Rozvíjejme vlastnosti, které nám pomohou činit učedníky

„Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (MATOUŠ 28:19)

1. Které schopnosti a postoje potřebovali rozvíjet někteří Boží služebníci v minulosti?

SLUŽEBNÍCI Jehovy Boha potřebují získat schopnosti a postoje, které jim pomohou konat Boží vůli. Když například Abraham se Sárou opustili na Jehovův příkaz bohaté město Ur, bylo nutné, aby rozvíjeli vlastnosti a dovednosti potřebné pro život ve stanech. (Hebrejcům 11:8, 9, 15) K tomu, aby Jozue mohl vést Izraelity do Zaslíbené země, musel být odvážný, důvěřovat v Jehovu a dobře znát jeho Zákon. (Jozue 1:7–9) A přestože Becalel a Oholiab už pravděpodobně byli zručnými řemeslníky, s pomocí Božího ducha své schopnosti dále zlepšovali. Díky tomu mohli dohlížet na výstavbu svatostánku a na související práce a také se na tom všem významně podílet. (2. Mojžíšova 31:1–11)

2. O kterých otázkách budeme v tomto článku uvažovat?

² O staletí později dal Ježíš Kristus svým následovníkům toto pověření: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, . . . vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Nikdy dříve nedostali lidé příležitost podílet se na tak výjimečném úkolu. Které vlastnosti potřebujeme k tomu, abychom druhým pomáhali stát se Kristovými učedníky? A jak můžeme takové vlastnosti pěstovat?

Projevujme hlubokou lásku k Bohu

3. Co dáváme najevo, když plníme příkaz činit učedníky?

³ Máme-li za lidmi chodit a snažit se je přesvědčit, aby uctívali pravého Boha, musíme ho sami hluboce milovat. Izraelité dávali najevo lásku k Bohu tím, že ze srdce poslouchali jeho přikázání, předkládali mu přijatelné oběti a chválili ho písněmi. (5. Mojžíšova 10:12, 13; 30:19, 20; Žalm 21:13; 96:1, 2; 138:5) I my posloucháme Boží zákony, ale svou lásku k Jehovovi vyjadřujeme také tím, že s lidmi mluvíme o něm a o jeho záměru. Měli bychom to dělat s přesvědčením a používat výstižná  slova, která vyjadřují naše upřímné pocity související s nadějí, kterou máme od Boha. (1. Tesaloničanům 1:5; 1. Petra 3:15)

4. Proč měl Ježíš radost z toho, že učil lidi poznávat Jehovu?

⁴ Ježíš Jehovu hluboce miloval, a proto měl velkou radost, když mohl mluvit o jeho záměrech, o Království a o pravém uctívání. (Lukáš 8:1; Jan 4:23, 24, 31) Řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Na Ježíše se vztahují tato žalmistova slova: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru. Vyprávěl jsem dobrou zprávu o spravedlnosti ve velkém sboru. Pohleď, nezadržuji své rty. Jehovo, sám to dobře víš.“ (Žalm 40:8, 9; Hebrejcům 10:7–10)

5, 6. Která klíčová vlastnost je zapotřebí k tomu, abychom lidem pomáhali stát se Kristovými učedníky?

⁵ Láska k Jehovovi některé zájemce vede k tomu, aby o něm a o jeho Království mluvili s takovým přesvědčením, že se jim úspěšně daří podněcovat další lidi, aby začali zkoumat Písmo. (Jan 1:41) Láska k Bohu je klíčová vlastnost, která nás motivuje, abychom lidem pomáhali stát se Kristovými učedníky. I nadále proto tuto lásku uchovávejme živou tím, že budeme pravidelně číst a studovat Boží slovo. (1. Timoteovi 4:6, 15; Zjevení 2:4)

⁶ Ježíš Kristus byl horlivým učitelem bezesporu proto, že měl lásku k Jehovovi. To ale nebyl jediný důvod, proč dokázal účinně oznamovat pravdu o Království. Kterou další vlastnost musel projevovat, aby se mu dařilo činit učedníky?

Mějme láskyplný zájem o lidi

7, 8. Jaký měl Ježíš vztah k lidem?

