Ježíšovy výroky přispívají ke štěstí
Ježíšovy výroky přispívají ke štěstí
„[Ježíš] vystoupil na horu; a . . . přišli k němu jeho učedníci; a . . . začal je vyučovat.“ (MAT. 5:1, 2)
1, 2. (a) Za jakých okolností Ježíš pronesl Kázání na hoře? (b) Čím Ježíš svůj proslov začal?
BYL rok 31 n. l. a Ježíš nakrátko přerušil svou kazatelskou cestu po Galileji, aby se v Jeruzalémě účastnil svátku Pasach. (Jan 5:1) Po návratu do Galileje strávil celou noc tím, že se modlil o Boží vedení při výběru dvanácti apoštolů. Následující den uzdravoval nemocné, a proto za ním přicházelo mnoho lidí. S učedníky a s ostatními, kdo tam byli, se Ježíš posadil na úbočí hory a začal je vyučovat. (Mat. 4:23–5:2; Luk. 6:12–19)
2 V úvodu svého proslovu, který je známý jako Kázání na hoře, Ježíš ukázal, že štěstí pramení z dobrého vztahu k Bohu. (Přečti Matouše 5:1–12.) Štěstí je ‚stav pohody sahající od spokojenosti až po intenzivní radost‘. Ježíš ve svých devíti výrocích o štěstí mluvil o tom, proč jsou křesťané šťastní. Tyto výroky jsou v dnešní době stejně užitečné, jako byly před 2 000 lety. Podívejme se blíže na jeden po druhém.
„Ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu“
3. Co znamená uvědomovat si svou duchovní potřebu?
3 „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, protože jim patří nebeské království.“ (Mat. 5:3) „Ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu“ vědí, že duchovně strádají a že potřebují Boží milosrdenství.
4, 5. (a) Proč jsou šťastní ti, kdo si uvědomují své duchovní potřeby? (b) Jak můžeme své duchovní potřeby uspokojovat?
4 Ti, kdo si uvědomují své duchovní potřeby, jsou šťastní, „protože jim patří nebeské království“. První učedníci uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, a díky tomu získali možnost vládnout s ním v Božím nebeském Království. (Luk. 22:28–30) Ať už my osobně doufáme v to, že budeme spoludědici s Kristem v nebi, nebo se těšíme na to, že pod vládou tohoto Království budeme věčně žít v pozemském ráji, můžeme být šťastní — za předpokladu, že si skutečně uvědomujeme své duchovní potřeby a závislost na Bohu.
5 Ne všichni lidé jsou si ale vědomi toho, že potřebují Boží vedení a milosrdenství. Mnozí totiž nemají víru a neoceňují posvátné věci. (2. Tes. 3:1, 2; Hebr. 12:16) Duchovní potřeby uspokojujeme například tím, že pečlivě studujeme Bibli, že horlivě kážeme a vyučujeme lidi o Bohu a že pravidelně chodíme na shromáždění. (Mat. 28:19, 20; Hebr. 10:23–25)
„Šťastní jsou ti, kdo truchlí“
6. Kdo jsou „ti, kdo truchlí“ a proč jsou „šťastní“?
6 „Šťastní jsou ti, kdo truchlí, protože budou utěšeni.“ (Mat. 5:4) „Ti, kdo truchlí“ jsou totožní s těmi, kdo „si uvědomují svou duchovní potřebu“. Netruchlí v tom smyslu, že by si stěžovali na svůj životní úděl. Jsou sklíčeni kvůli svému hříšnému stavu a kvůli podmínkám, které panují na zemi následkem lidské nedokonalosti. Proč jsou lidé, kteří takto truchlí, „šťastní“? Protože projevují víru v Boha a v Krista a protože z dobrého vztahu k Jehovovi čerpají útěchu. (Jan 3:36)
