Klínopisné záznamy a Bible

POTOM co v Bábelu Bůh zmátl lidem jazyk, vznikaly různé systémy psaní. Obyvatelé Mezopotámie, například Sumerové a Babylóňané, používali klínové písmo. Jako klínové je označováno proto, že bylo do vlhké hlíny vtlačováno rydlem, které zanechávalo stopu ve tvaru klínu.

Archeologové objevili klínopisné texty pojednávající o lidech a událostech, o nichž je zmínka v Bibli. Co vlastně víme o tomto starověkém systému psaní? A jak takové texty svědčí o spolehlivosti Bible?

Záznamy, které přetrvaly věky

Znalci se domnívají, že systém psaní používaný v Mezopotámii byl původně obrázkový, přičemž jednotlivý symbol nebo obrázek představoval určité slovo nebo myšlenku. Například znak pro slovo „býk“ zpočátku vypadal jako býčí hlava. Postupem času bylo zapotřebí pořizovat stále více záznamů, a proto byl vyvinut klínopis. „Znaky nyní mohly představovat nejen slova, ale také slabiky, které mohly být kombinovány tak, aby představovaly slabiky nějakého slova,“ vysvětluje se v díle NIV Archaeological Study Bible. Nakonec bylo možné klínovým písmem pomocí asi 200 znaků „věrně zachytit řeč se všemi složitostmi její slovní zásoby a gramatiky“.

V době Abrahamově, kolem roku 2 000 př. n. l., byl klínopis už dobře propracován. V následujících dvou tisíciletích přejalo toto písmo asi 15 jazyků. Více než 99 procent nalezených klínopisných textů je napsáno na hliněných tabulkách. Velké množství takových tabulek bylo během posledních 150 let nalezeno v Uru, Uruku, Babylóně, Nimrúdu, Nippuru, Aššuru, Ninive, Mari, Eble, Ugaritu a el-Amarně. Časopis Archaeology Odyssey uvádí: „Odborníci odhadují, že při archeologických vykopávkách už bylo nalezeno jeden až dva miliony klínopisných tabulek a každý rok se jich nachází dalších asi 25 000.“

Přeložit tyto texty je obrovský úkol, kterému se věnují znalci klínopisu na celém světě. Podle jednoho odhadu „byla v nové době alespoň jednou přečtena pouze desetina dochovaných klínopisných textů“.

Klíčem k rozluštění klínopisu byl objev dvojjazyčných a trojjazyčných klínopisných textů. Znalci rozpoznali, že tyto dokumenty obsahují stejný text v různých jazycích, přičemž vše je napsáno klínovým písmem. K rozluštění tohoto písma velmi napomohlo zjištění, že se v textu často opakují jména, tituly, rodopisy panovníků a také sebeoslavné výroky.

Zhruba v polovině 19. století byli znalci schopni číst v klínopise akkadštinu neboli asyrobabylónštinu, což byla lingva franka starověkého Středního východu. Encyclopædia Britannica podává vysvětlení: „Rozluštění akkadštiny umožnilo pochopit samotnou podstatu systému, a tak byl k dispozici model pro interpretaci jiných jazyků v klínopise.“ Jak tyto písemné záznamy odpovídají tomu, co je zapsáno v Bibli?

Svědectví, jež se shoduje s Biblí

Bible říká, že před tím, než David přibližně v roce 1070 př. n. l. dobyl Jeruzalém,  vládli v něm kananejští králové. (Jozue 10:1; 2. Sam. 5:4–9) Někteří znalci to zpochybňovali. Ale v roce 1887 jedna venkovanka našla v el-Amarně v Egyptě hliněnou tabulku. Nakonec tam bylo nalezeno asi 380 textů a ukázalo se, že jde o diplomatickou korespondenci mezi egyptskými panovníky (Amenhotepem III. a Achnatonem) a kananejskými královstvími. Šest dopisů bylo od Abdichiby, vládce Jeruzaléma.

