Mluvil Ježíš o pekle?

NĚKTEŘÍ z těch, kdo zastávají nauku o pekle, poukazují na Ježíšův výrok zapsaný u Marka 9:48 (nebo 44 a 46). Ježíš zde mluví o červech (larvách), kteří neumírají, a ohni, který nehasne. Pokud by se vás někdo zeptal, jak těmto slovům rozumíte, co byste odpověděli?

Podle toho, který překlad Bible onen člověk používá, možná přečte verš 44, 46 nebo 48, protože v některých překladech jsou tyto verše podobné. * Překlad nového světa na tomto místě říká: „A jestliže tě tvé oko přivádí ke klopýtání, odhoď je; je pro tebe znamenitější, abys vstoupil do Božího království jednooký, než abys byl se dvěma očima vhozen do gehenny, kde jejich larva neumírá a oheň nehasne.“ (Marek 9:47, 48)

Ať už Ježíšova slova najdeme ve verši 44, 46 nebo 48, někteří lidé tvrdí, že Ježíšův výrok potvrzuje nauku o věčných mukách duší ničemných lidí. Například komentář ve španělské Sagrada Biblia, kterou vydala Navarrská univerzita, říká: „Pán [těmito slovy] mluví o utrpení v pekle. Často se uvádí, že výraz ‚larva, která neumírá‘ označuje věčné výčitky, které v pekle prožívají duše zatracených, a ‚oheň, který nehasne‘ označuje jejich fyzickou bolest.“

Srovnejme nicméně Ježíšova slova se závěrečným veršem Izajášova proroctví. * Není snad zřejmé, že Ježíš nepřímo použil tuto část 66. kapitoly Izajáše? Prorok Izajáš zde zjevně mluví o tom, že lidé vyjdou „z Jeruzaléma do přilehlého údolí Hinnom (Gehenna), kde se v minulosti předkládaly lidské oběti (Jer. 7:31) a ze kterého se nakonec stala městská skládka“. (The Jerome Biblical Commentary) Symbolika u Izajáše 66:24 se rozhodně netýká trýznění lidí; mluví se zde o mrtvolách. To, co neumírá, jsou červi — nikoli živí lidé nebo nesmrtelné duše. Jak tedy máme Ježíšova slova chápat?

Povšimněme si, co o Markovi 9:48 říká katolické dílo El evangelio de Marcos. Ve druhém svazku Análisis lingüístico y comentario exegético se píše: „[Tento] výrok pochází z Izajáše (66,24). Prorok zde poukazuje na dva obvyklé způsoby, kterými mohlo být mrtvé tělo odstraněno: buď se rozložilo, nebo bylo spáleno . . . Vzhledem k tomu, že slova larva a oheň stojí vedle sebe, představa zničení je tím umocněna. . . . Oba ničivé vlivy jsou popsány jako trvalé (‚nehasne, neumírá‘): nelze jim zkrátka nijak uniknout. To jediné, co podle tohoto obrazu přežívá, jsou larvy a oheň — nikoli lidé —, které zcela zničí vše, co se dostane do jejich moci. Není to tedy popis nekonečného trýznění, ale naprostého zániku, po kterém již nenastává vzkříšení a který se tudíž rovná definitivní smrti. [Oheň] je proto symbol úplného zničení.“

Každému člověku, který ví, že Bůh je milující a spravedlivý, by mělo být zřejmé, že chápat Ježíšova slova tímto způsobem je rozumné. Ježíš neříkal, že ničemní lidé budou nekonečně trýzněni. Hrozí jim však, že budou s konečnou platností zničeni bez naděje na vzkříšení.

[Poznámky pod čarou]