Choďme po Jehovových cestách

„Šťastný je každý, kdo se bojí Jehovy, kdo chodí po jeho cestách.“ (ŽALM 128:1)

1, 2. Proč si můžeme být jisti, že štěstí je dosažitelné?

ŠŤASTNÝ chce být každý. Ale nepochybně všichni víme, že toužit po štěstí, a dokonce o ně usilovat, ještě neznamená být skutečně šťastný.

² Štěstí je však dosažitelné. V Žalmu 128:1 čteme: „Šťastný je každý, kdo se bojí Jehovy, kdo chodí po jeho cestách.“ Můžeme být šťastní tehdy, jestliže máme Boha v úctě a jestliže chodíme po jeho cestách tím, že konáme jeho vůli. Jaký vliv to může mít na naše chování a na naše vlastnosti?

Prokažme, že jsme důvěryhodní

3. Jak ten, kdo se zasvětil Bohu, dává najevo, že je důvěryhodný?

³ Lidé, kteří se bojí Jehovy, jsou důvěryhodní, jako je důvěryhodný on. Jehova splnil všechny sliby, které dal starověkému Izraeli. (1. Král. 8:56) Nejvýznamnější slib, který jsme kdy mohli dát my, je to, že jsme se zasvětili Bohu, a časté modlitby nám pomohou tento slib dodržet. Mohli bychom se modlit jako žalmista David: „Ty sám, Bože, jsi . . . naslouchal mým slavnostním slibům. . . . Budu navždy hrát melodie tvému jménu, abych plnil své slavnostní  sliby den po dnu.“ (Žalm 61:5, 8; Kaz. 5:4–6) Jestliže chceme být Božími přáteli, musíme být důvěryhodní. (Žalm 15:1, 4)

4. Jaký postoj zaujali Jefta a jeho dcera ke slibu, který Jefta dal Jehovovi?

⁴ Jefta, který žil v době izraelských soudců, slavnostně slíbil, že pokud mu Jehova poskytne vítězství nad Amonity, dá jako „zápalnou oběť“ toho prvního, kdo mu vyjde vstříc, až se vrátí z bitvy. Ukázalo se, že tím prvním byla jeho dcera, jeho jediné dítě. Jefta věřil v Jehovu a společně se svou neprovdanou dcerou splnil svůj slavnostní slib. Přestože manželství a rození dětí bylo v Izraeli ve velké vážnosti, Jeftova dcera dobrovolně zůstala svobodná a těšila se z výsady vykonávat posvátnou službu při Jehovově svatyni. (Soud. 11:28–40)

5. Jak Hana prokázala, že je důvěryhodná?

⁵ Důvěryhodnost prokázala také zbožná žena Hana. Žila se svým manželem Elkanou, který byl Levita, a jeho druhou manželkou Peninnou v hornatém kraji Efrajima. Peninna, která porodila několik dětí, neplodnou Hanu popichovala, a to zejména tehdy, když rodina chodila ke svatostánku. Při jedné takové příležitosti dala Hana slavnostní slib, že pokud se jí narodí syn, dá ho Jehovovi. Brzy otěhotněla a porodila chlapce, který dostal jméno Samuel. Když byl odstaven, Hana ho v Šilu předala Bohu. Propůjčila ho Jehovovi „na všechny dny jeho života“. (1. Sam. 1:11) Splnila tak svůj slavnostní slib, i když nevěděla, že později bude mít ještě další děti. (1. Sam. 2:20, 21)

6. Jak se ukázalo, že Tychikos je důvěryhodný?

⁶ Křesťan Tychikos, který žil v prvním století, byl důvěryhodný muž a „věrný služebník“. (Kol. 4:7) Cestoval s apoštolem Pavlem z Řecka přes Makedonii do Malé Asie a snad až do Jeruzaléma. (Sk. 20:2–4) Možná právě on byl tím bratrem, který pomáhal Titovi udílet dar chudým spoluvěřícím v Judeji. (2. Kor. 8:18, 19; 12:18) Když byl Pavel poprvé vězněn v Římě, požádal důvěryhodného posla Tychika, aby odnesl jeho dopisy spoluvěřícím do Efezu a do Kolos. (Ef. 6:21, 22; Kol. 4:8, 9) V době svého druhého věznění v Římě poslal Pavel Tychika do Efezu. (2. Tim. 4:12) Jsme-li důvěryhodní, budeme se i my ve službě Jehovovi těšit z mnoha požehnání.

7, 8. Proč lze říci, že David a Jonatan byli opravdoví přátelé?

