Pomozme jim, aby s návratem neotáleli

„Ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života.“ (JAN 6:68)

1. Co řekl Petr, když Ježíše opustilo mnoho učedníků?

JEŽÍŠE KRISTA jednou opustilo mnoho učedníků, protože nedokázali přijmout něco z jeho učení. „Nechcete snad také jít?“ zeptal se Ježíš apoštolů. Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života.“ (Jan 6:51–69) Nebylo kam jít. Judaismus tehdy neměl žádné „výroky věčného života“ a dnes takové výroky určitě není možné najít ani ve Velkém Babylóně, světové říši falešného náboženství. Každý z Božího stáda, kdo zabloudil, ale chce dělat to, co Jehovu těší, má „nejvyšší čas probudit se“ a vrátit se. (Řím. 13:11, King James Version)

2. Na co je třeba pamatovat, pokud jde o důvěrné nebo právní záležitosti?

² Jehova dal najevo, že se o ztracené ovce Izraele zajímá. (Přečti Ezekiela 34:15, 16.) Také křesťanští starší mají touhu a povinnost pomáhat těm, kdo jsou podobní ovcím a kdo zabloudili. Jestliže pověří nějakého zvěstovatele, aby s nečinným, který si přeje pomoc, vedl biblické studium, co by měl zvěstovatel udělat, když se dozví, že nečinný se dopustil vážného hříchu? Místo toho, aby mu v právní nebo důvěrné záležitosti radil, měl by ho povzbudit, aby o tom mluvil se staršími. Pokud to nečinný neudělá, měl by to udělat zvěstovatel. (3. Mojž. 5:1; Gal. 6:1)

3. Jak reagoval muž, který měl sto ovcí, když našel tu, která se ztratila?

 ³ V předcházejícím článku bylo uvedeno Ježíšovo podobenství o muži, který měl sto ovcí. Když jedna ve stádu chyběla, zanechal těch 99 a šel hledat tu ztracenou. Jakmile ji našel, velmi se radoval. (Luk. 15:4–7) I my máme velkou radost z toho, když se jedna z Božích ovcí vrací do stáda. Láska vedla starší a další členy sboru k tomu, že nečinného zřejmě navštívili. Přejí si, aby byl zpátky ve stádu a měl užitek z Boží pomoci, ochrany a požehnání. (5. Mojž. 33:27; Žalm 91:14; Přísl. 10:22) Pokud starší a další ve sboru mají příležitost někomu pomoci, jak to mohou udělat?

4. Co lze rozlišit na základě Galaťanům 6:2 a 5?

⁴ K tomu, aby se nečinný vrátil do sboru, ho mohou povzbudit například laskavým ujištěním, že Jehova nás jako své ovce miluje a že od nás nevyžaduje víc, než čeho jsme schopni. To zahrnuje studium Bible, účast na křesťanských shromážděních a kázání dobré zprávy o Království. Možná bude vhodné přečíst Galaťanům 6:2 a 5 a vysvětlit, že jako křesťané sice můžeme nosit břemena jedni druhých, ale že „každý . . . ponese svůj vlastní náklad“ duchovních odpovědností. Nikdo nemůže věrně sloužit Bohu za nás.

Byly příčinou ‚úzkostné životní starosti‘?

5, 6. (a) Proč je důležité, abychom nečinným pozorně naslouchali? (b) Jak můžete nečinným pomoci, aby si uvědomili, že když se neschází se sborem, tak si tím škodí?

⁵ Mají-li starší a jiní duchovně zralí zvěstovatelé rozpoznat, jak nečinnému pomoci, musí pozorně naslouchat, když takový křesťan mluví o svých pocitech. Představ si, že jsi starším na návštěvě u manželů, kteří se nestýkají se sborem proto, že je přemohly ‚úzkostné životní starosti‘. (Luk. 21:34) Kvůli finančním problémům nebo kvůli tomu, že jim přibyly další rodinné povinnosti, se postupně přestali podílet na duchovních činnostech. Říkají, že je toho na ně moc. Ty však můžeš poukázat na to, že izolace od sboru není řešením. (Přečti Přísloví 18:1.) Taktně se jich můžeš zeptat: „Od té doby, co nechodíte na shromáždění, jste spokojenější? Prospělo to vztahům ve vaší rodině? Je Jehovova radost stále vaší pevností?“ (Neh. 8:10)

