Řiďte se svým svědomím

„Čistým je vše čisté. Avšak poskvrněným a nevěřícím není čisté nic.“ (TITOVI 1:15)

1. Co Pavel napsal ohledně sborů na Krétě?

KDYŽ apoštol Pavel dokončil svou třetí misionářskou cestu, byl zatčen a nakonec poslán do Říma, kde strávil dva roky v domácím vězení. Co udělal, když ho propustili? Po určité době navštívil Krétu spolu s Titem, kterému později napsal: „Zanechal jsem tě na Krétě proto, abys napravil věci, které jsou nedostatečné, a abys jmenoval starší muže.“ (Titovi 1:5) Titovo pověření spočívalo mimo jiné v tom, že měl jednat s lidmi, jejichž svědomí reagovalo různě.

2. Jaký problém musel Titus na Krétě řešit?

² Pavel Titovi popsal požadavky na sborové starší a poté uvedl, že existuje „mnoho nepoddajných lidí, neužitečných mluvků a těch, kdo klamou mysl“. Ti ‚podvraceli celé domácnosti tím, že vyučovali to, co by neměli‘. Titus je proto měl ‚stále přísně kárat‘. (Titovi 1:10–14; 1. Timoteovi 4:7) Pavel řekl, že jejich mysl a svědomí byly ‚poskvrněny‘, jako když je krásný oděv poskvrněný neboli potřísněný barvou. (Titovi 1:15) Někteří z těch mužů měli možná židovské kořeny, protože ‚lpěli na obřízce‘. Dnešní sbory sice nejsou rozrušovány lidmi zastávajícími takový názor, avšak z Pavlovy rady Titovi se toho o svědomí můžeme hodně naučit.

Lidé, jejichž svědomí bylo poskvrněno

3. Co Pavel napsal o svědomí Titovi?

³ Všimněme si, v jaké souvislosti Pavel o svědomí mluvil. „Čistým je vše čisté. Avšak poskvrněným a nevěřícím není čisté nic, ale jak jejich mysl, tak jejich svědomí je poskvrněné. Veřejně oznamují, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají.“ Někteří křesťané tehdy zjevně museli podniknout určité změny, aby byli „zdraví ve víře“. (Titovi 1:13, 15, 16) Nedokázali rozlišovat mezi čistými a nečistými věcmi, protože neměli správně školené svědomí.

4, 5. Jaký nešvar někteří členové sboru projevovali a jak je to ovlivňovalo?

⁴ O víc než deset let dříve vedoucí sbor dospěl k závěru, že Boží služebníci se nemusejí nechávat obřezat, a písemně o tom sbory informoval. (Skutky 15:1, 2, 19–29) Někteří křesťané na Krétě však ‚na obřízce stále lpěli‘. Otevřeně vyjadřovali svůj nesouhlas s vedoucím sborem a ‚vyučovali to, co by neměli‘. (Titovi 1:10, 11) Jejich pokřivené smýšlení se odráželo v tom, že si hledali nejrůznější důvody, proč dodržovat požadavky Zákona ohledně jídla a obřadní čistoty. Možná dokonce k takovým nařízením přidávali svá vlastní pravidla, podobně jako to dělali jejich předchůdci v Ježíšově době. Také zřejmě obhajovali židovské bajky a lidská přikázání. (Marek 7:2, 3, 5, 15; 1. Timoteovi 4:3)

 ⁵ Takové smýšlení zatemňovalo jejich úsudek i mravní cítění, tedy jejich svědomí. Pavel napsal: „Poskvrněným a nevěřícím není čisté nic.“ Hlas jejich svědomí byl natolik zkreslen, že už nedokázali správně jednat ani vyhodnocovat různé situace. Navíc soudili své spolukřesťany v záležitostech, které byly věcí jejich osobního rozhodnutí. Nerespektovali tedy to, že jeden křesťan se může rozhodnout tak, zatímco druhý jinak. V tomto směru zmínění Kréťané považovali za nečisté ty věci, které nečisté ve skutečnosti nebyly. (Římanům 14:17; Kolosanům 2:16) I když tvrdili, že Boha znají, svými skutky to popírali. (Titovi 1:16)

‚Čistému vše čisté‘

6. O jakých dvou skupinách lidí Pavel mluvil?

⁶ Jaký užitek můžeme mít z toho, co Pavel napsal Titovi? Abychom to zjistili, všimněme si kontrastu v následujícím vyjádření: „Čistým je vše čisté. Avšak poskvrněným a nevěřícím není čisté nic, ale jak jejich mysl, tak jejich svědomí je poskvrněné.“ (Titovi 1:15) Pavel tím rozhodně nechtěl říct, že pro mravně bezúhonného křesťana je čisté a přijatelné absolutně všechno. Můžeme to tvrdit proto, že v jiném svém dopise Pavel objasnil, že ti, kdo se dopouštějí smilstva, modlářství, provozování spiritismu a podobných věcí, „nezdědí Boží království“. (Galaťanům 5:19–21) Logicky z toho tedy vyplývá, že Pavel zde vyjádřil obecně platnou pravdu o dvou skupinách lidí — o těch, kdo jsou mravně a duchovně čistí, a o těch, kdo takoví nejsou.