⁷ Bůh od nás očekává, že budeme důvěryhodnými přáteli. (Přísl. 17:17) Jonatan, syn krále Saula, se spřátelil s Davidem. Když Jonatan slyšel, že David zabil Goliata, „Jonatanova duše, ta se spoutala s Davidovou duší a Jonatan si ho zamiloval jako svou vlastní duši“. (1. Sam. 18:1, 3) Jonatan dokonce Davida varoval, když ho chtěl Saul zabít. David uprchl. Jonatan se s ním potom setkal a uzavřeli spolu smlouvu. Když Jonatan mluvil o Davidovi se Saulem, málem ho to stálo život. Oba přátelé se však znovu sešli a pouto svého přátelství ještě upevnili. (1. Sam. 20:24–41) Při jejich posledním setkání Jonatan posilnil Davidovu ruku „vzhledem k Bohu“. (1. Sam. 23:16–18)

⁸ V bitvě proti Filištínům Jonatan zahynul. (1. Sam. 31:6) Ve svém žalozpěvu David zpíval: „Jsem kvůli tobě stísněn, můj bratře Jonatane,  byl jsi mi velmi příjemný. Tvá láska byla pro mne podivuhodnější než láska žen.“ (2. Sam. 1:26) Tato láska byla vzájemná přátelská náklonnost a neměla žádný sexuální podtext. David a Jonatan byli opravdoví přátelé.

Vždy buďme „pokorní v mysli“

9. Jak je z 9. kapitoly knihy Soudci patrné, že pokora je důležitá?

⁹ Chceme-li být Božími přáteli, musíme být „pokorní v mysli“. (1. Petra 3:8; Žalm 138:6) Důležitost pokory je patrná z 9. kapitoly knihy Soudci. Gideonův syn Jotam řekl: „Jednou nad sebou stromy pomazávaly krále.“ Je zde zmínka o olivovníku, fíkovníku a révě. Tyto rostliny znázorňovaly čestné jednotlivce, kteří se nesnažili vládnout nad ostatními Izraelity. Ale ostružiní, jež je užitečné pouze jako palivo, představovalo kralování pyšného Abimeleka, který byl vrahem a dychtil po tom, aby mohl ovládat druhé. Ačkoli „si hrál tři roky na knížete nad Izraelem“, nakonec ho postihla předčasná smrt. (Soud. 9:8–15, 22, 50–54) Oč lepší je být ‚pokorný v mysli‘!

10. Jak jsme se poučili z toho, že Herodes „nevzdal Bohu slávu“?

¹⁰ V prvním století n. l. vzniklo napětí mezi pyšným judským králem Herodem Agrippou a obyvateli Tyru a Sidonu, kteří s ním chtěli zachovat mír. Když měl Herodes při jedné příležitosti veřejnou řeč, křičeli: „Boží hlas, a ne lidský!“ Herodes takové pochlebování neodmítl a Jehovův anděl ho udeřil, takže Herodes zemřel hroznou smrtí, „protože nevzdal Bohu slávu“. (Sk. 12:20–23) A jak jednáme my? Co když jsme zkušenějšími řečníky nebo učiteli biblické pravdy? Za to, co nám Bůh dovoluje dělat, připisujme zásluhu jemu. (1. Kor. 4:6, 7; Jak. 4:6)

Buďme odvážní a silní

11, 12. Jak z toho, co prožil Enoch, poznáváme, že Jehova dodává svým služebníkům odvahu a sílu?

¹¹ Jestliže pokorně chodíme po Jehovových cestách, Jehova nám dodá odvahu a sílu. (5. Mojž. 31:6–8, 23) Enoch, sedmý v rodové linii od Adama, odvážně chodil s Bohem. Mezi svými ničemnými současníky totiž jednal bezúhonně. (1. Mojž. 5:21–24) Jehova Enocha posílil, a ten pak mohl těmto lidem oznámit důrazné poselství kvůli jejich bezbožným slovům a skutkům. (Přečti Judu 14, 15.) Máme i my potřebnou odvahu oznamovat Boží rozsudky?

¹² Rozsudek nad bezbožnými lidmi Jehova vykonal v celosvětové potopě za Noemových dnů. Enochovo proroctví je však pro nás povzbuzením, neboť dnešní bezbožní lidé budou brzy zničeni Božími svatými myriádami. (Zjev. 16:14–16; 19:11–16) Jehova vyslýchá naše modlitby a dodává nám odvahu, abychom oznamovali jeho poselství — ať se týká jeho rozsudků, nebo požehnání pod vládou Království.

