Nebáli jsme se — Jehova byl s námi

Vypráví Egyptia Petridou

V roce 1972 se svědkové z celého Kypru shromáždili v Nikósii, aby si vyslechli zvláštní proslov Nathana H. Knorra, který mnoho let stál v čele kazatelské činnosti svědků Jehovových. Bratr Knorr mě ihned poznal a ještě dříve, než jsem měla možnost představit se mu, se zeptal: „Máš nějaké zprávy z Egypta?“ S bratrem Knorrem jsem se setkala před dvaceti lety v mém rodném městě Alexandrii v Egyptě.

NARODILA jsem se v Alexandrii 23. ledna 1914. Měla jsem tři mladší sourozence a bydleli jsme nedaleko od moře. Alexandrie byla tehdy nádherné kosmopolitní město proslulé svou architekturou a historií. Jelikož zde společně žili Evropané i Arabové, už v dětství jsme se naučili mluvit nejen řecky, svým rodným jazykem, ale také anglicky, arabsky, francouzsky a italsky.

Když jsem vyšla ze školy, našla jsem si zaměstnání ve francouzském módním saloně. Velmi mě těšilo, že mohu navrhovat a šít elegantní oblečení pro dámy z vyšší společnosti. Byla jsem také velmi horlivá ve svém náboženství a ráda jsem četla Bibli, i když jsem jí moc nerozuměla.

Přibližně ve stejné době, což bylo asi v polovině třicátých let, jsem se seznámila se skvělým mladým mužem, který pocházel z Kypru. Jmenoval se Theodotos Petrides. Byl vynikající zápasník, ale také zručný cukrář zaměstnaný ve vyhlášeném cukrářství. Já byla drobná brunetka a Theodotos se do mě zamiloval. Často mi pod oknem hrál romantické řecké písně. Vzali jsme se 30. června 1940. Byly to krásné dny. Bydleli jsme ve stejném domě jako moje maminka, přímo pod jejím bytem. V roce 1941 se nám narodilo první dítě, John.

Poznáváme biblickou pravdu

Theodotos byl už nějakou dobu nespokojený s naším náboženstvím a kladl si otázky týkající se Bible. Neměla jsem ani tušení, že s ním začali studovat svědkové Jehovovi. Jednou, když jsem byla s naším děťátkem doma, zaklepala u nás na dveře nějaká paní a podala mi kartičku, na které bylo napsáno biblické poselství. Ze zdvořilosti jsem si to přečetla. Pak mi ta paní nabídla nějakou biblickou literaturu. Byly to přesně ty knihy, které přinesl domů Theodotos!

Řekla jsem: „Tak tyhle knihy mám. Prosím, pojďte dál.“ Vzápětí jsem už na svědkyni Eleni Nicolaou chrlila jednu otázku za druhou.  Trpělivě mi odpovídala pomocí Bible. To se mi líbilo. Najednou jsem začala biblickému poselství rozumět. Když jsme se na chvíli odmlčely, Eleni si všimla jedné fotografie mého manžela. „Toho pána znám!“ vykřikla. Theodotovo tajemství bylo prozrazeno. Byla jsem překvapena. Theo chodil na křesťanská shromáždění beze mě — a dokonce mi o tom ani nepověděl! Když Theodotos přišel ten den domů, řekla jsem mu: „Tento týden s tebou půjdu tam, kde jsi byl minulou neděli!“

Na prvním shromáždění, kterého jsem se zúčastnila, bylo asi deset lidí a mluvili o biblické knize Micheáš. Všechno jsem přímo hltala! Od té doby nás každý pátek večer navštěvovali George a Katerini Petrakiovi a studovali s námi Bibli. Můj otec a oba bratři byli proti tomu, abychom studovali se svědky Jehovovými, ale moje sestra byla tolerantní, i když se nikdy svědkem Jehovovým nestala. Maminka však biblickou pravdu přijala. A tak jsme v roce 1942 byli společně s maminkou a Theodotem pokřtěni v moři u Alexandrie, čímž jsme symbolizovali, že jsme svůj život zasvětili Jehovovi.

Náš život je narušen

V roce 1939 začala druhá světová válka a konflikt se brzy rozšířil dál. Už začátkem čtyřicátých let byl německý generál Erwin Rommel se svými tankovými oddíly v blízkosti El Alameinu a v Alexandrii bylo plno britských vojáků. Zásobili jsme se sušenými potravinami. Theodota pak zaměstnavatel požádal, aby si vzal na starost jeho novou cukrárnu ve městě Port Taufiq v blízkosti Suezu, a tak jsme se tam přestěhovali. Rozhodla se nás tam vyhledat jedna manželská dvojice svědků, kteří mluvili řecky. Neznali naši adresu, a proto kázali dům od domu, dokud nás nenašli.

Když jsme bydleli v Port Taufiqu, vedli jsme biblické studium se Stavrosem a Giulou Kypraiosovými i s jejich dětmi Totosem a Georgií. Stali se našimi blízkými přáteli. Stavrosovi se studium Bible tak líbilo, že někdy nařídil všechny hodiny v domě o hodinu nazpět, takže jsme zmeškali poslední spoj a museli u nich zůstat. Naše rozhovory pak pokračovaly dlouho do noci.