⁷ Ježíš měl o lidi opravdový zájem. Dokonce během své předlidské existence, kdy byl Božím „mistrem v díle“, měl rád věci, které se týkaly lidstva. (Přísloví 8:30, 31) A jako pozemský člověk měl s lidmi soucit a ti, kteří k němu přicházeli, se v jeho přítomnosti cítili dobře. (Matouš 11:28–30) Napodoboval Jehovovu lásku a soucit, což druhé přitahovalo k uctívání jediného pravého Boha. Naslouchali mu lidé ze všech společenských vrstev, protože se láskyplně zajímal o ně i o jejich životní okolnosti. (Lukáš 7:36–50; 18:15–17; 19:1–10)

⁸ Když se ho jistý muž zeptal, co má dělat, aby zdědil věčný život, „Ježíš se na něj podíval [a] pocítil k němu lásku“. (Marek 10:17–21) V Bibli také čteme, že „Ježíš miloval Martu a její sestru a Lazara“, které vyučoval v Betanii. (Jan 11:1, 5) Natolik se zajímal o lidi, že se vzdal i potřebného odpočinku, aby je mohl vyučovat. (Marek 6:30–34) Takový hluboký a láskyplný zájem o bližní vedl k tomu, že Ježíš přitahoval lidi k pravému uctívání lépe než kdokoli jiný.

9. Jaký postoj měl Pavel k těm, kterým kázal?

⁹ Také apoštol Pavel měl hluboký zájem o lidi, kterým kázal. Například křesťanům v Tesalonice napsal: „Protože jsme k vám . . . měli něžnou náklonnost, velmi se nám líbilo, že jsme vám předali nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše, protože jste se stali našimi milovanými.“ Díky Pavlovu úsilí, které bylo motivováno láskou, se někteří v Tesalonice „obrátili k Bohu od svých model“. (1. Tesaloničanům 1:9; 2:8) Pokud se o lidi opravdově zajímáme, tak jako to dělal Ježíš a Pavel, i my můžeme zažít radost z toho, že dobrá zpráva působí na srdce těch, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. (Skutky 13:48)

Buďme obětaví

10, 11. Proč musíme být obětaví, když pomáháme druhým, aby se stali Kristovými učedníky?

¹⁰ Ti, kdo úspěšně pomáhají druhým, aby se stali Kristovými učedníky, jsou ochotni přinášet oběti. Za nejdůležitější věc v životě rozhodně nepovažují získávání majetku. Ježíš  svým následovníkům řekl: „Jak obtížné to bude pro ty, kdo mají peníze, aby vstoupili do Božího království!“ Učedníky tato slova překvapila, ale Ježíš dodal: „Děti, jak obtížné je vstoupit do Božího království! Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vstoupil do Božího království.“ (Marek 10:23–25) Ježíš své následovníky vybízel, aby žili jednoduše, a mohli se tak soustředit na činění učedníků. (Matouš 6:22–24, 33) Proč je při plnění tohoto úkolu nezbytná obětavost?

¹¹ Vyučovat všechno, co Ježíš přikázal, vyžaduje velké úsilí. Snažíme se, aby biblické studium se zájemcem probíhalo pokud možno každý týden. Někteří hlasatelé Království si našli zaměstnání pouze na částečný úvazek, aby mohli věnovat více času hledání upřímných lidí. Tisíce křesťanů se naučily cizí jazyk, aby mohli kázat lidem z různých etnických skupin ve svém okolí. Další se přestěhovali na jiné území nebo do jiné země, aby se mohli více podílet na žni. (Matouš 9:37, 38) K tomu všemu je nutná obětavost. Máme-li však úspěšně pomáhat lidem, aby se stali Kristovými učedníky, je zapotřebí ještě něco víc.

Buďme trpěliví, ale neplýtvejme časem

12, 13. Proč je při činění učedníků tak důležitá trpělivost?