7. Jak bychom měli pohlížet na Satanův svět?
7 Jak je to s námi osobně? Truchlíme kvůli přemíře nespravedlnosti v Satanově světě? Co si doopravdy myslíme o tom, co nám tento svět nabízí? Apoštol Jan napsal: „Všechno ve světě — touha těla a touha očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce.“ (1. Jana 2:16) Co když si uvědomíme, že naše duchovní smýšlení je naleptáváno ‚duchem světa‘ — hnací silou, která ovládá lidskou společnost odcizenou Bohu? V takovém případě se úpěnlivě modleme, studujme Boží Slovo a vyhledejme pomoc starších. Tím, že posílíme svůj vztah k Bohu‚ ‚nalezneme útěchu‘, ať už je naším problémem cokoli. (1. Kor. 2:12; Žalm 119:52; Jak. 5:14, 15)
Šťastní jsou „lidé mírné povahy“
8, 9. Jak se projevuje mírnost a proč jsou mírní lidé šťastní?
8 „Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ (Mat. 5:5) ‚Mírná povaha‘ neboli mírnost neznamená slabost nebo předstíranou jemnost. (1. Tim. 6:11) Křesťan projevuje mírnost tím, že koná Boží vůli a přijímá Boží vedení. Mírná povaha je také patrná z jeho jednání se spolukřesťany a s dalšími lidmi. Taková mírnost je v souladu s tím, co radil apoštol Pavel. (Přečti Římanům 12:17–19.)
9 Proč jsou lidé mírné povahy šťastní? Protože „zdědí zemi“, jak řekl Ježíš, který sám mírnou povahu měl. On je hlavním dědicem země. (Žalm 2:8; Mat. 11:29; Hebr. 2:8, 9) Mírní „spoludědicové s Kristem“ zdědí zemi s ním. (Řím. 8:16, 17) A v pozemské části Ježíšova Království se bude těšit z věčného života mnoho dalších mírných lidí. (Žalm 37:10, 11)
10. Jak může nedostatek mírnosti ovlivnit výsady ve sboru a vztahy s druhými?
10 Podobně jako Ježíš, mírnou povahu bychom měli mít i my. Co když je ale o nás známo, že jsme útoční? Pokud bychom měli agresivní nebo nepřátelský postoj, mohlo by se stát, že se nás lidé budou stranit. Bratři, kteří touží mít odpovědnosti ve sboru, by kvůli takovému rysu osobnosti nesplňovali biblické požadavky. (1. Tim. 3:1, 3) Pavel řekl Titovi, ať křesťanům na Krétě stále připomíná, aby „nebyli útoční, byli rozumní a projevovali veškerou mírnost ke všem lidem“. (Tit. 3:1, 2) Jsme-li mírní, je to pro druhé velkým požehnáním.
Hladovějí po „spravedlnosti“
11–13. (a) Co znamená hladovět a žíznit po spravedlnosti? (b) Jak ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, budou „nasyceni“?
11 „Šťastní jsou ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni.“ (Mat. 5:6) ‚Spravedlnost‘, o které Ježíš mluvil, projevujeme tím, že děláme, co je správné, to znamená, že se přizpůsobujeme Boží vůli a Božím přikázáním. Žalmista řekl, že ho „drtí touha“ po Božích spravedlivých soudcovských rozhodnutích. (Žalm 119:20) Vážíme si spravedlnosti natolik, že po ní hladovíme a žízníme?
12 Ježíš řekl, že ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, budou šťastní, protože budou „nasyceni“ neboli zcela uspokojeni. K tomu dochází od Letnic roku 33 n. l., protože tehdy Jehovův svatý duch začal „[dávat] světu přesvědčivý důkaz o . . . spravedlnosti“. (Jan 16:8) Bůh svým svatým duchem inspiroval některé muže k sepsání Křesťanských řeckých písem, která jsou velmi prospěšná „k ukázňování ve spravedlnosti“. (2. Tim. 3:16) Díky Božímu duchu můžeme také „obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti“. (Ef. 4:24) Je pro nás skutečnou útěchou vědět, že ti, kdo na základě Ježíšovy výkupní oběti kajícně usilují o odpuštění svých hříchů, mohou před Bohem získat spravedlivé postavení. (Přečti Římanům 3:23, 24.)
