Věci, před kterými musíme prchat
Věci, před kterými musíme prchat
„Vy potomstvo zmijí, kdo vám naznačil, abyste uprchli před přicházející zlobou?“ (MAT. 3:7)
1. V jakých situacích musel někdo doslova uprchnout?
CO VÁS napadne, když slyšíte slovo ‚prchat‘? Někteří si vzpomenou třeba na pohledného Josefa, který uprchl, když ho Potifarova manželka sváděla k nemravnosti. (1. Mojž. 39:7–12) Jiní si možná vybaví křesťany, kteří v roce 66 n. l. uprchli z Jeruzaléma a uposlechli tak Ježíšovo varování: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak . . . ti, kdo jsou v Judeji, [ať] začnou prchat k horám, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať se vzdálí.“ (Luk. 21:20, 21)
2, 3. (a) Jaký byl význam slov, která Jan Křtitel adresoval náboženským vůdcům? (b) Jak varování Jana Křtitele zdůraznil Ježíš?
2 Tyto situace se týkaly doslovného útěku. Dnes je však naléhavě nutné, aby praví křesťané ve všech částech světa prchali v obrazném smyslu. A právě v tomto významu použil slovo ‚uprchnout‘ Jan Křtitel. K těm, kdo k němu přicházeli, patřili také samospravedliví židovští náboženští vůdci, kteří si mysleli, že nemusí činit pokání. Na obyčejné lidi, kteří se na znamení pokání nechávali pokřtít, se dívali svrchu. Pokrytectví těchto náboženských vůdců Jan Křtitel nebojácně odhalil, když řekl: „Vy potomstvo zmijí, kdo vám naznačil, abyste uprchli před přicházející zlobou? Neste tedy ovoce, které přísluší pokání.“ (Mat. 3:7, 8)
3 Jan nemluvil o doslovném útěku. Varoval před přicházejícím soudem, dnem zloby, a upozornil náboženské vůdce na to, že pokud v tomto dni mají uniknout, musí nést ovoce, které patří k pokání. Později náboženské vůdce nebojácně odsoudil Ježíš, když poukázal na jejich vražedný postoj, ze kterého bylo vidět, že jejich skutečným otcem je Ďábel. (Jan 8:44) Dřívější Janovo varování vyjádřil ještě důrazněji, a to tím, že náboženské vůdce označil jako „potomstvo zmijí“, a pak se zeptal: „Jak uprchnete před soudem gehenny?“ (Mat. 23:33) Co Ježíš myslel výrazem ‚gehenna‘?
4. Co Ježíš myslel výrazem gehenna?
4 Gehenna bylo údolí za zdmi Jeruzaléma, kde se spalovaly odpadky a zdechliny zvířat. Toto místo Ježíš použil jako symbol věčné smrti. (Viz stranu 27.) Jeho otázka týkající se útěku před gehennou ukazuje, že si tito náboženští vůdci jako skupina zasloužili věčné zničení. (Mat. 5:22, 29)
5. Jak se splnilo to, před čím varovali Jan a Ježíš?
5 Židovští vůdci ke svým hříchům přidali ještě to, že pronásledovali Ježíše a jeho následovníky. Boží den zloby později skutečně přišel, přesně jak varovali Jan a Ježíš. V tomto případě ‚přicházející zloba‘ dolehla na konkrétní místo, Jeruzalém a Judeu, takže existovala možnost uprchnout v doslovném smyslu. Zloba přišla v roce 70 n. l., kdy římská vojska zničila Jeruzalém a jeho chrám. Bylo to největší „soužení“, jaké do té doby Jeruzalém zažil. Mnozí byli zabiti nebo odvedeni do zajetí. Tato událost poukazovala na větší zničení, které čeká mnoho lidí — jak ty, kdo se prohlašují za křesťany, tak členy jiných náboženství. (Mat. 24:21)
