Odvrhněte „nehodnotné věci“
Odvrhněte „nehodnotné věci“
„Kdo usiluje o nehodnotné věci, tomu se nedostává srdce.“ (PŘÍSL. 12:11)
1. Co patří k hodnotným věcem a jak je můžeme využívat co nejlépe?
KAŽDÝ z nás má nějaké hodnotné věci. Patří k nim určitá míra zdraví a síly, vrozené duševní schopnosti nebo finanční prostředky. Protože milujeme Jehovu, to všechno rádi využíváme ve službě pro něj, a tak reagujeme na inspirovanou vybídku: „Cti Jehovu svými hodnotnými věcmi.“ (Přísl. 3:9)
2. Jaké varování nám Bible dává ohledně nehodnotných věcí a jak ho lze uplatnit v doslovném smyslu?
2 Na druhou stranu, Bible také mluví o nehodnotných věcech a varuje nás, abychom o ně neusilovali a neplýtvali tak tím, co máme. Uvažujme o slovech v Příslovích 12:11: „Kdo obdělává svou zemskou půdu, ten se nasytí chlebem, ale kdo usiluje o nehodnotné věci, tomu se nedostává srdce.“ Není těžké pochopit, jak toto přísloví platí v doslovném smyslu. Vynakládá-li člověk čas a energii na to, aby tvrdě pracoval, a tak se postaral o členy své rodiny, je pravděpodobné, že se všichni budou těšit z relativních jistot. (1. Tim. 5:8) Pokud ale tím, co má, plýtvá na nehodnotné věci, ukazuje, že se mu „nedostává srdce“, neboli že nemá vyrovnaný úsudek a správnou pohnutku. Takový člověk bude mít pravděpodobně nedostatek.
3. Jak se biblické varování před nehodnotnými věcmi dá uplatnit na naše uctívání?
3 Jak zásadu uvedenou v tomto přísloví můžeme uplatnit na naše uctívání? Křesťan, který horlivě a věrně slouží Jehovovi, se těší ze skutečných jistot. Už nyní může spoléhat na Boží požehnání a mít jistou naději do budoucnosti. (Mat. 6:33; 1. Tim. 4:10) Naproti tomu křesťan, který se rozptyluje nehodnotnými věcmi, ohrožuje svůj vztah k Jehovovi a vyhlídku na věčný život. Jak se něčemu takovému můžeme vyhnout? Musíme rozpoznat, které věci v našem životě jsou „nehodnotné“, a posilovat své rozhodnutí odmítat je. (Přečti Titovi 2:11, 12.)
4. Jak lze obecně definovat nehodnotné věci?
4 Co to tedy nehodnotné věci jsou? V širším smyslu to může být cokoli, co nás odvádí od toho, abychom Jehovovi sloužili celou duší. Například to mohou být různé druhy rekreace. Je jasné, že odpočinek má v životě své místo. Když ale zábavou trávíme příliš mnoho času, a to na úkor činností souvisejících s uctíváním, rekreace se stává nehodnotnou věcí, která nepříznivě ovlivňuje náš vztah k Bohu. (Kaz. 2:24; 4:6) Aby k tomu nedošlo, snažíme se být v tomto ohledu vyrovnaní — dáváme pozor na to, jak využíváme jednu z hodnotných věcí, totiž náš čas. (Přečti Kolosanům 4:5.) Existují však nehodnotné věci, které jsou mnohem nebezpečnější než rekreace. Patří k nim falešní bohové.
Odvrhněte nehodnotné bohy
5. V jaké souvislosti se v Bibli často používá výraz ‚nehodnotný‘?
5 Je zajímavé, že výraz ‚nehodnotný‘ se v Bibli ve většině případů vztahuje na falešné bohy. Jehova například řekl Izraelitům: „Neuděláte si nehodnotné bohy a nepostavíte si vyřezávanou sochu nebo posvátný sloup a nepoložíte ve své zemi kámen jako vystavený předmět, abyste se mu klaněli.“ (3. Mojž. 26:1) A král David napsal: „Vždyť Jehova je velký a má být velmi chválen a má být obáván více než všichni jiní bohové. Vždyť všichni bohové národů jsou nehodnotní bohové. Pokud jde o Jehovu, ten udělal nebesa.“ (1. Par. 16:25, 26)
