Rozumné cíle nám pomohou udržet si radost

„ZASE se mi to nepodařilo!“ Kolikrát jste si už řekli něco podobného, když jste nezvládli to, co jste si naplánovali. Takové pocity má možná mladá křesťanská maminka. Cítí se velmi unavená, protože musí neustále věnovat pozornost svému malému dítěti, a trápí ji, že nemá více času a energie na duchovní věci. Jiný křesťan možná v důsledku výchovy bojuje s pocitem, že pro sbor nikdy nedělá dost. Letitá křesťanka se může cítit sklíčená, protože už ve službě Bohu nedokáže dělat tolik co dřív, kdy měla více sil a méně zdravotních problémů. Christiane, která se kvůli své rodinné situaci nemůže službě Jehovovi věnovat tak, jak by si přála, řekla: „Někdy stačí, abych slyšela proslov povzbuzující k průkopnické službě, a rozpláču se.“

Jak se s takovými pocity můžeme vyrovnat? Jak se některým křesťanům podařilo vidět své okolnosti realisticky? A jaký užitek plyne z toho, když jsme rozumní v tom, co od sebe očekáváme?

Buďte rozumní

Apoštol Pavel nám radí, jak si můžeme udržet radost. Vybízí: „Vždy se radujte v Pánu. Ještě jednou řeknu: Radujte se! Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem.“ (Fil. 4:4, 5) Má-li nám služba Bohu přinášet radost a uspokojení, musíme být rozumní v tom, co od sebe očekáváme, a přitom brát v úvahu své schopnosti a okolnosti. Když se snažíme za každou cenu dosáhnout nerozumných cílů, dostáváme se pod nepřiměřený tlak. Na druhou stranu bychom si měli dávat pozor, abychom k sobě nebyli příliš shovívaví, nezveličovali svá omezení a nepoužívali je jako výmluvu pro to, že se v křesťanské službě šetříme.

Ať už jsou naše okolnosti jakékoli, Jehova od nás vyžaduje, abychom mu dávali to nejlepší — službu celou duší a celým srdcem. (Kol. 3:23, 24) Kdybychom Jehovovi dávali méně, nežili bychom v souladu s tím, že jsme se mu zasvětili. (Řím. 12:1) Navíc bychom se připravovali o hluboké uspokojení, radost a další požehnání, která služba celou duší přináší. (Přísl. 10:22)

Slovo, které je v Bibli přeložené jako ‚rozumný‘, v sobě nese myšlenku ohleduplnosti. Tento výraz doslova znamená ‚poddajný‘. (Jak. 3:17, ppč.) Zahrnuje také to, že člověk není příliš přísný. Pokud jsme tedy rozumní, budeme se na své okolnosti dívat vyrovnaně. Je to obtížné? Pro některé lidi ano. Dokážou sice být ohleduplní k druhým, ale ne  sami k sobě. Co byste například dělali, kdybyste u svého blízkého přítele pozorovali známky vyčerpanosti, protože se přepíná? Určitě byste se mu snažili ukázat, že je moudré, aby ve svém životě udělal nějaké změny. Podobně i u sebe musíme umět rozpoznat příznaky toho, že děláme více, než je v našich možnostech. (Přísl. 11:17)

Dívat se na svá omezení rozumně může být těžší, pokud nás vychovávali rodiče, kteří byli příliš nároční. Někteří lidé měli v dětství pocit, že vždy musí udělat více nebo musí být lepší, aby si lásku svých rodičů zasloužili. Jestliže tomu tak bylo i v našem případě, možná máme zkreslený názor na to, co od nás Jehova očekává. Jehova nás miluje proto, že mu sloužíme celým srdcem. Boží Slovo nás ujišťuje, že „sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach“. (Žalm 103:14) Jehova si je vědom toho, co je v našich možnostech, a miluje nás, když mu navzdory svým omezením horlivě sloužíme. Bůh není takový, že by nám dával úkoly, které jsou nad naše síly, a pak přísně trval na jejich splnění. Když na to budeme pamatovat, pomůže nám to, abychom byli skromní v tom, co od sebe očekáváme, tedy uznávali svá omezení. (Mich. 6:8)

I přesto může být pro některé křesťany náročné mít takový vyrovnaný postoj. Pokud to platí i o vás, je moudré hledat pomoc u zralého spoluvěřícího, který vás dobře zná. (Přísl. 27:9) Chcete například začít s pravidelnou průkopnickou službou? To je jistě nádherný cíl. Možná vám ale stojí v cestě určité překážky. Snad potřebujete pomoc, abyste si dokázali zjednodušit život. Se svým blízkým křesťanským přítelem si můžete popovídat o tom, zda je rozumné usilovat o pravidelnou průkopnickou službu, když máte tolik povinností v rodině. Přítel vám může pomoci zjistit, jestli je rozšíření služby ve vašich možnostech nebo jaké změny vám případně umožní dělat více. Také křesťanský manžel může své manželce pomoci, aby zvolila tempo, které odpovídá jejím schopnostem. Například jí může navrhnout, že předtím než v nadcházejícím měsíci zvýší svou službu, měla by si odpočinout. Díky tomu může manželka načerpat energii a udržet si ve službě radost.

Zaměřujte se na to, co dělat můžete

Pokročilý věk a zhoršující se zdraví vám mohou do určité míry bránit v tom, co můžete dělat ve službě Jehovovi. Pokud máte děti, možná cítíte, že z osobního studia a křesťanských shromáždění máte jen malý užitek, protože péče o děti vás stojí mnoho času a energie. Avšak mohli byste kvůli tomu, že se zaměřujete na svá omezení, přehlédnout to, co dělat můžete?