13. Proč se můžeme spolehnout, že nám Bůh může dát odvahu a sílu, jestliže se potřebujeme vyrovnávat se skličujícími problémy?

¹³ Odvahu a sílu od Boha potřebujeme také k tomu, abychom se mohli vyrovnávat se skličujícími problémy. Když se Esau oženil se dvěma Chetitkami, tyto ženy „byly [jeho rodičům] Izákovi a Rebece zdrojem hořkosti ducha“. Rebeka dokonce naříkala: „Zošklivil se mi tento můj život kvůli dcerám Cheta. Jestliže si [náš syn] Jákob vezme někdy manželku z dcer Cheta, jako jsou tyto, z dcer země, k čemu je mi dobrý život?“ (1. Mojž. 26:34, 35; 27:46) Izák tu situaci vyřešil tím, že poslal Jákoba hledat si manželku mezi Jehovovými ctiteli. Na tom, co udělal Esau, už Izák a Rebeka nemohli nic změnit. Bůh jim však dal moudrost, odvahu a sílu, aby mu zůstali věrní. Jestliže se my modlíme o pomoc, kterou potřebujeme, Jehova pro nás udělá totéž. (Žalm 118:5)

14. Jak projevila odvahu jedna izraelská dívenka?

¹⁴ O staletí později se jedna izraelská dívenka, kterou zajala loupeživá tlupa, stala služebnicí v domácnosti velitele syrského vojska  Naamana. Tento muž trpěl malomocenstvím. Dívenka slyšela o tom, že Bůh prostřednictvím proroka Eliši působí zázraky, a proto odvážně řekla Naamanově manželce: ‚Kdyby můj pán šel do Izraele, Jehovův prorok by ho z malomocenství vyléčil.‘ Naaman do Izraele šel, a byl zázračně uzdraven. (2. Král. 5:1–3) Tato dívenka je opravdu znamenitým příkladem pro chlapce a děvčata, kteří spoléhají na to, že od Jehovy dostanou odvahu vydávat svědectví učitelům, spolužákům i jiným lidem.

15. Jak projevil odvahu správce Achabovy domácnosti Obadjáš?

¹⁵ Odvaha, kterou dostáváme od Boha, nám pomáhá zůstat pevní, když jsme pronásledováni. Podívejme se, jak jednal Obadjáš, správce domácnosti krále Achaba a současník proroka Elijáše. Když královna Jezábel nařídila, aby byli pobiti Boží proroci, Obadjáš sto z nich schoval, a to „po padesáti v jeskyni“. (1. Král. 18:13; 19:18) Byli byste tak odvážní a pomáhali byste pronásledovaným spolukřesťanům, podobně jako Obadjáš pomáhal Jehovovým prorokům?

16, 17. Jak Aristarchos a Gaius reagovali na pronásledování?

¹⁶ Jsme-li pronásledováni, můžeme si být jisti, že Jehova bude s námi. (Řím. 8:35–39) Pavlovi spolupracovníci Aristarchos a Gaius se v efezském nekrytém divadle ocitli tváří v tvář několikatisícovému davu. Rozruch vyvolal stříbrotepec Demetrios. Tento muž a jiní stříbrotepci zhotovovali stříbrné chrámečky bohyně Artemidy a Pavlovou kazatelskou činností byl jejich výnosný obchod ohrožen. Pavlovo kázání vedlo k tomu, že mnozí obyvatelé města přestali uctívat modly. Aristarcha a Gaia odvlekl dav do divadla, a lidé křičeli: „Velká je Artemis Efezanů!“ Aristarchos a Gaius si pravděpodobně mysleli, že přijdou o život, ale městský tajemník dav utišil. (Sk. 19:23–41)

¹⁷ A co my? Kdybychom zažili něco podobného, snažili bychom se snad potom vést poklidnější život? Aristarchos a Gaius zřejmě odvahu neztratili. Aristarchos byl z Tesaloniky, a tak věděl, že oznamování dobré zprávy může vést k pronásledování. Když v tom městě Pavel předtím kázal, došlo tam k výtržnosti. (Sk. 17:5; 20:4) Aristarchos a Gaius chodili po Jehovových cestách, a proto dostali od Boha sílu a odvahu pronásledování snášet.