6. Proč lze říci, že falešní bohové jsou nehodnotní?
6 Jak vyplývá z Davidových slov, obklopují nás důkazy Jehovovy velikosti. (Žalm 139:14; 148:1–10) Pro Izraelity bylo velkou výsadou být ve smluvním vztahu s Jehovou. Bylo skutečně pošetilé, že se od něj odvrátili a klaněli se vyřezávaným sochám a posvátným sloupům. Když se Izraelité dostali do těžkostí, jejich falešní bohové se prokázali jako naprosto bezcenní a nebyli schopni zachránit sami sebe ani své ctitele. (Soud. 10:14, 15; Iz. 46:5–7)
7, 8. Jak se „bohatství“ může stát bohem?
7 V mnoha zemích se lidé stále ještě klaní obrazům a sochám, ale stejně jako v minulosti, takoví bohové nikomu nepomohou. (1. Jana 5:21) Bible však mluví i o dalších bozích. Povšimněte si například slov Ježíše Krista, který řekl: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Mat. 6:24)
8 Jak se „bohatství“ může stát bohem? Znázorněme si to. Kámen na poli ve starověkém Izraeli mohl být užitečný ke stavbě domu nebo zdi. Naproti tomu, pokud z něj Izraelité udělali „posvátný sloup“ nebo „vystavený předmět“, stal se pro ně kamenem klopýtání. (3. Mojž. 26:1) Podobné je to s penězi. Potřebujeme je k životu a můžeme je také využívat při službě Jehovovi. (Kaz. 7:12; Luk. 16:9) Pokud však získávání peněz dáváme přednost před křesťanskou službou, peníze se pro nás stávají bohem. (Přečti 1. Timoteovi 6:9, 10.) Lidé v dnešním světě pokládají získávání peněz za velmi důležité, a tak si musíme stále dávat pozor, abychom v tomto ohledu neztratili vyrovnaný postoj. (1. Tim. 6:17–19)
9, 10. (a) Jak se křesťané dívají na vzdělání? (b) Jaké nebezpečí je spojeno s vysokoškolským vzděláním?
9 Dalším příkladem něčeho hodnotného, co se může stát nehodnotnou věcí, je světské vzdělání. Přejeme si, aby naše děti získaly takové vzdělání, které jim až vyrostou, umožní být soběstačné. Důležitější však je, že díky dobrému vzdělání křesťané mohou lépe rozumět Bibli, analyzovat problémy a vyvozovat správné závěry a také vyučovat biblickou pravdu jasně a přesvědčivě. Získat takové vzdělání vyžaduje čas, ale tento čas je dobrou investicí.
10 Jak je to však s vysokoškolským vzděláním? Obecně se na něj pohlíží jako na nezbytný předpoklad k úspěchu. Mnozí lidé, kteří o dosažení takového vzdělání usilují, však zároveň plní svou mysl škodlivou světskou moudrostí. Takovým vzděláváním promarní hodnotný čas mládí, který by nejlépe mohli využít ve službě pro Jehovu. (Kaz. 12:1) Není překvapivé, že v zemích, kde stoupá počet vysokoškolsky vzdělaných lidí, výrazně klesá počet věřících. Křesťané však při hledání jistot nespoléhají na moderní vzdělávací systémy tohoto světa, ale na Jehovu. (Přísl. 3:5)
Nepřipusťte, aby se vaším bohem staly tělesné touhy
11, 12. Proč Pavel o některých lidech řekl, že „jejich bůh je jejich břicho“?
11 V dopise Filipanům apoštol Pavel poukazuje na něco dalšího, co se může stát bohem. Mluví o některých lidech, kteří byli dříve jeho spolukřesťany, a říká: „Jsou . . . mnozí, o nichž jsem se často zmiňoval, ale nyní se o nich zmiňuji také s pláčem, kteří chodí jako nepřátelé Kristova mučednického kůlu, a jejich konec je zničení, jejich bůh je jejich břicho, . . . a mysl mají u pozemských věcí.“ (Fil. 3:18, 19) Jak se „břicho“ může stát pro někoho bohem?
