Otázky čtenářů

Jak by se měli křesťané dívat na lov a rybaření?

Lov ani rybaření Bible neodsuzuje. (5. Mojžíšova 14:4, 5, 9, 20; Matouš 17:27; Jan 21:6) Přesto by křesťané, kteří se těmto činnostem věnují, měli uvažovat o několika biblických zásadách.

Noemovi a jeho potomkům Bůh dovolil, aby zvířata zabíjeli a jedli. Jedinou podmínkou bylo, že je museli nechat vykrvácet. (1. Mojžíšova 9:3, 4) Tento pokyn jasně ukazuje, že i k životu zvířat máme mít úctu, protože jsou Božím stvořením. Křesťané tedy zvířata nezabíjejí jen ze sportu nebo pro zábavu ani to nedělají bezohledně a s neúctou k životu. (Přísloví 12:10)

Další věcí, o které můžeme uvažovat, je náš postoj. Apoštolové, kteří se živili rybařením, měli jistě radost z dobrého úlovku. Nic však nenaznačuje, že by se svou kořistí chlubili nebo že by se lovu věnovali ze soutěživosti. Nedělali to ani proto, aby ukázali svou odvahu, nebo kvůli vzrušení, jež s sebou lov, udolání kořisti a její zabití přináší. (Žalm 11:5; Galaťanům 5:26)

Můžeme se proto sami sebe zeptat: Dávám svým chováním najevo, že se na život dívám stejně jako Jehova? Mám hlavu plnou lovu nebo rybaření a točí se kolem tohoto námětu všechny moje rozhovory? Svědčí můj způsob života o tom, že jsem především lovec, nebo Boží služebník? Dostanu se při těchto činnostech do úzkého kontaktu s nevěřícími? Zanedbávám kvůli nim svou rodinu? (Lukáš 6:45)

Někteří z těch, kdo si lovem nebo rybařením obstarávají potravu, si možná omlouvají to, že během lovecké a rybářské sezóny odsouvají do pozadí duchovní věci. Když však ve svém životě dáváme Boží zájmy na první místo, projevujeme tím víru a důvěru, že se o nás Bůh postará. (Matouš 6:33) Křesťané by také samozřejmě měli poslouchat všechny „césarovy“ zákony týkající se lovu a rybaření, ať už je jejich dodržování nějak kontrolováno, nebo ne. (Matouš 22:21; Římanům 13:1)

Dívat se na lov a rybaření jako Bůh bude možná od někoho vyžadovat, aby svůj způsob uvažování přizpůsobil jeho měřítkům. (Efezanům 4:22–24) Na druhou stranu musíme respektovat to, jak se na základě svého svědomí rozhodnou druzí. V tomto ohledu je příhodná rada apoštola Pavla: „Již nesuďme jeden druhého, ale spíše se rozhodněte tak, že nebudete dávat bratrovi kámen klopýtání.“ (Římanům 14:13) Budeme-li si takto projevovat nesobeckou lásku a úctu, přispějeme tím k pokoji ve sboru a potěšíme svého Stvořitele, Zdroj veškerého života. (1. Korinťanům 8:13) *

[Poznámka pod čarou]