Ti, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“, reagují

„Všichni, kdo byli správně nakloněni k věčnému životu, se stali věřícími.“ (SKUTKY 13:48)

1, 2. Jak první křesťané reagovali na Ježíšovo proroctví, že dobrá zpráva o Království se bude kázat po celé obydlené zemi?

BIBLICKÁ kniha Skutky obsahuje působivou zprávu o tom, jak první křesťané reagovali na Ježíšovo proroctví, že dobrá zpráva o Království se bude kázat po celé obydlené zemi. (Mat. 24:14) Horliví kazatelé dali příklad všem těm, kdo později v této práci pokračovali. Intenzivní kazatelská činnost Ježíšových učedníků v Jeruzalémě vedla k tomu, že součástí křesťanského sboru se tehdy staly tisíce lidí, včetně ‚velkého zástupu kněží‘. (Sk. 2:41; 4:4; 6:7)

² Mnoho dalších lidí přijalo křesťanství díky úsilí prvních misionářů. Například Filip odešel do Samaří, kde mu naslouchaly zástupy lidí. (Sk. 8:5–8) Pavel s různými spolupracovníky oznamoval dobrou zprávu na rozsáhlém území, například na Kypru, v Malé Asii, Makedonii, Řecku a v Itálii. Ve městech, kde kázal, se stalo věřícími mnoho Židů a Řeků. (Sk. 14:1; 16:5; 17:4) Titus působil na Krétě. (Tit. 1:5) Petr sloužil v Babylóně, a když přibližně v letech 62–64 n. l. psal svůj první dopis, byla činnost křesťanů známá již v Pontu, Galácii, Kappadokii, Asii a Bithýnii. (1. Petra 1:1; 5:13) Byla to skutečně úžasná doba! Křesťané v prvním století byli tak horliví, že jejich nepřátelé o nich prohlásili, že „převrátili obydlenou zemi“. (Sk. 17:6; 28:22)

3. Jakých výsledků se dosahuje kázáním dobré zprávy o Království a jak to na tebe působí?

³ Počet pravých křesťanů výrazně roste i v dnešní době. Jistě tě povzbudí, když v roční zprávě svědků Jehovových čteš, jakých výsledků bylo po celém světě dosaženo. Určitě tě potěší, že hlasatelé Království vedli ve služebním roce 2007 více než šest milionů biblických studií. Na Památnou slavnost v minulém roce přišlo asi deset milionů lidí, kteří nejsou svědky Jehovovými a kteří tak dali najevo určitý zájem o dobré poselství. Z toho je vidět, že je před námi ještě mnoho práce.

4. Kdo na poselství o Království reaguje?

⁴ Dnes, stejně jako v prvním století, reagují na poselství pravdy „všichni, kdo [jsou] správně nakloněni k věčnému životu“. (Sk. 13:48) Takové lidi Jehova přitahuje do své  organizace. (Přečti Agea 2:7.) Jaký postoj ke kazatelské službě si musíme zachovat, abychom na tomto shromažďování lidí měli co největší podíl?

Při kázání nebuďme straničtí

5. Jací lidé mají Boží přízeň?

⁵ Křesťané v prvním století si uvědomovali, že „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost“. (Sk. 10:34, 35) Dobrý vztah k Bohu, závisí na tom, zda člověk projevuje víru v Ježíšovu výkupní oběť. (Jan 3:16, 36) Jehovovou vůlí totiž je, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Tim. 2:3, 4)

6. Čeho se zvěstovatelé Království musí vyvarovat a proč?

⁶ Bylo by nesprávné, kdyby zvěstovatel dobré zprávy měl vůči lidem předsudky kvůli jejich rase, společenskému postavení, vzhledu, náboženství nebo čemukoli jinému. Vzpomeň si na to, jak jsi pravdu poznal ty. Nejsi snad rád, že ten, kdo tě poprvé oslovil, neměl vůči tobě předsudky? Proč by ses tedy měl zdráhat o tomto životně důležitém poselství mluvit s každým, kdo je ochoten naslouchat? (Přečti Matouše 7:12.)

7. Proč bychom neměli soudit ty, s nimiž mluvíme o dobré zprávě?

⁷ Jehova ustanovil jako Soudce Ježíše, a my tedy nemáme žádné právo nikoho soudit. Na rozdíl od Ježíše totiž můžeme druhé posuzovat jen podle „pouhého zdání svých očí“ nebo „podle toho, co slyší [naše] uši“. On však zná nejvnitřnější myšlenky a sklony srdce každého člověka. (Iz. 11:1–5; 2. Tim. 4:1)

8, 9. (a) Jakým člověkem byl Saul před tím, než se stal křesťanem? (b) Jaké poučení bychom si ze zkušenosti apoštola Pavla měli vzít?