7. Co je odsouzeno v Hebrejcům 13:4, ale jaká otázka může vyvstat?

⁷ To však neznamená, že upřímný křesťan by se měl vyhýbat jen takovým věcem, které Bible výslovně zakazuje. Zamysleme se například nad následujícím otevřeným vyjádřením: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ (Hebrejcům 13:4) I lidé, kteří nejsou křesťany, nebo ti, kdo o Bibli nevědí nic, by správně usoudili, že v tomto verši je odsouzeno cizoložství. Z této i z jiných biblických pasáží je patrné, že Bůh odsuzuje pohlavní styk mezi ženatým mužem či vdanou ženou a někým jiným než jejich manželským partnerem. Jak je to ale se dvěma svobodnými lidmi, kteří spolu mají orální sex? Mnoho dospívajících je přesvědčeno, že takové praktiky jsou neškodné, protože se vlastně nejedná o pohlavní styk. Může tedy křesťan považovat orální sex za čistou praktiku?

8. Jak se názor křesťanů na orální sex liší od názoru mnoha lidí ve světě?

⁸ Z textů v Hebrejcům 13:4 a v 1. Korinťanům 6:9 je vidět, že Bůh odsuzuje nejen cizoložství, ale i smilstvo (řecky por·neiʹa). Co si však pod pojmem smilstvo máme představit?  Tento řecký výraz se vztahuje na používání pohlavních orgánů, ať už přirozeným či zvráceným způsobem, a to s nemravným úmyslem. Patří k tomu veškeré formy nemanželského sexuálního styku. Uvedený výraz tedy zahrnuje i orální sex, bez ohledu na to, že mnoha dospívajícím po celém světě se tvrdí, že na něm není nic špatného. Možná i sami dospívající dospěli k závěru, že orální sex je přijatelný, ale ani to nic nemění na skutečnosti, že Bible jej odsuzuje. Praví křesťané se neřídí tím, co hlásají ‚neužiteční mluvkové a ti, kdo klamou mysl‘. (Titovi 1:10) Drží se vyšších měřítek, která jsou zaznamenána v Bibli. Nesnaží se tedy orální sex obhajovat, ale uvědomují si, že z biblického pohledu je to smilstvo neboli por·neiʹa, a v souladu s tím si také tříbí svědomí. * (Skutky 21:25; 1. Korinťanům 6:18; Efezanům 5:3)

Jiné svědomí, jiné rozhodnutí

9. Jestliže „čistým je vše čisté“, jakou úlohu má potom svědomí?

⁹ Co měl ale Pavel na mysli slovy „čistým je vše čisté“? Mluvil o křesťanech, kteří uvedli své smýšlení i mravní vnímání do souladu s Božími měřítky, jež nacházíme v Bibli. Takoví křesťané si uvědomují, že v mnoha záležitostech, které nejsou v Písmu přímo odsouzeny, se každý věřící bude rozhodovat poněkud jinak. Nechtějí druhé kritizovat, ale naopak uznávají, že věci, které Bůh neodsoudil, jsou „čisté“. Křesťané tedy neočekávají, že každý bude mít přesně stejný názor na ty stránky života, k nimž v Bibli nejsou žádné konkrétní pokyny. Ukažme si, jak by to mohlo vypadat v praxi.

10. Jaké problémy mohou vzniknout v souvislosti s něčí svatbou (nebo pohřbem)?

¹⁰ Existuje mnoho rodin, v nichž se jeden z manželských partnerů stal křesťanem, zatímco ten druhý ne. (1. Petra 3:1; 4:3) Z toho mohou vyplývat různé náročné situace — například v souvislosti se svatbou či pohřbem někoho z příbuzných. Představme si křesťanku, jejíž manžel ještě nesdílí její víru. Jeden z jeho příbuzných chystá svatbu v kostele. (Nebo nějaký příbuzný, například rodič, zemře a v kostele má být pohřeb.) Manželé jsou pozváni a manžel si přeje, aby manželka šla s ním. Co jí svědomí bude k této věci říkat? A co tato sestra udělá? Představme si následující dvě možnosti.

