Přejít k článku

Přejít na obsah

Ať je pro vás manželství zdrojem radosti

Ať je pro vás manželství zdrojem radosti

Ať je pro vás manželství zdrojem radosti

„Moudrostí bude domácnost vybudována a prokáže se jako pevně založená rozlišovací schopností.“ (PŘÍSL. 24:3)

1. Jak Bůh projevil svou moudrost v souvislosti s prvním člověkem?

NÁŠ moudrý nebeský Otec ví, co je pro nás dobré. Uvědomoval si například, že pokud se má uskutečnit jeho záměr, pro prvního člověka „není dobré, aby byl stále sám“. Důležitou součástí jeho záměru bylo, aby lidé v manželství měli děti a ‚naplnili zemi‘. (1. Mojž. 1:28; 2:18)

2. Jaké uspořádání Jehova zavedl k užitku lidstva?

2 „Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk,“ řekl Jehova. Potom Adama uvedl do hlubokého spánku a z jeho dokonalého těla vzal žebro, z něhož pak vytvořil dokonalou ženu Evu a přivedl ji k němu. Adam řekl: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ta se bude nazývat Žena, protože byla vzata z muže.“ Eva byla pro Adama skutečným doplňkem. Každý z nich měl určité specifické rysy a vlastnosti, a přesto byli oba dokonalí a utvořeni k Božímu obrazu. Tak dal Jehova počátek prvnímu manželství. Pro Adama s Evou nebylo vůbec obtížné přijmout toto Bohem stanovené uspořádání, ve kterém si měli vzájemně pomáhat a podporovat se. (1. Mojž. 1:27; 2:21–23)

3. Jak se mnozí lidé stavějí k manželství, a jaké otázky proto vznikají?

3 Je smutné, že dnešní svět je prosycen duchem vzpoury. Za problémy, jež v důsledku toho vznikají, však nemůže Bůh. Manželstvím, které je Božím darem, mnozí lidé opovrhují a považují ho za přežitek nebo za zdroj zklamání a konfliktů. Mnoho těch, kdo do manželství přesto vstoupí, se rozvede. Rodiče neprojevují dětem přirozenou náklonnost a využívají je k tomu, aby v manželských sporech dosáhli svého. Mnozí rodiče nechtějí jeden druhému ustoupit a tak projevit poddajnost, přestože by to vedlo k pokoji a jednotě. (2. Tim. 3:3) Jak si tedy v těchto kritických časech udržet šťastné manželství? Jak může poddajnost zabránit tomu, aby se manželství rozpadlo? A co se můžeme naučit od těch, kdo mají šťastné manželství?

Buďme poddajní Jehovovu vedení

4. (a) Jaký pokyn ohledně manželství dal apoštol Pavel? (b) Jak se k Pavlovu pokynu stavějí poslušní křesťané?

4 Apoštol Pavel dal vdovám inspirovaný pokyn, že pokud se chtějí znovu provdat, měly by to udělat „pouze v Pánu“. (1. Kor. 7:39) Pro členy křesťanského sboru, kteří měli židovský původ, to nebylo nic nového. V Božím Zákoně předaném Izraelitům bylo jasně stanoveno, že ‚nemají uzavírat manželský svazek‘ s nikým z okolních pohanských národů. Jehova vysvětlil, jaké nebezpečí by jim hrozilo, kdyby tento příkaz nerespektovali. Řekl: „[Neizraelita] odvrátí totiž tvého syna, aby mě nenásledoval, a jistě budou sloužit jiným bohům; a Jehovův hněv vskutku vzplane proti vám, a jistě tě spěšně vyhladí.“ (5. Mojž. 7:3, 4) Co Jehova očekává v souvislosti s výběrem manželského partnera od svých služebníků dnes? Boží služebník by si měl manželského partnera vybírat jedině „v Pánu“ — měl by si vzít pouze Bohu zasvěceného a pokřtěného spolukřesťana. Když jsme v tomto ohledu poddajní a necháme se Jehovou vést, pak jednáme moudře.

