Stále čiňme dobro
Stále čiňme dobro
„Dále . . . čiňte dobro.“ (LUK. 6:35)
1, 2. Proč bývá často obtížné činit druhým dobro?
ČINIT druhým dobro bývá obtížné. Někomu možná projevíme lásku, ale on ji neopětuje. Snažíme se lidem sdělovat ‚slavnou dobrou zprávu šťastného Boha‘ a jeho Syna, protože nám záleží na jejich duchovním blahu, ale oni mnohdy reagují lhostejně nebo nevděčně. (1. Tim. 1:11) Někteří se projevují jako nenávistní „nepřátelé Kristova mučednického kůlu“. (Fil. 3:18) Jak bychom s nimi měli jakožto křesťané jednat?
2 Ježíš Kristus řekl svým učedníkům: „Dále milujte své nepřátele a čiňte dobro.“ (Luk. 6:35) Prozkoumejme nyní tuto vybídku podrobněji. Užitečné pro nás budou i další Ježíšovy rady k tomu, jak lze druhým činit dobro.
„Milujte své nepřátele“
3. (a) Shrň svými slovy Ježíšův výrok zaznamenaný u Matouše 5:43–45. (b) Jaký názor ohledně Židů a Nežidů zastávali židovští náboženští vůdci v prvním století?
3 Ve svém slavném Kázání na hoře Ježíš svým posluchačům řekl, že mají milovat své nepřátele a modlit se za lidi, kteří je pronásledují. (Přečti Matouše 5:43–45.) Ježíš při této příležitosti oslovoval Židy, a ti znali Boží příkaz vyjádřený těmito slovy: „Nebudeš se mstít a nebudeš mít proti synům svého lidu zášť; a budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (3. Mojž. 19:18) Tehdejší židovští náboženští vůdci zastávali názor, že výrazy ‚synové tvého lidu‘ a ‚tvůj bližní‘ se vztahují pouze na Židy. Mojžíšský Zákon vyžadoval, aby Izraelité zůstávali odděleni od jiných národů, ale postupně se ujal názor, že všichni Nežidé jsou nepřátelé a že musí být nenáviděni jako jednotlivci.
4. Jak se měli Ježíšovi následovníci chovat ke svým nepřátelům?
4 Ježíš naproti tomu prohlásil: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mat. 5:44) Jeho učedníci měli všem, kteří se k nim chovali nepřátelsky, projevovat lásku. Lukáš ve svém evangeliu zaznamenal Ježíšova slova takto: „Vám, kdo nasloucháte, říkám: Milujte dál své nepřátele, čiňte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vás urážejí.“ (Luk. 6:27, 28) My dnes jednáme stejně jako posluchači, kteří si v prvním století vzali k srdci Ježíšova slova. ‚Činíme dobro těm, kdo nás nenávidí,‘ a to tím, že na jejich nepřátelství reagujeme laskavými skutky. ‚Těm, kdo nás proklínají,‘ žehnáme tak, že vůči nim používáme laskavá slova. A ‚za ty, kdo nás pronásledují‘, přičemž užívají fyzického násilí nebo jiných forem ‚urážlivého‘ zacházení, se modlíme. V takových modlitbách s láskou prosíme, aby v srdci pronásledovatelů nastala změna a aby začali jednat způsobem, který jim přinese Jehovovu přízeň.
5, 6. Proč bychom měli milovat své nepřátele?
5 Proč máme svým nepřátelům projevovat lásku? „Abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích,“ řekl Ježíš. (Mat. 5:45) Jestliže této zásady dbáme, stáváme se Božími ‚syny‘ v tom smyslu, že Jehovu napodobujeme. On „působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi ničemnými i dobrými, a dává déšť na lidi spravedlivé i nespravedlivé“. Lukáš to vyjadřuje slovy, že Bůh „je laskavý k nevděčným a ničemným“. (Luk. 6:35)
6 Důležitost toho, aby jeho učedníci ‚dále milovali své nepřátele‘, Ježíš zdůraznil, když řekl: „Jestliže . . . milujete ty, kdo milují vás, jakou máte odměnu? Nedělají i výběrčí daní totéž? A jestliže zdravíte pouze své bratry, co mimořádného děláte? Nedělají i lidé z národů totéž?“ (Mat. 5:46, 47) Kdybychom svou lásku omezovali jen na ty, kteří nám to odplatí, nezasloužili bychom si od Boha žádnou „odměnu“, neboli přízeň. Vždyť i výběrčí daní, jimiž lidé obvykle pohrdali, se chovali laskavě k těm, kdo je měli rádi. (Luk. 5:30; 7:34)