Blížící se zloba, před kterou máme uprchnout
6. Co začalo vznikat v době prvního křesťanského sboru?
6 Někteří z křesťanů v prvním století odpadli od pravé víry a získali své následovníky. (Sk. 20:29, 30) Dokud žili Ježíšovi apoštolové, sloužili jako „zábrana“ před takovým odpadlictvím, ale poté, co zemřeli, vzniklo mnoho falešných křesťanských sekt. V dnešní době existují stovky náboženství, která se prohlašují za křesťanská, ale přitom si jejich nauky protiřečí. V Bibli je předpověděno, že se objeví duchovenstvo křesťanstva, a je v ní popsáno jako kolektivní „člověk nezákonnosti“ a „syn zničení . . ., kterého Pán Ježíš odstraní . . . a přivede vniveč projevením své přítomnosti“. (2. Tes. 2:3, 6–8)
7. Proč je výraz „člověk nezákonnosti“ vhodný pro duchovenstvo křesťanstva?
7 Duchovenstvo křesťanstva je nezákonné v tom smyslu, že miliony lidí klame, když podporuje nauky, svátky a jednání, které jsou v rozporu s Biblí. Podobně jako náboženské vůdce, které odsoudil Ježíš, také ty, kdo jsou v dnešní době součástí ‚syna zničení‘, čeká smrt bez naděje na vzkříšení. (2. Tes. 1:6–9) Co však čeká lidi, kteří byli duchovenstvem křesťanstva a duchovními jiných falešných náboženství oklamáni? Abychom na tuto otázku získali odpověď, uvažujme o událostech, které se staly po prvním zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.
„Prchněte ze středu Babylóna“
8, 9. (a) Jaké prorocké poselství měl Jeremjáš pro Židy, kteří byli v babylónském zajetí? (b) V jakém smyslu Židé utekli poté, co Babylón dobyli Médové a Peršané?
8 Prorok Jeremjáš předpověděl zničení Jeruzaléma, a to nastalo v roce 607 př. n. l. Řekl, že Boží lid bude odveden do zajetí, ale že po ‚sedmdesáti letech‘ se do své země vrátí. (Jer. 29:4, 10) Pro Židy, kteří byli v zajetí v Babylóně, měl Jeremjáš důležité poselství — neměli se poskvrnit tamějším falešným náboženstvím. Díky tomu byli připraveni, aby se v čase, který Jehova určil, do Jeruzaléma vrátili a obnovili čisté uctívání. K tomu došlo krátce poté, co v roce 539 př. n. l. Médové a Peršané dobyli Babylón. Perský král Kýros II. vydal výnos, na základě kterého se Židé vrátili a znovu postavili Jehovův chrám v Jeruzalémě. (Ezra 1:1–4)
9 Tisíce Židů tuto příležitost využilo a vrátilo se. (Ezra 2:64–67) Splnili tak Jeremjášův prorocký příkaz, který v jejich případě zahrnoval útěk v doslovném smyslu, protože měli odejít na jiné místo. (Přečti Jeremjáše 51:6, 45, 50.) Ne všem Židům okolnosti dovolily absolvovat dlouhou cestu zpátky do Jeruzaléma a Judy. I ti, kteří z Babylónu neodešli, jako byl letitý prorok Daniel, však mohli mít Boží požehnání, pokud celým srdcem podporovali pravé uctívání v Jeruzalémě a zůstali odděleni od babylónského falešného uctívání.
10. Co patří k ‚ohavnostem‘, za které je zodpovědný „Velký Babylón“?
10 Dnes jsou miliardy lidí zapojeny do různých forem falešného náboženství, které má původ právě ve starověkém Babylóně. (1. Mojž. 11:6–9) Tato náboženství jsou kolektivně označena jako „Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země“. (Zjev. 17:5) Falešné náboženství po dlouhou dobu podporuje politické vládce tohoto světa. Mezi ‚ohavnosti‘, za které nese zodpovědnost, patří mnoho válek, v jejichž důsledku byly ‚pobity na zemi‘ stovky milionů lidí. (Zjev. 18:24) K dalším ‚ohavnostem‘ patří pedofilie a jiné druhy sexuální nemravnosti, kterých se dopouštějí kněží a které jsou církvemi tolerovány. Není divu, že Jehova Bůh falešné náboženství brzy odstraní. (Zjev. 18:8)
