Jonatan „pracoval s Bohem“

SYN prvního izraelského krále přichází za skrývajícím se štvancem. „Neboj se,“ říká uprchlíkovi, „vždyť ruka mého otce Saula tě nenalezne, a sám budeš králem nad Izraelem, a já se stanu druhým po tobě.“ (1. Samuelova 23:17)

Návštěvníkem je Jonatan a uprchlíkem je David. Kdyby Jonatan nebyl brzy nato usmrcen, stal by se možná Davidovou pravou rukou.

Jonatanovo přátelství s Davidem bylo neobyčejné. A sám Jonatan byl neobyčejný muž. Tak se na něj dívali i jeho současníci. Ti o něm totiž řekli: „Pracoval s Bohem.“ (1. Samuelova 14:45) Proč to řekli? Jaké měl Jonatan vlastnosti? A jaký význam má jeho životní příběh pro nás?

Izraelité „v úzkých“

Jonatan se na biblické scéně objevuje v době, kdy Izraelité jsou „v úzkých“. Filištíni plenili jejich zemi a nedali jim možnost, aby se bránili. (1. Samuelova 13:5, 6, 17–19)

Jehova však prohlásil, že svůj lid neopustí, a Jonatan byl o tom přesvědčen. O jeho otci Saulovi Bůh kdysi řekl: „Zachrání můj lid z ruky Filištínů.“ Jonatan tomuto výroku důvěřoval. On sám již předtím vedl do boje tisíc nedostatečně ozbrojených Izraelitů, a nad Filištíny zvítězili. Nyní chtěl dosáhnout toho, aby je už Filištíni úplně přestali ohrožovat. (1. Samuelova 9:16; 12:22; 13:2, 3, 22)

Odvážný vpád

Jonatan si vybral za cíl přední hlídku Filištínů u mikmašského roklinatého průsmyku. (1. Samuelova 13:23) Aby se k nim dostal, bylo třeba vyšplhat se nahoru „po rukou a po nohou“. To jej však neodradilo. Jonatan se rozhodl, že na ně zaútočí pouze se svým zbrojnošem. Řekl mu: „Snad bude Jehova pracovat pro nás, neboť Jehovovi nic nebrání, aby zachraňoval mnohými nebo nečetnými.“ (1. Samuelova 14:6, 13)

Tito dva Izraelité chtěli mít od Jehovy nějaké znamení. Ukážou se mužům v přední hlídce. Jestliže Filištíni řeknou: „Zastavte se, dokud s vámi nenavážeme styk!“, Jonatan a jeho zbrojnoš k nim nevyjdou. Jestliže však nepřátelé řeknou: „Vystupte proti nám!“, bude to znamením, že Jehova dá Jonatanovi a jeho zbrojnoši vítězství. Pokud si Jonatan bude jist Boží podporou, jeho záměrem bude vyjít k přední hlídce a bojovat. (1. Samuelova 14:8–10)

Co by ti dva muži zmohli proti všem vojákům z přední hlídky? Ale cožpak Jehova kdysi nepomohl soudci Ehudovi, který vedl Izraelity proti Moabovi? Nebyl snad Bůh se Šamgarem a nedal mu sílu, aby dobytčím bodcem srazil 600 Filištínů? A cožpak Jehova neposiloval Samsona, který proti Filištínům hrdinsky bojoval sám? Jonatan důvěřoval, že Jehova pomůže také jemu. (Soudci 3:12–31; 15:6–8, 15; 16:29, 30)

Když Filištíni ty dva Izraelity uviděli, vykřikli: „Vystupte k nám, dáme vám něco vědět!“ Jonatan a jeho zbrojnoš opravdu vyšli. Odvážně zaútočili a pobili asi dvacet nepřátelských vojáků. Mezi muži v přední hlídce propukla panika. Filištíni si možná představovali, že za těmi dvěma přijde ještě mnoho dalších izraelských bojovníků. Potom „nastalo chvění . . . mezi vším lidem přední hlídky,“ jak říká zpráva, „a země se roztřásla, a přešlo to ve chvění od Boha.“ Toto zemětřesení, jež pocházelo od Boha, vyvolalo mezi Filištíny zmatek,  takže „byl meč každého obrácen proti jeho bližnímu“. Když to izraelské oddíly viděly, dodalo jim to odvahu. Připojili se k nim i ti Izraelité, kteří se do té doby skrývali, a také ti, kteří předtím byli na straně Filištínů, a všichni společně „sráželi Filištíny od Mikmaše po Aijalon“. (1. Samuelova 14:11–23, 31)