7. Proč by to nebylo nic mimořádného, kdybychom zdravili jen své „bratry“?
7 V obvyklém židovském pozdravu bylo obsaženo slovo „pokoj“. (Soud. 19:20; Jan 20:19) Takový pozdrav byl vlastně přáním dobrého zdraví, pohody a úspěchu. Kdybychom snad zdravili jen lidi, které považujeme za své „bratry“, nebylo by to nic „mimořádného“. Ježíš řekl, že něco podobného dělají i „lidé z národů“.
8. K čemu Ježíš vybízel své posluchače, když jim řekl, aby ‚byli dokonalí‘?
8 Následkem zděděného hříchu nemohli být Kristovi učedníci dokonalí, tedy bez vady. (Řím. 5:12) Přesto Ježíš tuto část svého kázání uzavřel slovy: „Budete . . . dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Mat. 5:48) Své posluchače tak vybídl, aby napodobovali svého ‚nebeského Otce‘ Jehovu a zdokonalovali svou lásku — aby ji dovršili tím, že budou milovat své nepřátele. Totéž se očekává od nás.
Proč máme odpouštět?
9. Co je míněno slovy „odpusť nám naše dluhy“?
9 Dobro činíme i tehdy, když milosrdně odpouštíme těm, kdo proti nám hřeší. Vždyť Ježíšova vzorová modlitba obsahuje slova: „Odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili svým dlužníkům.“ (Mat. 6:12) To se samozřejmě nevztahuje na odpouštění finančních dluhů. Lukášovo evangelium ukazuje, že „dluhy“, které měl Ježíš na mysli, jsou hříchy. Říká totiž: „Odpusť nám naše hříchy, neboť my také odpouštíme každému, kdo je nám dlužen; a nepřiváděj nás do pokušení.“ (Luk. 11:4)
10. Jak můžeme Boha napodobovat, pokud jde o odpouštění?
10 Je nutné, abychom napodobovali Boha, a ten velkoryse odpouští hříšníkům, kteří činí pokání. Apoštol Pavel napsal: „Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte, právě jako vám Bůh také velkoryse odpustil skrze Krista.“ (Ef. 4:32) Žalmista David zpíval: „Jehova je milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti. . . . Neučinil nám dokonce podle našich hříchů; ani na nás neuvedl to, co si zasloužíme podle svých provinění. . . . Jak daleko je východ slunce od západu slunce, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky. Jako otec projevuje milosrdenství svým synům, Jehova projevil milosrdenství těm, kdo se ho bojí. Vždyť sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:8–14)
11. Komu Bůh uděluje odpuštění?
11 Lidé mohou obdržet Boží odpuštění jen tehdy, jestliže už sami odpustili těm, kdo proti nim zhřešili. (Mar. 11:25) Ježíš tuto myšlenku ještě zdůraznil, když dodal: „Jestliže totiž odpustíte lidem jejich přečiny, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přečiny, ani váš Otec neodpustí vaše přečiny.“ (Mat. 6:14, 15) Ano, Bůh uděluje odpuštění jen těm, kteří velkoryse odpouštějí druhým. A jeden způsob, jak stále činit dobro, spočívá v tom, že jednáme podle Pavlovy rady: „Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kol. 3:13)
„Přestaňte soudit“
12. Jakou radu dal Ježíš ohledně souzení druhých?
12 V Kázání na hoře Ježíš poukázal ještě na jiný způsob, jak činit dobro. Svým posluchačům řekl, že mají přestat soudit druhé, a tuto myšlenku pak zdůraznil působivým znázorněním. (Přečti Matouše 7:1–5.) Prozkoumejme, co měl Ježíš na mysli, když řekl: „Přestaňte soudit.“
