Proč zlo existuje až dodnes?

„JEHOVA [BŮH] je spravedlivý ve všech svých cestách,“ říká Bible. (Žalm 145:17; Zjevení 15:3) Prorok Mojžíš o něm prohlásil: „Dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ (5. Mojžíšova 32:4) A Jakub 5:11 uvádí: „Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ Původcem zla není a ani nemůže být Bůh.

Učedník Jakub totiž napsal: „Když je někdo ve zkoušce, ať neříká: ‚Jsem zkoušen Bohem.‘ Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ (Jakub 1:13) Jehova Bůh lidi nepokouší zlými věcmi a ani je nesvádí k tomu, aby se špatných skutků dopouštěli. Kdo tedy může za veškeré zlo a za utrpení, které z něj vyplývá?

Kdo je na vině?

Biblický pisatel Jakub přičítá část viny za existující zlo samotným lidem. Uvádí: „Každý je . . . zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní touhou. Když se pak touha stane plodnou, porodí hřích; hřích zase, když je dovršen, zplodí smrt.“ (Jakub 1:14, 15) Lidé tedy mají možnost jednat podle svých nesprávných tužeb. Neztrácejme také ze zřetele, že člověk zdědil hřích. Moc hříchu může nesprávné touhy vystupňovat a vést k velmi špatným následkům. (Římanům 7:21–23) Dědičný hřích nad lidstvem ‚kraluje‘, a proto se lidé nevyhnutelně dopouštějí ničemných skutků, které jsou příčinou značného utrpení. (Římanům 5:21) Zlí lidé navíc mohou ovlivňovat další, aby se k nim v nesprávném jednání připojili. (Přísloví 1:10–16)

Hlavní příčinou zla je však Satan Ďábel. Ten je odpovědný za samotnou jeho existenci. Ježíš Kristus Satana označil jako „toho ničemného“ a jako ‚panovníka světa‘ neboli nespravedlivé lidské společnosti. Lidstvo jako celek koná Satanovu vůli, protože se podvoluje jeho působení a přehlíží spravedlivé zásady stanovené Jehovou Bohem. (Matouš 6:13; Jan 14:30; 1. Jana 2:15–17) V 1. Jana 5:19 se říká: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“  Satan a jeho andělé tedy zavádějí „na scestí celou obydlenou zemi“, což má za následek samé ‚bědy‘. (Zjevení 12:9, 12) Proto hlavní díl viny za ničemnost nese přímo Satan Ďábel.

V Kazateli 9:11 je poukázáno na další příčinu utrpení slovy: „Všechny [nás] postihuje čas a nepředvídaná událost.“ Ježíš Kristus se zmínil o určitém neštěstí, při němž zahynulo 18 lidí, když na ně spadla jakási věž. (Lukáš 13:4) O život přišli proto, že byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Podobné věci se stávají i dnes. Například z vrcholku nějaké vysoké budovy se může uvolnit cihla a spadnout na chodce. Nese snad za to vinu Bůh? Ne. Byla to náhodná, nepředvídaná událost. Totéž lze obvykle říct, když někoho z rodiny postihne vážná nemoc nebo když kvůli náhlému úmrtí přijdou děti o otce a žena o manžela.

Je tedy vidět, že za zlo rozhodně není odpovědný Bůh a že lidem ani nepůsobí utrpení. Jehovovým záměrem je naopak zlo odstranit a spolu s ním i ty, kdo ho páchají. (Přísloví 2:22) Bůh však udělá víc než to. V Bibli je uvedeno, že Božím záměrem je ‚rozbít prostřednictvím Krista Ďáblova díla‘. (1. Jana 3:8) Nynější systém věcí založený na chamtivosti, nenávisti a ničemných skutcích tedy brzy bude věcí minulosti. Bůh dokonce „setře [lidem] každou slzu z očí“, a tak veškeré utrpení ukončí. (Zjevení 21:4) Možná si ale říkáte: ‚Proč už to Bůh neudělal dávno? Proč zlo a utrpení připouští až dodnes?‘ Klíč k odpovědi na tuto otázku najdeme v biblické zprávě o Adamovi a Evě.