⁶ Tyto otázky možná nečinným pomohou uvědomit si, že v důsledku toho, že nechodí na shromáždění, se na věci přestali dívat z duchovního hlediska, a tudíž nejsou šťastní. (Mat. 5:3; Hebr. 10:24, 25) Možná jim pomohou pochopit, že když nechodí do služby, připravují se o radost. (Mat. 28:19, 20) Co by tedy bylo moudré, aby udělali?

7. K čemu je možné povzbudit ty, kdo zabloudili?

 ⁷ Ježíš řekl: „Dávejte . . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi . . . Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly.“ (Luk. 21:34–36) Ty, kdo byli v Božím stádu a zabloudili, ale chtějí znovu zažívat štěstí, jaké měli dřív, je možné povzbudit k tomu, aby se modlili o svatého ducha a o Boží pomoc a aby v souladu se svými modlitbami jednali. (Luk. 11:13)

Byl příčinou kámen klopýtání?

8, 9. Na co může starší poukázat někomu, kdo klopýtl?

⁸ Lidé jsou nedokonalí, a tak dochází k osobním neshodám, což může vést k tomu, že někdo klopýtne. Někteří klopýtli proto, že uznávaný člen sboru jednal v rozporu s biblickými zásadami. V takovém případě starší, který za nečinným přišel, může zdůraznit, že příčinou klopýtnutí nikdy není Jehova. Proč by tedy nečinný měl připustit, aby jeho vztah k Bohu a k Božímu lidu zničil nějaký člověk? Nebylo by lepší ve službě Bohu pokračovat s důvěrou, že „Soudce celé země“ ví, co se stalo, a že záležitost správným způsobem vyřeší? (1. Mojž. 18:25; Kol. 3:23–25) Pokud někdo doslova klopýtne a upadne, určitě nezůstane záměrně ležet na zemi, ale bude se snažit vstát.

⁹ Při poskytování duchovní pomoci nečinnému se starší může zmínit o tom, že to, co pro některé bylo příčinou klopýtnutí, v současné době už ztratilo svou závažnost. Je možné, že kámen klopýtání už vůbec neexistuje. Pokud nečinný klopýtl proto, že byl pokárán, rozjímání spojené s modlitbou ho může přivést k závěru, že přinejmenším nějaké chyby udělal i on a že neměl připustit, aby se pokárání pro něj stalo kamenem klopýtání. (Žalm 119:165; Hebr. 12:5–13)

Byla příčinou nějaká nauka?

10, 11. Jaká argumentace může pomoci tomu, kdo nesouhlasil s některou biblickou naukou?

¹⁰ Někteří možná Boží stádo opustili proto, že nesouhlasili s některou biblickou naukou. Izraelité, kteří byli osvobozeni z egyptského otroctví, „zapomněli na [Boží] díla“, jež Jehova vykonal v jejich prospěch, a „nečekali na jeho radu“. (Žalm 106:13) Možná bude užitečné nečinnému připomenout, že „věrný a rozvážný otrok“ připravuje vynikající duchovní pokrm. (Mat. 24:45) Vždyť biblickou pravdu poznal právě díky němu. Proč by tedy neměl znovu začít chodit v pravdě? (2. Jana 4)

¹¹ Když se starší snaží pomoci těm, kdo zabloudili, mohou se zmínit o učednících, kteří Ježíše opustili proto, že nedokázali přijmout něco z jeho učení. (Jan 6:53, 66) Tím, že se s Kristem a jeho věrnými následovníky přestali stýkat, ztratili duchovní smýšlení a radost. A co ti, kdo se přestali scházet s křesťanským sborem — našli snad jiné místo, kde mohou získávat bohatý duchovní pokrm? Ne, žádné takové místo totiž neexistuje.

Byl příčinou vážný hřích?