⁸ Služebníky Jehovy se mohou stát nejrůznější lidé. Velmi dobře je to vidět na příkladu Saula z Tarsu, který byl později známý jako apoštol Pavel. Saul patřil k farizeům a byl zarytý odpůrce křesťanů. Pronásledoval je, protože byl upřímně přesvědčen o tom, že nejsou pravými ctiteli Jehovy. (Gal. 1:13) To, že by se Saul stal křesťanem, se z lidského stanoviska zdálo zcela nepravděpodobné. Ježíš však v jeho srdci viděl něco dobrého a vybral ho, aby vykonával zvláštní pověření. Saul se stal jedním z nejhorlivějších křesťanů v prvním století.

⁹ Jaké poučení si z toho můžeme vzít? Možná jsou v našem obvodu skupiny lidí, kteří budí dojem, že se k dobré zprávě staví nepřátelsky. I když to, že by se někdo z nich mohl stát pravým křesťanem, nám může připadat nepravděpodobné, neměli bychom ve snaze mluvit s nimi polevit. Někdy na dobrou zprávu zareagují i lidé, u kterých se to zdálo naprosto vyloučené. Naším pověřením je vydávat svědectví všem, a to „bez přestání“. (Přečti Skutky 5:42.)

Jehova žehná těm, kdo káží „bez přestání“

10. Proč bychom se neměli zdráhat mluvit i s lidmi, kteří v nás mohou budit strach? Vyprávěj nějakou místní zkušenost.

¹⁰ Zdání může klamat, což je vidět z příkladu Ignacia. * Se svědky Jehovovými začal studovat, když si odpykával trest ve vězení v jedné jihoamerické zemi. Byl to násilník, a proto se ho druzí báli. Toho využívali spoluvězňové, kteří ve vězení vyráběli a prodávali různé věci, a tak pro ně Ignacio vymáhal dluhy od těch, kteří se neměli k placení. Časem však dělal duchovní pokroky a začal uplatňovat to, co se učil z Bible. Z tohoto bývalého násilníka se stal laskavý člověk. Nikdo už ho nežádá, aby vymáhal dluhy, a Ignacio je velmi rád, že pomocí biblické pravdy a Božího ducha změnil svou osobnost. Je také velmi vděčný za to, že zvěstovatelé  Království nebyli straničtí a vynaložili úsilí, aby s ním studovali Bibli.

11. Proč za lidmi přicházíme opakovaně?

¹¹ Jedním z důvodů, proč znovu přicházíme za lidmi, se kterými jsme o dobré zprávě už mluvili, je to, že jejich okolnosti a postoje se mohou změnit. Od doby, kdy jsme s nimi hovořili naposled, se mohlo stát, že někdo z nich vážně onemocněl, přišel o zaměstnání nebo ztratil někoho blízkého. (Přečti Kazatele 9:11.) Také události ve světě někdy lidi podnítí, aby začali vážně přemýšlet o své budoucnosti. Může to vést k tomu, že člověk, který byl dříve lhostejný, nebo který biblické poselství dokonce odmítal, bude reagovat příznivě. Neměli bychom se proto zdráhat mluvit o dobré zprávě při každé vhodné příležitosti.

12. Jaký postoj bychom měli mít k lidem, kterým kážeme, a proč?

¹² Lidé mají sklon druhé škatulkovat a soudit. Jehova se však na lidi dívá jako na jednotlivce. Ví o dobrých vlastnostech každého člověka. (Přečti 1. Samuelovu 16:7.) V naší službě bychom se měli snažit Jehovu napodobovat. Mnoho zkušeností totiž ukazuje, že když k těm, kterým kážeme, máme pozitivní postoj, přináší to vynikající výsledky.

13, 14. (a) Proč jedna průkopnice přestala navštěvovat ženu, kterou potkala ve službě? (b) Co se z této zkušenosti můžeme naučit?

¹³ Průkopnice Sandra byla ve službě dům od domu na jednom z ostrovů v Karibské oblasti. Potkala tam Ruth, která milovala karnevalové slavnosti. Dvakrát byla dokonce zvolena královnou karnevalu. Projevila mimořádný zájem o to, co jí Sandra říkala, a domluvily se, že spolu budou studovat Bibli. Sandra vypráví: „Když jsem pak přišla do jejího pokoje, upoutala mě velká fotka Ruth v karnevalovém kostýmu a také ceny, které získala. Dospěla jsem k mylnému závěru, že když je někdo tak populární a žije karnevalovými slavnostmi, o biblickou pravdu stejně nebude mít zájem. A tak jsem za ní přestala chodit.“

¹⁴ Po nějaké době přišla Ruth do sálu Království a po shromáždění se Sandry zeptala, proč za ní už nepřišla. Sandra se jí omluvila a dohodly se, kdy budou ve studiu pokračovat. Ruth dělala rychlé pokroky, ze zdi sundala karnevalové fotografie, začala chodit na shromáždění a do služby a zasvětila svůj život Jehovovi. Sandra si uvědomila, že závěr, který původně udělala, byl nesprávný.

15, 16. (a) K čemu vedlo to, že jedna zvěstovatelka vydávala svědectví příbuznému? (b) Proč by nás od vydávání svědectví příbuzným neměly odrazovat jejich názory nebo způsob života?

