Důležité myšlenky z Matoušova evangelia
Jehovovo Slovo je živé
Důležité myšlenky z Matoušova evangelia
PRVNÍM člověkem, který barvitě popsal život a službu Ježíše Krista, je Matouš, jeho blízký spolupracovník a bývalý výběrčí daní. Evangelium, které bylo původně napsáno hebrejsky a pak přeloženo do řečtiny, bylo dokončeno asi v roce 41 n. l. Slouží jako spojovací článek mezi Hebrejskými a Křesťanskými řeckými písmy.
Toto působivé a přínosné evangelium, které bylo pravděpodobně určeno především židovským čtenářům, vykresluje Ježíše jako slíbeného Mesiáše, Božího Syna. Rozebereme-li si nyní podrobně informace, jež obsahuje, posílí to naši víru v pravého Boha, jeho Syna a sliby, které nám Bůh dal. (Hebr. 4:12)
„NEBESKÉ KRÁLOVSTVÍ SE PŘIBLÍŽILO“
Matouš se ve svém evangeliu zaměřuje především na Království a na Ježíšovo učení, i když to znamená, že události někdy nezaznamenává v chronologickém pořadí. Například o Kázání na hoře se zmiňuje na začátku své knihy, přestože ho Ježíš pronesl někdy v polovině svého působení na zemi.
Během své služby v Galileji Ježíš provádí zázraky, dává 12 apoštolům pokyny ke kázání, odsuzuje farizeje a vypráví různá podobenství o Království. Potom Galileu opouští a přichází „na pomezí Judeje na druhé straně Jordánu“. (Mat. 19:1) Cestou do Jeruzaléma pak svým učedníkům říká, že ‚Syn člověka bude odsouzen k smrti a třetí den bude vzbuzen‘. (Mat. 20:18, 19)
Odpovědi na biblické otázky:
3:16 — Co to znamená, že se při Ježíšově křtu ‚otevřela nebesa‘? Pravděpodobně to ukazuje, že se Ježíšovi vrátily vzpomínky na jeho předlidskou existenci.
5:21, 22 — Co je horší? Dát hněvu průchod, nebo ho v sobě živit? Ježíš upozorňoval, že pokud se člověk stále zlobí na svého bratra, dopouští se tím vážného hříchu. Dá-li však hněvu průchod tím, že se o někom vyjádří opovržlivě, je to ještě závažnější, protože pak se nebude zodpovídat místnímu soudnímu dvoru, ale vyššímu soudu.
5:48 — Opravdu můžeme být „dokonalí, jako je dokonalý [náš] nebeský Otec“? V relativním smyslu ano. Ježíš předtím mluvil o lásce a své posluchače vybídl, aby napodobovali Boha a byli dokonalí v tom smyslu, že ji budou dokonale, neboli plně, projevovat. (Mat. 5:43–47) Jak to měli dělat? Tak, že budou milovat i své nepřátele.
7:16 — Podle jakého „ovoce“ se pozná pravé náboženství? K tomuto ovoci nepatří jen naše chování. Zahrnuje také nauky neboli náboženské názory, kterých se držíme.
10:34–38 — Může biblické poselství za neshody v rodinách? V žádném případě. Příčinou je spíše postoj, jaký zaujímají jejich nevěřící členové. Mohou v rodině působit rozdělení tím, že křesťanství odmítají nebo mu odporují. (Luk. 12:51–53)
11:2–6 — Jan byl u toho, když Bůh Ježíše schválil, a díky tomu věděl, že Ježíš je Mesiášem. Proč se ho tedy ptal, zda je „ten Přicházející“? Jan se možná ptal proto, že chtěl, aby mu tuto skutečnost potvrdil samotný Ježíš. Kromě toho chtěl také vědět, zda přijde ještě někdo ‚jiný‘, kdo v postavení Krále splní veškeré naděje Židů. Z odpovědi Ježíše jasně vyplynulo, že po něm už nikdo následovat nebude.
19:28 — Koho představuje „dvanáct izraelských kmenů“, které budou souzeny? Není tím myšleno 12 kmenů duchovního Izraele. (Gal. 6:16; Zjev. 7:4–8) Apoštolové, ke kterým Ježíš mluvil, měli být členy tohoto duchovního národa, a ne jeho soudci. Ježíš ‚s nimi uzavřel smlouvu o království‘ a oni se měli stát ‚královstvím a kněžími Bohu‘. (Luk. 22:28–30; Zjev. 5:10) Ti, kdo patří k duchovnímu Izraeli, budou „soudit svět“. (1. Kor. 6:2) „Dvanáct izraelských kmenů“, jež jsou souzeny těmi, kdo v nebi sedí na trůnech, tedy evidentně představuje svět lidí, kteří ke královské kněžské třídě nepatří. Tito lidé byli předstíněni také dvanácti nekněžskými kmeny v Den smíření. (3. Mojž. 16. kap.)
