Důležité myšlenky z dopisu Římanům
Jehovovo Slovo je živé
Důležité myšlenky z dopisu Římanům
ASI v roce 56 n. l. se apoštol Pavel dostává při své třetí misionářské cestě do města Korint. Dozvěděl se, že v Římě mají mezi sebou křesťané židovského původu a křesťané původu pohanského názorové neshody. Velmi si přeje, aby se plně sjednotili v Kristu, a proto se ujímá iniciativy a píše jim dopis.
V dopise adresovaném Římanům Pavel vysvětluje, na jakém základě jsou lidé prohlašováni za spravedlivé a jak by takoví jednotlivci měli žít. Tento dopis obohacuje naše poznání o Bohu a jeho Slovu, zdůrazňuje Boží nezaslouženou laskavost a staví do popředí Kristovu úlohu v naší záchraně. (Hebr. 4:12)
JAK JSOU LIDÉ PROHLÁŠENI ZA SPRAVEDLIVÉ?
„Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy,“ píše Pavel. „Je to jako velkorysý dar, že jsou z [Boží] nezasloužené laskavosti prohlašováni za spravedlivé prostřednictvím propuštění výkupným, jež zaplatil Kristus Ježíš.“ Pavel také říká: „Člověk je prohlášen za spravedlivého z víry odděleně od skutků zákona.“ (Řím. 3:23, 24, 28) Díky víře v „jeden skutek ospravedlnění“ mohou být ‚prohlášeni za spravedlivé‘ jak pomazaní křesťané, tak členové ‚velkého zástupu‘ ‚jiných ovcí‘. Pro pomazané křesťany to znamená, že budou žít v nebi jako Kristovi spoludědicové. Členové ‚velkého zástupu‘ jsou prohlášeni za spravedlivé jako Boží přátelé a mají vyhlídku, že přežijí ‚velké soužení‘. (Řím. 5:18; Zjev. 7:9, 14; Jan 10:16; Jak. 2:21–24; Mat. 25:46)
Pavel se ptá: „Máme zhřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod nezaslouženou laskavostí?“ Odpovídá: „Kéž se to nikdy nestane!“ Dále vysvětluje: „Jste . . . otroci, . . . buď hříchu s vyhlídkou na smrt, nebo poslušnosti s vyhlídkou na spravedlnost.“ (Řím. 6:15, 16) A říká: „Umrtvujete-li . . . zvyklosti těla duchem, budete žít.“ (Řím. 8:13)
Odpovědi na biblické otázky:
1:24–32 — Vztahuje se tento popis mravního úpadku na Židy, nebo na pohany? Popisu by sice mohly odpovídat obě tyto skupiny, ale Pavel pojednával zejména o odpadlických Izraelitech ze staré doby. Ačkoli znali Boží spravedlivý výnos, „neschvalovali přidržet se Boha v přesném poznání“. Za své hanebné chování si zasloužili trest.
3:24, 25 — Jak to, že „výkupným, jež zaplatil Kristus Ježíš“, mohly být přikryty „hříchy, které se staly v minulosti“, když v té době výkupné ještě nebylo zaplaceno? První mesiášské proroctví zaznamenané v 1. Mojžíšově 3:15 se splnilo v roce 33 n. l., když byl Ježíš usmrcen na mučednickém kůlu. (Gal. 3:13, 16) Z Jehovova stanoviska byla výkupní cena prakticky zaplacena již ve chvíli, kdy Jehova toto proroctví vyřkl. Ve splnění jeho záměrů mu totiž nemůže nic zabránit. A tak na základě budoucí oběti Ježíše Krista mohl Jehova odpustit hříchy těm z Adamových potomků, kteří v tento slib projevovali víru. Díky výkupnému také mohou být lidé z předkřesťanské doby vzkříšeni. (Sk. 24:15)
6:3–5 — Co znamená být „pokřtěni v Krista Ježíše“ a být „pokřtěni v jeho smrt“? Když Jehova pomazává Kristovy následovníky svatým duchem, jsou sjednoceni s Ježíšem a stávají se členy sboru, který je Kristovým tělem a má Krista jakou svou Hlavu. (1. Kor. 12:12, 13, 27; Kol. 1:18) To znamená jejich křest v Krista Ježíše. Pomazaní křesťané jsou také „pokřtěni v [Kristovu] smrt“ — žijí totiž s vědomím, že svůj život obětují, a zříkají se veškeré naděje na věčný život na zemi. Jejich smrt je tedy obětní, podobně jako byla Ježíšova, i když nemá vykupující hodnotu. Křest v Kristovu smrt je dovršen, když zemřou a pak jsou vzkříšeni k životu v nebi.