Je vznesena závažná sporná otázka

Důvod, proč Bůh připouští zlo až dodnes, souvisí s událostmi, které se odehrály na samotném počátku lidských dějin. To, co se tehdy stalo, bylo příčinou vzniku závažné sporné otázky, jež se týkala samotného Stvořitele — a tuto otázku nebylo možné vyřešit rychle ani snadno. Podívejme se tedy blíže na to, k čemu tehdy došlo.

Jehova Bůh stvořil první lidský pár jako dokonalý a umístil jej do ráje. Adam a Eva obdrželi dar, kterým se odlišovali od zvířat — totiž svobodnou vůli. (1. Mojžíšova 1:28; 2:15, 19) Mohli se tedy rozhodnout, zda svůj intelekt použijí k tomu, aby si svého Stvořitele zamilovali, sloužili mu a poslouchali ho, nebo zda se vydají cestou nezávislosti na Bohu a svévolně ho neposlechnou.

Pravý Bůh chtěl dát Adamovi a Evě příležitost projevit mu svou lásku, a proto jim uložil jedno omezení. Adamovi přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst. Ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Pokud si chtěli Adam s Evou zachovat Boží přízeň, měli ke svému vlastnímu prospěchu i k prospěchu svých budoucích potomků tento příkaz respektovat a ovoce ze zmíněného stromu nejíst. Jak se zachovají?

Bible nám říká, co se stalo. Satan Ďábel prostřednictvím hada oslovil Evu a zeptal se: „Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ Když Eva zopakovala Boží příkaz, Satan jí řekl: „Určitě nezemřete. Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ Strom se tedy pro Evu nakonec stal něčím toužebným, a tak „si začala brát z jeho ovoce a jedla je“. Zpráva pokračuje: „Potom nějaké dala i svému manželovi, když byl s ní, a on je začal jíst.“ (1. Mojžíšova 3:1–6) Adam i Eva tedy svou svobodnou vůli zneužili a zhřešili tím, že Boha neposlechli.

Uvědomujete si, jak závažné bylo to, co se stalo? Ďábel řekl pravý opak toho, co Bůh  sdělil Adamovi. Svými slovy naznačil, že Adam a Eva nepotřebují, aby jim Jehova určoval, co je správné a co nesprávné. Satan tak svým vyzývavým jednáním zpochybnil to, zda má Jehova právo lidem vládnout. Tato nesmírně důležitá otázka, kterou Satan vznesl, se tedy týkala oprávněnosti Jehovova postavení, které má jakožto Svrchovaný Panovník. Jak pravý Bůh na onu výzvu zareagoval?

Musel uplynout dostatek času

Jehova měl dost síly na to, aby všechny tři vzbouřence — tedy Satana, Adama i Evu — zničil. Bůh byl bezpochyby mocnější než oni. Satan však nezpochybnil Boží moc. Místo toho zpochybnil Jehovovo právo vládnout. Tato sporná otázka se proto týkala všech tvorů, kteří mají dar svobodné vůle. Měli si uvědomit, že takový dar musejí používat správně — to znamená v rámci fyzikálních, morálních a duchovních hranic, které Bůh stanovil. Pokud se takové hranice nerespektují, vede to k újmě, a to se stejnou nevyhnutelností, s jakou se zraní člověk, který skočí ze střechy nějaké vysoké budovy a nebere přitom v úvahu gravitační zákony. (Galaťanům 6:7, 8) Všichni inteligentní tvorové se měli poučit z toho, že na vlastní oči mohli vidět špatné výsledky, které nezávislost na Bohu přináší. To ovšem vyžadovalo čas.