Poučení pro nás:
4:1–10. Tato zpráva potvrzuje, že Satan je skutečná osoba, a ne jen nějaký špatný sklon v lidech. K tomu, aby nás pokoušel, využívá ‚touhu těla, touhu očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu‘. Budeme-li však uplatňovat biblické zásady, pomůže nám to zůstat Bohu věrní. (1. Jana 2:16)
5:1–7:29. Kázání na hoře obsahuje mnoho praktických rad: Udržujte si dobrý vztah k Bohu. Buďte pokojní. Braňte se nemravným myšlenkám. Dodržujte své slovo. Modlete se nejdříve o duchovní věci a pak až o hmotné. Buďte bohatí vůči Bohu. Hledejte nejprve Království a Boží spravedlnost. Nebuďte k druhým kritičtí. Konejte Boží vůli.
9:37, 38. Měli bychom jednat v souladu se svými prosbami, aby Pán „vyslal dělníky na svou žeň“, a horlivě pomáhat druhým stát se Kristovými učedníky. (Mat. 28:19, 20)
10:32, 33. Nikdy bychom se neměli zdráhat mluvit o své víře.
13:51, 52. Pochopí-li někdo smysl pravdy o Království, získává zároveň s tím odpovědnost vyučovat druhé a tyto drahocenné nauky jim vysvětlovat.
14:12, 13, 23. K tomu, abychom mohli kvalitně rozjímat, potřebujeme být občas sami. (Mar. 6:46; Luk. 6:12)
17:20. Překážky, které stojí v cestě našemu duchovnímu pokroku, nám mohou připadat jako hory. K jejich překonání a k tomu, abychom se vyrovnávali s různými těžkostmi, potřebujeme víru. Neměli bychom tedy zanedbávat činnosti, které naši víru v Jehovu a jeho sliby upevňují. (Mar. 11:23; Luk. 17:6)
18:1–4; 20:20–28. Kvůli nedokonalosti a náboženskému prostředí, ve kterém se kladl důraz na prestiž, Ježíšovým učedníkům příliš záleželo na jejich postavení. Měli bychom proto rozvíjet pokoru, chceme-li odolávat hříšným sklonům a uchovávat si správný názor na různé výsady a odpovědné úkoly ve sboru.
„SYN ČLOVĚKA MÁ BÝT VYDÁN“
Devátého nisanu roku 33 n. l. Ježíš přijíždí „na oslu“ do Jeruzaléma. (Mat. 21:5) Příští den jde do chrámu a očišťuje ho. Jedenáctého nisanu vyučuje v chrámu, odsuzuje znalce Zákona i farizeje a svým učedníkům pak udává ‚znamení své přítomnosti a závěru systému věcí‘. (Mat. 24:3) Den poté jim říká: „Víte, že od nynějška za dva dny nastane pasach a Syn člověka má být vydán, aby byl přibit na kůl.“ (Mat. 26:1, 2)
Poté, co Ježíš 14. nisanu zavede slavnost na připomínku své blížící se smrti, je zrazen, zatčen, postaven před soud a přibit na kůl. Třetí den je vzbuzen z mrtvých. Před tím, než vystoupí do nebe, svým následovníkům přikazuje: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Mat. 28:19)
Odpovědi na biblické otázky:
22:3, 4, 9 — Kdy zaznívají tři pozvání na svatební hostinu? První výzva k tomu, aby se shromáždila třída nevěsty, zazněla v roce 29 n. l., kdy Ježíš a jeho následovníci začali kázat, a pokračovala až do roku 33 n. l. Druhá výzva byla oznamována od Letnic roku 33 n. l., kdy byl na učedníky vylit svatý duch, až do roku 36 n. l. Obě výzvy byly adresovány pouze Židům, židovským proselytům a Samaritánům. Třetí pozvání už bylo určeno lidem na cestách vedoucích z města, tedy neobřezaným pohanům. Začalo být oznamováno v roce 36 n. l., kdy přijal křesťanství římský důstojník Kornélius, a zaznívá až do dnešní doby.
23:15 — Proč se z proselyty, kterého na víru obrátili farizeové, stal ‚poddaný gehenny dvakrát víc‘ než oni sami? Někteří z proselytů byli dříve velkými hříšníky. Tím, že se přiklonili k fanatickému učení farizeů, se však jejich situace ještě zhoršila, protože se možná stali dokonce upjatějšími než jejich odsuzovaní učitelé. Byli proto ‚poddanými gehenny‘ ještě více než židovští farizeové.
27:3–5 — Kvůli čemu Jidáš pocítil výčitky svědomí? Nic nenaznačuje, že tyto jeho pocity byly znakem pravého pokání. Místo, aby prosil o odpuštění Boha, vyznal se ze svého provinění předním kněžím a starším mužům. Jelikož spáchal „hřích, který opravdu působí smrt“, je pochopitelné, že byl zavalen pocity viny a zoufalství. (1. Jana 5:16) Jeho výčitky svědomí tedy byly následkem zoufalého stavu, do něhož se dostal.
Poučení pro nás:
21:28–31. To, na čem Jehovovi skutečně záleží, je, zda konáme jeho vůli. Měli bychom se například ze všech sil podílet na kázání o Království a na vyučování druhých. (Mat. 24:14; 28:19, 20)
22:37–39. Tato dvě největší přikázání opravdu výstižně vyjadřují, co Bůh očekává od svých ctitelů.
[Obrázek na straně 31]
Podílíš se na obrazné žni ze všech sil?
[Podpisek]
© 2003 BiblePlaces.com
[Obrázek na straně 31]
Matouš se ve svém evangeliu zaměřoval především na Království