Důležité myšlenky z dopisů Korinťanům
Jehovovo Slovo je živé
Důležité myšlenky z dopisů Korinťanům
APOŠTOL Pavel má velkou starost o duchovní blaho korintského sboru. Doslechl se, že tamní bratři mají mezi sebou rozepře. Ve sboru je tolerována nemravnost. Sbor se také Pavla písemně dotazoval na některé věci. A tak asi v roce 55 n. l. Pavel během své třetí misionářské cesty píše z Efezu první ze svých dvou dopisů Korinťanům.
Druhý dopis navazuje na dopis první a je psán pravděpodobně jen o několik měsíců později. Poměry, které v prvním století panovaly jak uvnitř korintského sboru, tak i v prostředí, jež tento sbor obklopovalo, se v mnoha směrech podobají poměrům, v nichž žijeme dnes, a proto je obsah Pavlových dopisů Korinťanům pro nás velmi cenný. (Hebr. 4:12)
‚ZŮSTAŇTE BDĚLÍ, STŮJTE PEVNĚ, POSILNĚTE SE‘
Pavel Korinťany vybízí, aby „všichni mluvili souhlasně“. (1. Kor. 1:10) Neexistuje ‚jiný základ než Ježíš Kristus‘ — to je základ, na němž se budují křesťanské vlastnosti. (1. Kor. 3:11–13) O jistém smilníkovi, který byl v tamním sboru, Pavel říká: „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ (1. Kor. 5:13) „Tělo . . . není pro smilstvo,“ vysvětluje, „ale pro Pána.“ (1. Kor. 6:13)
„Pokud jde o věci, o kterých [Korinťané] napsali,“ Pavel na tyto dotazy odpovídá praktickými radami, jež se vztahují na manželství a svobodný stav. (1. Kor. 7:1) Pojednává také o tom, že křesťané uznávají vedení prostřednictvím hlavy, o pořádku při křesťanských shromážděních a o spolehlivé naději na vzkříšení. Potom křesťany vybízí: „Zůstaňte bdělí, stůjte pevně ve víře, chovejte se jako muži, posilněte se.“ (1. Kor. 16:13)
Odpovědi na biblické otázky:
1:21 — Používá skutečně Jehova ‚pošetilost‘, aby zachránil ty, kdo věří? Ne. Ale to, co Bůh používá k záchraně lidí, se jako pošetilé jeví světu, protože „svět svou moudrostí Boha nepoznal“. (Jan 17:25)
5:5 — Co znamená předat ničemného „muže Satanovi ke zničení těla, aby duch byl zachráněn“? Člověk, který se dopustil závažného hříchu a nečiní pokání, je vyloučen ze sboru, a tak se znovu stává částí Satanova ničemného světa. (1. Jana 5:19) Proto je o něm řečeno, že je ‚předán Satanovi‘. Když je takovému člověku odňata pospolitost, zhoubný vliv, jímž by působil ve sboru, je tím zničen neboli odstraněn, a duch sboru, neboli jeho převládající postoj, je zachráněn. (2. Tim. 4:22)
7:33, 34 — Co je míněno slovy „věci světa“, o které je úzkostlivý jak ženatý muž, tak vdaná žena? Pavel zde mluví o věcech každodenního života, o něž se musí starat křesťané, kteří jsou v manželství. Nejsou to špatné věci tohoto světa, jimž se křesťané vyhýbají, ale jde například o jídlo, oblečení a bydlení. (1. Jana 2:15–17)
11:26 — Jak často se má slavnostně připomínat Ježíšova smrt, jestliže je v té souvislosti uvedeno slovo „kdykoli“, a dokdy se to má dělat, jestliže je použito slovo „dokud“? Pavel zde neříkal, že Ježíšova smrt se má slavnostně připomínat často. Řecké slovo, které je přeloženo jako „kdykoli“, znamená „pokaždé když“. Pavel tedy řekl, že pokaždé, když pomazaní křesťané jednou za rok, 14. nisanu, přijímají ze symbolů Památné slavnosti, ‚ohlašují Pánovu smrt‘. Dělají to, „dokud on nepřijde“, neboli dokud je nevzkřísí a nepřijme do nebe. (1. Tes. 4:14–17)
13:13 — V jakém smyslu je láska větší než víra a naděje? Až se ‚věci, na něž je naděje‘, stanou skutečností a „jisté očekávání“ těchto věci se splní, pro určité stránky víry a naděje pomine důvod. (Hebr. 11:1) Láska je větší než víra a naděje, neboť zůstává navždy.
15:29 — Co znamená, že někteří jsou „křtěni proto, aby byli mrtví“? Pavel zde nenaznačoval, že by se živí lidé měli dávat pokřtít za ty, kdo zemřeli v nepokřtěném stavu. Mluví zde o tom, že křesťané, kteří jsou pomazáni duchem, jsou ponořeni v určitý životní běh. V něm zachovají ryzost až do smrti, po které budou vzkříšeni k duchovnímu životu.
Poučení pro nás:
1:26–31; 3:3–9; 4:7. Jestliže se nechlubíme sami sebou, ale pokorně se chlubíme v Jehovovi, podporujeme tím jednotu ve sboru.
2:3–5. Když Pavel vydával svědectví v Korintu, středisku řecké filozofie a vzdělanosti, měl možná obavy, zda bude schopen své posluchače přesvědčit. V žádném případě se však nedal slabostí ani strachem odradit od služby, kterou mu Bůh svěřil. Ani my bychom neměli připustit, aby nám nějaké neobvyklé okolnosti zabránily v kázání dobré zprávy o Božím Království. Stejně jako Pavel můžeme i my s důvěrou očekávat pomoc od Jehovy.