 Před několika tisíci lety toužil jistý Levita po něčem chvályhodném, čeho však nemohl dosáhnout. Měl výsadu sloužit každý rok dva týdny v chrámu, ale velmi si přál sloužit blízko oltáře trvale. (Žalm 84:1–3) Co tomuto věrnému muži pomohlo, aby byl spokojený? Uvědomil si, že i jeden den na chrámovém nádvoří je jedinečnou výsadou. (Žalm 84:4, 5, 10) Podobný postoj bychom měli mít i my. Místo toho, abychom se zabývali svými omezeními, měli bychom se snažit rozpoznat, co dělat můžeme, a být za to vděční.

Zamysleme se nad příkladem Nerlande, sestry z Kanady, která je odkázána na invalidní vozík. Měla pocit, že toho ve službě může dělat jen málo. Svůj postoj však změnila, když blízké nákupní centrum začala považovat za svůj osobní obvod. Říká: „Sedím na vozíku blízko lavičky v nákupním centru. Když někdo přijde a posadí se, aby si na chviličku odpočinul, mám radost z toho, že mu můžu vydat svědectví.“ Tato hodnotná forma služby přináší Nerlande velké uspokojení.

Udělejte potřebné změny

Plachetnice dokáže plout plnou rychlostí, když jí do plachet fouká vítr. Když však přijde prudká bouře, kormidelník musí plachty správně nastavit. Nemůže sice ovlivnit bouři, ale díky tomu, že upraví plachty, může mít dál pod kontrolou svou loď. Podobně i my mnohdy nemůžeme ovlivnit nepříznivé okolnosti v našem životě. Svůj život však můžeme mít do značné míry pod kontrolou díky tomu, že upravujeme způsob, jakým využíváme své tělesné, duševní a citové síly. Pokud vezmeme v úvahu své nově vzniklé okolnosti, pomůže nám to, abychom si ve službě Bohu udrželi spokojenost a radost. (Přísl. 11:2)

Uvažujme o konkrétních příkladech. Pokud máme jen omezené množství energie, možná bude praktické vyhnout se na začátku dne fyzicky náročným činnostem, aby nám zbyla síla na večer, kdy se bude konat křesťanské shromáždění. Budeme tak mít ze společenství se spolukřesťany plný užitek. Nebo pokud sestra nemůže jít do služby dům od domu, protože má nemocné dítě, může pozvat nějakou sestru k sobě domů, kde mohou vydávat svědectví po telefonu, zatímco dítě bude spát.

 Co když vám okolnosti nedovolují, abyste se připravili na všechny části programu, který bude na shromáždění probíhat? Určete si, kolik si toho zvládnete připravit, a udělejte to, jak nejlépe dokážete. Když si své cíle pružně upravujeme, můžeme zůstat aktivní a šťastní.

Máme-li své cíle upravit, vyžaduje to od nás odhodlání a úsilí. Manželé Serge a Agnès, kteří žijí ve Francii, museli ve svých plánech udělat velké změny. Serge vzpomíná: „Když jsme zjistili, že je Agnès těhotná, náš sen o misionářské službě se rozplynul.“ Serge, který je nyní otcem dvou veselých děvčátek, vysvětluje, jak si s manželkou dali nový cíl. Říká: „Protože jsme nemohli sloužit v cizině, rozhodli jsme se, že budeme ‚misionáři‘ v naší zemi. A tak jsme přešli do cizojazyčné skupiny.“ K čemu tato změna vedla? Serge říká: „Cítíme se ve sboru velmi užiteční.“

Odile je také z Francie a je jí přes sedmdesát let. Trpí zánětem kolenních kloubů, a proto nemůže dlouho stát. Její zdravotní problémy jí bránily ve službě dům od domu, a to ji skličovalo. Odile se ale nevzdala. Změnila způsob služby a začala vydávat svědectví po telefonu. Říká: „Je to snadnější a příjemnější, než jsem si myslela.“ Díky této změně se Odile vrátila chuť do služby.

Rozumnost přináší užitek

Jsme-li rozumní v tom, co od sebe očekáváme, ušetříme si mnohá zklamání. Když si dáváme rozumné cíle, cítíme uspokojení i navzdory svým omezením. Radujeme se tak z toho, co dělat můžeme, i když je toho relativně málo. (Gal. 6:4)

Když na sebe nebudeme mít nerozumné nároky, staneme se ohleduplnějšími ke spolukřesťanům. Budeme si vědomi jejich omezení, a proto budeme vždy vděční za to, co pro nás dělají. Pokud projevujeme vděčnost za jakoukoli nabídnutou pomoc, přispíváme tím ke spolupráci a vzájemnému porozumění. (1. Petra 3:8) Pamatujme na to, že Jehova je náš milující Otec, a tak od nás nikdy nevyžaduje více, než můžeme dát. A když budeme rozumní v tom, co od sebe očekáváme, a budeme si dávat dosažitelné cíle, pak nám naše služba Jehovovi přinese více uspokojení a radosti.

[Praporek na straně 29]

Má-li nám služba Bohu přinášet radost a uspokojení, musíme být rozumní v tom, co od sebe očekáváme, a přitom brát v úvahu své schopnosti a okolnosti

[Obrázek na straně 30]

Nerlande má radost z toho, co ve službě dělat může

[Obrázek na straně 31]

Naučme se „správně nastavit plachty“

[Podpisek]

© Wave Royalty Free/age fotostock

[Obrázek na straně 32]

Serge a Agnès mají užitek z toho, že si dali nový cíl