Lid jej vyplatil

Král Saul jednal neuváženě, když uvalil kletbu na každého ze svých vojáků, který by něco snědl před tím, než bude dosaženo vítězství v bitvě. Jonatan o tom však z nějakého důvodu nevěděl a něco pojedl. Omočil totiž svou hůl v plástvi medu a trochu medu snědl. To mu zřejmě opět dodalo sílu, aby boj dokončil. (1. Samuelova 14:24–27)

Když se Saul dozvěděl, že Jonatan jedl, nařídil, že má zemřít. Jonatan se smrti neděsil. „Tady jsem. Ať zemřu,“ prohlásil. „Ale lid řekl Saulovi: ‚Má zemřít Jonatan, který vykonal tuto velikou záchranu v Izraeli? To je nemyslitelné! Jakože je Jehova živý, jediný vlas mu z hlavy nespadne na zem; vždyť dnes pracoval s Bohem.‘ S tím lid Jonatana vyplatil, a on nezemřel.“ (1. Samuelova 14:38–45)

Dnešní Boží služebník nebojuje v doslovných válkách, ale mohou nastat chvíle, kdy i ty ve svém životě potřebuješ víru a odvahu. Může být obtížné dělat to, co je správné, když všichni kolem tebe jednají špatně. Pokud si však přeješ zastávat Jehovova spravedlivá měřítka, Jehova tě v tom posílí a požehná ti. Snad potřebuješ odvahu, abys přijal nějakou služební výsadu v Jehovově organizaci — například abys rozšířil svou kazatelskou službu, chopil se nových úkolů nebo se přestěhoval tam, kde je málo zvěstovatelů. Možná si kladeš otázku, zda na to stačíš. Jestliže se však dáváš k dispozici, aby tě Jehova mohl používat tak, jak to on považuje za vhodné, buď ujištěn, že děláš něco dobrého. Vzpomeň si na Jonatana! Ten „pracoval s Bohem“.

Jonatan a David

Přibližně o dvacet let později se filištínský bojovník Goliat vysmíval izraelskému vojsku a David ho zabil. Jonatan byl sice asi o třicet let starší, ale měl s Davidem mnoho společného. * Odvahu, jakou Jonatan projevil u Mikmaše, měl i David. Nejpodstatnější však je, že David měl stejnou víru v Jehovovu zachraňující moc, a proto byl schopen nebojácně se postavit proti Goliatovi, když ostatní Izraelity Goliatovo vyzývavé chování vyděsilo. A tak se stalo, že „Jonatanova duše, ta se spoutala s Davidovou duší a Jonatan si ho zamiloval jako svou vlastní duši“. (1. Samuelova 17:1–18:4)

Ačkoli král Saul považoval Davida kvůli jeho hrdinství za svého soka, Jonatan na Davida ani trochu nežárlil. Ti dva se stali velmi blízkými přáteli a David se pravděpodobně v důvěrném rozhovoru Jonatanovi svěřil, že je pomazán za příštího krále Izraele. Jonatan Boží rozhodnutí respektoval.

 Když král Saul mluvil se svým synem a se sluhy o tom, že David má být usmrcen, Jonatan Davida varoval. A Saula přesvědčoval, že se Davida nemusí nijak obávat. Vždyť David předtím proti králi ani v nejmenším nezhřešil! Cožpak neriskoval život, když se postavil Goliatovi? Jonatan vroucně prosil za svého přítele, jemuž se děla křivda, a Saul se uklidnil. Zanedlouho se však král ke svému vražednému plánu vrátil, začal znovu usilovat Davidovi o život a přiměl ho tím k útěku. (1. Samuelova 19:1–18)