V Port Taufiqu jsme žili 18 měsíců a potom, když moje maminka onemocněla, jsme se vrátili do Alexandrie. Zemřela ve věrnosti Jehovovi roku 1947. Znovu jsme pocítili, jak nás Jehova povzbuzuje prostřednictvím společenství s duchovně vyspělými křesťanskými přáteli. Také jsme měli příležitost hostit misionáře, kteří cestovali do svého zahraničního působiště, když jejich loď na krátkou dobu zakotvila v Alexandrii.

 Radosti a strasti

V roce 1952 se nám narodil druhý syn, James. Považovali jsme s Theodotem za důležité vychovávat své syny v duchovně zdravém prostředí, proto jsme nabídli, aby se v našem bytě pravidelně konala shromáždění a biblická studia, a často jsme hostili celodobé služebníky. Tímto způsobem si náš starší syn John vypěstoval lásku k biblické pravdě a ještě v době dospívání se stal průkopníkem. Současně chodil do večerní školy, aby si doplnil světské vzdělání.

Krátce nato lékaři zjistili Theodotovi závažnou srdeční chorobu a doporučili mu, aby přestal vykonávat své zaměstnání. Našemu chlapci Jamesovi byly teprve čtyři roky. Co jsme měli dělat? Cožpak ale Jehova neslíbil „Neboj se, vždyť jsem s tebou“? (Iz. 41:10) Představte si, jak jsme byli překvapeni a jakou jsme měli radost, když jsme byli v roce 1956 pozváni, abychom sloužili jako průkopníci ve městě Ismáílíja blízko Suezského průplavu! Následující léta v Egyptě byla bouřlivá a naši křesťanští bratři nutně potřebovali povzbuzení.

V roce 1960 jsme museli z Egypta odejít a každý jsme si mohli s sebou vzít pouze jeden kufr. Odstěhovali jsme se na ostrov Kypr, odkud pocházel můj manžel. Tehdy už na tom byl Theodotos velmi špatně a nemohl pracovat. Jeden laskavý křesťanský bratr a jeho manželka nám však nabídli, že můžeme bydlet v jejich domě. K mé velké lítosti manžel za dva roky zemřel a já zůstala sama s malým Jamesem. John, který také přišel na Kypr, byl již ženatý a musel se starat o vlastní rodinu.

V době těžkostí je o nás postaráno

Ubytování ve svém domě nám potom nabídli Stavros a Dora Kairisovi. Klekla jsem si a děkovala Jehovovi za to, že znovu uspokojil naše potřeby. (Žalm 145:16) Když se Stavros a Dora rozhodli prodat svůj dům a postavit nový se sálem Království v přízemí, laskavě postavili také malý přístavek se dvěma místnostmi pro Jamese a pro mě.

Později se James oženil a společně se svou manželkou se věnovali průkopnické službě do té doby, než se jim narodilo první z jejich  čtyř dětí. V roce 1974, dva roky po památné návštěvě bratra Knorra, došlo na Kypru k politickému převratu. * Mnozí lidé, i svědkové Jehovovi, utekli z domova a museli se usídlit na jiném místě. Mezi nimi byl i John. Se svou manželkou a třemi dětmi se odstěhoval do Kanady. Zároveň jsme se však radovali, protože počet zvěstovatelů Království na Kypru neustále vzrůstal.

Když jsem začala dostávat penzi, mohla jsem se ještě více účastnit služby. Ale před několika lety mě postihla slabá mrtvice, a tak jsem se přestěhovala k Jamesovi a jeho rodině. Později se můj zdravotní stav zhoršil, takže jsem byla několik týdnů v nemocnici, a pak mě převezli do pečovatelského domu. Přestože mám stále bolesti, vydávám svědectví spolupacientům, návštěvám i personálu, který o mě pečuje. Mnoho hodin také strávím osobním studiem, a s laskavou pomocí mých křesťanských bratrů se mi daří účastnit se sborového studia knihy v blízkém okolí.

Povzbuzení v mém pokročilém věku

Povzbuzuje mě, když slyším zprávy o lidech, kterým jsme spolu s Theodotem měli příležitost předat pravdu. Mnoho jejich dětí a vnoučat je nyní v celodobé službě — některé z nich slouží v Anglii, v Austrálii, v Kanadě v Řecku a ve Švýcarsku. John s manželkou dnes žijí v Kanadě u svého syna. Jejich starší dcera i její manžel jsou průkopníci. Jejich nejmladší dcera s manželem, Linda a Joshua Snapeovi, byli pozváni do 124. třídy školy Gilead.

James a jeho manželka nyní žijí v Německu. Dva jejich synové slouží v betelu — jeden v Selters v Německu a druhý v Aténách v Řecku. Jejich nejmladší syn i jejich dcera s manželem také žijí v Německu a věnují se průkopnické službě.

Až maminka a můj drahý Theodotos budou vzkříšeni, budeme pro ně mít spoustu zajímavého vyprávění. Určitě budou nadšeni, až uvidí, jaké vynikající dědictví zanechali své rodině! *

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 24]

Znovu jsme pocítili, jak nás Jehova povzbudil prostřednictvím společenství s duchovně vyspělými křesťanskými přáteli

[Mapa na straně 24]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

KYPR

NIKÓSIE

STŘEDOZEMNÍ MOŘE

EGYPT

KÁHIRA

El Alamein

Alexandrie

Ismáílíja

Suez

Port Taufiq

Suezský průplav

[Podpisek]

Podle NASA/Visible Earth imagery

[Obrázek na straně 23]

S Theodotem v roce 1938

[Obrázek na straně 25]

Můj syn James s manželkou

[Obrázek na straně 25]

Můj syn John s manželkou