„Kdo mezi vámi je moudrý a má porozumění?“

„Kdo mezi vámi je moudrý a má porozumění? Ať projeví svým znamenitým chováním své skutky s mírností, jež patří k moudrosti.“ (JAK. 3:13)

1, 2. Co je možné říci o mnoha lidech, kteří jsou považováni za moudré?

KOHO považujete za moudrého? Své rodiče, někoho letitého nebo snad nějakého vysokoškolského profesora? Váš názor může být ovlivněn prostředím, ve kterém jste vyrůstali, a vaší současnou situací. Boží služebníci se však v prvé řadě zajímají o to, koho považuje za moudrého Jehova.

² Ne všichni, kdo jsou moudří z pohledu světa, jsou moudří i v Božích očích. Například Job vedl rozhovor s muži, kteří si mysleli, že jejich slova jsou plná moudrosti. Job jim však řekl: „Mezi vámi nenacházím nikoho moudrého.“ (Job 17:10) O lidech, kteří odmítali poznat Boha, apoštol Pavel napsal: „Ačkoli tvrdili, že jsou moudří, stali se pošetilými.“ (Řím. 1:22) A sám Jehova prostřednictvím proroka Izajáše důrazně prohlásil: „Běda těm, kdo jsou moudří ve svých vlastních očích.“ (Iz. 5:21)

3, 4. Co potřebujeme k tomu, abychom byli opravdu moudří?

³ Je zřejmé, že potřebujeme zjistit, na základě čeho člověk získá pravou moudrost a s tím i Boží přízeň. To nám objasňují Přísloví 9:10: „Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti, a poznání Nejsvětějšího, to je porozumění.“ Moudrý člověk musí mít správnou bázeň před Bohem a také úctu k jeho měřítkům. Je však zapotřebí víc než jen uznat, že Bůh existuje a že má nějaká měřítka. Učedník Jakub nás svými slovy podněcuje k přemýšlení. (Přečti Jakuba 3:13.) Všimněme si výroku: „Ať projeví svým znamenitým chováním své skutky.“ Pravá moudrost by měla být patrná z našeho každodenního jednání i slov.

⁴ K pravé moudrosti patří zdravý úsudek a schopnost úspěšně uplatňovat poznání a porozumění. Z jakého jednání je vidět, že takovou moudrost máme? Jakub uvádí řadu vlastností, které se projevují v jednání těch, kdo jsou moudří. * Jeho slova nám mohou pomoci, abychom měli dobré vztahy se spoluvěřícími i s lidmi, kteří nejsou členy sboru.

Jak se pozná, kdo je opravdu moudrý?

5. Jak jedná moudrý člověk?

⁵ Připomeňme si, že Jakub spojil moudrost se znamenitým chováním. Jelikož počátkem moudrosti je bázeň před Jehovou, moudrý člověk se snaží jednat v souladu s Božími měřítky. S pravou moudrostí jsme se nenarodili. Můžeme ji však získat, když budeme pravidelně studovat Bibli a rozjímat. Studium a rozjímání nám pomohou, abychom ‚se stali napodobiteli Boha‘, jak nás k tomu vybízí apoštol Pavel v Efezanům 5:1. Čím více se budeme snažit Jehovu  napodobovat, tím více se v našem jednání bude projevovat moudrost. Jehovovy cesty jsou nadřazené lidským cestám, a proto když napodobujeme Jehovův způsob jednání, lidé si všimnou, že se od svého okolí lišíme. (Iz. 55:8, 9)

6. Projevováním které vlastnosti můžeme napodobovat Boha a čím se tato vlastnost vyznačuje?

⁶ Podle Jakubových slov můžeme napodobovat Jehovu například tak, že projevujeme ‚mírnost, jež patří k moudrosti‘. Křesťan, který je mírný, je jak jemný, tak zásadový. Díky tomu dokáže jednat vyrovnaně. Bůh má sice neomezenou sílu, ale je mírný, a proto se nebojíme mít k němu blízký vztah. Boží Syn napodoboval mírnost svého Otce tak dobře, že mohl říci: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Mat. 11:28, 29; Fil. 2:5–8)