¹² Další vlastností, která nám pomáhá při činění učedníků, je trpělivost. Naše křesťanské poselství vybízí lidi k tomu, aby jednali rychle. Má-li se však někdo stát Kristovým učedníkem, je často zapotřebí delší doba, a to vyžaduje z naší strany trpělivost. (1. Korinťanům 7:29) Ježíš byl trpělivý ke svému nevlastnímu bratru Jakubovi. Zdá se, že Jakub byl dobře obeznámen s Ježíšovou kazatelskou činností, ale určitou dobu mu něco bránilo, aby ho následoval. (Jan 7:5) Zřejmě během krátkého období od Kristovy smrti do Letnic roku 33 n. l. se však Jakub učedníkem stal. Z Bible totiž vyplývá, že se sešel k modlitbě se svou matkou, bratry a apoštoly. (Skutky 1:13, 14) Jakub udělal velký duchovní pokrok a později mu byly svěřeny důležité úkoly v křesťanském sboru. (Skutky 15:13; 1. Korinťanům 15:7)

¹³ Křesťané se podobají rolníkům. Pěstují totiž něco, co obvykle roste pomalu — porozumění Božímu slovu, lásku k Jehovovi a Kristova ducha. To se bez trpělivosti neobejde. Jakub napsal: „Projevujte trpělivost, bratři, až do Pánovy přítomnosti. Pohleďte, rolník stále čeká na drahocenné plody země a projevuje vzhledem k nim trpělivost, dokud nedostane časný déšť a pozdní déšť. I vy projevujte trpělivost; upevněte své srdce, protože se přiblížila Pánova přítomnost.“ (Jakub 5:7, 8) Jakub spoluvěřící vybízel, aby ‚projevovali trpělivost až do Pánovy přítomnosti‘. Když učedníci něčemu nerozuměli, Ježíš jim to trpělivě vysvětloval a používal podobenství. (Matouš 13:10–23; Lukáš 19:11; 21:7; Skutky 1:6–8) Nyní v době Pánovy přítomnosti žijeme a také musíme být trpěliví, když se snažíme činit učedníky. Ti, kdo se dnes Ježíšovými učedníky stávají,  potřebují, abychom je trpělivě vyučovali. (Jan 14:9)

14. I když jsme trpěliví, jak můžeme moudře využívat svůj čas k tomu, abychom druhým pomohli stát se učedníky?

¹⁴ Přestože jsme trpěliví, u většiny lidí, s nimiž zahájíme biblické studium, slovo o Království nepřináší ovoce. (Matouš 13:18–23) Když jsme vyvinuli rozumné úsilí, abychom takovým lidem pomohli, ale ovoce to nepřineslo, bude moudré s nimi dále netrávit čas. Raději hledejme ty, kteří si biblické pravdy budou více vážit. (Kazatel 3:1, 6) Samozřejmě že i ti, kdo pro pravdu ocenění mají, mohou potřebovat větší pomoc, aby změnili své názory, postoje a životní hodnoty. Napodobujme proto Ježíše, který byl trpělivý ke svým učedníkům, když potřebovali více času na to, aby získali správný postoj. (Marek 9:33–37; 10:35–45)

Rozvíjejme umění vyučovat

15, 16. Proč je důležité jednoduše vyučovat a dobře se připravovat?

¹⁵ Láska k Bohu, zájem o lidi, obětavost a trpělivost jsou důležité vlastnosti, které potřebujeme k tomu, abychom byli úspěšní při činění učedníků. Musíme však také rozvíjet vyučovací schopnosti, protože díky nim dokážeme vysvětlovat biblické nauky jednoduše a jasně. Například mnoho myšlenek Velkého učitele, Ježíše Krista, silně zapůsobilo na druhé proto, že byly vyjádřeny jednoduše. Pravděpodobně si dokážete vybavit Ježíšovy výroky jako například „střádejte [si] poklady v nebi“, „nedávejte psům, co je svaté“, „moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky“ a „splácejte . . . césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu“. (Matouš 6:20; 7:6; 11:19; 22:21) Ježíš samozřejmě nepronášel pouze krátké výroky. Vyučoval jasně, a když to bylo zapotřebí, věci vysvětloval. Jak můžeme jeho způsob vyučování napodobovat?

¹⁶ Klíčem k tomu, abychom vyučovali jednoduše a jasně, je pečlivá příprava. Zvěstovatel, který není připravený, má tendenci mluvit příliš a říci všechno, co o námětu ví. Pak se stane, že hlavní myšlenky zaniknou ve velkém množství slov. Dobře připravený zvěstovatel naopak přemýšlí o zájemci i o námětu a jasně řekne pouze to, co zájemce potřebuje slyšet. (Přísloví 15:28; 1. Korinťanům 2:1, 2) Bere v úvahu to, co už zájemce ví a které myšlenky by měly být při studiu zdůrazněny. Zvěstovatel možná zná spoustu podrobností o daném námětu, ale k tomu, aby vyučoval jasně, musí nedůležité informace vynechat.

