Důležité myšlenky z dopisů Titovi, Filemonovi a Hebrejcům
Jehovovo Slovo je živé
Důležité myšlenky z dopisů Titovi, Filemonovi a Hebrejcům
ROKU 61 n. l. skončilo Pavlovo první věznění v Římě. Za nějakou dobu Pavel navštívil Krétu. Když zjistil, v jakém duchovním stavu jsou sbory na tomto ostrově, pověřil Tita, aby tam zůstal a sbory posiloval. Později, pravděpodobně z Makedonie, Pavel napsal Titovi dopis, ve kterém mu dal rady, jak má plnit své povinnosti, a ujistil ho o své podpoře.
Krátce předtím, než byl Pavel roku 61 n. l. propuštěn, napsal dopis Filemonovi, křesťanskému bratrovi v Kolosech. Je to osobní prosba adresovaná příteli.
Kolem roku 61 n. l. Pavel napsal dopis také hebrejským spoluvěřícím v Judeji. Ukázal v něm, že křesťanství je nadřazené židovskému systému. Všechny tyto tři dopisy obsahují cenné rady i pro nás. (Hebr. 4:12)
ZŮSTAŇME DUCHOVNĚ ZDRAVÍ
Pavel Tita pověřil, aby „jmenoval starší muže v jednom městě za druhým“, a také mu dal pokyny, jak to má dělat. Potom mu radil: „[Nepoddajné] stále přísně kárej, aby byli zdraví ve víře.“ Všechny křesťany na Krétě vybízel, aby „odvrhli bezbožnost . . . a žili . . . se zdravou myslí“. (Tit. 1:5, 10–13; 2:12)
Dal jim i další rady, které jim měly pomoci zůstat duchovně zdraví. Tita nabádal, aby ‚se vyhýbal pošetilému dotazování a bojům kvůli Zákonu‘. (Tit. 3:9)
Odpovědi na biblické otázky:
1:15 — Jak to, že „čistým je vše čisté“, ale „poskvrněným a nevěřícím není čisté nic“? Je potřeba porozumět tomu, co Pavel myslel slovem „vše“. Nemluvil o věcech, které jsou v Božím psaném Slově přímo odsouzené, ale o věcech, ve kterých Písmo dovoluje udělat osobní rozhodnutí. Pro člověka, jehož smýšlení je v souladu s Božími měřítky, jsou takové věci čisté. Ale v případě člověka s pokřiveným smýšlením a poskvrněným svědomím je tomu právě naopak. *
3:5 — Co to znamená, že pomazaní křesťané jsou ‚zachráněni prostřednictvím koupele‘ a že jsou ‚obnoveni svatým duchem‘? Jsou ‚zachráněni prostřednictvím koupele‘ v tom smyslu, že je Bůh očistil krví Ježíše na základě výkupní oběti. A jsou ‚obnoveni svatým duchem‘, protože se stali „novým stvořením“, tedy duchem zplozenými Božími syny. (2. Kor. 5:17)
Poučení pro nás:
1:10–13; 2:15. Křesťanští starší musí odvážně napravovat to, co ve sboru není v pořádku.
2:3–5. Podobně jako v prvním století, i dnes se musí zkušené křesťanské sestry ‚chovat uctivě, nesmí pomlouvat ani být zotročeny množstvím vína, ale musí být učitelkami toho, co je dobré‘. Pak budou moci soukromě poučovat „mladé ženy“ ve sboru.
3:8, 14. Upínat „mysl k zachovávání znamenitých skutků“ je „znamenité a . . . prospěšné“, protože díky tomu zůstáváme odděleni od ničemného světa a pomáhá nám to, abychom přinášeli ovoce ve službě Bohu.