7. Proč můžeme Mojžíše považovat za vynikající příklad mírnosti?

⁷ V Bibli se také píše o lidech, kteří vynikali svou mírností. Patřil k nim například Mojžíš. Přestože měl velkou autoritu, je o něm řečeno, že byl „daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“. (4. Mojž. 11:29; 12:3) Připomeňme si, že Jehova Mojžíše velmi posílil, aby mohl vykonat jeho vůli. Jehova s radostí používal mírné lidi ke splnění svého záměru.

8. Jak mohou nedokonalí lidé projevovat ‚mírnost, jež patří k moudrosti‘?

⁸ Nedokonalí lidé tedy bezpochyby mohou projevovat ‚mírnost, jež patří k moudrosti‘. A jak je to s námi osobně? Co můžeme dělat, abychom tuto vlastnost projevovali ještě lépe? Mírnost patří k ovoci Jehovova svatého ducha. (Gal. 5:22, 23) O svatého ducha bychom se měli modlit a svědomitě se snažit, abychom jeho ovoce projevovali. Přitom bychom měli spoléhat na to, že nám Bůh v našem úsilí pomůže. Důvodem k tomu, abychom mírnost rozvíjeli, je i žalmistovo ujištění, že Bůh „bude vyučovat mírné své cestě“. (Žalm 25:9)

9, 10. Co je zapotřebí k tomu, abychom projevovali mírnost, a proč?

⁹ Přesto může být zapotřebí vynaložit velké úsilí, máme-li se v této oblasti zlepšovat. Možná jsme vyrůstali v prostředí, ve kterém jsme se mírnosti nenaučili. Navíc lidé v našem okolí druhým běžně „oplácejí stejnou mincí“. Je to však opravdu moudré? Když by u vás doma začalo hořet, snažili byste se oheň uhasit olejem, nebo vodou? Olejem by se oheň ještě zvětšil, ale vodou by se vám ho pravděpodobně podařilo uhasit. V podobném duchu Bible radí: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ (Přísl. 15:1, 18) Jak budete příště reagovat, když mezi vámi a spolukřesťanem či někým vně sboru vznikne napjatá situace? Dokážete projevit pravou moudrost a reagovat mírně? (2. Tim. 2:24)

¹⁰ Mnozí lidé ovlivnění duchem světa rozhodně nejsou ani jemní, ani pokojní. Kolem sebe naopak vidíme spoustu drsných a arogantních lidí. Jakub si toho byl vědom, a proto křesťany varoval, aby se takovým duchem světa nenechali nakazit. Co dalšího se z Jakubových rad můžeme naučit?

Vlastnosti těch, kdo moudří nejsou

11. Které vlastnosti jsou v rozporu s pravou moudrostí?

¹¹ Jakub psal velmi otevřeně o vlastnostech, které jsou v přímém rozporu s pravou  moudrostí. (Přečti Jakuba 3:14.) Žárlivost a svárlivost nejsou projevy duchovního smýšlení, ale smýšlení tělesného. Následující příklad ukazuje, k čemu to vede, když tělesné smýšlení převládá. V Jeruzalémě je chrám Božího hrobu, který stojí na místě, kde byl údajně zabit a pohřben Ježíš. Správu nad jednotlivými částmi chrámu má šest „křesťanských“ církví, mezi kterými je neustálé napětí a konflikty. V roce 2006 časopis Time informoval o tom, že jednou se mniši v chrámu „celé hodiny hlasitě hádali . . . [a] tloukli se velkými svícny“. Mezi církvemi panuje taková nedůvěra, že klíč od chrámu raději svěřili muslimům.

