

Antiochie (v Pisidii)

FRÝGIE

GALÁCIE

Troas

Třetí misionářská cesta

KILIKIE

Tarsos

Derbé

Lystra

Ikonion

Antiochie (v Pisidii)

Efez

ASIE

Troas

[Sedm sborů]

Pergamon

Thyatira

Sardy

Smyrna

Efez

Filadelfie

Laodicea

[Ostatní místa]

Hierapolis

Kolosy

LYKIE

BITHÝNIE

PONTUS

KAPPADOKIE

[Obrázek na straně 9]

Antiochie

[Obrázek na straně 9]

Troas

[Podpisek]

© 2003 BiblePlaces.com

[Obrázek na straně 10]

Divadlo v Efezu. (Skutky 19:29)

[Obrázek na straně 10]

Základy podstavce Diova oltáře v Pergamu. Pergamští bydleli ‚tam, kde byl Satanův trůn‘. (Zjevení 2:13)

[Podpisek]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est