12 Zdá se, že pro tyto lidi, které Pavel znal, se uspokojování tělesných žádostí stalo důležitější než služba Jehovovi. Někteří se zřejmě přespříliš oddávali jídlu a pití, což vedlo k přejídání a opilství. (Přísl. 23:20, 21; srovnej 5. Mojžíšovu 21:18–21) Jiní byli od služby Jehovovi odvedeni tím, že chtěli maximálně využít příležitostí, které nabízel tehdejší svět. Nikdy nedovolme, aby touha mít pohodu nebo žít naplno vedla k tomu, že přestaneme Jehovovi sloužit celou duší. (Kol. 3:23, 24)
13. (a) Co je chtivost a jak ji Pavel popsal? (b) Jak se můžeme chtivosti vyvarovat?
13 Pavel se zmiňuje o dalším aspektu falešného uctívání. Píše: „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou touhu a chtivost, jež je modlářstvím.“ (Kol. 3:5) Chtivost je silná touha po něčem, co nám nepatří. Mohou to být hmotné věci, ale také nedovolené sexuální žádosti. (2. Mojž. 20:17) Skutečnost, že takové touhy jsou modlářstvím neboli uctíváním falešného boha, bychom měli brát velmi vážně. Ježíš barvitě vyjádřil, že je nesmírně důležité, abychom se ze všech sil snažili mít špatné touhy pod kontrolou. (Přečti Marka 9:47; 1. Jana 2:16)
Dávejte si pozor na nehodnotná slova
14, 15. (a) O co „nehodnotného“ klopýtali mnozí lidé v Jeremjášově době? (b) Proč byla Mojžíšova slova hodnotná?
14 K nehodnotným věcem mohou patřit i slova. Jehova například řekl Jeremjášovi: „Proroci v mém jménu prorokují faleš. Neposlal jsem je ani jsem jim nepřikázal ani jsem k nim nemluvil. Prorocky k vám mluví falešné vidění a věštbu a něco nehodnotného a šalbu svého srdce.“ (Jer. 14:14) Tito falešní proroci o sobě tvrdili, že mluví v Jehovově jménu, ale prosazovali své vlastní názory, tedy svou vlastní moudrost. Jejich slova proto byla ‚něčím nehodnotným‘. Byla bezcenná a představovala skutečné duchovní nebezpečí. V roce 607 př. n. l. mnohé z těch, kdo podle nehodnotných slov jednali, postihla smrt z rukou babylónských vojáků.
15 Opakem těchto slov bylo to, co Izraelitům řekl Mojžíš: „Uplatněte na své srdce všechna slova, která k vám dnes mluvím pro výstrahu . . . Není to totiž pro vás žádné nehodnotné slovo, ale znamená váš život a tímto slovem můžete prodloužit své dny na půdě, k níž překračujete Jordán, abyste ji vzali do vlastnictví.“ (5. Mojž. 32:46, 47) Mojžíšova slova byla inspirována Bohem, a proto byla hodnotná, tedy životně důležitá pro blaho celého národa. Ti, kdo podle nich jednali, žili dlouho a dobře se jim dařilo. Buďme tedy rozhodnuti vždycky odvrhnout nehodnotná slova a držet se hodnotných slov pravdy!
16. Jak se díváme na vědecké výroky, které jsou v rozporu s Božím Slovem?
16 Slýcháme nehodnotné věci i dnes? Ano, například někteří vědci tvrdí, že evoluční teorie a objevy v dalších oblastech výzkumu ukazují na to, že už není zapotřebí věřit v Boha, protože všechno může být vysvětleno přírodními procesy. Měly by nás takové domýšlivé výroky znepokojovat? Určitě ne! Lidská moudrost se zcela liší od božské moudrosti. (1. Kor. 2:6, 7) Víme, že kdykoli jsou lidské názory v rozporu s tím, co zjevil Bůh, vždy se jako nesprávné prokáží názory lidí. (Přečti Římanům 3:4.) Přestože v různých vědních oborech dochází k pokroku, stále platí to, co je o lidské moudrosti zapsáno v Bibli: „Moudrost tohoto světa je u Boha pošetilostí.“ (1. Kor. 3:18–20) Ve srovnání s nekonečnou Boží moudrostí, je lidské uvažování skutečně pošetilé.