13. Jak mohli Ježíšovi posluchači ‚stále propouštět‘?
13 Matoušovo evangelium cituje Ježíšova slova takto: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni.“ (Mat. 7:1) Podle Lukáše Ježíš řekl: „Přestaňte soudit, a rozhodně nebudete souzeni; přestaňte odsuzovat, a rozhodně nebudete odsuzováni. Stále propouštějte, a budete propuštěni.“ (Luk. 6:37) Farizeové v prvním století soudili druhé přísně, a to na základě svých tradic, jež neodpovídaly Písmu. Pokud totéž dělali někteří z Ježíšových posluchačů, měli ‚přestat soudit‘. Měli naopak ‚stále propouštět‘, to znamená odpouštět druhým jejich nedostatky. Jak bylo uvedeno dříve, podobnou radu ohledně odpouštění dal apoštol Pavel.
14. Jak na druhé zapůsobí to, že Ježíšovi učedníci odpouštějí?
14 Když Ježíšovi učedníci odpouštějí, na druhé to zapůsobí tak, že sami budou rádi odpouštět. Ježíš řekl: „Jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni; a mírou, kterou odměřujete, budou odměřovat vám.“ (Mat. 7:2) Pokud jde o naše jednání s druhými, platí zásada, že co rozséváme, to sklidíme. (Gal. 6:7)
15. Jak Ježíš znázornil, že je nesprávné být příliš kritický?
15 Vzpomeň si, jak Ježíš znázornil, že je nesprávné být příliš kritický. Zeptal se: „Proč se tedy díváš na stéblo slámy v oku svého bratra, ale nebereš v úvahu trám ve svém vlastním oku? Nebo jak můžeš říci svému bratrovi: ‚Dovol mi, abych ti vytáhl stéblo slámy z oka‘, když, pohleď, v tvém vlastním oku je trám?“ (Mat. 7:3, 4) Ten, kdo je k někomu příliš kritický, si všimne drobného nedostatku „v oku“ svého bratra. Takový kritik naznačuje, že jeho bratr není schopen jasně vidět a správně věci posuzovat. Chyba je sice malá — jako smítko slámy —, ale kritik se nabídne, že slámu ‚vytáhne‘. Pokrytecky bratrovi navrhne, že mu pomůže vidět věci jasněji.
16. Proč lze říci, že farizeové měli v oku „trám“?
16 Velice kritičtí k druhým byli zejména židovští náboženští vůdci. Ukažme si to na příkladu: Když Ježíš uzdravil jistého slepého muže a tento člověk prohlásil, že Ježíš jistě přišel od Boha, farizeové mu ostře odpověděli: „Ty ses narodil naprosto v hříších, a ještě nás poučuješ?“ (Jan 9:30–34) Pokud jde o jasné duchovní vidění a schopnost správného úsudku, farizeové měli ve svém vlastním oku „trám“, byli úplně slepí. Proto Ježíš prohlásil: „Pokrytče! Vytáhni nejprve trám ze svého vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout stéblo slámy z oka svého bratra.“ (Mat. 7:5; Luk. 6:42) Jsme-li rozhodnuti činit dobro a jednat s druhými laskavě, pak nebudeme přísnými kritiky, kteří stále hledají obrazné stéblo slámy v oku svého bratra. Uznáme naopak, že sami jsme nedokonalí a že bychom své spoluvěřící neměli odsuzovat ani kritizovat.
Jak bychom měli jednat s druhými
17. Jak bychom měli jednat s druhými, vezmeme-li v úvahu slova u Matouše 7:12?
17 V Kázání na hoře Ježíš poukázal na to, že Bůh vyslýchá modlitby svých služebníků a tak se k nim chová jako otec. (Přečti Matouše 7:7–12.) Stojí za povšimnutí, že Ježíš stanovil toto pravidlo chování: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Mat. 7:12) Jedině pokud jednáme s lidmi tímto způsobem, prokazujeme se jako praví následovníci Ježíše Krista.
18. Jak byla myšlenka, že bychom měli jednat s druhými tak, jak bychom chtěli, aby oni jednali s námi, obsažena v ‚Zákoně‘?