17. Jak můžeme lidem pomoci, aby přemýšleli o Písmu?

¹⁷ Ježíš lidem pouze nepředkládal fakta, ale také jim pomáhal, aby o nich sami přemýšleli. Jednou se například zeptal: „Co myslíš, Šimone? Od koho dostávají králové země poplatky nebo daň z hlavy? Od svých synů, nebo od cizích lidí?“ (Matouš 17:25) I když biblické myšlenky rádi vysvětlujeme, musíme se ovládat, abychom nemluvili příliš. Dejme zájemci prostor, aby se mohl vyjádřit nebo vysvětlit, jak rozumí tomu, co při studiu rozebíráme. Neměli bychom ho však zahltit otázkami. Buďme naopak taktní, používejme vhodná znázornění a otázky, které vedou  k přemýšlení, a tak lidem pomáhejme pochopit biblické myšlenky uvedené v našich publikacích.

18. Co patří k ‚umění vyučovat‘?

¹⁸ Písmo mluví o ‚umění vyučovat‘. (2. Timoteovi 4:2; Titovi 1:9) Tato schopnost zahrnuje víc než jen pomáhat druhým zapamatovat si určité informace. Měli bychom se snažit pomoci zájemcům pochopit rozdíl mezi pravdou a lží, dobrým a špatným, moudrostí a pošetilostí. Pokud to děláme a pokud se snažíme v druhých pěstovat lásku k Jehovovi, mohou díky tomu chápat, proč by ho měli poslouchat.

Horlivě pomáhejme druhým stát se učedníky

19. Jak se všichni křesťané podílejí na tom, aby se někdo stal učedníkem?

¹⁹ Úkolem křesťanského sboru je činit učedníky. Když se někdo stává učedníkem, svědek Jehovův, který ho našel a pomohl mu poznat biblickou pravdu, není jediný, kdo má důvod k radosti. Když lidé zorganizují pátrací skupinu, která má za úkol najít ztracené dítě, pravděpodobně ho najde pouze jeden z celé skupiny. Jakmile se však dítě setká se svými rodiči, radují se všichni, kdo ho hledali. (Lukáš 15:6, 7) Podobně i činění učedníků je týmová práce. Všichni křesťané pátrají po těch, kdo by se mohli stát Ježíšovými následovníky. Když zájemce začne chodit na shromáždění do sálu Království, všichni bratři a sestry přispívají k tomu, aby si pravého uctívání ještě více vážil. (1. Korinťanům 14:24, 25) Všichni křesťané se tedy mohou radovat z toho, že každý rok přibývají stovky tisíc nových učedníků.

20. Co byste měli dělat, když někoho chcete vyučovat biblické pravdě?

²⁰ Mnozí věrní křesťané by si přáli někoho vyučovat o Jehovovi a o pravém uctívání, ale přes jejich nejlepší snahy se jim to nedaří. Pokud je to i váš případ, nadále posilujte svou lásku k Jehovovi, zajímejte se o druhé, projevujte obětavost a trpělivost a snažte se zlepšovat své vyučovací schopnosti. A především svou touhu učit druhé svěřte v modlitbě Jehovovi. (Kazatel 11:1) Útěchou pro vás může být skutečnost, že všechno, co děláte ve službě pro Jehovu, přispívá k tomu, že se lidé stávají Kristovými učedníky, a tak je Jehova oslavován.

Umíte to vysvětlit?

• Proč je činění učedníků projevem naší lásky k Bohu?

• Které vlastnosti musí mít ten, kdo druhým pomáhá, aby se stali učedníky?

• Co patří k ‚umění vyučovat‘?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 21]

Když křesťané pomáhají druhým stát se Kristovými učedníky, dávají tím najevo hlubokou lásku k Bohu

[Obrázek na straně 23]

Proč musíme o druhé projevovat zájem?

[Obrázek na straně 24]

Které vlastnosti například potřebujeme, když někomu pomáháme poznat pravdu?

[Obrázek na straně 25]

Všichni křesťané se radují z toho, že se lidé stávají učedníky