Upírejme oči na zájmy druhých

18. Jak Priska a Aquila ‚upírali oči‘ na zájmy druhých?

¹⁸ Bez ohledu na to, zda jsme nyní pronásledováni, nebo ne, měli bychom se zajímat o své spolukřesťany. Priska a Aquila ‚upírali oči‘ na zájmy druhých. (Přečti Filipanům 2:4.) Tito znamenití manželé možná poskytli Pavlovi ubytování v Efezu, kde stříbrotepec Demetrios vyvolal výše zmíněný rozruch. Tato situace byla pravděpodobně příčinou toho, že Aquila a Priska pro Pavla ‚nasadili své hrdlo‘. (Řím. 16:3, 4; 2. Kor. 1:8) V dnešní době nás starostlivý zájem o pronásledované bratry vede k tomu, že jsme „obezřetní jako hadi“. (Mat. 10:16–18) Svou činnost vykonáváme obezřetně a rozhodně nechceme bratry zradit tím, že bychom jejich jména nebo jiné informace řekli pronásledovatelům.

19. Co dobrého dělala Dorkas pro druhé?

 ¹⁹ Upírat oči na zájmy druhých můžeme různými způsoby. Někteří křesťané něco potřebují a my jsme možná schopni jejich potřeby uspokojit. (Ef. 4:28; Jak. 2:14–17) V prvním století byla členkou křesťanského sboru v Joppe štědrá žena Dorkas. (Přečti Skutky 9:36–42.) Tato žena „oplývala dobrými skutky a dary z milosrdenství“ a k tomu mimo jiné zřejmě patřilo, že šila oblečení pro chudé vdovy. Když v roce 36 n. l. zemřela, vdovy byly její smrtí velmi zarmoucené. Bůh použil apoštola Petra k tomu, aby Dorkas vzkřísil, a ona velmi pravděpodobně prožila zbytek pozemského života tím, že s radostí oznamovala dobrou zprávu druhým a dělala pro ně užitečné věci. Takové nesobecké křesťanky jsou i dnes mezi námi, a za to jsme opravdu vděční.

20, 21. (a) Ukaž, jak spolu souvisí povzbuzování a zájem o druhé. (b) Jak například můžeme druhé povzbuzovat?

²⁰ Zájem o druhé lidi projevíme tím, že je povzbudíme. (Řím. 1:11, 12) Zdrojem povzbuzení byl například Pavlův spolupracovník Silas. Když vedoucí sbor v Jeruzalémě asi v roce 49 n. l. rozhodl otázku týkající se obřízky, jeho zástupci měli křesťanům na jiných místech doručit dopis. Silas, Jidáš, Barnabáš a Pavel odnesli tento dopis do Antiochie. Tam Silas a Jidáš „povzbudili bratry mnoha proslovy a posílili je“. (Sk. 15:32)

²¹ Pavel a Silas byli později ve Filipech uvězněni, ale pak nastalo zemětřesení a oni byli osvobozeni. Určitě měli velkou radost z toho, že žalářníkovi a celé jeho domácnosti vydali svědectví a že ti všichni se stali věřícími. Než Silas a Pavel odešli z Filip, povzbudili bratry. (Sk. 16:12, 40) Snažme se i my, podobně jako Pavel a Silas, povzbuzovat druhé svými komentáři, proslovy a horlivou kazatelskou službou. A když pro ně máme „nějaké slovo povzbuzení“, rozhodně jim ‚je povězme‘. (Sk. 13:15)

Dále choďme po Jehovových cestách

22, 23. Co máme dělat, abychom skutečně měli užitek z biblických zpráv?

²² Měli bychom být velmi vděčni za autentické zprávy, které jsou zaznamenány ve Slově Jehovy, ,Boha veškerého povzbuzení‘. (2. Kor. 1:3, Nová smlouva) Máme-li mít z těchto zpráv užitek, musíme ve svém životě uplatňovat biblické poučení a nechat se vést Božím svatým duchem. (Gal. 5:22–25)

²³ Rozjímání o biblických zprávách nám pomůže projevovat bohulibé vlastnosti a posílí náš vztah k Jehovovi, dárci ‚moudrosti a poznání a radosti‘. (Kaz. 2:26) A my pak můžeme Boží láskyplné srdce rozradostnit. (Přísl. 27:11) Buďme k tomu pevně rozhodnuti a choďme proto dále po Jehovových cestách.

Jak byste odpověděli?

• Jak můžeme prokázat, že jsme důvěryhodní?

• Proč bychom měli být „pokorní v mysli“?

• Jak nám biblické zprávy pomáhají, abychom byli odvážní?

• Jak můžeme dávat najevo, že upíráme oči na zájmy druhých?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 8]

Důvěryhodný Jefta a jeho dcera splnili slib, ačkoli to bylo obtížné

[Obrázek na straně 10]

Co jste se vy mladí naučili od izraelské dívenky?

[Obrázek na straně 11]

Jak Dorkas pomáhala spolukřesťanům?