¹⁵ Dobrých výsledků se dočkali také mnozí křesťané, kteří vydávali svědectví nevěřícím rodinným příslušníkům, i když se zdálo nepravděpodobné, že by někdo z nich zareagoval pozitivně. Zamysleme se například nad  zkušeností sestry ze Spojených států, která se jmenuje Joyce. Její švagr byl už od mládí často ve vězení. Joyce vypráví: „Lidé říkali, že je k ničemu, protože bral drogy, kradl a zapletl se do mnoha dalších špatných věcí. Navzdory tomu všemu jsem se snažila mluvit s ním o pravdě, a to celých 37 let.“ Její trpělivé úsilí přineslo bohatou odměnu, protože nakonec začal se svědky Jehovovými studovat Bibli a udělal ve svém životě obrovské změny. Ve svých 50 letech byl nedávno na oblastním sjezdu v Kalifornii pokřtěn. Joyce dodává: „Po tvářích mi tekly slzy radosti. Jsem šťastná, že jsem to nevzdala.“

¹⁶ Možná se s některými příbuznými zdráháte o biblické pravdě mluvit kvůli tomu, jaké mají názory nebo jak žijí. Joyce neměla zábrany mluvit se svým švagrem. Nikdo přece neví, co je v srdci toho druhého. Možná náboženskou pravdu upřímně hledá. Nezdráhejme se proto poskytnout mu příležitost, aby ji našel. (Přečti Přísloví 3:27.)

Účinná pomůcka k vedení biblických studií

17, 18. (a) Jak zprávy z různých zemí ukazují, že kniha Co Bible říká je hodnotnou pomůckou? (b) Vyprávějte nějakou svou povzbuzující zkušenost s touto knihou.

¹⁷ Zprávy z různých zemí ukazují, že kniha Co Bible doopravdy říká? je vynikající pomůckou, díky níž na biblické poselství reaguje mnoho upřímných lidí. Penni, průkopnice ze Spojených států, zavedla pomocí této publikace řadu biblických studií. Dvě z nich vedla se staršími lidmi, kteří byli oddanými členy své církve. Penni si nebyla jista, jak budou na biblickou pravdu v knize Co Bible říká reagovat. Ve svém dopise uvedla: „Kniha je napsána jasně, logicky a jednoduše, a díky tomu moji zájemci rychle přijali to, co se dozvídali, aniž docházelo k nějakým sporům nebo to pro ně bylo citově náročné.“

¹⁸ Pat z Británie zahájila biblické studium se ženou, která uprchla z jedné asijské země. Tato žena byla donucena utéct poté, co ozbrojení vzbouřenci odvedli jejího manžela a syny, a už se s nimi nikdy nesetkala. Hrozilo jí, že přijde o život, někdo jí podpálil dům a byla znásilněna několika členy gangu. To všechno vedlo k tomu, že ztratila smysl života a několikrát přemýšlela o tom, že spáchá sebevraždu. Díky studiu Bible však získala naději. Pat píše: „Jednoduchá vysvětlení a znázornění v knize Co Bible říká na ni velmi zapůsobily.“ Zájemkyně dělala rychlé pokroky, stala se zvěstovatelkou a řekla, že na  nejbližším sjezdu by chtěla být pokřtěna. Pomáhat upřímným lidem, aby porozuměli biblické naději a vážili si jí, je zdrojem nesmírné radosti.

„Nevzdávejme se . . . konání toho, co je znamenité“

19. Proč je dnes tak naléhavé, abychom se věnovali kazatelské službě?

¹⁹ Pověření kázat a činit učedníky je s každým uplynulým dnem stále naléhavější. Ročně reagují na naši kazatelskou činnost tisíce lidí, kteří jsou správně nakloněni k věčnému životu. „Jehovův velký den je blízko“, což znamená, že ti, kdo zůstávají v duchovní temnotě, „vrávorají na porážku“. (Sef. 1:14; Přísl. 24:11)

20. K čemu bychom měli být rozhodnuti?

²⁰ Takovým lidem ještě můžeme pomoci, a to za předpokladu, že napodobujeme křesťany z prvního století, kteří „bez přestání dále vyučovali . . . a oznamovali dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi“. (Sk. 5:42) Jednejme podle jejich příkladu — vytrvávejme navzdory odporu, dávejme pozor na své ‚umění vyučovat‘ a kažme všem lidem nestranně. „Nevzdávejme se . . . konání toho, co je znamenité“, protože pokud vytrváme, povede to k bohatému požehnání. (2. Tim. 4:2; přečti Galaťanům 6:9)

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Kdo reaguje na dobrou zprávu?

• Proč bychom neměli mít předsudky vůči lidem, kterým kážeme?

• Jaké výsledky přináší to, že ve službě používáme knihu Co Bible doopravdy říká?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 13]

Na biblické poselství reagují tisíce upřímných lidí

[Obrázky na straně 15]

Co se můžeme naučit z toho, jaké změny ve svém životě udělal apoštol Pavel?

[Obrázek na straně 16]

Ti, kdo oznamují dobrou zprávu, nemají předsudky