Přejít k článku

Přejít na obsah

Uznáni za hodné Božího Království

Uznáni za hodné Božího Království

Uznáni za hodné Božího Království

„To je důkaz Božího spravedlivého soudu a vede k tomu, že jste uznáni za hodné Božího království.“ (2. TES. 1:5)

1, 2. Co Bůh stanovil, pokud jde o budoucí soud, a koho jmenoval soudcem?

ASI v roce 50 n. l. apoštol Pavel navštívil Atény. Pobouřilo ho, když viděl, že město je plné model, a rozhodl se proto vydat Atéňanům svědectví. Svou působivou řeč zakončil slovy, která jeho pohanské posluchače jistě zaujala. Prohlásil: „[Bůh] nyní říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání. Stanovil totiž den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil, a opatřil záruku všem lidem tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ (Sk. 17:30, 31)

2 Když se zamyslíme nad tím, že Bůh ustanovil den, ve kterém bude souzeno celé lidstvo, jistě nás to nenechává lhostejnými. Pavel ve své řeči v Aténách sice neuvedl jméno toho, kdo bude soudit, ale my víme, že to bude vzkříšený Ježíš Kristus. Jeho rozsudek bude znamenat buď život, nebo smrt.

3. Proč Jehova uzavřel smlouvu s Abrahamem a kdo v jejím splnění hraje důležitou úlohu?

3 Tento Soudný den bude trvat tisíc let. V Jehovově jménu mu bude předsedat Ježíš, Král Božího Království, ale nebude sám. Jehova vybírá mezi lidmi ty, kdo budou během tohoto tisíciletého období vládnout a soudit společně s ním. (Srovnej Lukáše 22:29, 30.) Jehova pro tento Soudný den položil základ už téměř před 4 000 lety, když uzavřel smlouvu se svým věrným služebníkem Abrahamem. (Přečti 1. Mojžíšovu 22:17, 18.) Tato smlouva zjevně vstoupila v platnost v roce 1943 př. n. l. Abraham samozřejmě nemohl plně rozumět tomu, jaký význam bude tato smlouva mít pro celé lidstvo. Avšak dnes víme, že na jejím základě hraje Abrahamovo semeno důležitou úlohu ve splnění Božího záměru ohledně budoucího soudu.

4, 5. (a) Kdo je prvotní částí Abrahamova semene a co řekl o Království? (b) Od kdy mají lidé příležitost stát se členy Božího Království?

4 Ukázalo se, že prvotní částí Abrahamova semene je Ježíš, který byl v roce 29 n. l. pomazán svatým duchem a stal se tak slíbeným Mesiášem neboli Kristem. (Gal. 3:16) Během následujících tří a půl let Ježíš židovskému národu oznamoval dobrou zprávu o Království. To, že členy této vlády se mohou stát i jiní lidé, ukázal poté, co byl zatčen Jan Křtitel. Řekl totiž: „Ode dnů Jana Křtitele až dosud je nebeské království cílem, ke kterému se lidé tlačí, a ti, kdo se tlačí kupředu, se ho zmocňují.“ (Mat. 11:12)

5 Je zajímavé, že těsně před tím, než Ježíš mluvil o těch, kdo se ‚zmocní‘ nebeského Království, prohlásil: „Vpravdě vám říkám: Mezi těmi, kdo se narodili z žen, nebyl vzbuzen nikdo větší než Jan Křtitel; ale kdo je menší v nebeském království, je větší než on.“ (Mat. 11:11) Proč to mohl říct? Protože příležitost stát se členy Božího Království měli věrní lidé až od Letnic roku 33 n. l., kdy byl na učedníky vylit svatý duch. A v té době již Jan Křtitel nežil. (Sk. 2:1–4)

Ti, kdo patří k Abrahamovu semeni, jsou prohlášeni za spravedlivé

6, 7. (a) Co to znamená, že Abrahamových potomků mělo být ‚jako nebeských hvězd‘? (b) Jaké požehnání dostal Abraham a jaké obdrží ti, kdo patří k jeho semeni?

6 Jehova Abrahamovi řekl, že jeho semeno rozmnoží a že jeho potomků bude ‚jako nebeských hvězd a jako zrnek písku na mořském břehu‘. (1. Mojž. 13:16; 22:17) To znamená, že v Abrahamově době nikdo z lidí nevěděl, kolik jich bude. Přesný počet těch, kdo patří k jeho duchovnímu semeni, však nakonec byl odhalen. Kromě Ježíše jich mělo být 144 000. (Zjev. 7:4; 14:1)

7 O Abrahamově víře Boží Slovo říká: „[Abraham] uvěřil Jehovovi; a on přistoupil k tomu, aby mu to počítal za spravedlnost.“ (1. Mojž. 15:5, 6) Je pravda, že žádný člověk nemůže být spravedlivý v absolutním smyslu. (Jak. 3:2) Přesto Jehova s Abrahamem díky jeho mimořádné víře jednal, jako by byl spravedlivý, a dokonce ho nazval svým přítelem. (Iz. 41:8) Za spravedlivé jsou prohlašováni i ti, kdo spolu s Ježíšem patří k Abrahamovu semeni, a to jim přináší ještě větší požehnání, než jaké dostal Abraham.