17. Jak bychom se měli dívat na to, co říkají představitelé křesťanstva a odpadlíci?
17 Dalším příkladem nehodnotných slov je to, co říkají představitelé křesťanstva. Tvrdí, že mluví v Božím jménu, ale většina jejich výroků není založena na Písmu, a tak to, co říkají, je bezcenné. Nehodnotná slova jsou slyšet také z úst odpadlíků, kteří říkají, že mají větší moudrost než ustanovený „věrný a rozvážný otrok“. (Mat. 24:45–47) Odpadlíci však mluví svoji vlastní moudrost, jejich slova jsou nehodnotná a jsou kamenem klopýtání pro každého, kdo jim naslouchá. (Luk. 17:1, 2) Co můžeme udělat pro to, abychom nebyli odvedeni od pravdy?
Jak nehodnotná slova odvrhnout
18. Jakým způsobem můžeme uplatnit radu z 1. Jana 4:1?
18 Letitý apoštol Jan dal dobrou radu. (Přečti 1. Jana 4:1.) V souladu s jeho slovy vždy povzbuzujeme lidi, se kterými mluvíme v kazatelské službě, aby si to, co jim říkáme, ověřovali v Bibli. Tento pokyn platí i pro nás. Pokud zaslechneme nějakou kritiku biblické pravdy nebo kritické poznámky na adresu křesťanského sboru, starších nebo kohokoli z našich bratrů, automaticky to nepokládáme za pravdivé. Měli bychom se sami sebe zeptat: „Je to, že o tom se mnou ten člověk mluví, v souladu s biblickými zásadami? Přispívá toto vyprávění nebo tvrzení k podpoře Jehovova díla a k pokoji ve sboru?“ Jakékoli výroky o našich spolukřesťanech, které strhávají, a nikoli budují, patří k nehodnotným věcem. (2. Kor. 13:10, 11)
19. Co dělají starší pro to, aby jejich slova nebyla nehodnotná?
19 Varování před nehodnotnými slovy se týká i sborových starších. Kdykoli někomu dávají radu, uvědomují si svá omezení a neodvažují se čerpat pouze ze svých zkušeností. Vždy by měli poukazovat na to, co říká Bible. Důležitou zásadu vyjádřil apoštol Pavel: „Nejděte nad to, co je napsáno.“ (1. Kor. 4:6) Starší nejdou nad to, co je napsáno v Bibli. V širším smyslu to znamená, že nejdou nad biblické rady, které věrný a rozvážný otrok uveřejnil v našich publikacích.
20. Co nám pomůže nehodnotné věci odvrhnout?
20 Nehodnotné věci, ať už jsou to „bohové“, slova nebo cokoli jiného, jsou velmi škodlivé. Ve svých modlitbách tedy stále prosíme Jehovu o pomoc, abychom takové věci rozpoznali, a hledáme jeho vedení v tom, jak je odvrhnout. Tímto jednáním se ztotožňujeme s postojem žalmisty, který řekl: „Dej, aby mé oči přešly a neviděly, co je bezcenné; zachovej mě naživu na své vlastní cestě.“ (Žalm 119:37) V následujícím článku budeme dále rozebírat hodnotu Jehovova vedení.
Jak byste to vysvětlili?
• Jak lze obecně definovat „nehodnotné věci“, které bychom měli odvrhnout?
• Jak můžeme zabránit tomu, aby se peníze staly naším bohem?
• Jak se z uspokojování tělesných žádostí může stát modlářství?
• Jak můžeme odvrhnout nehodnotná slova?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 3]
Izraelité byli vybízeni, aby ‚obdělávali svou půdu‘ a neusilovali o nehodnotné věci
[Obrázek na straně 5]
Nikdy nedovolte, aby touha po hmotných věcech vedla k tomu, že Jehovovi přestanete sloužit celou duší
[Obrázek na straně 6]
Slova starších mohou být velmi hodnotná