11. Popište, jak by mohla nějaká křesťanka uvažovat o tom, zda někomu jít do kostela na svatbu, a k jakému závěru možná dospěje.

¹¹ Lois uvažuje o závažném biblickém příkazu, že křesťané mají ‚vyjít z Velkého Babylónu‘, tedy z celosvětové říše falešného náboženství. (Zjevení 18:2, 4) Do kostela, kde se má svatba konat, kdysi sama chodila a ví, že během obřadu budou všichni přítomní vyzváni, aby se účastnili určitých náboženských rituálů, například modlitby, zpěvu nebo jiných úkonů. Lois je rozhodnuta se na ničem takovém nepodílet a ani si nepřeje být při tom, protože by musela čelit tlaku, aby porušila svou věrnost Bohu. Lois respektuje svého manžela a chce s ním spolupracovat, protože podle Bible je její hlavou; přesto se však vzhledem k biblickým zásadám nechce dopustit kompromisu. (Skutky 5:29) Proto svému manželovi taktně vysvětlí, že i když on se rozhodne tam jít, ona ho doprovodit nemůže. Možná mu objasní, že pokud by tam šla a pak se odmítla účastnit nějakého obřadu, on sám by možná cítil rozpaky. A tak tím nejlepším řešením i pro něj asi bude to, když tam s ním nepůjde. Díky takovému rozhodnutí si Lois zachová čisté svědomí.

12. Jak a na základě čeho může někdo reagovat na pozvání na svatbu v kostele?

¹² Rut stojí před stejným dilematem. Respektuje svého manžela, je rozhodnuta  zůstat věrná Bohu a vnímavě reaguje na hlas svého biblicky školeného svědomí. Uvažuje o stejných zásadách jako Lois a pak se s modlitbou zamyslí nad „Otázkou čtenářů“ ve Strážné věži z 15. května 2002. Bere v úvahu, že tři Hebrejci se podřídili příkazu krále, aby přišli na místo, kde se mělo provozovat modlářství, přesto však zůstali Bohu věrní, protože se na modlářském obřadu odmítli podílet. (Daniel 3:15–18) Proto se Rut rozhodne se svým manželem na svatbu jít, ale nebude se účastnit žádného náboženského úkonu. I ona tedy jedná v souladu se svým svědomím. Taktně, ale přesto jasně svému manželovi vysvětlí, co jí svědomí dovolí udělat, a co ne. Rut doufá, že její manžel si uvědomí rozdíl mezi pravým a falešným náboženstvím. (Skutky 24:16)

13. Proč se nemusíme znepokojovat nad tím, když dva křesťané dospějí k odlišným rozhodnutím?

¹³ Když tedy dva křesťané dospějí k odlišnému rozhodnutí, znamená to snad, že nezáleží na tom, jak člověk jedná? Nebo je to snad důkazem, že jeden z nich nemá svědomí správně vytříbené? Ne. Lois vzala v úvahu své dřívější zážitky z bohoslužeb a uvědomuje si, jaké léčky se tam mohou objevit a jak může na člověka působit hudba. Proto dospěla k závěru, že být tam by pro ni představovalo nebezpečí. A její dřívější zkušenosti s manželem, když se jednalo o náboženské otázky, ji vedou k tomu, že její svědomí jí říká, aby tam nechodila. Je tedy přesvědčena, že pro ni bude nejlepší tam nebýt.

14. Na co by měli křesťané pamatovat, pokud jde o záležitosti osobní volby?

¹⁴ Je tedy rozhodnutí Rut špatné? To nemohou posuzovat druzí. Neměli by ji soudit ani kritizovat za to, že se rozhodla na obřad jít. Nebude se tam totiž podílet na žádných náboženských úkonech. Pamatujme na radu, kterou dal apoštol Pavel ohledně osobních záležitostí, k nimž patřilo i rozhodování v tom, zda jíst či nejíst určitá jídla: „Ať ten, kdo jí, nepohlíží svrchu na toho, kdo nejí, a ať ten, kdo nejí, nesoudí toho, kdo jí. . . . Svému vlastnímu pánovi stojí nebo padá. Skutečně bude postaven, neboť Jehova ho může postavit.“ (Římanům 14:3, 4) Žádný pravý křesťan si nepřeje pobízet někoho k tomu, aby ignoroval své vytříbené svědomí. To by totiž znamenalo, že umlčuje hlas, který onoho člověka vede po cestě k životu.