7:8–11 — Jak „hřích dostal popud prostřednictvím přikázání“? Na základě Zákona lidé mohli poznat plný rozsah hříchu, a mohli si proto více uvědomovat svou hříšnost. Viděli tedy, že hřeší ve více směrech. Navíc bylo o větším počtu lidí odhaleno, že jsou hříšníky. Lze tedy říci, že prostřednictvím Zákona dostal hřích popud.
Poučení pro nás:
1:14, 15. Máme mnoho důvodů k tomu, abychom s dychtivostí oznamovali dobrou zprávu. Jedním z nich je to, že jsme dlužníky lidí, kteří byli vykoupeni Ježíšovou krví, a je naší povinností duchovně jim pomáhat.
1:18–20. Bezbožní a nespravedliví lidé jsou „neomluvitelní“, protože Boží neviditelné vlastnosti jsou patrné ve stvoření.
2:28; 3:1, 2; 7:6, 7. Výroky, které se Židům mohou zdát hanlivé, Pavel uzavírá zjemňujícími poznámkami. Můžeme si z toho vzít příklad, jak lze o choulostivých námětech pojednávat taktně a obratně.
3:4. Pokud jsou slova některého člověka v rozporu s tím, co říká Bůh ve svém Slovu, důvěřujeme biblickému poselství a jednáme podle Boží vůle. Tím umožníme, aby byl „Bůh . . . shledán jako pravdivý“. Jestliže se horlivě podílíme na kázaní o Království a na činění učedníků, můžeme druhým pomoci, aby se o Boží pravdivosti sami přesvědčili.
4:9–12. Abrahamovi byla jeho víra počítána za spravedlnost dlouho před tím, než byl ve svých 99 letech obřezán. (1. Mojž. 12:4; 15:6; 16:3; 17:1, 9, 10) Tak Bůh výmluvně ukázal, díky čemu je možné získat před ním spravedlivé postavení.
4:18. Naděje je základní složkou víry. Naše víra je založena na naději. (Hebr. 11:1)
5:18, 19. Pavel logicky ukazuje, v jakém ohledu se Ježíš podobá Adamovi, a stručně tím vysvětluje, jak může jeden člověk ‚dát svou duši jako výkupné výměnou za mnohé‘. (Mat. 20:28) Logické dokazování a stručnost jsou vynikající vyučovací metody, které bychom měli napodobovat. (1. Kor. 4:17)
7:23. Údy našeho těla, například ruce, nohy a jazyk, nás mohou ‚vést do zajetí zákona hříchu‘, a proto bychom měli dávat pozor, abychom je nepoužívali nesprávně.
8:26, 27. Pokud se ocitneme v tak složitých situacích, že nevíme, o co se máme modlit, „duch sám za nás naléhavě prosí“. Jehova — ‚Ten, který slyší modlitbu‘ — potom modlitby, které jsou zaznamenané v jeho Slovu a které by bylo vhodné pronést v naší situaci, přijme tak, jako bychom je vyslovili my. (Žalm 65:2)
8:38, 39. Žádné nešťastné události ani ničemní duchovní tvorové ani lidské vlády nemohou Jehovovi zabránit v tom, aby nás miloval, a nic z toho by nemělo způsobit, že bychom my přestali milovat jej.
