Vyrovnaně projevujme poddajnost

„Dále jim připomínej, aby . . . byli poddajní.“ (TIT. 3:1, 2, ppč.)

1, 2. V jaké souvislosti se v Písmu mluví o poddajnosti a proč je taková vlastnost žádoucí?

JEHOVA, náš láskyplný nebeský Otec, je nekonečně moudrý. Stvořil nás, a proto u něj hledáme vedení. (Žalm 48:14) Křesťanský učedník Jakub napsal, že „moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná [„poddajná“, ppč.], připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká“. (Jak. 3:17)

² „Ať se vaše rozumnost [„poddajnost“, Kingdom Interlinear] stane známou všem lidem,“ vybízí apoštol Pavel. * (Fil. 4:5) Kristus Ježíš je Pán a Hlava křesťanského sboru. (Ef. 5:23) Je velmi důležité, aby každý z nás byl rozumný, tedy poddajný Kristovu vedení a poddajný při jednání s druhými.

3, 4. (a) Znázorněte, jaký užitek nám přináší to, když jsme poddajní. (b) O čem budeme nyní uvažovat?

³ Když vyrovnaně projevujeme poddajnost, přináší nám to užitek. Znázorněme si to dvěma příklady. Když v Británii zjistili, že hrozí teroristický útok, byly na letištích zavedeny nové předpisy. Přestože si už cestující nemohli vzít do letadla věci, které si dříve brát mohli, ochotně se novým předpisům podřídili, protože to vedlo k větší bezpečnosti. Také při řízení auta je někdy potřeba projevit rozumnost a jet pomaleji, než je maximální povolená rychlost, aby se předešlo nehodě.

⁴ Projevovat poddajnost není pro mnohé z nás jednoduché. Pomůže nám však, když se zamyslíme nad svými pohnutkami, postojem k autoritě a tím, do jaké míry bychom měli být poddajní.

Proč máme být poddajní?

5. Co v době platnosti mojžíšského Zákona vedlo otroka k tomu, že u svého pána zůstal?

⁵ Podívejme se na jeden příklad z předkřesťanské doby, ze kterého je patrné, co by nás k poddajnosti mělo podněcovat. Hebrejci, kteří se stali otroky, měli být podle mojžíšského Zákona propuštěni v sedmém roce svého otroctví nebo v Jubilejním roce, pokud přišel dříve. Otrok se však také mohl rozhodnout, že otrokem zůstane. (Přečti 2. Mojžíšovu 21:5, 6.) K tomu, aby dále sloužil pod autoritou svého ohleduplného pána, ho vedla láska.

6. Jak s poddajností souvisí láska?

⁶ Podobné je to s námi. Láska k Jehovovi nás podněcuje, abychom se mu zasvětili a podle toho také žili. (Řím. 14:7, 8) Apoštol Jan napsal: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3) Taková láska nevyhledává své vlastní zájmy. (1. Kor. 13:4, 5) Když jednáme s druhými, láska k nim nás podněcuje, abychom byli poddajní a dávali na první místo jejich zájmy. Nenecháváme se ovládat sobectvím, ale bereme ohled na druhé. (Fil. 2:2, 3)

7. Proč je poddajnost důležitá v naší službě?

 ⁷ Tím, co říkáme a děláme, bychom druhé neměli přivádět ke klopýtání. (Ef. 4:29) Láska nás podněcuje, abychom se vyhýbali všemu, co by mohlo lidem z jiného prostředí nebo kultury bránit v tom, aby dělali pokroky v pravdě a stali se Jehovovými služebníky. Máme-li takto jednat, často k tomu potřebujeme poddajnost. Příkladem jsou naše sestry, které slouží jako misionářky. Možná jsou zvyklé se líčit nebo nosit silonky. Pokud ale slouží tam, kde by něco takového mohlo ohrozit jejich dobrou pověst nebo by to přivádělo druhé ke klopýtání, přizpůsobí se místní kultuře. (1. Kor. 10:31–33)

8. Jak nám láska k Bohu pomáhá, abychom se chovali jako „menší“?

⁸ Láska k Jehovovi nám pomáhá bojovat proti pýše. Potom, co se učedníci přeli o to, kdo z nich je největší, Ježíš mezi ně přivedl malé dítě a vysvětlil: „Kdokoli přijímá toto malé dítě na základě mého jména, přijímá také mne, a kdokoli přijímá mne, přijímá také toho, který mě vyslal. Vždyť ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi, ten je velký.“ (Luk. 9:48; Mar. 9:36) Možná je pro nás náročné chovat se jako „menší“. Zděděná nedokonalost a sklon k pýše mohou způsobit, že se snažíme druhé zastínit, ale pokora nám pomůže jednat poddajně. (Řím. 12:10)

9. Co musíme uznávat, máme-li být poddajní?

⁹ Máme-li být poddajní, musíme uznávat Bohem ustanovené autority. Všichni praví křesťané se řídí důležitou zásadou vedení prostřednictvím hlavy. Apoštol Pavel tuto zásadu vysvětlil křesťanům v Korintu: „Chci . . ., abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je zase muž; hlavou Krista je zase Bůh.“ (1. Kor. 11:3)

