Důležité myšlenky z Janova evangelia
Jehovovo Slovo je živé
Důležité myšlenky z Janova evangelia
JAN — „učedník, kterého Ježíš miloval“ — byl posledním člověkem, který napsal inspirovaný záznam o Kristově životě a službě. (Jan 21:20) Janovo evangelium bylo napsáno asi v roce 98 n. l. a téměř celé se skládá z podrobností, které ve třech ostatních evangeliích uvedeny nejsou.
Při psaní svého evangelia sledoval apoštol Jan konkrétní cíl. Zpráva, kterou zaznamenal, byla „zapsána proto, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, a abyste prostřednictvím jeho jména měli život, protože věříte“. (Jan 20:31) Obsah jeho evangelia má pro nás nepochybně velkou hodnotu. (Hebr. 4:12)
„PODÍVEJTE SE, BOŽÍ BERÁNEK“
Když Jan Křtitel spatří Ježíše, s jistotou oznamuje: „Podívejte se, Boží Beránek, který snímá hřích světa!“ (Jan 1:29) Ježíš cestuje po Samaří, Galileji, Judeji a územím východně od Jordánu a přitom káže, vyučuje a provádí mocné skutky. ‚Mnozí lidé k němu přicházejí a uvěří v něj.‘ (Jan 10:41, 42)
Jedním z nejvýznačnějších zázraků, které Ježíš vykoná, je vzkříšení Lazara. Když lidé vidí, že ožil člověk, který byl čtyři dny mrtvý, mnozí z nich v Ježíše uvěří. Přední kněží a farizeové se však radí, že Ježíše zabijí. Ježíš tedy odchází a jde „do krajiny blízko pustiny, do města zvaného Efrajim“. (Jan 11:53, 54)
Odpovědi na biblické otázky:
1:35, 40 — Který učedník kromě Ondřeje stál s Janem Křtitelem? Jménem „Jan“ nazývá vypravěč vždy Jana Křtitele. O sobě ve svém evangeliu nikdy nemluví jménem. Tím nejmenovaným učedníkem byl tedy zjevně sám evangelista Jan.
2:20 — Který chrám „se stavěl šestačtyřicet let“? Židé mluvili o přestavbě Zerubbabelova chrámu, kterou provedl Herodes, král Judeje. Podle historika Josepha začala práce v osmnáctém roce Herodovy vlády, tedy mezi rokem 18 a 17 př. n. l. Svatyně a další významné budovy byly postaveny za osm let. Stavební práce na chrámovém komplexu však pokračovaly ještě v době Pasachu roku 30 n. l., kdy Židé řekli, že chrám se stavěl šestačtyřicet let, a byly dokončeny až později.
5:14 — Je nemoc důsledkem toho, že člověk spáchal hřích? Nemusí to tak být. Muž, kterého Ježíš uzdravil, byl nemocný osmatřicet let, a to následkem zděděné nedokonalosti. (Jan 5:1–9) To, co Ježíš tomuto muži řekl, znamenalo, že když mu nyní bylo projeveno milosrdenství, musí zůstat na cestě k záchraně a již nesmí hřešit úmyslně. Jinak by ho postihlo něco horšího než nemoc. Mohl by se provinit nějakým neodpustitelným hříchem, za který by si zasloužil smrt bez vyhlídky na vzkříšení. (Mat. 12:31, 32; Luk. 12:10; Hebr. 10:26, 27)
5:24, 25 — Kdo jsou lidé, kteří ‚přecházejí ze smrti do života‘? Ježíš mluví o těch, kdo byli kdysi duchovně mrtví, ale potom, co slyšeli jeho slova, v něj uvěřili a přestali s hříšným jednáním. Takoví lidé ‚přecházejí ze smrti do života‘ v tom smyslu, že jejich odsouzení k smrti je zrušeno a oni na základě své víry v Boha dostávají naději na věčný život. (1. Petra 4:3–6)
5:26; 6:53 — Co znamená mít „v sobě život“? V případě Ježíše Krista to znamená, že od Boha obdržel dvě mimořádné schopnosti — schopnost udělit lidem schválené postavení před Jehovou a moc dát život mrtvým tím, že je vzkřísí. V případě Ježíšových následovníků ‚mít v sobě život‘ znamená, že vstoupí do plnosti života. Pomazaní křesťané do ní vstoupí, když jsou vzkříšeni k životu v nebi. Věrní křesťané s pozemskou nadějí budou mít plnost života, až když obstojí v závěrečné zkoušce, která proběhne ihned po skončení Kristovy Tisícileté vlády. (1. Kor. 15:52, 53; Zjev. 20:5, 7–10)
6:64 — Věděl Ježíš, že ho Jidáš Iškariotský zradí, už když Jidáše vybíral? Zjevně ne. Avšak při jedné příležitosti v roce 32 n. l. Ježíš apoštolům řekl: „Jeden z vás je pomlouvač.“ Tehdy Ježíš pravděpodobně rozpoznal v Jidášovi Iškariotském ‚počátek‘ neboli výchozí bod nesprávné dráhy. (Jan 6:66–71)
Poučení pro nás:
2:4. Ježíš Marii naznačil, že jakožto pokřtěný, pomazaný Boží Syn musí přijímat pokyny od svého nebeského Otce. Už na začátku své služby si byl Ježíš plně vědom hodiny neboli času, který má k dispozici pro svěřené dílo, včetně obětní smrti. Ani od tak blízkého příbuzného, jako byla Marie, si Ježíš nedal zasahovat do konání Boží vůle. I my bychom měli Jehovovi Bohu sloužit s podobným odhodláním.