Časopis Biblical Archaeology Review uvedl: „El-amarnské tabulky se jasně zmiňují o Jeruzalému jako o městu, nikoli sídlišti, a o tom, že Abdichiba byl v postavení . . . místodržitele, který měl v Jeruzalémě rezidenci a posádku v počtu padesáti egyptských vojáků. To naznačuje, že Jeruzalém byl malým královstvím v tamější pahorkatině.“ V témž časopise bylo později uvedeno: „Na základě el-amarnských dopisů můžeme s jistotou říci, že tehdy existovalo město, které bylo na svou dobu významné.“

Jména v asyrských a babylónských záznamech

Asyřané a později Babylóňané měli ve zvyku na hliněné tabulky, na válce, hranoly a monumenty zaznamenávat své dějiny. Když tedy znalci rozluštili akkadský klínopis, zjistili, že v těchto textech jsou zmínky o lidech, jejichž jména se vyskytují také v Bibli.

V knize The Bible in the British Museum je uvedeno: „V roce 1870 dr. Samuel Birch ve své přednášce k nově založené Společnosti pro biblickou archeologii dokázal identifikovat [v klínopisných textech jména označující] hebrejské krále Omriho, Achaba, Jehua, Azarjáše . . ., Menachema, Pekacha, Hošeu, Ezekjáše a Manasseho, asyrské krále Tiglat-pilesera . . . [III.], Sargona, Senacheriba, Esarchaddona a Aššurbanipala . . . i Syřany Benhadada, Chazaela a Recina.“

Kniha The Bible and Radiocarbon Dating porovnává biblickou historii Izraele a Judy se starověkými klínopisnými texty z jiných zemí. K jakému výsledku dochází? „V cizích zdrojích se objevuje celkem 15 či 16 judských a izraelských králů, přičemž jejich jména a doba, kdy žili, jsou v naprostém souladu s [biblickými] knihami Královskými. Každý král je na svém místě a cizí zdroje nejmenují nikoho, koho bychom z knih Královských neznali.“

Jeden slavný klínopisný text je na takzvaném Kýrově válci, který byl nalezen v roce 1879. Je tam zaznamenáno, že po dobytí Babylóna, což bylo v roce 539 př. n. l., Kýros podle svého zvyku umožnil zajatcům návrat do jejich vlasti. Užitek z toho měli i Židé. (Ezra 1:1–4) Důvěryhodnost Kýrova výnosu, který je citován v Bibli, mnozí znalci v 19. století zpochybňovali. Klínopisné doklady z perského období, k nimž patří i Kýrův válec, však poskytují přesvědčivé svědectví o tom, že biblický záznam je přesný.

V roce 1883 byl v Nippuru nedaleko Babylóna nalezen archiv, který obsahoval více než 700 klínopisných textů. Je v nich zaznamenáno 2 500 jmen, z nichž asi 70 je prokazatelně židovských. Historik Edwin Yamauchi říká, že „Židé jsou zde uvedeni jako smluvní strany, zprostředkovatelé, svědci, výběrčí daní a královští úředníci“. Doklad, že se Židé v období po svém osvobození stále věnovali v blízkosti Babylóna takovým činnostem, je důležitý. Potvrzuje to pravdivost biblického proroctví, že z vyhnanství v Asýrii a Babylóně se do Judeje vrátí jen „ostatek“ Izraelitů. Mnozí se skutečně nevrátili. (Iz. 10:21, 22)

V prvním tisíciletí př. n. l. existovalo klínové písmo současně s abecedním způsobem psaní. Asyřané a Babylóňané však nakonec klínové písmo opustili a přidrželi se písma abecedního.

Klínopisné tabulky, které odborníci už rozluštili, výmluvně svědčí o spolehlivosti Bible. V muzeích jsou však uloženy statisíce tabulek, které dosud prostudovány nebyly. Kdo ví, jaké další doklady ještě poskytnou?

[Podpisek obrázku na straně 21]

Fotografie pořízena s laskavým svolením British Museum