VYBÍZEJME DRUHÉ „NA ZÁKLADĚ LÁSKY“
Pavel chválil Filemona za to, že je příkladem v „lásce a víře“. Filemon byl pro spolukřesťany zdrojem povzbuzení, a to Pavlovi přinášelo „hodně radosti a útěchy“. (Filem. 4, 5, 7)
Pavel dal příklad všem dozorcům v tom, jak řešil citlivou záležitost týkající se Onesima. Filemonovi nic nepřikazoval, ale vybízel ho „na základě lásky“. Napsal: „Důvěřuji, že mi vyhovíš, a píši ti, protože vím, že dokonce uděláš více než to, co říkám.“ (Filem. 8, 9, 21)
Odpovědi na biblické otázky:
10, 11, 18 — Jak se z Onesima, který „nebyl užitečný“, stal někdo „užitečný“? Onesimos byl neochotný otrok, který z Filemonovy domácnosti v Kolosech utekl do Říma vzdáleného 1 400 kilometrů. Svému pánovi pravděpodobně také ukradl peníze, které na cestu potřeboval. Pro Filemona skutečně užitečný nebyl. V Římě mu však Pavel pomohl, aby se stal křesťanem. Dříve neužitečný otrok byl nyní užitečným duchovním bratrem.
15, 16 — Proč Pavel Filemona nepožádal, aby dal Onesimovi svobodu? Pavel se chtěl důsledně držet svého pověření ‚kázat Boží království a vyučovat o Pánu Ježíši Kristu‘. Nepletl se proto do sociálních otázek, jako byly například ty, které se týkaly otroctví. (Sk. 28:31)
Poučení pro nás:
2. Filemon dal svůj dům k dispozici pro křesťanská shromáždění. Když se u někoho doma konají schůzky před svědeckou službou, je to pro něj velká výsada. (Řím. 16:5; Kol. 4:15)
4–7. Měli bychom iniciativně chválit spoluvěřící, kteří jsou příkladem ve víře a lásce.
15, 16. Neměli bychom dovolit, aby v nás nepříznivé životní okolnosti vyvolávaly zbytečnou úzkost. Mohou totiž vést k našemu užitku, jako tomu bylo i v případě Onesima.
21. Pavel očekával, že Filemon Onesimovi odpustí. I od nás se očekává, že odpustíme bratrovi, který nám něco udělal. (Mat. 6:14)
„USILOVNĚ SPĚJME KE ZRALOSTI“
Pavel vyzdvihl výjimečné postavení Zakladatele křesťanství, jeho kněžský úřad, jeho oběť a novou smlouvu. Dokázal tak, že víra v Ježíšovu oběť je nadřazená skutkům Zákona. (Hebr. 3:1–3; 7:1–3, 22; 8:6; 9:11–14, 25, 26) To hebrejským křesťanům jistě pomohlo obstát při pronásledování ze strany Židů. Pavel své hebrejské spoluvěřící také nabádal, aby ‚usilovně spěli ke zralosti‘. (Hebr. 6:1)
Jak důležitá je v křesťanství víra? „Bez víry je . . . nemožné líbit se [Bohu],“ napsal Pavel. Hebrejce povzbuzoval, aby s vírou a ‚s vytrvalostí běželi závod, který je jim předložen‘. (Hebr. 11:6; 12:1)
Odpovědi na biblické otázky:
2:14, 15 — Může Satan zabít, koho chce, když je o něm napsáno, že „má prostředek k působení smrti“? Ne, nemůže. Přesto už na začátku své ničemné dráhy v Edenu způsobil smrt. Kvůli jeho lži totiž Adam zhřešil a předal hřích a smrt celé lidské rodině. (Řím. 5:12) Kromě toho Satan podnítil určité lidi, aby Boží služebníky pronásledovali a některé i zabili, podobně jako Ježíše. To ale neznamená, že Satan má neomezenou moc zabít, koho chce. Pokud by to tak bylo, jistě by už dávno Jehovovy ctitele vyhladil. Jehova však své služebníky jako skupinu chrání a Satanovi nedovolí, aby je zničil. I když Jehova připouští, aby někteří z nás při Satanových útocích zemřeli, můžeme mít jistotu, že napraví jakoukoli škodu, kterou nám Satan způsobil.