13 Máme-li pozemskou naději, náš hlad a žízeň po spravedlnosti budou plně uspokojeny, až budeme žít věčně ve spravedlivých podmínkách. Do té doby buďme rozhodnuti jednat v souladu s Jehovovými měřítky. Ježíš řekl: „Neustále . . . hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost.“ (Mat. 6:33) Jestliže to budeme dělat, budeme mít ve službě pro Jehovu mnoho práce, což povede k našemu štěstí. (1. Kor. 15:58)
Proč jsou „milosrdní“ šťastní
14, 15. Jak můžeme projevovat milosrdenství a proč jsou „milosrdní“ šťastní?
14 „Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude projeveno milosrdenství.“ (Mat. 5:7) „Milosrdní“ lidé jsou při jednání s druhými podněcováni soucitem a lítostí. Ježíš zázračně poskytl mnoha lidem úlevu od utrpení, protože mu jich bylo líto. (Mat. 14:14) V právním smyslu je milosrdenství projevováno tehdy, když někdo odpustí tomu, kdo vůči němu zhřešil, stejně jako Jehova milosrdně odpouští těm, kdo činí pokání. (2. Mojž. 34:6, 7; Žalm 103:10) Milosrdenství můžeme projevovat i tak, že laskavými slovy a skutky pomáháme těm, kdo jsou v nepříznivé situaci. Jedním z vynikajících způsobů, jak projevovat milosrdenství, je mluvit s druhými o biblické pravdě. Ježíš byl nad zástupem lidí pohnut lítostí, a proto je „začal . . . vyučovat mnoha věcem“. (Mar. 6:34)
15 S Ježíšovým výrokem, že „šťastní jsou milosrdní, protože jim bude projeveno milosrdenství“, můžeme určitě souhlasit. Pokud s druhými jednáme milosrdně, pravděpodobně tak budou jednat i oni s námi. A až nás Bůh bude soudit, milosrdenství, které jsme druhým projevovali, zvítězí nad nepříznivým soudem, který bychom jinak možná od Boha obdrželi. (Jak. 2:13) Odpuštění hříchů a věčný život získají pouze milosrdní. (Mat. 6:15)
Proč jsou „čistí v srdci“ šťastní
16. Co znamená být „čistí v srdci“ a v jakém smyslu takoví lidé „uvidí Boha“?
16 „Šťastní jsou čistí v srdci, protože uvidí Boha.“ (Mat. 5:8) Jsme-li „čistí v srdci“, čistota bude patrná z toho, co se nám líbí, po čem toužíme a jaké máme pohnutky. Budeme projevovat ‚lásku z čistého srdce‘. (1. Tim. 1:5) Když budeme vnitřně čistí, ‚uvidíme Boha‘. To nutně neznamená, že Boha uvidíme doslova, protože „žádný člověk [Boha] nemůže vidět, a přesto žít“. (2. Mojž. 33:20) Ježíš však Jehovovu osobnost dokonale odrážel, a tak mohl říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:7–9) Jako Jehovovi služebníci na zemi můžeme ‚vidět Boha‘ tak, že pozorujeme, jak jedná v náš prospěch. (Job 42:5) Pokud jde o pomazané křesťany, ti Boha vidí v plném smyslu, když jsou vzkříšeni k duchovnímu životu. (1. Jana 3:2)
17. Jaký vliv na nás bude mít to, že jsme čistí v srdci?
17 Člověk, který má čisté srdce, je morálně a duchovně ryzí, a tak se nezabývá věcmi, které jsou v Jehovových očích nečisté. (1. Par. 28:9; Iz. 52:11) Pokud jsme čistí v srdci, to, co říkáme a děláme, bude čisté, a na naší službě Jehovovi tedy nebude nic pokryteckého.
„Pokojní“ se stanou Božími syny
18, 19. Jak jednají ti, kdo jsou „pokojní“?