12. K čemu by mohl vést nedostatek moudrosti?

¹² Do pravého křesťanského sboru takové projevy svárlivosti rozhodně nepatří. V důsledku nedokonalosti však někteří křesťané občas byli tvrdohlaví a neústupně prosazovali své osobní názory, což mohlo vést k hádkám a rozepřím. Apoštol Pavel si takového jednání povšiml v korintském sboru, a proto napsal: „Poněvadž je . . . mezi vámi žárlivost a rozepře, nejste snad tělesní a nechodíte jako lidé?“ (1. Kor. 3:3) V korintském sboru v prvním století tato smutná situace nějakou dobu přetrvávala. Musíme se proto mít na pozoru, aby takový duch do sboru nepronikl i dnes.

13, 14. Jak by se ve sboru mohlo projevit tělesné smýšlení?

¹³ Jak by se do sboru mohl takový duch dostat? Mohlo by to začít maličkostmi. Například při stavbě sálu Království mohou mít bratři různé názory na to, jak by se mělo něco udělat. Návrh jednoho bratra není přijat a on se kvůli tomu začne s druhými přít a otevřeně kritizovat rozhodnutí, ke kterým se dospělo. Možná dokonce odmítne dál na stavbě pracovat. Pokud by tak někdo jednal, byla by to známka toho, že zapomněl na jednu důležitou věc — aby se ve sboru úspěšně vykonala nějaká práce, obvykle to nezávisí na konkrétním postupu, ale na pokojném duchu. Jehova žehná mírnosti, ne svárlivosti. (1. Tim. 6:4, 5)

¹⁴ Zamysleme se nad jiným příkladem. Sboroví starší dojdou k závěru, že jeden bratr, který několik let slouží jako starší, nyní jednoznačně neodpovídá biblickým požadavkům na úřad dozorce. V minulosti již dostal několik konkrétních rad, ale nic se nezměnilo. Krajský dozorce proto při své návštěvě souhlasí s návrhem, aby byl bratr z úřadu odvolán. Jak se na takové rozhodnutí bude ten bratr dívat? Přijme s pokorou a mírností jednomyslné rozhodnutí ostatních starších i biblické rady, které mu dají, a bude usilovat o to, aby požadavkům opět odpovídal? Nebo v sobě bude chovat zášť kvůli tomu, že už starším není, a bude na ostatní dozorce žárlit? Měl by snad trvat na tom, že je způsobilý sloužit jako starší, když všichni ostatní dozorci došli k závěru, že to tak není? Jistě by bylo moudřejší, aby projevil pokoru tím, že přijme jejich rozhodnutí a uplatní jejich rady.

15. Proč jsou inspirovaná slova z Jakuba 3:15, 16 tak důležitá?

 ¹⁵ Podobné postoje by se samozřejmě mohly projevit i v jiných situacích. Za všech okolností ale musíme dávat pozor, aby se v nás takové postoje nevyvinuly. (Přečti Jakuba 3:15, 16.) Učedník Jakub označil takové vlastnosti za ‚zemské‘, protože jsou tělesné a nejsou založené na moudrosti shora. Jsou ‚živočišné‘, a to v tom smyslu, že jsou výsledkem tělesných sklonů podobných těm, které mají nerozumná zvířata. Jsou také ‚démonské‘, protože se v nich odráží sklony Božích duchovních nepřátel. Takovému popisu by jistě neměl odpovídat žádný křesťan.

16. Co možná budeme muset udělat a jak se nám to může podařit?

¹⁶ Každý člen sboru udělá dobře, když se v této souvislosti nad sebou zamyslí. Pokud zjistí, že negativní postoje má, měl by se snažit, aby se jich zbavil. To platí i o dozorcích, kteří slouží ve sboru jako učitelé. Odstranit takové postoje není jednoduché, protože jsme nedokonalí a působí na nás svět. Dá se to přirovnat ke snaze vylézt na kopec po kluzké, bahnité stezce. Když bychom se neměli čeho přidržovat, sklouzli bychom dolů. Pokud nechceme „sklouznout“ duchovně, musíme se pevně držet biblických rad a využívat pomoc od Boží celosvětové organizace. (Žalm 73:23, 24)

