Šíříme dobrou zprávu vysoko v Andách

BYLO nás osmnáct. Leželi jsme na špinavé podlaze a ve spacích pytlích se třásli zimou. Poslouchali jsme, jak nám nad hlavou bubnují proudy deště do střechy z vlnitého plechu. Ta maličká kůlna byla v hrozném stavu, a tak jsme uvažovali, zda nejsme náhodou první, kdo v ní spí.

Proč se osmnáct lidí vydalo do této oblasti? Odpověď spočívá v tom, že jsme si přáli jednat podle Ježíšova příkazu a kázat dobrou zprávu „do nejvzdálenější části země“. (Sk. 1:8; Mat. 24:14) Byli jsme na kazatelské výpravě v odlehlém území vysoko v bolívijských Andách.

Dostat se tam nebylo snadné

Náročné bylo už jenom to, abychom se tam dostali. Poznali jsme, že veřejná doprava do takových odlehlých míst se neřídí přesně podle jízdního řádu. Když náš autobus konečně přijel, zjistili jsme, že je menší, než jsme čekali, a tak si někteří z nás neměli kam sednout. Ale nakonec jsme všichni dorazili do cíle.

Měli jsme v plánu dostat se do vesnic vysoko v bolívijských Andách a tam kázat. Když jsme tedy vystoupili z autobusu, naše skupina se i s nákladem  zásob vydala na cestu. Šli jsme opatrně husím pochodem vzhůru po strmých horských pěšinách.

Zdálo se, že vesnice jsou malé, ale domy byly od sebe velmi vzdálené, a tak návštěva každé vesnice trvala celé hodiny. Ať jsme šli jakkoli dlouho, vždycky nám připadalo, že je v dálce ještě nějaký dům. Často jsme bloudili ve spleti pěšin, které se klikatily mezi poli.

„Proč jste nepřišli už dřív?“

Na jednu paní velmi zapůsobilo, že jsme se vydali pěšky tak daleko, a dala nám k dispozici svou kuchyň a dříví na zatopení, abychom si mohli uvařit oběd. Když se jeden muž dověděl, co Bible učí o stavu mrtvých, zeptal se nás: „Proč jste nepřišli už dřív?“ Měl takový zájem, že nás cestou z vesnice doprovázel a kladl nám další otázky. Jiný muž ještě nikdy o svědcích Jehovových neslyšel a naše publikace ho velmi zaujaly. Mnohokrát děkoval, že jsme tam přišli, a dal nám klíč od kůlny, kde jsme mohli přespat.

Jednou večer jsme si za úplné tmy nevědomky postavili stany doprostřed kolonie velkých černých mravenců. Mravenci okamžitě projevili svou nevoli a poštípali nás. Na to, abychom se přemístili, jsme byli příliš unaveni, a tak jsme byli rádi, že si nás mravenci brzo přestali všímat.

Zpočátku nás bolela záda a žebra, protože jsme spali na zemi, ale během noci jsme si na to zvykli. A na všechny bolesti a strasti jsme zapomněli, když jsme ráno uviděli panenská údolí, oblaka pozvolna stoupající  po svazích a vznešené vrcholky hor pokryté sněhem. Do ticha zaznívalo pouze zurčení potoka doprovázené zpěvem ptáků.

Umyli jsme se v potoce, společně jsme si rozebrali biblický text a nasnídali se. Potom jsme začali pomalu stoupat nahoru do dalších vzdálených vesnic. Tento výstup se opravdu velmi vyplatil. Setkali jsme se s jednou starší ženou. Když se dozvěděla, že v Bibli je uvedeno Boží jméno Jehova, dojetím se rozplakala. Teď může ve svých modlitbách oslovovat Boha jménem.

Jeden postarší muž prohlásil, že si na něj určitě vzpomněl Bůh. Ten člověk začal náhle zpívat píseň o tom, že nás poslali andělé. Jiný muž, který byl tak nemocný, že nemohl vycházet ze svého domu, nám řekl, že nikdo z jeho vesnice se nenamáhal ho navštívit. Ohromilo ho, že my jsme vážili cestu až z La Pazu. Na dalšího muže hluboce zapůsobilo, že svědkové Jehovovi navštěvují lidi v jejich domácnostech, zatímco jiná náboženství pouze svolávají lidi kostelním zvonem.

Ani v jednom domě v té oblasti není elektřina, a tak lidé chodí spát, když se setmí, a vstávají s východem slunce. Abychom je zastihli doma, museli jsme tedy začít kázat v šest hodin ráno. Jinak by většina z nich odešla pracovat na pole. Někteří z těch, kdo již pracovali, později ochotně práci přerušili, aby si vyslechli naše poselství z Božího Slova. A pro jejich dobytek to byl vítaný odpočinek od tahání pluhu. Mnozí lidé, které jsme zastihli doma, nám k posezení položili na zem předložky z ovčí kůže a svolali všechny členy rodiny, aby si nás poslechli. Někteří zemědělci nám z vděčnosti za biblickou literaturu dali velké pytle plné kukuřice.

„Nezapomněli jste na mě“

K tomu, aby lidé dělali pokroky v biblickém poznání, samozřejmě potřebují víc než jednu návštěvu. Mnozí nás prosili, abychom přišli znovu a dál je vyučovali. Kvůli tomu jsme do této části Bolívie cestovali několikrát.

Při jedné naší další výpravě projevila jistá postarší žena velkou radost z toho, že jsme se vrátili. Řekla: „Jako byste byli moje děti! Nezapomněli jste na mě.“ Jeden muž nám děkoval za naši práci a zval nás, abychom se příště ubytovali v jeho domě. Také jsme se dozvěděli, že paní, se kterou jsme se seznámili na jedné z našich předchozích návštěv, se přestěhovala do města a nyní tam káže dobrou zprávu. A to byla snad největší odměna za naše úsilí.

Poslední den naší první výpravy jsme už neměli žádný petrolej do cestovního vařiče a naše zásoby potravin už byly téměř vyčerpány. Nasbírali jsme dříví na oheň, ze zbývajících potravin si uvařili poslední jídlo a pak jsme se pěšky vydali na zpáteční cestu. Od malého města, kde jsme mohli nastoupit do autobusu, nás dělilo mnoho kilometrů. Dorazili jsme tam až za tmy.

Návrat domů

Na zpáteční cestě byly problémy, protože autobus se porouchal a nemohl jet dál. Za nějakou dobu nám zastavil nákladní automobil a my jsme se mohli vézt na korbě, kde už bylo plno lidí. Měli jsme příležitost kázat spolucestujícím, které zajímalo, proč jsme tam přijeli. Místní lidé jsou sice svým založením ostýchaví, ale obvykle jsou vřelí a přátelští.

Po devíti hodinách jízdy na korbě toho auta jsme přijeli domů, promočení a prochladlí skrz naskrz. Ta cesta však nebyla marná. Za jízdy se nám podařilo domluvit si biblické studium s jednou paní, která bydlí ve městě.

Oznamovat dobrou zprávu lidem v tak odlehlých oblastech je opravdu nádherná výsada. Kázali jsme ve čtyřech vesnicích a na mnoha samotách. Na mysl nám znovu a znovu přicházela slova: „Jak půvabné jsou na horách nohy toho, jenž přináší dobrou zprávu, jenž zvěstuje pokoj, jenž přináší dobrou zprávu o něčem lepším, jenž zvěstuje záchranu.“ (Iz. 52:7; Řím. 10:15)

[Obrázek na straně 17]

Připraveni oznamovat dobrou zprávu