2:16. Mít „Kristovu mysl“ znamená znát jeho způsob myšlení, smýšlet podobně jako on, mít představu o celé šíři jeho osobnosti a napodobovat jeho příklad. (1. Petra 2:21; 4:1) Je tedy velmi důležité pečlivě studovat Ježíšův život a jeho službu.
3:10–15; 4:17. Svoji schopnost vyučovat a činit učedníky bychom měli analyzovat a zlepšovat. (Mat. 28:19, 20) Jestliže nevyučujeme dobře, potom ten, s kým studujeme, možná neobstojí ve zkouškách víry a my můžeme utrpět ztrátu tak bolestnou, že naše záchrana bude „jako skrze oheň“.
6:18. ‚Prchat před smilstvem‘ znamená vyhýbat se nejen skutkům por·neiʹa, ale také pornografii, mravní nečistotě, sexuálním fantaziím a flirtování — tedy všemu, co ke smilstvu může vést. (Mat. 5:28; Jak. 3:17)
7:29. Manžel a manželka musí dávat pozor, aby se svému vzájemnému vztahu nevěnovali natolik, že by se pak zájmy Království dostaly v jejich životě na druhořadé místo.
10:8–11. Když Izraelité reptali proti Mojžíšovi a Áronovi, byla to vůči Jehovovi velká urážka. Je moudré dávat pozor, abychom si nezvykli reptat.
16:2. Při finančním podporování zájmů Království budeme stálí, jestliže budeme v tomto ohledu jednat plánovitě a systematicky.
‚DÁLE BUĎTE USMĚRŇOVÁNI‘
Pavel Korinťanům říká, že by kajícnému hříšníkovi, který byl napomenut, měli „laskavě odpustit a utěšit ho“. Ačkoli je Pavlův první dopis rozesmutnil, Pavel vyjadřuje radost, protože „zesmutněli k pokání“. (2. Kor. 2:6, 7; 7:8, 9)
Pavel Korinťany povzbuzuje, aby ‚právě jako oplývají vším‘, také ‚oplývali dáváním‘. Odpovídá odpůrcům, a nakonec všem radí: „Dále se radujte, buďte usměrňováni a utěšováni, smýšlejte souhlasně, žijte pokojně.“ (2. Kor. 8:7; 13:11)
Odpovědi na biblické otázky:
2:15, 16 — Jak to, že jsme „sladkou vůní Kristovou“? Důvodem je to, že se přidržujeme Bible a šíříme její poselství. Nespravedlivým jednotlivcům je taková ‚vůně‘ možná odporná, ale pro Jehovu a pro upřímné lidi je sladká.
5:16 — Jak to, že pomazaní křesťané ‚neznají nikoho podle těla‘? Nepohlížejí na lidi z tělesného hlediska, což znamená, že žádnému člověku nenadržují kvůli jeho bohatství, rase či etnickému nebo národnostnímu původu. Důležitý je pro ně duchovní vztah ke spoluvěřícím.
11:1, 16; 12:11 — Byl Pavel při jednání s Korinťany nerozumný? Nebyl. Musel však říci určité věci, aby obhájil svůj apoštolát, a v té souvislosti mohlo někomu připadat, že se chlubí a že je nerozumný.
12:1–4 — Kdo „byl uchvácen do ráje“? Vzhledem k tomu, že se Bible nezmiňuje o nikom jiném, kdo by měl takové vidění, a že tato pasáž následuje po té části dopisu, v níž Pavel obhajuje svůj apoštolát, je pravděpodobné, že Pavel vypráví svůj vlastní zážitek. Apoštol měl patrně vidění duchovního ráje, v němž je křesťanský sbor během „času konce“. (Dan. 12:4)
Poučení pro nás:
3:5. Tento verš nám v podstatě říká, že je to Jehova, kdo činí křesťany dostatečně způsobilými ke službě, a to pomocí svého Slova, svého svatého ducha a pozemské části své organizace. (Jan 16:7; 2. Tim. 3:16, 17) Jednáme dobře, jestliže pečlivě studujeme Bibli a biblické publikace, vytrvale se modlíme o svatého ducha a pravidelně a aktivně se účastníme křesťanských shromáždění. (Žalm 1:1–3; Luk. 11:10–13; Hebr. 10:24, 25)
4:16. Vzhledem k tomu, že ‚člověka, jímž jsme uvnitř‘, Jehova „den za dnem“ obnovuje, měli bychom Jehovových opatření využívat pravidelně. Neměli bychom nechat uplynout ani jeden den, aniž bychom věnovali pozornost duchovním věcem.
4:17, 18. Jestliže pamatujeme na to, že „soužení je chvilkové a lehké“, pomůže nám to, abychom v obtížných dobách zůstali Jehovovi věrní.
5:1–5. Pavel zde krásně vyjadřuje, co pomazaní křesťané pociťují ve spojitosti se svou nadějí na nebeský život.
10:13. Pokud nebyla učiněna nějaká zvláštní opatření, abychom pomáhali tam, kde je to více zapotřebí, platí obecné pravidlo, že bychom měli sloužit jen v obvodu, který je přidělen našemu sboru.
13:5. Máme-li ‚zkoušet, zda jsme ve víře‘, musíme posuzovat své chování ve světle toho, co poznáváme z Bible. Máme-li ‚prokazovat, co sami jsme‘, musíme hodnotit úroveň svého duchovního smýšlení, tedy mimo jiné zkoumat, jak dalece máme vytříbenou „vnímavost“ a do jaké míry činíme skutky víry. (Hebr. 5:14; Jak. 1:22–25) Budeme-li se řídit Pavlovými dobrými radami, budeme dále chodit po cestě pravdy.
[Obrázek na straně 26 a 27]
Co znamenají slova „kdykoli . . . jíte tento chléb a pijete tento pohár“? (1. Kor. 11:26)