18 Když Ježíš řekl, že bychom měli jednat s lidmi tak, jak bychom chtěli, aby oni jednali s námi, dodal: „To je vlastně význam Zákona a Proroků.“ Jednáme-li s druhými podle pravidla, které dal Ježíš, chováme se v souladu s duchem „Zákona“ — tedy spisů, z nichž se skládají biblické knihy První až Pátá Mojžíšova. Tyto knihy nám nejen zjevují Jehovův záměr vytvořit semeno, jež odstraní zlo, ale také obsahují Zákon, který v roce 1513 př. n. l. dal Bůh izraelskému národu prostřednictvím Mojžíše. (1. Mojž. 3:15) V Zákoně bylo mimo jiné jasně řečeno, že Izraelité mají jednat podle práva, nemají být straničtí a mají činit dobro ztrápeným lidem a těm, kdo jsou v jejich zemi cizími usedlíky. (3. Mojž. 19:9, 10, 15, 34)
19. Jak bylo to, že bychom měli činit dobro, ukázáno v ‚Prorocích‘?
19 Ježíš se také zmínil o ‚Prorocích‘. Měl tím na mysli prorocké knihy Hebrejských písem. Ty obsahují mesiášská proroctví, která se splnila právě na Kristu. Tyto spisy také ukazují, že Bůh žehná svým služebníkům, když dělají, co je v jeho očích správné, a když jednají s druhými dobře. Například v Izajášově proroctví dostali Izraelité radu: „Tak řekl Jehova: ‚Dodržujte právo a čiňte, co je spravedlivé. . . . Šťastný je smrtelný člověk, který to činí, a syn lidstva, který se toho chápe, . . . a zadržuje svou ruku, aby neprovedl žádný druh špatnosti.‘“ (Iz. 56:1, 2) Ano, Bůh očekává, že jeho služebníci budou stále činit dobro.
Vždy čiňme dobro druhým
20, 21. Jak reagovaly zástupy na Ježíšovo Kázání na hoře a proč bychom měli o tomto kázání rozjímat?
20 Z těch mnoha důležitých myšlenek, které Ježíš pronesl ve svém jedinečném Kázání na hoře, jsme si jich rozebrali jen několik. Přesto můžeme snadno pochopit reakci lidí, kteří tehdy Ježíšovi naslouchali. Inspirovaná zpráva říká: „Když potom Ježíš ukončil tato slova, zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování, neboť je vyučoval jako osoba, která má autoritu, a ne jako jejich znalci Zákona.“ (Mat. 7:28, 29)
21 Ježíš Kristus nade vší pochybnost prokázal, že je tím předpověděným ‚Podivuhodným rádcem‘. (Iz. 9:6) Kázání na hoře je jedinečnou ukázkou toho, že Ježíš věděl, jak na věci pohlíží jeho nebeský Otec. Kromě myšlenek, které jsme zde rozebírali, se z něj dozvídáme mnoho o tom, co vede k pravému štěstí, jak se vyvarovat nemravnosti, jak uplatňovat spravedlnost, co dělat, abychom v budoucnu mohli žít radostně a bez obav, a také mnoho jiných rad. Co kdyby sis znovu pečlivě a s modlitbou přečetl 5. až 7. kapitolu Matouše? Rozjímej o Ježíšových podivuhodných radách, které jsou zde zaznamenány. To, co Kristus řekl ve svém Kázání na hoře, uplatňuj ve svém životě. Pak budeš lépe umět dělat radost Jehovovi, správně jednat s druhými a stále činit dobro.
Jak bys odpověděl?
• Jak máme jednat se svými nepřáteli?
• Proč bychom měli odpouštět?
• Co řekl Ježíš o souzení?
• Jak bychom podle Matouše 7:12 měli jednat s druhými?
[Studijní otázky]
[Praporek na straně 10]
Víš, proč Ježíš řekl „Přestaňte soudit“?
[Obrázek na straně 8]
Proč bychom se měli modlit za ty, kdo nás pronásledují?
[Obrázek na straně 10]
Jednáš s druhými vždy tak, jak bys chtěl, aby oni jednali s tebou?