18 „Šťastní jsou pokojní, protože budou nazváni ‚Božími syny‘.“ (Mat. 5:9) „Pokojní“ lidé se poznají podle toho, co dělají a co nedělají. Pokud máme být takovými lidmi, ‚nebudeme nikomu oplácet urážku urážkou‘. Spíše budeme ‚vždy usilovat o to, co je dobré pro ostatní‘. (1. Tes. 5:15)
19 Řecké slovo, které je u Matouše 5:9 přeloženo jako „pokojní“, doslova znamená „ti, kdo působí pokoj“. Člověk, který působí pokoj, nebude dělat nic, co by ‚rozdělovalo ty, kdo se důvěrně znají‘. (Přísl. 16:28) Jakožto „pokojní“ iniciativně ‚usilujeme o pokoj se všemi lidmi‘. (Hebr. 12:14)
20. Kdo už nyní patří k ‚Božím synům‘ a kdo bude nakonec také patřit k Božím dětem?
20 Pokojní lidé jsou šťastní, protože „budou nazváni ‚Božími syny‘“. Věrní pomazaní křesťané byli Jehovou adoptováni a jsou „Božími syny“. Už dnes mají důvěrný vztah k Jehovovi jako jeho děti, protože projevují víru v Krista a celým srdcem uctívají ‚Boha lásky a pokoje‘. (2. Kor. 13:11; Jan 1:12) A co Ježíšovy pokojné „jiné ovce“? Ježíš bude jejich ‚Věčným otcem‘ během své Tisícileté vlády, ale na konci tohoto období se on sám podřídí Jehovovi a tyto ovce se v plném smyslu stanou Božími dětmi. (Jan 10:16; Iz. 9:6; Řím. 8:21; 1. Kor. 15:27, 28)
21. Jak bude z našeho jednání patrné, že „žijeme duchem“?
21 Pokud budeme ‚žít duchem‘, pokoj bude vlastností, které si na nás druzí snadno všimnou. Budeme jednat v souladu s vybídkou „nevyvolávejme mezi sebou soutěživost“, jinými slovy „navzájem se neprovokujme“. (Gal. 5:22–26; Nová smlouva) Usilujeme o to, abychom byli „pokojní vůči všem lidem“. (Řím. 12:18)
Šťastní navzdory pronásledování
22–24. (a) Jaké důvody ke štěstí mají ti, kdo jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti? (b) O čem budeme uvažovat v následujících dvou studijních článcích?
22 „Šťastní jsou ti, kdo jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti, protože jim patří nebeské království.“ (Mat. 5:10) Ježíš pokračoval: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká; tak totiž pronásledovali proroky před vámi.“ (Mat. 5:11, 12)
23 Křesťané očekávají, že — podobně jako Boží proroci v minulosti — budou haněni, pronásledováni a bude se proti nim lživě mluvit, a to všechno „kvůli spravedlnosti“. Pokud však v takových zkouškách věrně vytrváváme, pociťujeme uspokojení, protože děláme, co Jehovu těší, a protože přinášíme čest jeho jménu. (1. Petra 2:19–21) Naši radost ze služby Jehovovi nemohou pokazit žádné těžkosti, které prožíváme nyní nebo které nás potkají v budoucnosti. Ani nemohou zmenšit radost pomazaných křesťanů z vyhlídky na to, že budou s Kristem vládnout v nebeském Království, nebo oslabit radost těch, kdo mají naději na věčný život na zemi jako poddaní této vlády. Takové požehnání poskytuje důkaz o Božím schválení, dobrotě a štědrosti.
24 Z Kázání na hoře se toho můžeme naučit mnohem víc. O dalších výrocích Ježíše Krista budeme uvažovat v následujících dvou studijních článcích. Podívejme se, jak tyto výroky můžeme uplatnit.
Jak byste odpověděli?
• Proč jsou šťastní „ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu“?
• Jaké důvody ke štěstí mají „lidé mírné povahy“?
• Proč jsou křesťané šťastní, i když jsou pronásledováni?
• Který Ježíšův výrok o štěstí na tebe nejvíc zapůsobil?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 7]
Z devíti výroků o štěstí můžeme mít stejný užitek jako lidé v Ježíšově době
[Obrázek na straně 8]
Vynikajícím způsobem, jak projevovat milosrdenství, je mluvit s druhými o biblické pravdě