8. Jaká současná i budoucí požehnání získávají ti, kdo patří k Abrahamovu semeni?

8 Pomazaní křesťané jsou prohlašováni za spravedlivé díky své víře v Ježíšovu výkupní oběť. (Řím. 3:24, 28) V Jehovových očích jsou zproštěni hříchu, a proto mohou být pomazáni svatým duchem, aby se stali Božími duchovními syny a bratry Ježíše Krista. (Jan 1:12, 13) Stávají se součástí nové smlouvy a tvoří nový národ, ‚Boží Izrael‘. (Gal. 6:16; Luk. 22:20) To jsou nádherné výsady. Proto pomazaní křesťané netouží žít věčně na zemi. Této naděje se vzdávají, jelikož mají jedinečnou a radostnou vyhlídku, že během Soudného dne budou po Ježíšově boku a budou spolu s ním panovat v nebi. (Přečti Římanům 8:17.)

9, 10. (a) Kdy byli křesťané poprvé pomazáni svatým duchem a co je pak čekalo? (b) Jakou pomoc pomazaní křesťané dostali?

9 Příležitost být mezi těmi, kdo budou během Soudného dne panovat s Ježíšem, se skupině věrných učedníků naskytla o Letnicích roku 33 n. l. Asi 120 jich bylo pokřtěno svatým duchem a stali se tak prvními pomazanými křesťany. To však byl teprve začátek. Od té doby museli vytrvávat tváří v tvář všem zkouškám, které jim Satan působil. Pokud měli obdržet korunu života v nebesích, museli Jehovovi zůstat věrní až do smrti. (Zjev. 2:10)

10 Aby to dokázali, Jehova jim prostřednictvím svého Slova a křesťanského sboru poskytoval potřebné vybídky a povzbuzení. Apoštol Pavel například pomazaným křesťanům v Tesalonice napsal: „Jako otec své děti, tak jsme každého z vás stále vybízeli a utěšovali a vydávali vám svědectví, abyste dále chodili hodni Boha, který vás povolává do svého království a slávy.“ (1. Tes. 2:11, 12)

11. Co nechal Jehova zapsat k užitku členů ‚Božího Izraele‘?

11 Během několika desetiletí poté, co byli vybráni první členové sboru pomazaných křesťanů, se Jehova rozhodl, že nechá pořídit záznam o Ježíšově pozemské službě, o svém jednání s pomazanými křesťany z prvního století a o radách, které dostali. A tak k již existujícím inspirovaným Hebrejským písmům přidal inspirovaná Křesťanská řecká písma. Hebrejská Písma byla psána především pro doslovný izraelský národ, v době, kdy s Bohem ještě měli zvláštní vztah. Křesťanská řecká písma byla určena v první řadě ‚Božímu Izraeli‘, tedy těm, kdo byli pomazáni jako Kristovi bratři a Boží duchovní synové. Ze studia Hebrejských písem samozřejmě mohli získat užitek i Neizraelité. A podobně i pro křesťany, kteří nejsou pomazáni svatým duchem, může být studium a uplatňování rad z Křesťanských řeckých písem velmi prospěšné. (Přečti 2. Timoteovi 3:15–17.)

12. Co Pavel pomazaným křesťanům připomněl?

12 Díky tomu, že první křesťané byli prohlášeni za spravedlivé a pomazáni svatým duchem, měli možnost obdržet dědictví v nebesích. To, že byli pomazáni duchem, je však neopravňovalo k tomu, aby na zemi nad svými pomazanými spolukřesťany panovali. Někteří z nich ale tuto skutečnost očividně ztratili ze zřetele a začali si ve sboru neoprávněně dělat nároky na výsadní postavení. Tato situace vedla Pavla k tomu, že se jich zeptal: „Jste již nasyceni, že? Jste již bohatí, že? Začali jste již kralovat bez nás, že? A vskutku si přeji, abyste již začali kralovat, abychom i my mohli kralovat s vámi.“ (1. Kor. 4:8) Pomazaným křesťanům ve své době proto Pavel připomněl: „Ne že jsme pány nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníky k vaší radosti.“ (2. Kor. 1:24)

Shromažďování předpovězeného počtu

13. Jak probíhalo shromažďování pomazaných od roku 33 n. l.?

13 Ne všech 144 000 pomazaných křesťanů bylo vybráno v prvním století. Jejich shromažďování pokračovalo v době apoštolů a pak se zjevně zpomalilo. Ale ani během následujících staletí se nezastavilo úplně, a trvá až dodnes. (Mat. 28:20) Poté, co v roce 1914 začal Ježíš kralovat, nabraly události rychlý spád.

14, 15. Co se v dnešní době děje, pokud jde o povolávání pomazaných?