5. Jak se na manželské sliby dívá Jehova a křesťané, kteří jsou v manželství?

5 Manželské sliby jsou v Božích očích něčím posvátným. V souvislosti s prvním manželstvím Boží Syn, Ježíš, řekl: „Co . . . Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Mat. 19:6) Žalmista nám připomíná, že své sliby bychom měli brát vážně. Píše: „Předkládej jako svou oběť Bohu díkůvzdání a plň Nejvyššímu své slavnostní sliby.“ (Žalm 50:14) I když manželství může být zdrojem velké radosti, manžel a manželka by měli pamatovat na to, že sliby, které si dali, jsou závažné a vyplývá z nich odpovědnost. (5. Mojž. 23:21)

6. Co se můžeme naučit z příkladu Jefty?

6 Uvažujme o Jeftovi, který ve 12. století př. n. l. sloužil v Izraeli jako soudce. Jefta dal Jehovovi následující slavnostní slib: „Jestliže mi zcela jistě vydáš syny Ammona do ruky, stane se také, že ten, kdo vyjde, kdo mi vyjde vstříc ze dveří mého domu, až se vrátím v pokoji od synů Ammona, se také stane Jehovovým, a toho obětuji jako zápalnou oběť.“ Když se Jefta vracel do Micpy, uviděl, jak mu vychází vstříc jeho dcera, která byla jeho jediným dítětem. Snažil se snad svůj slib nějak změnit? V žádném případě. Řekl: „Já jsem otevřel svá ústa k Jehovovi a nejsem schopen se obrátit zpět.“ (Soud. 11:30, 31, 35) Jefta svůj slib daný Jehovovi dodržel, i když to pro něj znamenalo, že jeho dcera nebude mít žádného potomka, který by nesl jeho jméno. Jeftův slib byl sice jiného druhu, než jsou sliby manželské, ale v tom, že ho Jefta dodržel, dal křesťanským manželům a manželkám znamenitý příklad.

Co vede ke šťastnému manželství?

7. Jaké změny musí novomanželé udělat?

7 Mnozí manželé rádi vzpomínají na romantické období své známosti. Poznávat budoucího partnera bylo nádherné. Čím víc času spolu trávili, tím si byli bližší. Po vstupu do manželství však nutně museli udělat určité změny, a to bez ohledu na to, zda se vzali po období známosti, nebo byl jejich svazek předem dohodnutý. Jeden manžel připouští: „Po svatbě pro nás bylo nejtěžší uvědomit si, že už nemůžeme jednat jako svobodní. Po určitou dobu bylo náročné dát vztahům s přáteli a příbuznými to správné místo.“ Jiný manžel, který je ženatý už 30 let, si brzy po svatbě uvědomil, že má-li být vyrovnaný, musí „uvažovat v množném čísle“. Než přijme nějaké pozvání nebo něco slíbí, prodiskutuje to nejdřív se svou manželkou, a teprve potom rozhodne. Bere přitom v úvahu, co bude pro oba nejlepší. V takových situacích manželům i manželkám pomáhá poddajnost. (Přísl. 13:10)

8, 9. (a) Proč je důležitá dobrá komunikace? (b) V jakých oblastech je prospěšná přizpůsobivost a proč?

8 Manželský svazek spolu někdy uzavřou lidé z odlišného kulturního prostředí. Zvláště v takových případech je nezbytné, aby spolu otevřeně komunikovali. Každý komunikuje trochu jinak. Když pozorujete, jak váš manželský partner mluví s příbuznými, pomůže vám to lépe ho chápat. To, co si člověk myslí, se někdy pozná ne z toho, co říká, ale z toho, jak to říká. A mnohé se dá pochopit i z toho, co vyřčeno nebylo. (Přísl. 16:24; Kol. 4:6) Pro štěstí v manželství je tedy nezbytná rozlišovací schopnost. (Přečti Přísloví 24:3.)

