‚Oblékněte si poníženost mysli‘

POCHÁZEL z významného města. Narodil se jako římský občan, což mu zaručovalo zvláštní práva. Vyrůstal pravděpodobně ve význačné rodině. Získal kvalitní vzdělání, jaké měl v prvním století n. l. málokdo, mluvil nejméně dvěma jazyky a patřil k farizeům, známé židovské náboženské skupině. Řeč je o Saulovi.

Lze předpokládat, že se Saul naučil dívat se na obyčejné lidi svrchu a být pyšný na to, jak je spravedlivý. (Lukáš 18:11, 12; Skutky 26:5) Farizeové se považovali za nadřazené a měli rádi význačné postavení a lichotivé tituly. (Matouš 23:6, 7; Lukáš 11:43) Ve společnosti takových lidí se ze Saula pravděpodobně stal arogantní člověk. Víme o něm, že zaníceně pronásledoval křesťany. Po letech, už jako apoštol Pavel, o sobě řekl, že „byl dříve rouhač a pronásledovatel a nestoudný muž“. (1. Timoteovi 1:13)

S tím, že Saul přijal křesťanství a stal se apoštolem Pavlem, souvisela naprostá změna jeho osobnosti. Jako apoštol o sobě pokorně řekl, že je ‚menší než nejmenší ze všech svatých‘. (Efezanům 3:8) Mnoha lidem pomohl přijmout křesťanství, ale žádné zásluhy nepřipisoval sobě. Všechnu čest vzdával Bohu. (1. Korinťanům 3:5–9; 2. Korinťanům 11:7) Byl to on, kdo ostatní křesťany vybízel: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost.“ (Kolosanům 3:12)

Je tato rada praktická i v našem 21. století? Vyplatí se být pokorný? Skutečně může pokora být projevem síly?

Je všemohoucí Stvořitel pokorný?

Mluvíme-li o pokoře, musíme vzít v úvahu názor Boha. Proč? Protože je Stvořitelem,  a tedy nejvyšší autoritou v celém vesmíru. Na rozdíl od něj potřebujeme uznat, že naše možnosti jsou omezené. Jsme na něm závislí. Moudrý muž Elihu ve starověku řekl: „Pokud jde o Všemohoucího, toho jsme nenašli; je vyvýšen v moci.“ (Job 37:23) Skutečně, už jen přemýšlení o nezměrném vesmíru vede člověka k pokoře. „Vysoko pozvedněte oči a vizte,“ říká prorok Izajáš. „Kdo stvořil tyto věci? Je to Ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem. Kvůli hojnosti dynamické energie, a protože je také silný v moci, ani jedna z nich nechybí.“ (Izajáš 40:26)

Jehova Bůh je nejen všemohoucí, ale také pokorný. Král David mu v modlitbě řekl: „Dáš mi svůj štít záchrany a tvá pokora mě činí velkým.“ (2. Samuelova 22:36) Bůh je pokorný v tom smyslu, že se zajímá o obyčejné lidi, kteří se snaží mu dělat radost, a je k nim milosrdný. Obrazně řečeno se z nebes sklání, aby mohl jednat laskavě s těmi, kdo před ním mají bázeň. (Žalm 113:5–7)

Jehova si váží toho, když i jeho služebníci jsou pokorní. Apoštol Petr napsal: „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5) O tom, jak se Bůh dívá na pýchu, jeden pisatel Bible řekl: „Každý, kdo je pyšný v srdci, je Jehovovi něčím odporným.“ (Přísloví 16:5) Ale proč lze říci, že pokora je projevem síly?

Co pokora není

Pokora není totéž co pokoření. V některých kulturách ve starověku byl zosobněním pokory otrok — servilní a politováníhodný ubožák. Bible naproti tomu zdůrazňuje, že díky poníženosti mysli si člověk získává úctu. Jeden moudrý muž například napsal: „Výsledek pokory a bázně před Jehovou je bohatství a sláva a život.“ (Přísloví 22:4) A v Žalmu 138:6 čteme: „Jehova je vysoko, a přece vidí pokorného; ale povzneseného zná jenom z dálky.“

Být pokorný neznamená, že člověk nemá žádné schopnosti nebo že ničeho nedosáhl. Ježíš Kristus například nikdy nepopíral, že je Božím jediným zplozeným Synem, ani  nepředstíral, že jeho pozemská služba je nedůležitá. (Marek 14:61, 62; Jan 6:51) Přesto projevoval pokoru — a to tak, že zásluhy za své skutky připisoval Otci a že svou moc nepoužíval k tomu, aby druhé ovládal a utlačoval, ale aby jim sloužil a pomáhal.