14 Ježíš se nejdříve postaral o to, aby v nebi nezůstala ani stopa odporu proti Boží vládě. (Přečti Zjevení 12:10, 12.) Pak se zaměřil na shromažďování zbývajících členů své nebeské vlády, aby byl naplněn počet 144 000. V polovině třicátých let byl tento úkol zjevně již téměř dokončen, protože mnozí z těch, kdo tehdy kladně reagovali na kázání, nepociťovali touhu jít do nebe. Neměli svědectví svatého ducha, že jsou Božími syny. (Srovnej Římanům 8:16.) Naopak se hlásili k ‚jiným ovcím‘, které mají naději na to, že budou žít věčně v pozemském ráji. (Jan 10:16) Od roku 1935 se tedy kazatelské dílo soustředí na shromažďování ‚velkého zástupu‘, tedy těch, které apoštol Jan spatřil ve svém vidění vycházet z „velkého soužení“. (Zjev. 7:9, 10, 14)

15 Přesto povolávání členů nebeské vlády pokračuje v malé míře až dodnes. Proč? V některých případech proto, aby nahradili ty pomazané, kteří nezůstali věrní. (Srovnej Zjevení 3:16.) Křesťany, kteří pravdu opustili, osobně znal i apoštol Pavel. (Fil. 3:17–19) Koho Jehova vybere místo nevěrných pomazaných? To samozřejmě záleží na něm. Zdá se však logické, že nepovolá ty, kdo se mu zasvětili teprve nedávno, ale ty, kdo — podobně jako učedníci, v jejichž společnosti Ježíš zavedl Památnou slavnost — již v určité míře svoji oddanost Jehovovi prokázali. * (Luk. 22:28)

16. Za co jsme ohledně pomazaných křesťanů vděční a o čem jsme přesvědčeni?

16 Zdá se však, že ne všichni, kdo jsou od třicátých let povoláváni do nebeské vlády, jsou vybíráni místo těch, kdo selhali. Jehova podle všeho chce, aby pomazaní křesťané byli mezi námi po všechny závěrečné dny tohoto systému věcí až do zničení ‚Velkého Babylónu‘. * (Zjev. 17:5) Můžeme si být jisti, že se počet 144 000 naplní v Jehovou ustanoveném čase a že každý z nich nakonec zaujme své místo v nebeské vládě. Můžeme také důvěřovat biblickému proroctví, že stále rostoucí velký zástup jako celek zůstane Jehovovi věrný. Již brzy vyjde „z velkého soužení“, které postihne Satanův systém věcí, a s radostí vstoupí do Božího nového světa.

Nebeská vláda je téměř kompletní

17. Co se podle 1. Tesaloničanům 4:15–17 a Zjevení 6:9–11 děje s pomazanými křesťany, kteří ve věrnosti zemřou?

17 Od roku 33 n. l. desítky tisíc pomazaných křesťanů prokázaly svou pevnou víru a věrně vytrvaly až do smrti. Tito křesťané jsou uznáni za hodné toho, aby obdrželi Boží Království, a zjevně od prvních dnů Kristovy přítomnosti již svou odměnu v nebesích dostávají. (Přečti 1. Tesaloničanům 4:15–17; Zjevení 6:9–11.)

18. (a) V co důvěřují pomazaní, kteří jsou ještě na zemi? (b) Jak křesťané z jiných ovcí pohlížejí na své pomazané bratry?

18 Ti z pomazaných, kteří jsou stále ještě na zemi, mají neochvějnou důvěru v to, že když vytrvají, již brzy obdrží za svůj život ve věrnosti odměnu. Když miliony těch, kdo patří k jiným ovcím, pozorují jejich víru, souhlasí se slovy apoštola Pavla, který o pomazaných bratrech v Tesalonice napsal: „Pyšníme [se] vámi mezi Božími sbory kvůli vaší vytrvalosti a víře ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte. To je důkaz Božího spravedlivého soudu a vede k tomu, že jste uznáni za hodné Božího království, pro které vskutku trpíte.“ (2. Tes. 1:3–5) Až zemře poslední z pomazaných křesťanů, ať už to bude kdykoli, Boží nebeská vláda bude kompletní. V nebi i na zemi pak zavládne obrovská radost.

[Poznámky pod čarou]

^ 15. odst. Viz Strážnou věž z 1. března 1992, strana 20, odstavec 17.

^ 16. odst. Viz „Otázky čtenářů“ ve Strážné věži z 1. května 2007.

Jak byste to vysvětlili?

• Jakou informaci, jež souvisí se Soudným dnem, sdělil Jehova Abrahamovi?

• Díky čemu byl Abraham prohlášen za spravedlivého?

• K čemu vede to, že jsou za spravedlivé prohlášeni ti, kdo patří k Abrahamovu semeni?

• V co důvěřují všichni křesťané?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 20]

Ježíš své následovníky vybízel, aby se ze všech sil snažili získat Království

[Obrázek na straně 21]

O Letnicích roku 33 n. l. Jehova začal vybírat členy druhotné části Abrahamova semene

[Obrázky na straně 23]

Ti, kdo patří k jiným ovcím, jsou vděční, že v těchto posledních dnech mají pomazané křesťany mezi sebou