Skutečnost, že k vyřešení nějaké sporné otázky je zapotřebí času, se dá znázornit na následujícím příkladu: Představte si, že otec nějaké rodiny vyzve otce jiné rodiny ke změření sil. Taková věc se dá vyřešit velmi rychle. Síla se dá změřit například při zvedání balvanů. Otec, který zvedne těžší balvan, je silnější. Ale představte si, že sporná otázka by se týkala toho, který z obou otců své syny a dcery opravdu miluje a zda ho na oplátku milují i oni. Nebo co kdyby vyvstala otázka, který z otců svou rodinu lépe vede? Odpověď by se nedala hledat v pouhých projevech síly ani ve slovech. Aby se na takovou otázku dalo uspokojivě odpovědět, musel by se nechat uplynout dostatek času, okolí by muselo obě rodiny bedlivě sledovat a následně dojít ke správnému závěru.

Co ukázal čas

Od doby, kdy Satan zpochybnil Boží právo vládnout, uplynulo asi 6 000 let. Co ukázaly dějiny? Zamysleme se nad dvěma aspekty Satanova obvinění vzneseného proti Bohu. Satan Evě nestydatě tvrdil: „Určitě nezemřete.“ (1. Mojžíšova 3:4) Když Satan Adamovi a Evě tvrdil, že nezemřou, i když si vezmou zakázané ovoce, označil tím vlastně Jehovu za lháře. A to bylo opravdu vážné obvinění! Pokud by Bůh v této věci neříkal pravdu, jak by mu mohli jeho tvorové věřit v čemkoli jiném? Co tedy ukázal čas?

Adam s Evou začali podléhat nemocím, bolesti, stárnutí a nakonec smrti. Bible říká: „Všechny Adamovy dny, po které žil, dosáhly devíti set třiceti let, a zemřel.“ (1. Mojžíšova 3:19; 5:5) A Adam toto smutné dědictví předal celému lidstvu. (Římanům 5:12) Čas tedy ukázal, že Satan je „lhář a otec lži“ a že Jehova je ‚Bohem pravdy‘. (Jan 8:44; Žalm 31:5)

Satan Evě také řekl: „Bůh . . . ví, že v ten den, kdy [ze zakázaného stromu] pojíte, se vám [tobě a Adamovi] zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojžíšova 3:5) Těmito lstivými slovy Satan lidem předložil klamnou nabídku, že si mohou vládnout sami. Satan lživě naznačoval, že lidem se bude dařit lépe, když budou na Bohu nezávislí. Byla to ale pravda?

V průběhu lidských dějin povstávaly a upadaly nejrůznější říše. Lidé si vyzkoušeli všemožné druhy vlád. Znovu a znovu však  lidská rodina pod takovými vládami zažívala otřesné věci. Přibližně před 3 000 lety došel jeden pisatel Bible k následujícímu moudrému závěru: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kazatel 8:9) Prorok Jeremjáš zase napsal: „Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) A pravdivost těchto tvrzení nedokázal vyvrátit ani vědeckotechnický pokrok poslední doby. Čas tedy ukázal, že výše uvedené výroky jsou pravdivé.

Co uděláte vy?

Čas, který Bůh nechal uplynout, jednoznačně ukázal, že ve sporné otázce, zda je Jehova oprávněně Svrchovaným Panovníkem svého stvoření, se Satan mýlil. Jehova Bůh má právo nad svým stvořením panovat a jeho způsob vlády je ten nejlepší. Tuto skutečnost uznávají i nebeští tvorové, kteří pod Boží vládou sami dlouho žijí. Volají: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Zjevení 4:11)

Na čí straně ve sporné otázce Boží svrchovanosti stojíte vy? Souhlasíte s tím, že Bůh má právo nad námi panovat? Pokud ano, musíte Jehovovu svrchovanost uznávat tím, že v každé oblasti svého života budete uplatňovat nádherné pravdy z jeho Slova, Bible. „Bůh je láska“ a své zákony a přikázání nám dal proto, že nás má rád. (1. Jana 4:8) Jehova nikoho z nás nepřipravuje o nic, co je k našemu dobru. Můžete si tedy vzít k srdci následující biblickou vybídku: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ (Přísloví 3:5, 6)

[Obrázek na straně 7]

Můžete si zvolit Boží vládu, a to tím, že budete studovat Bibli a uplatňovat její rady ve svém životě

[Podpisek obrázku na straně 4]

© Jeroen Oerlemans/Panos Pictures