Jonatan stál při Davidovi. Oba přátelé se sešli, aby naplánovali, co dělat dál. Jonatan byl loajální vůči svému příteli, ale stále ještě se snažil být loajální i vůči svému otci, a proto Davidovi řekl: „To je nemyslitelné! Nezemřeš.“ David mu však odpověděl: „Mezi mnou a smrtí je jen krůček!“ (1. Samuelova 20:1–3)

Jonatan a David vymysleli plán, jak zjistit, co má Saul v úmyslu. Jestliže si král všimne, že David chybí u jeho stolu, Jonatan má svému otci říct, že David ho poprosil o dovolení, aby mohl odejít a účastnit se rodinné oběti. Kdyby Saul reagoval hněvivě, bylo by to neklamné znamení, že má s Davidem špatné úmysly. Jonatan pak Davidovi požehnal a nepřímo uznal jeho budoucí královské postavení. Řekl totiž: „Kéž se Jehova prokáže být s tebou, právě jako se prokázal být s mým otcem.“ Ti dva si navzájem přísahali věrnost a dohodli se na tom, jak dá Jonatan Davidovi znát výsledek zkoušky. (1. Samuelova 20:5–24)

Když Saul viděl, že David není přítomen, Jonatan mu vysvětlil, že David přišel s prosbou: „Jestliže jsem tedy našel přízeň ve tvých očích, nech mě teď, prosím, vyklouznout, abych viděl své bratry.“ Jonatan se nebál dát najevo, že má Davida rád. Král se rozzuřil! Začal na Jonatana chrlit urážky a vykřikoval, že David ohrožuje postavení jeho syna jakožto následníka trůnu. Vyžadoval, aby Jonatan k němu Davida předvedl, protože to je muž určený ke smrti. Jonatan se ohradil: „Proč by měl být usmrcen? Co udělal?“ Saul v záchvatu zuřivosti vrhl po svém synovi kopí. Jonatan vyvázl se zdravou kůží, ale kvůli Davidovi se cítil ve svém nitru hluboce zraněn. (1. Samuelova 20:25–34)

Jonatanova věrná oddanost byla obdivuhodná! Z čistě lidského hlediska nemohl přátelstvím s Davidem mnoho získat, ale ztratit mohl mnoho. Nicméně Jehova rozhodl, že po Saulovi nastoupí na královský trůn David, a to, co bylo Božím záměrem, sloužilo k dobru jak Jonatanovi, tak i jiným lidem.

S pláčem se rozloučili

Jonatan se tajně s Davidem setkal a podal mu zprávu. Bylo jasné, že se David už nikdy nesmí objevit u Saulova dvora. Oba muži se s pláčem objali. Potom se David šel ukrýt. (1. Samuelova 20:35–42)

Jonatan jej pak viděl už jen jednou, a to tehdy, když se David skrýval před Saulem „v pustině Zif u Choreše“. Tehdy Jonatan povzbudil Davida slovy: „Neboj se; vždyť ruka mého otce Saula tě nenalezne, a sám budeš králem nad Izraelem, a já se stanu druhým po tobě; a můj otec Saul si toho je také vědom.“ (1. Samuelova 23:15–18) Brzy nato však Jonatan i Saul zemřeli v bitvě proti Filištínům. (1. Samuelova 31:1–4)

Všichni lidé, kteří milují Boha, udělají dobře, jestliže budou uvažovat o Jonatanovu způsobu jednání. Dostal ses do nějaké konfliktní situace, kdy jde o to, ke komu máš být loajální? V tom případě si vzpomeň na Jonatana. Saul ho vybízel, aby hleděl na své vlastní zájmy. Jonatan však ctil Jehovu, byl mu z celého srdce podřízen, měl jej ve vážnosti a radoval se z toho, že příštím králem Izraele bude muž, kterého vybral Bůh. Ano, Jonatan podporoval Davida a byl věrně oddán Jehovovi.

Jonatan měl obdivuhodné vlastnosti. Napodobuj je! Pak o tobě budou moci lidé prohlásit to, co řekli o Jonatanovi: „Pracoval s Bohem.“ (1. Samuelova 14:45)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 19]

Jonatan na Davida nežárlil