Projev síly

Ježíš Kristus nepochybně byl mezi svými současníky známý tím, že provádí ‚mocné skutky‘. (Skutky 2:22) Přesto se na něj někteří mohli dívat jako na „nejponíženějšího z lidstva“. (Daniel 4:17) Jednak žil skromně a jednak opakovaně učil druhé, že mají být skromní a pokorní. (Lukáš 9:48; Jan 13:2–16) Pokora z něj však nedělala slabocha. Směle obhajoval jméno svého Otce a nebojácně vykonal všechno, co od něj Bůh očekával. (Filipanům 2:6–8) V Bibli je Ježíš označen jako odvážný lev. (Zjevení 5:5) Z jeho příkladu je vidět, že pokora je slučitelná s mravní silou a pevným charakterem.

Ten, kdo se snaží rozvíjet skutečnou pokoru v každé oblasti života, dobře ví, že to není vůbec snadné. Od člověka to mimo jiné vyžaduje, aby nešel cestou nejmenšího odporu a nepodléhal svým tělesným sklonům, ale v každé situaci se podřídil Boží vůli. K rozvíjení pokory je nutná mravní síla, protože kdo chce nesobecky sloužit Jehovovi a lidem, musí dát stranou své osobní zájmy.

Pokora přináší užitek

Pokorný člověk není pyšný ani domýšlivý. Pro pokoru se v Bibli často používá výraz ‚poníženost mysli‘. (Efezanům 4:2) Základem takového způsobu uvažování je realistické hodnocení sebe sama — svých silných i slabých stránek, svých úspěchů i selhání. Apoštol Pavel dal v této souvislosti dobrou radu. Napsal: „Říkám . . . každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je nutné si myslet, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl.“ (Římanům 12:3) Člověk, který podle této rady jedná, je pokorný.

Pokora se projevuje také tím, že upřímně dáváme zájmy druhých před své vlastní. Pavel byl inspirován k tomu, aby křesťany vybídl: „Nic [nedělejte] ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli [považujte] ostatní za sobě nadřazené.“ (Filipanům 2:3) To je v souladu s příkazem, který dal Ježíš svým následovníkům: „Největší mezi vámi bude vaším služebníkem. Kdokoli se vyvyšuje, bude pokořen, a kdokoli se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Matouš 23:11, 12)

Ano, poníženost mysli nás v Božích očích vyvyšuje. Tuto myšlenku zdůraznil učedník Jakub, když napsal: „Pokořte se v Jehovových očích, a on vás vyvýší.“ (Jakub 4:10) Kdo by si nepřál, aby ho Bůh vyvýšil?

Nedostatek pokory byl a stále je příčinou mnoha nepokojů a sporů, a to jak mezi jednotlivci, tak mezi skupinami lidí. Pokora naproti tomu přináší dobré výsledky. Můžeme se těšit z Božího schválení. (Micheáš 6:8) Můžeme zažívat vnitřní klid, protože pokorní lidé jsou obvykle šťastnější a spokojenější než lidé povýšení. (Žalm 101:5) Naše vztahy v rodině, v zaměstnání, s přáteli a dalšími lidmi budou lepší a příjemnější. Pokora člověku pomáhá, aby při jednání s druhými nebyl nelaskavý a náročný, což  by mohlo snadno vyvolat hněv, ochladnutí vztahů, rozmrzelost a zatrpklost. (Jakub 3:14–16)

Rozvíjet poníženost mysli je opravdu vynikající způsob, jak udržovat dobré vztahy s druhými. Tato vlastnost nám pomáhá zvládat obtížné situace, které přináší život v dnešním sobeckém a soutěživém světě. Apoštolu Pavlovi se s Boží pomocí podařilo svou dřívější aroganci a pýchu překonat. Podobně i my uděláme dobře, když budeme potlačovat jakýkoli sklon k přílišnému sebevědomí nebo k tomu, abychom si mysleli, že jsme lepší než ostatní. Bible varuje: „Pýcha je před zřícením a domýšlivý duch před klopýtnutím.“ (Přísloví 16:18) Když budeme následovat Pavlův příklad a uplatníme jeho radu, uvidíme, že ‚obléknout si poníženost mysli‘ je moudré. (Kolosanům 3:12)

[Obrázek na straně 4]

Pavel býval arogantní a pyšný, ale změnil se

[Obrázek na straně 7]

Poníženost mysli nám pomáhá udržovat dobré vztahy s druhými

[Podpisek obrázku na straně 5]

Anglo-Australian Observatory/David Malin Images