9 Mnozí lidé v manželství zjistili, že je důležité, aby byli přizpůsobiví při volbě koníčků a rekreace. Za svobodna váš partner možná trávil volný čas sportem nebo jinými odpočinkovými činnostmi. Bude teď zapotřebí udělat nějaké změny? (1. Tim. 4:8) Totéž se dá říct i o čase věnovaném příbuzným. Manželé pochopitelně potřebují čas na to, aby se mohli společně věnovat duchovním i jiným činnostem. (Mat. 6:33)

10. Jak poddajnost napomáhá k dobrým vztahům mezi rodiči a jejich ženatými či vdanými dětmi?

10 Když se muž ožení, opustí svého otce a matku. A v podstatě totéž platí i o ženě. (Přečti 1. Mojžíšovu 2:24.) Boží příkaz, abychom ctili svého otce a matku, však není časově nijak omezen. A tak i potom, co se dva lidé vezmou, budou pravděpodobně trávit určitý čas se svými rodiči. Jeden manžel, který je ženatý už 25 let, říká: „Někdy je náročné vyrovnaně skloubit různá přání a potřeby manželského partnera s požadavky rodičů, sourozenců a tchána s tchyní. Když přemýšlím, co by bylo v takové situaci nejlepší udělat, pomáhají mi slova z 1. Mojžíšovy 2:24. Člověk sice musí projevovat oddanost jiným členům rodiny a má vzhledem k nim i určité povinnosti, ale tento verš mi ukázal, že oddanost manželce je důležitější.“ Křesťanští rodiče, kteří jsou poddajní, budou v souladu s tímto veršem respektovat to, že jejich ženatý syn či vdaná dcera mají nyní svou vlastní rodinu, za jejíž vedení je v prvé řadě odpovědný manžel.

11, 12. Proč je důležité, aby manželské dvojice měly rodinné studium a společně se modlily?

11 Důležité je, aby manželské dvojice měly pravidelné rodinné studium. Potvrzují to zkušenosti mnoha křesťanských rodin. Zavést takové studium a udržovat ho však nemusí být jednoduché. Jeden manžel přiznává: „Pokud bychom mohli vrátit čas a něco změnit, určitě bychom od začátku manželství usilovali o pravidelné rodinné studium.“ Dodává: „Je nádherné vidět, jakou má manželka radost, když při společném studiu objevíme nějakou duchovní perlu.“

12 Důležitá je také společná modlitba. (Řím. 12:12) Když manžela a manželku spojuje uctívání Jehovy, jejich důvěrný vztah k Bohu může být zdrojem posily i pro jejich vzájemný vztah. (Jak. 4:8) Jeden křesťanský manžel říká: „Když se pohotově omluvím za své chyby a zmíním se o nich ve společné modlitbě, manželka vidí, že je mi upřímně líto, co se stalo, i když příčinou neshody byla jen maličkost.“ (Ef. 6:18)

Projevujme v manželství poddajnost

13. Jakou radu dal Pavel k intimnímu životu v manželství?

13 Křesťané se musí vyhýbat sexuálním praktikám, které jejich manželský vztah degradují a jsou v dnešním světě posedlém sexem běžné. V tomto směru Pavel křesťanům radil: „Ať manžel dává své manželce, co jí patří, ale ať také manželka podobně jedná se svým manželem. Manželka neuplatňuje autoritu nad svým vlastním tělem, ale její manžel; podobně také manžel neuplatňuje autoritu nad svým vlastním tělem, ale jeho manželka.“ Potom dal Pavel tento jasný pokyn: „Nepřipravujte o to jeden druhého kromě po vzájemném svolení na ustanovený čas, abyste věnovali čas modlitbě a opět se sešli, aby vás Satan nepokoušel pro váš nedostatek sebekázně.“ (1. Kor. 7:3–5) Pavel se zde zmiňuje o modlitbě a tím ukazuje, co by mělo být pro křesťana důležitější. Jasně ale také říká, že každý křesťan, který je v manželství, by měl být vnímavý k tělesným a citovým potřebám svého partnera.