4:9–11 — Jak můžeme ‚vstoupit do Božího odpočinku‘? Na konci šesti stvořitelských dní Bůh odpočinul od svých stvořitelských děl a byl si jistý, že se jeho záměr se zemí a lidstvem splní. (1. Mojž. 1:28; 2:2, 3) „Do onoho odpočinku“ můžeme vstoupit tak, že upustíme od skutků, kterými bychom se snažili ospravedlnit sami sebe, a že přijmeme Boží opatření pro naši záchranu. Když neusilujeme o své sobecké cíle, ale projevujeme víru v Jehovu a poslušně následujeme jeho Syna, každý den zažíváme duchovní osvěžení a odpočinek. (Mat. 11:28–30)
9:16 — Kdo je ‚lidský účastník‘ nové smlouvy? Původcem nové smlouvy je Jehova. ‚Lidským účastníkem‘ neboli Prostředníkem této smlouvy je Ježíš. Svou smrtí poskytl oběť, která byla zapotřebí, aby smlouva byla uvedena v platnost. (Luk. 22:20; Hebr. 9:15)
11:10, 13–16 — Jaké „město“ Abraham očekával? Toto město nebylo doslovné, ale symbolické. Abraham očekával ‚nebeský Jeruzalém‘, který se skládá z Krista Ježíše a z jeho 144 000 spoluvládců. Ježíšovi spoluvládci v nebeské slávě jsou také nazváni „svaté město, Nový Jeruzalém“. (Hebr. 12:22; Zjev. 14:1; 21:2) Abraham se tedy těšil na život pod vládou Božího Království.
12:2 — Co byla „radost, jež . . . byla [Ježíšovi] předložena“ a díky které „snesl mučednický kůl“? Byla to radost z toho, čeho svou službou dosáhne — například posvěcení Jehovova jména, ospravedlnění Boží svrchovanosti a vykoupení lidstva ze smrti. Ježíš se také těšil na to, že bude vládnout jako Král a sloužit jako Velekněz ve prospěch lidí.
13:20 — Proč je o nové smlouvě řečeno, že je ‚věčná‘? Ze tří důvodů: (1) Nikdy nebude nahrazena, (2) výsledky jejího působení jsou trvalé a (3) „jiné ovce“ z ní budou mít prospěch i po Armagedonu. (Jan 10:16)
Poučení pro nás:
5:14. Měli bychom pilně studovat Boží Slovo a uplatňovat to, co se z něj dozvídáme. Je to jediný způsob, jak můžeme ‚cvičit svou vnímavost, abychom rozlišovali mezi správným a nesprávným‘. (1. Kor. 2:10)
6:17–19. Když je naše naděje pevně založena na Božím slibu a na Boží přísaze, pomůže nám to, abychom nesešli z cesty pravdy.
12:3, 4. Když se setkáváme se zkouškami a odporem, neměli bychom připustit, abychom ‚se unavili a ochabli ve svých duších‘. Měli bychom naopak spět ke zralosti a pracovat na tom, abychom při zkouškách dokázali vytrvávat. Měli bychom být rozhodnuti odporovat „až do krve“, neboli být ochotni vzdát se ve zkoušce i života. (Hebr. 10:36–39)
12:13–15. Neměli bychom dovolit, aby nám nějaký „jedovatý kořen“ bránil ‚napřimovat stezky našim nohám‘. Takovým jedovatým kořenem jsou ti ve sboru, kdo hledají chyby na tom, jak se určité věci dělají.
12:26–28. ‚Věci, jež byly učiněny‘ někým jiným než Bohem, tedy celý současný systém věcí včetně ničemného „nebe“, budou úplně odstraněny. Až se to stane, zůstanou pouze „věci, jež nejsou otřeseny“, totiž Království a ti, kdo ho podporují. Je proto velmi důležité, abychom o Království horlivě kázali a žili v souladu s jeho zásadami.
13:7, 17. Pokud stále pamatujeme na vybídku, že se máme podřizovat dozorcům ve sboru a být poddajní, pomůže nám to, abychom s nimi ochotně spolupracovali.
[Poznámka pod čarou]