11. Jakou odpovědnost praví křesťané mají do té doby, než bude zničen Velký Babylón?
11 O tom, co čeká Velký Babylón, praví křesťané vědí a mají odpovědnost jeho členy varovat. Dělají to například tak, že lidem nabízejí Bible a literaturu, kterou připravuje „věrný a rozvážný otrok“, jehož Pán Ježíš ustanovil, aby poskytoval „pokrm v pravý čas“. (Mat. 24:45) Když lidé o biblické poselství projeví zájem, svědkové jim pomáhají tím, že s nimi studují Bibli. Díky tomu snad tito lidé pochopí, že musí ‚prchnout ze středu Babylóna‘, a to dříve než bude příliš pozdě. (Zjev. 18:4)
Prchejte před modlářstvím
12. Jak se Bůh dívá na uctívání obrazů, soch a model?
12 Dalším odporným zvykem Velkého Babylóna je uctívání obrazů, soch a různých předmětů. Bůh tyto věci označuje jako „ohavnosti“ a „hnojné modly“. (5. Mojž. 29:17) Každý, kdo se chce Bohu líbit, se musí modlářství vyhýbat, protože Bůh prohlásil: „Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou vlastní slávu, ani svou chválu rytým sochám.“ (Iz. 42:8)
13. Před jakými nenápadnými způsoby modlářství musíme uprchnout?
13 Boží Slovo také odhaluje nenápadné formy modlářství. Například říká, že „modlářstvím“ je chtivost. (Kol. 3:5) Projevovat chtivost znamená toužit po něčem, co je zakázané, například po majetku jiné osoby. (2. Mojž. 20:17) Anděl, který se stal Satanem Ďáblem, v sobě rozvíjel chtivou touhu být jako Nejvyšší a být uctíván. (Luk. 4:5–7) To ho vedlo ke vzpouře proti Jehovovi a k tomu, že oklamal Evu, a ona chtivě zatoužila po něčem, co jí Bůh zakázal. Svým způsobem se modlářství dopustil také Adam, a to tím, že dovolil, aby sobecká touha neztratit manželku byla pro něj důležitější než to, aby poslechl svého láskyplného nebeského Otce. Každý, kdo chce uprchnout před Božím dnem zloby, musí tedy Bohu projevovat výlučnou oddanost a odolávat jakékoli chtivosti.
„Prchejte před smilstvem“
14–16. (a) V čem je Josef vynikajícím příkladem? (b) Co bychom měli dělat, když máme nečisté sexuální touhy? (c) Co nám pomůže prchat před smilstvem?
14 Přečti 1. Korinťanům 6:18. Když se Potifarova manželka snažila svést Josefa, on od ní doslova uprchl. Dal tím vynikající příklad všem křesťanům, jak svobodným, tak i těm v manželství. Josefovo svědomí bylo formováno dřívějšími událostmi, ze kterých bylo vidět, jak se na nemravnost dívá Bůh. Chceme-li i my uposlechnout příkaz „prchejte před smilstvem“, budeme se vyhýbat všemu, co může vzbuzovat sexuální touhu po někom jiném, než je náš manželský partner. Bible nám říká: „Umrtvujte . . . své tělesné údy, . . . pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou touhu a chtivost, jež je modlářstvím. Kvůli těmto věcem přichází Boží zloba.“ (Kol. 3:5, 6)
15 Povšimněte si biblického vyjádření, že „přichází Boží zloba“. Mnozí lidé ve světě pěstují nevhodné sexuální touhy a podléhají jim. Aby nás takové nečisté sexuální touhy neovládly, musíme se modlit k Bohu o pomoc a o svatého ducha. Navíc studium Bible, účast na shromážděních a kazatelská služba nám pomáhají ‚chodit stále duchem‘. Díky tomu ‚neprovedeme vůbec žádnou tělesnou touhu‘. (Gal. 5:16)
16 Pokud bychom sledovali pornografii, určitě bychom nechodili „duchem“. Každý křesťan se tedy musí vyvarovat toho, že by četl, sledoval nebo poslouchal sexuálně dráždivý materiál. Špatné je i to, když kdokoli z Božího ‚svatého lidu‘ o takových námětech rád žertuje nebo si o nich povídá. (Ef. 5:3, 4) Tím, že se těmto věcem vyhýbáme, dáváme našemu láskyplnému Otci najevo, že opravdu chceme uniknout před jeho přicházející zlobou a žít ve spravedlivém novém světě.