14. Jak může křesťan uplatnit biblické zásady na intimní život v manželství?

14 Manžel i manželka by měli být jeden k druhému otevření a měli by mít na paměti, že nedostatek něhy v intimním životě může být zdrojem problémů. (Přečti Filipanům 2:3, 4; srovnej Matouše 7:12) Pravdivost těchto slov se potvrdila v některých nábožensky rozdělených rodinách. I když v nich existují neshody, křesťan může obvykle situaci zlepšit tím, že se hezky chová, je laskavý a vychází druhému vstříc. (Přečti 1. Petra 3:1, 2.) Láska k Jehovovi a k manželskému partnerovi spolu s poddajností přispějí ke zlepšení této stránky manželství.

15. Jakou roli hraje ve šťastném manželství úcta?

15 Laskavý manžel bude se svou manželkou jednat s úctou i v jiných oblastech. Bude například brát ohled na její pocity, i když půjde jen o maličkosti. Jeden křesťan, který je ženatý už 47 let, uznává: „Stále se v tomto směru učím.“ Manželka je v Bibli vybízena, aby měla ke svému manželovi hlubokou úctu. (Efez. 5:33) Pokud by o něm mluvila negativně a před druhými zdůrazňovala jeho chyby, sotva by se dalo mluvit o projevování úcty. Přísloví 14:1 nám připomínají: „Opravdu moudrá žena vybudovala svůj dům, ale pošetilá jej strhává svýma vlastníma rukama.“

Nepoddávejte se Ďáblu

16. Jak mohou manželské páry uplatňovat radu z Efezanům 4:26, 27?

16 „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo Ďáblovi.“ (Efez. 4:26, 27) Díky uplatňování této rady mohou manželé překonávat vzájemné neshody, nebo jim dokonce předcházet. Jedna sestra říká: „Nevzpomínám si, že bychom s manželem měli nějakou neshodu, kterou bychom spolu neprodiskutovali, i když to někdy znamenalo strávit rozhovorem celé hodiny.“ Na začátku manželství si řekli, že pokud vznikne nějaký spor, nepůjdou spát, dokud ho nevyřeší. „Rozhodli jsme se, že bez ohledu na to, o jaký problém půjde, jeden druhému odpustíme, na celou věc zapomeneme a každý den začneme s čistým štítem.“ Tím odmítli ‚dávat místo Ďáblovi‘.

17. I když se zdá, že se k sobě manželé nehodí, co jim může pomoci?

17 Co když jste si ale svého manželského partnera nevybrali dobře? Možná zjišťujete, že váš vztah není tak romantický, jako je tomu u jiných dvojic. V takové situaci vám pomůže, když budete mít na paměti, jak se na manželské pouto dívá Stvořitel. Pavel dal křesťanům inspirovanou radu: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ (Hebr. 13:4) Důležitá jsou také tato slova: „Trojnásobnou šňůru nelze rychle přetrhnout.“ (Kaz. 4:12) Když manželovi i manželce velmi záleží na posvěcení Jehovova jména, budou cítit závazek jak vůči svému partnerovi, tak vůči Bohu. Měli by se usilovně snažit, aby jejich manželství bylo šťastné, a uvědomovat si, že tím budou přinášet čest Jehovovi, který je Původcem manželství. (1. Petra 3:11)

18. Čím si můžeme být v souvislosti s manželstvím jistí?

18 Manželství může být pro křesťany opravdu zdrojem radosti. Oba však musí vynaložit úsilí a projevovat takové vlastnosti, jako je například poddajnost. Ve sborech svědků Jehovových po celém světě je bezpočet manželských párů, kterým se to daří.

Jak byste odpověděli?

• Proč může být manželství zdrojem radosti?

• Co přispívá ke šťastnému manželství?

• Na kterých vlastnostech musí manželští partneři pracovat?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 9]

Manželské dvojice jednají moudře, když si spolu nejprve pohovoří, a teprve pak přijmou nějaké pozvání nebo někomu něco slíbí

[Obrázek na straně 10]

Když se budete snažit urovnat neshody ještě v ten den, kdy vzniknou, ‚nedáte místo Ďáblovi‘