10. Když jsme poddajní Jehovovi, co tím dáváme najevo?

¹⁰ Když projevujeme poddajnost Bohu, dáváme mu tím najevo, že mu důvěřujeme jako svému milujícímu Otci. Jehova si je plně vědom všeho, co se děje, a odmění nás podle toho, jak jednáme. Pokud na tuto skutečnost budeme pamatovat, pomůže nám to být poddajní, když s námi druzí nejednají s úctou nebo se rozčílí a přestanou se ovládat. Pavel napsal: „Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ Tuto radu Pavel zdůraznil následujícím pokynem: „Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ (Řím. 12:18, 19)

11. Jak můžeme dávat najevo, že jsme poddajní Kristu jako Hlavě?

¹¹ Poddajnost musíme projevovat i Bohem ustanovené autoritě v křesťanském sboru. V první kapitole Zjevení je Kristus Ježíš zobrazen jako ten, kdo v pravé ruce drží ‚hvězdy‘ sborů. (Zjev. 1:16, 20) V širším významu tyto hvězdy znázorňují rady starších neboli dozorců ve sborech. Tito jmenovaní dozorci jsou poddajní Kristovu vedení a napodobují jeho  laskavý způsob jednání s druhými. Všichni členové sboru se podřizují opatření, které Ježíš zavedl — ustanovil ‚věrného a rozvážného otroka‘, aby poskytoval duchovní pokrm v pravý čas. (Mat. 24:45–47) Svou poddajnost Kristu jako Hlavě dnes dáváme najevo tím, že takový duchovní pokrm ochotně studujeme a že uplatňujeme to, co jsme se dozvěděli. To přispívá k pokoji a jednotě. (Řím. 14:13, 19)

Do jaké míry bychom měli být poddajní?

12. Má poddajnost nějaké hranice? Vysvětlete to.

¹² To, že jsme poddajní, však neznamená, že budeme jednat v rozporu se svou vírou nebo porušovat biblické zásady. Jaký postoj zaujali křesťané v prvním století, když jim náboženští vůdci zakázali vyučovat na základě Ježíšova jména? Petr a ostatní apoštolové odvážně prohlásili: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Sk. 4:18–20; 5:28, 29) Když se nás tedy vládní autority snaží donutit, abychom přestali kázat dobrou zprávu, nedáme se odradit a pokračujeme ve své činnosti. Možná pouze upravíme metody kazatelské služby, abychom na sebe zbytečně nepoutali pozornost. Pokud je zakázána služba dům od domu, hledáme jiné způsoby, jak se k lidem dostat, a dál plníme úkol, který od Boha máme. Podobně když ‚nadřazené autority‘ zakážou naše shromáždění, dál se scházíme, ale v menších skupinách, abychom nebyli nápadní. (Řím. 13:1; Hebr. 10:24, 25)

13. Co Ježíš řekl o poddajnosti projevované těm, kdo mají autoritu?

¹³ O tom, že je potřeba být poddajní autoritě, mluvil Ježíš ve svém Kázání na hoře. Řekl: „Chce-li někdo s tebou jít k soudu a přivlastnit si tvůj spodní oděv, přenech mu i svůj svrchní oděv; a jestliže někdo s autoritou tě nutí ke službě na jednu míli, jdi s ním dvě míle.“ (Mat. 5:40, 41) * K tomu, abychom šli druhou míli, neboli udělali něco navíc, nás podněcuje také ohleduplnost a ochota pomáhat druhým. (1. Kor. 13:5; Tit. 3:1, 2)

14. Proč bychom se nikdy neměli poddat odpadlíkům?

¹⁴ I když si přejeme být poddajní, nikdy by nás to nemělo vést k tomu, že bychom vycházeli vstříc odpadlíkům. Má-li být zachována čistota pravdy a jednota sboru, musíme dávat jasně najevo, že s odpadlíky nechceme mít nic společného. O ‚falešných bratrech‘ Pavel napsal: „Těm jsme se nevzdali, takže bychom se poddali, ani na hodinu ne, aby u vás zůstala pravda dobré zprávy.“ (Gal. 2:4, 5) K odpadlictví sice dochází výjimečně, ale když se objeví, věrní křesťané se pevně drží toho, co je správné.