15. Proč bychom měli dobře zvážit, jak naše jednání bude působit na svědomí a pocity druhých?

¹⁵ Když budeme pokračovat v uvedeném scénáři, obě křesťanky by měly zvážit ještě další faktory, přičemž jedním z nich je dopad na druhé. Pavel nám radí: „Rozhodněte [se] tak, že nebudete dávat bratrovi kámen klopýtání nebo příčinu k zakopnutí.“ (Římanům  14:13) Lois si možná uvědomuje, že podobné situace vyvolaly ve sboru nebo v její rodině velký rozruch a že její jednání má významný dopad na děti. Rut naproti tomu ví, že podobné situace nevyvolaly ve sboru ani v nejbližším okolí žádné negativní reakce. Obě ženy — a potažmo každý z nás — by si měl uvědomovat, že člověk se správně vyškoleným svědomím je vnímavý k pocitům druhých. Ježíš řekl: „Kdokoli . . . způsobí klopýtání jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, pro toho je prospěšnější, aby mu na krk pověsili mlýnský kámen, jakým otáčí osel, a potopili ho do širého, otevřeného moře.“ (Matouš 18:6) Pokud člověk nebere v úvahu to, že druzí se nad jeho jednáním mohou pozastavovat, možná si své svědomí znecitliví neboli poskvrní podobně, jako se to stalo některým křesťanům na Krétě.

16. Jakými změnami časem křesťan obvykle prochází?

¹⁶ Křesťan by měl neustále dělat duchovní pokroky a podobně by měl neustále tříbit své svědomí a stále vnímavěji na něj reagovat. Představme si Marka, jenž byl nedávno pokřtěn. Jeho svědomí mu říká, že má zavrhovat nebiblické zvyklosti, které dodržoval před tím, než poznal pravdu. K tomu možná patřilo používání model nebo přijímaní krve. (Skutky 21:25) Úzkostlivě se tedy vyhýbá všemu, co by byť i jen vzdáleně připomínalo jednání, které Bůh zakazuje. Na druhé straně mu možná připadá zvláštní, proč někteří křesťané odmítají třeba určité televizní programy, které se mu zdají nezávadné.

17. Na příkladu ukažte, jak se svědomí a úsudek nějakého křesťana mohou díky jeho duchovnímu pokroku časem tříbit.

¹⁷ Časem Mark získá větší poznání a vytvoří si k Bohu bližší vztah. (Kolosanům 1:9, 10) K čemu to povede? Jeho vnitřní hlas projde určitým školením. Nyní tedy Mark naslouchá svému svědomí vnímavěji, a pečlivěji zvažuje biblické zásady. Uvědomuje si, že některé věci, jež „vzdáleně připomínají“ jednání, s nímž přestal, vlastně nejsou v rozporu s Boží vůlí. Jeho svědomí kromě toho více odpovídá biblickým zásadám a on sám na něj reaguje vnímavěji. A tak se pořadům, které považoval za přijatelné, nyní vyhýbá. Jeho svědomí se tedy vytříbilo. (Žalm 37:31)

18. Jaký důvod k radosti máme?

¹⁸ Ve většině sborů jsou křesťané, kteří dosáhli různého stupně zralosti. Někteří z nich jsou ve víře noví. Jejich svědomí v určitých směrech v podstatě mlčí, ale v jiných mají vyhraněný názor. Takoví křesťané možná potřebují čas a pomoc od druhých, aby své svědomí uvedli do většího souladu s Jehovovými měřítky a aby na něj vnímavě reagovali. (Efezanům 4:14, 15) Je však dobře, že ve sboru jsou také mnozí křesťané s hlubokým poznáním, kteří mají bohaté zkušenosti s uplatňováním biblických zásad a jejichž svědomí je v souladu s Božím smýšlením. Je velmi radostné, že můžeme sloužit po boku takových ‚čistých‘ lidí, kteří se na věci, jež jsou Pánu přijatelné, dívají jako na morálně a duchovně „čisté“. (Efezanům 5:10) Všichni tedy usilujme v tomto směru o pokrok a zachovejme si takové svědomí, v němž se bude odrážet přesné poznání pravdy a zbožná oddanost. (Titovi 1:1)

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Proč někteří křesťané na Krétě měli poskvrněné svědomí?

• Jak to, že dva křesťané, kteří mají vnímavé svědomí, se někdy rozhodnou různě?

• Co by se mělo během času dít s naším svědomím?

[Studijní otázky]

[Mapa na straně 26]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Sicílie

ŘECKO

Kréta

MALÁ ASIE

Kypr

STŘEDOZEMNÍ MOŘE

[Obrázek na straně 28]

Dva křesťané stojící před podobnou situací se mohou rozhodnout odlišně