9:22–28; 11:1, 5, 17–26. Mnohá proroctví o obnově Izraele se plní na sboru pomazaných křesťanů, jehož členové jsou ‚povoláni nejen ze Židů, ale také z národů‘.
10:10, 13, 14. K horlivé účasti na křesťanské službě nás může podněcovat nejen láska k Bohu a k bližnímu, ale také pevná víra v Jehovu a v jeho sliby.
11:16–24, 33. Jaká nádherná vyrovnanost je mezi ‚Boží laskavostí a přísností‘! Ano, Jehova je „Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo“. (5. Mojž. 32:4)
TI, KDO BYLI PROHLÁŠENI ZA SPRAVEDLIVÉ, MUSÍ PODLE TOHO ŽÍT
Pavel říká: „Bratři, proto vás tedy snažně prosím při Božím soucitu, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť.“ (Řím. 12:1) „Proto“, neboli vzhledem k tomu, že křesťané jsou prohlášeni za spravedlivé na základě víry, měli by jednat podle toho, jak je to uvedeno dále. Pavel pokračuje tím, že mluví o postoji křesťana k sobě samému, k druhým lidem a k vládním autoritám.
„Říkám . . . každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je nutné si myslet,“ píše Pavel. Křesťany potom vybízí: „Vaše láska ať je bez pokrytectví.“ (Řím. 12:3, 9) „Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám.“ (Řím. 13:1) Ve věcech, které se týkají svědomí, nemají podle Pavlových slov křesťané ‚soudit jeden druhého‘. (Řím. 14:13)
Odpovědi na biblické otázky:
12:20 — Jak ‚nakupíme žhavé uhly‘ na hlavu nepřítele? V biblických dobách se ruda tavila tak, že se vložila do pece mezi dvě vrstvy uhlů. Žár nahoře se zvětšoval, a díky tomu se kov tavil a odděloval se od nečistot. Pokud jde o nás, žhavé uhly na hlavu nepřítele nakupíme tím, že s ním jednáme laskavě, takže se jeho tvrdost jakoby roztaví a vyjdou najevo jeho dobré vlastnosti.
12:21 — Jak ‚přemáháme zlo dobrem‘? Například tak, že jsme nebojácní a nedáme se ničím odradit od kázání dobré zprávy o Království. Tuto činnost, kterou nám Bůh uložil, budeme konat tak dlouho, dokud nebude provedena k jeho spokojenosti. (Mar. 13:10)
13:1 — V jakém smyslu jsou nadřazené autority „umístěny do svých relativních postavení Bohem“? Světské autority „jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem“ v tom smyslu, že Bůh jejich panování připustil a v některých případech i předvídal. Svědčí o tom biblické předpovědi o mnoha panovnících.
Poučení pro nás:
12:17, 19. Kdybychom opláceli zlo, brali bychom do svých rukou to, co bychom měli ponechat na Jehovovi. Bylo by opravdu opovážlivé, kdybychom ‚opláceli zlé zlým‘!
14:14, 15. Neměli bychom zarmucovat svého bratra ani bychom mu neměli dávat podnět ke klopýtnutí tím, co mu nabídneme k jídlu nebo k pití.
14:17. Naše dobré postavení u Boha nezávisí v prvé řadě na tom, co jíme nebo co pijeme, ani na tom, že se nějakého jídla či pití zdržujeme. Souvisí spíše se spravedlností, pokojem a radostí.
15:7. Měli bychom bez předsudků vítat ve sboru všechny upřímné lidi, kteří hledají pravdu, a měli bychom oznamovat poselství o Království všem lidem, s nimiž se setkáme.
[Obrázky na straně 31]
Může se výkupné vztahovat na hříchy spáchané před tím, než bylo zaplaceno?