Prchejte před ‚láskou k penězům‘
17, 18. Proč musíme prchat před ‚láskou k penězům‘?
17 V prvním dopise Timoteovi Pavel zdůraznil zásady, jimiž se měli řídit křesťané, kteří byli v postavení otroků. Někteří z nich očekávali hmotné výhody, protože jejich pány byli křesťané. Jiní se možná snažili křesťanské společenství využít pro sobecký zisk. Pavel varoval před smýšlením, že „zbožná oddanost je prostředkem k [hmotnému] zisku“. Kořenem tohoto problému mohla být „láska k penězům“, která může negativně ovlivnit každého, ať je bohatý nebo chudý. (1. Tim. 6:1, 2, 5, 9, 10)
18 Vzpomenete si na někoho, o kom v Bibli čteme, že jeho vztah k Bohu zničila „láska k penězům“ nebo láska k nedůležitým věcem, které se dají za peníze koupit? (Jozue 7:11, 21; 2. Král. 5:20, 25–27) Pavel vybízel Timotea těmito slovy: „Ty . . ., Boží člověče, od toho uprchni. Usiluj však o spravedlnost, zbožnou oddanost, víru, lásku, vytrvalost, mírnou povahu.“ (1. Tim. 6:11) Řídit se touto radou je životně důležité pro každého, kdo chce přežít přicházející den zloby.
„Prchej před touhami, které provázejí mládí“
19. Co všichni mladí lidé potřebují?
19 Přečti Přísloví 22:15. Pošetilost v srdci mladého člověka ho může snadno svést na nesprávnou cestu. V boji proti tomu mu může pomoci Bible. Mnoho mladých křesťanů, jejichž rodiče nejsou svědky Jehovovými, se snaží v Bibli hledat zásady, podle kterých pak jednají. Jiní čerpají užitek z moudrých rad od duchovně zralých křesťanů ve sboru. Ať už rady založené na Bibli získáte jakkoli, když je budete uplatňovat, povede to k vašemu štěstí nyní i v budoucnosti. (Hebr. 12:8–11)
20. Co může mladým lidem pomoci, aby uprchli před nesprávnými touhami?
20 Přečti 2. Timoteovi 2:20–22. Mnozí mladí lidé, kterým chybí užitečné ukázňování, podlehli sobeckému způsobu jednání, jako je duch soutěživosti, chtivost, smilstvo, láska k penězům nebo honba za požitky. V takovém jednání se zračí ‚touhy, které provázejí mládí‘ a před kterými bychom měli prchat. Mladí křesťané se proto musí střežit před jakýmikoli škodlivými vlivy. Velkou pomocí je pro ně biblická rada, aby „spolu s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce“ usilovali o zbožné vlastnosti.
21. Jaký nádherný slib dal Ježíš Kristus svým mírným a pokorným následovníkům?
21 Ať už jsme mladí nebo dříve narození, to, že odmítáme naslouchat lidem, kteří se nás snaží odvést od pravé cesty, ukazuje, že chceme být mezi následovníky Ježíše, kteří ‚uprchnou před hlasem cizích lidí‘. (Jan 10:5) K tomu, abychom unikli Božímu dni zloby, však nestačí jen prchat před škodlivými věcmi. Musíme také usilovat o dobré vlastnosti. Sedm z nich bude rozebírat příští článek. Máme pádný důvod prozkoumat je hlouběji, protože Ježíš dal tento krásný slib: „Dávám [svým ovcím] věčný život a rozhodně nebudou nikdy zahubeny a žádný je neuchvátí z mé ruky.“ (Jan 10:28)
Jak bys odpověděl?
• Jaké varování dal Ježíš náboženským vůdcům?
• Proč jsou dnes miliony lidí v nebezpečné situaci?
• Před kterými nenápadnými formami modlářství musíme prchat?
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 8 a 9]
Co vás napadne, když slyšíte slovo ‚prchat‘?