Dozorci musí být poddajní

15. Jak mohou křesťanští dozorci projevovat poddajnost, když se sejdou, aby projednávali sborové záležitosti?

¹⁵ Poddajnost je jedním z požadavků na bratry, kteří slouží jako dozorci. Pavel napsal: „Dozorce by tedy měl být . . . rozumný [„poddajný“, ppč.].“ (1. Tim. 3:2, 3) Poddajnost je důležitá zejména tehdy, když se jmenovaní bratři sejdou, aby projednávali sborové záležitosti. Než se dospěje k nějakému rozhodnutí, každý z přítomných má možnost otevřeně říct svůj názor. To však neznamená, že se k danému námětu musí vyjádřit všichni. V průběhu diskuse se může stát, že dozorce svůj názor změní na základě toho, že jiný starší poukáže na biblickou zásadu, která se dané záležitosti týká. Zkušený starší neodporuje druhým a netrvá na svém, ale je poddajný. Díky společnému uvažování a modlitbě dospějí skromní a poddajní starší ke shodě, i když zpočátku možná měli na probíranou věc různé názory. (1. Kor. 1:10; přečti Efezanům 4:1–3)

16. Jaký postoj by měl křesťanský dozorce projevovat?

¹⁶ Křesťanský starší by se měl snažit, aby  se ve všem držel teokratického uspořádání. Tento postoj by se měl projevovat i v jeho péči o stádo a měl by mu pomáhat, aby s druhými jednal ohleduplně a jemně. Petr napsal: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě.“ (1. Petra 5:2)

17. Jak může každý člen sboru projevovat poddajnost, když jedná se spolukřesťany?

¹⁷ Letití křesťané si váží pomoci od mladších členů sboru a jednají s nimi s úctou. Mladší si zase váží letitých, kteří mají bohaté zkušenosti ve službě Jehovovi. (1. Tim. 5:1, 2) Křesťanští starší hledají způsobilé bratry, aby je mohli pověřit určitými úkoly a školit je v péči o Boží stádo. (2. Tim. 2:1, 2) Každý křesťan by měl dbát na inspirovanou radu apoštola Pavla, který napsal: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, a buďte poddajní, protože oni stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat; aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ (Hebr. 13:17)

Poddajnost v rodině

18. Proč má poddajnost své místo v rodině?

¹⁸ Poddajnost má své místo i v rodině. (Přečti Kolosanům 3:18–21.) Bible ukazuje, jakou úlohu mají jednotliví členové křesťanské rodiny. Muž je hlavou své manželky a nese prvořadou odpovědnost za výchovu dětí. Manželka by měla uznávat autoritu svého manžela a děti by měly být poslušné, protože se to líbí Pánu. Každý člen rodiny může přispět k jednotě a pokoji tím, že vyrovnaně projevuje poddajnost. Bible obsahuje několik příkladů, ze kterých se můžeme o poddajnosti v rodině něco naučit.

19, 20. (a) Srovnejte, jak projevoval poddajnost Eli a jak Jehova. (b) Jaké poučení mohou z těchto příkladů získat rodiče?

¹⁹ Když byl Samuel malý, veleknězem v Izraeli byl Eli. Jeho synové, Chofni a Pinechas, však byli „neužiteční muži“, kteří „neuznávali Jehovu“. Eli o nich slyšel špatné zprávy, například to, že se dopouštějí smilstva se ženami, které slouží u vchodu do stanu setkání. Jak na to reagoval? Řekl svým synům, že když hřeší proti Jehovovi, nikdo se za ně nebude modlit. Nijak je však neukáznil. Následkem toho Eliho synové dál jednali špatně. Jehova nakonec právem rozhodl, že si zaslouží smrt. Když se Eli o smrti svých synů dozvěděl, zemřel i on. To byl smutný konec. Tím, že Eli svým synům dovolil, aby ve svém ničemném  jednání pokračovali, projevil poddajnost, která rozhodně nebyla na místě. (1. Sam. 2:12–17, 22–25, 34, 35; 4:17, 18)

²⁰ Zamysleme se nyní nad tím, jak naproti tomu jedná Bůh se svými andělskými syny. Prorok Mikajáš měl pozoruhodné vidění, v němž spatřil, jak Jehova mluví se shromážděnými anděly. Jehova se zeptal, kdo z nich obelstí ničemného izraelského krále Achaba a způsobí jeho pád. Duchovní synové předkládali různé návrhy a Jehova jim naslouchal. Jeden anděl pak prohlásil, že Achaba obelstí on. Jehova se zeptal, jak to chce udělat. S odpovědí byl spokojen a pověřil anděla, aby svůj návrh uskutečnil. (1. Král. 22:19–23) Co se z tohoto příkladu mohou o poddajnosti naučit členové lidské rodiny? Křesťanský manžel a otec jedná správně, když uvažuje o myšlenkách a návrzích své manželky a dětí. Na druhou stranu by manželka a děti měly pamatovat na to, že když dají nějaký návrh, ale manžel rozhodne jinak, budou muset projevit poddajnost, protože odpovědnost rozhodovat svěřil Bůh jemu.

21. O čem bude pojednávat následující článek?

²¹ Jsme opravdu vděční za láskyplné a moudré připomínky od Jehovy, které nám pomáhají být poddajní. (Žalm 119:99) Následující článek bude pojednávat o tom, jak poddajnost projevovaná vyrovnaně přispívá ke šťastnému manželství.

[Poznámky pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Jaký užitek přináší to, když jsme poddajní?

• Jak mohou poddajnost projevovat sboroví starší?

• Proč má poddajnost své místo v rodině?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 4]

Starší napodobují Kristův laskavý způsob jednání s druhými

[Obrázek na straně 6]

Společné uvažování, modlitba a poddajnost přispívají k tomu, že je na schůzkách sborových starších jednota