Vlastnosti těch, kdo moudří jsou

17. Jak obvykle reagují moudří lidé, když se dostanou do pokušení?

¹⁷ Přečti Jakuba 3:17. Může být pro nás užitečné, když se nyní zamyslíme nad několika vlastnostmi, které jsou projevem ‚moudrosti shora‘. Jakub se zmiňuje o cudnosti, což je čistota a neposkvrněnost jak v jednání, tak v pohnutkách. Je potřeba, abychom nesprávné věci zavrhovali ihned. Měla by to být automatická reakce. Můžeme to přirovnat k tomu, když lékař poklepe kladívkem na šlachu těsně pod kolenní čéškou. Noha reflexivně vykopne. Nemusíme o tom přemýšlet. Podobné by to mělo být v případě, kdy se dostaneme do pokušení udělat něco špatného. Díky cudnosti a biblicky školenému svědomí bychom měli reflexivně zavrhnout to, co je špatné. (Řím. 12:9) V Bibli jsou uvedeny příklady těch, kdo tak reagovali. Patří mezi ně Josef a Ježíš. (1. Mojž. 39:7–9; Mat. 4:8–10)

18. Co to znamená (a) být pokojní? (b) působit pokoj?

¹⁸ K pravé moudrosti patří také to, že jsme  pokojní. To znamená, že nejsme útoční, nepřátelští a že se vyhýbáme jednání, kterým bychom pokoj narušili. Jakub tuto myšlenku rozvádí slovy: „Semeno ovoce spravedlnosti se rozsévá v pokojných podmínkách pro ty, kdo působí pokoj.“ (Jak. 3:18) Všimněme si slovního spojení „působí pokoj“. Jsme ve sboru považováni za ty, kdo pokoj působí, nebo za ty, kdo ho narušují? Dochází často mezi námi a jinými členy sboru k neshodám, snadno se urážíme nebo urážíme druhé? Trváme na tom, že ostatní nás musí brát takové, jací jsme, nebo se pokorně snažíme odstranit ty rysy své osobnosti, ke kterým mají druzí právem výhrady? Jsme známi tím, že v zájmu pokoje ochotně ustoupíme, pohotově odpouštíme a nepřipomínáme druhým jejich chyby? Když se nad sebou upřímně zamyslíme, může nám to pomoci, abychom zjistili, zda v tomto ohledu potřebujeme něco zlepšit.

19. Jak se pozná, že je člověk rozumný?

¹⁹ Do popisu toho, čím se vyznačuje moudrost shora, Jakub zařadil také rozumnost. Je o nás známo, že ochotně ustoupíme, když to nebude znamenat porušení biblických zásad, a že netrváme na tom, aby se druzí podřizovali našim osobním měřítkům? Máme pověst jemných a přístupných lidí? Pokud to tak je, znamená to, že jsme se naučili být rozumní.

20. K čemu to povede, když budeme projevovat vlastnosti, o kterých jsme v tomto článku mluvili?

²⁰ Když se bratři a sestry snaží ještě lépe projevovat bohulibé vlastnosti, o kterých psal Jakub, ve sboru panuje nádherná atmosféra. (Žalm 133:1–3) Jsme-li mírní, pokojní a rozumní, vede to k dobrým vztahům a je zřejmé, že máme „moudrost shora“. K tomu, abychom takové vlastnosti projevovali, nám také pomůže, když se naučíme dívat se na druhé stejně jako Jehova. O tom bude pojednávat následující článek.

[Poznámka pod čarou]

Jak byste to vysvětlili?

• Na základě čeho se křesťan stane opravdu moudrým?

• Jak můžeme ještě lépe projevovat pravou moudrost?

• Čím se vyznačuje jednání těch, kdo „moudrost shora“ nemají?

• Na kterých vlastnostech chcete ještě více pracovat?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 23]

Jak by dnes mohly začít rozepře?

[Obrázek na straně 24]

Zavrhujeme automaticky to, co je špatné?