3:1–9. Ze zprávy o židovském vládci Nikodémovi si můžeme vzít poučení ve dvou směrech. Za prvé, když Nikodém uznal, že syn obyčejného tesaře je učitel poslaný od Boha, dal tím najevo pokoru, pochopení a to, že si je vědom svých duchovních potřeb. Pokoru potřebují i dnešní praví křesťané. Za druhé, Nikodém se v době Ježíšovy pozemské služby zdráhal stát jeho učedníkem. Možná za tím byl strach z člověka, obavy, aby nepřišel o své postavení v Sanhedrinu, nebo láska k bohatství. Z toho si můžeme vzít cenné ponaučení: Nesmíme dopustit, aby nám takové sklony bránily ‚zvedat svůj mučednický kůl a neustále Ježíše následovat‘. (Luk. 9:23)
4:23, 24. Má-li naše uctívání být Bohu přijatelné, musí být v souladu s pravdou zjevenou na stránkách Bible a musí být vedeno svatým duchem.
6:27. Pracovat pro „pokrm, který zůstává k věčnému životu,“ znamená vynakládat úsilí, abychom uspokojili své duchovní potřeby. Když to děláme, jsme šťastní. (Mat. 5:3)
6:44. Jehova se o nás osobně zajímá. Ke svému Synovi nás přitahuje tak, že nás jednotlivě oslovil prostřednictvím kazatelského díla a že nám svým svatým duchem pomáhá chápat a uplatňovat biblické pravdy.
11:33–36. Dát najevo své city není slabost.
‚DÁLE HO NÁSLEDUJME‘
Když se přiblíží Pasach roku 33 n. l., Ježíš se vrací do Betanie. Dne 9. nisanu přijíždí do Jeruzaléma na oslátku. O den později přichází znovu do chrámu. Modlí se o to, aby bylo oslaveno jméno jeho Otce, načež hlas z nebe říká: „Oslavil jsem je a opět je oslavím.“ (Jan 12:28)
Během jídla Pasach dává Ježíš svým následovníkům rady na rozloučenou a modlí se za ně. Pak je zatčen, souzen, přibit na kůl a nakonec vzkříšen.
Odpovědi na biblické otázky:
14:2 — V jakém smyslu Ježíš v nebi „připravil místo“ svým následovníkům? K této přípravě patřilo, že potvrdil platnost nové smlouvy, což se stalo, když se objevil před Bohem a předložil mu hodnotu své krve. K této přípravě dále patřilo, že Kristus přijal královskou moc. Teprve potom začalo nebeské vzkříšení jeho pomazaných následovníků. (1. Tes. 4:14–17; Hebr. 9:12, 24–28; 1. Petra 1:19; Zjev. 11:15)
19:11 — Když se Ježíš zmínil Pilátovi o tom, kdo ho vydal, myslel tím Jidáše Iškariotského? Ježíš pravděpodobně nemluvil ani o Jidášovi, ani o jiném konkrétním jednotlivci. Zdá se, že spíše mluvil o všech, kdo se přičinili o to, aby byl zabit, a tudíž měli na tomto hříchu spoluvinu. K nim patřil Jidáš, „přední kněží a celý Sanhedrin“, a dokonce i „zástupy“, které se daly přemluvit, aby žádaly o propuštění Barabáše (Mat. 26:59–65; 27:1, 2, 20–22)
20:17 — Proč Ježíš řekl Marii Magdaléně, aby se ho přestala držet? Marie se ho držela zřejmě v domnění, že se Ježíš chystá vystoupit do nebe a že ho už nikdy neuvidí. Ježíš chtěl Marii ujistit, že ještě neodchází, a tak jí řekl, aby se ho přestala držet a raději šla a pověděla zprávu o vzkříšení jeho učedníkům.
Poučení pro nás:
12:36. Máme-li se stát „syny světla“ neboli nositeli světla, potřebujeme získat přesné poznání z Božího Slova, Bible. Toto poznání pak musíme používat k tomu, abychom druhé lidi přiváděli z duchovní tmy do Božího světla.
14:6. Boží schválení můžeme získat jedině skrze Ježíše Krista. Pouze pokud v něj projevujeme víru a následujeme jeho příklad, můžeme se přiblížit k Jehovovi. (1. Petra 2:21)
14:15, 21, 23, 24; 15:10. Budeme-li poslouchat Boží vůli, pomůže nám to zůstat v jeho lásce a také v lásce jeho Syna. (1. Jana 5:3)
14:26; 16:13. Jehovův svatý duch slouží jako učitel, připomíná nám, co jsme poznali dříve, a jeho působením jsou také zjevovány pravdy. Může nám tudíž pomáhat, abychom prohlubovali své poznání, moudrost a pochopení a získávali větší soudnost a schopnost přemýšlet. Měli bychom se tedy vytrvale modlit a výslovně o svatého ducha prosit. (Luk. 11:5–13)
21:15, 19. Petr dostal otázku, zda Ježíše miluje víc než „tyto“, tedy víc než ryby, které ležely před nimi. Ježíš tím zdůraznil, že Petr se potřebuje rozhodnout. Neměl by se dál věnovat rybářskému řemeslu, ale měl by plně následovat Ježíše. Kéž to, co jsme se dočetli v evangeliích, posílí naše rozhodnutí milovat Ježíše víc než cokoli jiného, co by pro nás mohlo být lákavé. Ano, z celého srdce ho dále následujme.
[Obrázek na straně 31]
Jaké poučení si můžeme vzít ze zprávy o Nikodémovi?