12, 13. Jak je možné pomoci nečinnému, který přizná, že se dopustil vážného hříchu?

¹² Někteří přestali chodit do služby a na shromáždění proto, že se dopustili vážného hříchu. Možná si myslí, že když se starším ke hříchu přiznají, budou vyloučeni. Jestliže však s nebiblickým jednáním přestali a činí upřímné pokání, ze sboru vyloučeni nebudou. (2. Kor. 7:10, 11) Naopak, budou přivítáni zpět a starší jim poskytnou duchovní pomoc, kterou potřebují.

 ¹³ Přestav si, že jakožto duchovně zralý zvěstovatel jsi byl požádán, abys nečinnému pomohl. Co bys měl udělat, když ti řekne, že spáchal vážný hřích? V souladu s tím, co bylo uvedeno na začátku článku, než abys v té věci dělal něco sám, doporuč mu, aby si promluvil se staršími. Pokud to odmítá, měl bys jednat v souladu s Božím pokynem, který se takové situace týká, čímž dáš najevo, že ti záleží na Jehovově jménu a na duchovním blahu sboru. (Přečti 3. Mojžíšovu 5:1.) Starší vědí, jak pomoci člověku, který má touhu vrátit se a žít v souladu s Boží vůlí. Možná bude zapotřebí láskyplné pokárání. (Hebr. 12:7–11) Jestliže nečinný přizná, že zhřešil proti Bohu, a jestliže s nesprávným jednáním přestal a činí opravdové pokání, starší mu poskytnou pomoc, a on může získat Jehovovo odpuštění. (Iz. 1:18; 55:7; Jak. 5:13–16)

Návrat syna přináší radost

14. Vlastními slovy vyprávějte podobenství o marnotratném synovi.

¹⁴ Zvěstovatel, který byl požádán, aby pomáhal zatoulané ovci, může poukázat na Ježíšovo podobenství zapsané u Lukáše 15:11–24. V tomto příběhu mladý muž promrhal své dědictví tím, že žil nevázaně. Nakonec se mu prostopášný život zošklivil. Trpěl hlady, bylo mu smutno, a tak se rozhodl, že se vrátí domů. Když ho otec v dálce zahlédl, běžel k němu, padl mu kolem krku, něžně ho políbil a radoval se. Úvaha o tomto podobenství může toho, kdo se od stáda odtáhl, podnítit, aby se vrátil. Tento systém věcí bude brzy zničen, a proto by s návratem neměl otálet.

15. Proč se někteří odtahují od sboru?

¹⁵ Většina z těch, kdo se vzdalují od sboru, neodchází takovým způsobem jako marnotratný syn. Někteří se vzdalují postupně, podobně jako loď, která je pomalu unášena od břehu. Jiní jsou natolik sklíčeni úzkostnými starostmi, že duchovní věci ztrácejí ze zřetele. Další klopýtají kvůli někomu ve sboru nebo kvůli tomu, že nesouhlasí s nějakou biblickou naukou. A někteří porušují biblické zásady. Rady pro tyto situace vám mohou pomoci, abyste těm, kdo z uvedených nebo jiných důvodů stádo opustili, pomohli vrátit se dříve, než bude příliš pozdě.

„Vítej doma!“

16–18. (a) Jak jeden starší pomohl bratrovi, který byl dlouhá léta nečinný? (b) Proč se jistý bratr stal nečinným, jakou pomoc dostal a jak ho přijal sbor?

¹⁶ Jeden křesťanský starší řekl: „Bratři v naší radě starších vyvíjejí velké úsilí, aby navštěvovali nečinné. Vzpomínám si na  jednoho bratra, se kterým jsem kdysi studoval a pomohl mu poznat biblickou pravdu. Po 25 letech, kdy byl nečinný, se ocitl ve velmi těžké situaci. Poukázal jsem mu na to, že by mu pomohlo, kdyby uplatnil biblické zásady. Po nějaké době začal chodit do sálu Království a souhlasil s biblickým studiem, aby posílil své rozhodnutí vrátit se zpátky do stáda.“

