Poučme se z chyb Izraelitů

KDYŽ Izraelité vstupovali do Zaslíbené země, věděli, co od nich Jehova očekává. Prostřednictvím Mojžíše jim přikázal: „Vyženete před sebou všechny obyvatele země a zničíte všechna jejich kamenná zobrazení, a všechny jejich sochy z litého kovu byste měli zničit a všechny jejich posvátné výšiny byste měli vyhladit.“ (4. Mojž. 33:52)

Izraelité neměli s obyvateli Zaslíbené země uzavírat žádné smlouvy ani s nimi neměli vstupovat do manželství. (5. Mojž. 7:2, 3) Bůh svůj vyvolený národ varoval: „Dávej si pozor, abys neuzavřel smlouvu s obyvateli země, do níž jdeš, aby se to neprokázalo v tvém středu jako léčka.“ (2. Mojž. 34:12) Izraelité však Boha neposlechli a do léčky se chytili. Proč k tomu došlo? A jaké poučení z toho plyne pro nás? (1. Kor. 10:11)

Od přátelství k modlářství

Při dobývání Zaslíbené země Izraelité nad jejími obyvateli vítězili. Božími přikázáními se však řídili jen částečně. Nevyhnali totiž všechny své nepřátele. (Soud. 1:1–2:10) Místo toho se mezi ‚sedmi národy‘, které tam tehdy žily, začali usazovat, a tak se s tamními obyvateli pravidelně stýkali a nakonec i spřátelili. (5. Mojž. 7:1) Jaký vliv to na Izraelity mělo? Bible uvádí: „Přistoupili k tomu, aby si brali jejich dcery za manželky, a své vlastní dcery dávali jejich synům a chopili se služby jejich bohům. Tak izraelští synové činili to, co bylo špatné v Jehovových očích, a zapomínali na Jehovu, svého Boha, a sloužili Baalům a posvátným kůlům.“ (Soud. 3:5–7) Přátelství s obyvateli země vedlo k tomu, že s nimi Izraelité uzavírali manželství a uctívali jejich modly. Kvůli manželským svazkům bylo méně pravděpodobné, že by vyhnali pohany ze země.  Svým jednáním znečistili pravé uctívání a začali sloužit falešným bohům.

Když se obyvatelé Zaslíbené země s Izraelity spřátelili, představovali pro ně větší duchovní nebezpečí, než když byli jejich nepřáteli. Zamyslete se nad další možnou příčinou toho, že se Izraelité začali věnovat falešnému náboženství.

Od zemědělství k uctívání Baala

V Zaslíbené zemi Izraelité přestali být nomády a mnozí z nich se začali věnovat zemědělství. Zemědělské metody, které používali, se pravděpodobně podobaly metodám kananejských obyvatel. Změna způsobu života však vedla i k něčemu dalšímu. Společenství s místními obyvateli Izraelity zlákalo také k tomu, že přijali jejich náboženské názory, které se zemědělstvím souvisely.

Kananejci uctívali mnoho Baalů — bohů, o kterých si mysleli, že zúrodňují půdu. Izraelité nejen obdělávali zemi a sklízeli její úrodu, ale časem se také přidali k uctívání kananejských bohů jako dárců hojnosti. Mnozí Izraelité zdánlivě uctívali Jehovu, ale ve skutečnosti se dopouštěli otevřeného odpadlictví.

Důrazné varování pro nás

Když se Izraelité poprvé dostali do kontaktu s obyvateli Zaslíbené země, pravděpodobně se k ohavnému uctívání Baala připojit nechtěli. Společenství s Kananejci je k tomu ale nakonec svedlo. A co my? Kdybychom se stýkali s lidmi, kteří možná jsou přátelští, ale nesdílejí naše křesťanské názory, hodnoty a zásady, mělo by to na nás stejně zhoubný vliv. Je pravda, že určité míře kontaktu s takovými lidmi se nevyhneme, protože se s nimi setkáváme na pracovišti, ve škole a možná i doma. To, co se stalo Izraelitům, je však pro nás varováním. Kdybychom takovou společnost vyhledávali, říkali bychom si o problémy. Bible uvádí tuto nevyvratitelnou pravdu: „Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Kor. 15:33)

Dnes se setkáváme s podobnými zkouškami jako Izraelité. V moderní společnosti není nouze o modly. Patří k nim peníze, populární zpěváci, herci, sportovci, politické strany, někteří náboženští představitelé, a dokonce i členové rodiny. Mohlo by se stát, že nějaká taková modla se stane tím nejdůležitějším v našem životě. Kdybychom pěstovali blízké přátelství s někým, kdo nemiluje Jehovu, mohlo by to vést k duchovní katastrofě.

Nedílnou součástí Baalova uctívání byla sexuální nemravnost, a to některé Izraelity přitahovalo. Do podobné léčky se chytili i někteří Boží služebníci dnes. Například stačí v soukromí svého domova několikrát kliknout myší, a zvědavý či neopatrný člověk se dostane na internetové stránky, které ho připraví o čisté svědomí. Je velmi smutné, když se křesťan chytí do pasti pornografie.

„Šťastní jsou ti, kdo zachovávají jeho připomínky“

To, zda při výběru přátel budeme Jehovu poslouchat, nebo ne, je věcí našeho osobního rozhodnutí. (5. Mojž. 30:19, 20) Měli bychom si položit například tyto otázky: ‚S jakými lidmi trávím volný čas? Jakých hodnot se drží a jaká mají morální měřítka? Uctívají Jehovu? Pomůže mi jejich společnost k tomu, abych byl lepším křesťanem?‘

Žalmista zpíval: „Šťastní jsou bezúhonní na své cestě, ti, kdo chodí v Jehovově zákoně. Šťastní jsou ti, kdo zachovávají jeho připomínky; celým srdcem po něm stále pátrají.“ (Žalm 119:1, 2) Skutečně můžeme říci, že „šťastný je každý, kdo se bojí Jehovy, kdo chodí po jeho cestách“. (Žalm 128:1) Při výběru přátel se tedy poučme z chyb Izraelitů a bezvýhradně Jehovu poslouchejme. (Přísl. 13:20)

[Obrázek na straně 26]

Přátelství s lidmi, kteří nemilují Jehovu, nás může svést k modlářství