¹⁷ Proč se ten bratr stal nečinným? Přiznává: „Začal jsem se víc věnovat světským záležitostem než duchovním věcem. Časem jsem přestal studovat, chodit do služby i na shromáždění. Aniž bych si to uvědomil, už jsem nebyl součástí křesťanského sboru. To, co mi pomohlo vrátit se, byl osobní a upřímný zájem jednoho staršího.“ Situace tohoto bratra se začala zlepšovat poté, co přijal nabídku biblického studia. Říká: „Uvědomil jsem si, že to, co mi v životě schází, je láska a vedení Jehovy a jeho organizace.“

¹⁸ Jak tohoto bratra přijal sbor? Říká: „Připadám si jako marnotratný syn, o kterém mluvil Ježíš Kristus. Jedna ze čtyř letitých sester, které do sboru chodí už 30 let a stále věrně slouží Jehovovi, mi řekla: ‚Vítej doma!‘ Ta slova mě skutečně zahřála u srdce. Cítil jsem, že tam patřím. Upřímně oceňuji lásku, vřelost, trpělivost a zájem, který mi projevil ten starší a také celý sbor. Jejich láska k Jehovovi a k bližním mi skutečně pomohla vrátit se.“

Vybízejte je, aby jednali okamžitě!

19, 20. Jak můžete povzbudit nečinné, aby s návratem do stáda neotáleli, a jak jim můžete ukázat, že Bůh toho od nás nevyžaduje příliš?

¹⁹ Žijeme v posledních dnech a konec současného systému věcí přijde brzy. Povzbuzujte proto nečinné k návštěvě křesťanských shromáždění. Naléhavě je vybízejte, aby na ně začali chodit co nejdříve. Pomozte jim, aby si uvědomili, že Satan se snaží zničit jejich vztah k Bohu a chce, aby si mysleli, že úlevu od břemen jim přinese to, když opustí pravé uctívání. Můžete je ujistit, že skutečné osvěžení získají pouze tehdy, když budou Ježíšovými věrnými následovníky. (Přečti Matouše 11:28–30.)

²⁰ Nečinným připomeňte, že Bůh od nás očekává jen to, co dělat můžeme. Když byla Lazarova sestra Marie napomenuta za to, že Ježíšovi krátce před jeho smrtí vylila na hlavu drahý vonný olej, Ježíš řekl: „Nechte ji. . . . Učinila, co mohla.“ (Mar. 14:6–8) Ježíš také pochválil nuznou vdovu, která do chrámové pokladnice přispěla velmi malou částkou. I ona učinila, co mohla. (Luk. 21:1–4) Většina z nás může chodit na křesťanská shromáždění a kázat o Království. S Jehovovou pomocí to mnoho nečinných dokáže také.

21, 22. O čem můžete ujistit ty, kdo se vracejí k Jehovovi?

²¹ Pokud ten, kdo je podobný ovci a zabloudil, má obavy ze setkání se svými bratry, můžete mu připomenout, jaká radost zavládla, když se marnotratný syn vrátil domů. Z každého, kdo se vrací do sboru, mají druzí podobnou radost. Povzbuďte ho, aby jednal ihned — postavil se proti Ďáblu a přiblížil se k Bohu. (Jak. 4:7, 8)

²² Každého, kdo se vrací k Jehovovi, čeká radostné přivítání. (Nář. 3:40) Když Bohu sloužil v minulosti, bezpochyby mu to přinášelo velkou radost. Ti, kdo se do stáda vrátí bez otálení, zažijí v budoucnu mnohá požehnání!

Jak byste odpověděli?

• Jak můžete pomoci křesťanovi, který klopýtl a stal se nečinným?

• Jaká argumentace může pomoci někomu, kdo Boží stádo opustil proto, že na určitou nauku měl svůj názor?

• Jak lze pomoci někomu, kdo má zábrany vrátit se do sboru?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 13]

Nečinnému spoluvěřícímu pozorně naslouchejte

[Obrázek na straně 15]

Ježíšovo podobenství o marnotratném synovi může některé z nečinných podnítit k návratu