Měli bychom trvat na tom, co vyhovuje nám?

PŘEDSTAVTE SI, že pozorujete dvě malé děti, které si spolu hrají. Jedno z nich vytrhne tomu druhému svou oblíbenou hračku a vykřikne: „Moje!“ Již od útlého věku se u nedokonalých lidí projevuje určitá míra sobectví. (1. Mojž. 8:21; Řím. 3:23) Sobecké postoje navíc podporuje i dnešní svět. Pokud se jim chceme vyhnout, musíme se svými sobeckými sklony tvrdě bojovat. Jinak by se snadno stalo, že bychom byli pro ostatní příčinou klopýtání a také bychom oslabovali svůj vztah s Jehovou. (Řím. 7:21–23)

Apoštol Pavel chtěl ostatní křesťany povzbudit, aby se zamysleli, jak jejich jednání působí na ostatní, a proto napsal: „Všechno je zákonné, ale ne všechno je výhodné. Všechno je zákonné, ale ne všechno buduje.“ Řekl také: „Nestaňte se příčinami ke klopýtání.“ (1. Kor. 10:23, 32) Stojíme-li tedy před nějakým osobním rozhodnutím, je moudré se zamyslet: Jsem ochotný vzdát se určitých práv, pokud by moje jednání mohlo ohrozit pokoj ve sboru? Jsem připraven podřídit se biblickým zásadám, i když to pro mě není nejpohodlnější?

Výběr zaměstnání

Mnoho lidí je přesvědčeno, že to, jaké zaměstnání si zvolí, je jejich osobní rozhodnutí, které má malý, či dokonce vůbec žádný vliv na druhé. Zamysleme se ale nad příkladem jednoho podnikatele z malého města v Jižní Americe. Byl známý jako hazardní hráč a opilec. Začal však studovat Bibli se  svědky Jehovovými, dělal duchovní pokroky a změnil svůj způsob života. (2. Kor. 7:1) Když vyjádřil přání účastnit se kazatelské služby společně se sborem, jeden ze starších ho taktně vybídl, aby se zamyslel nad povahou své práce. Byl totiž už nějakou dobu hlavním distributorem čistého třtinového alkoholu ve městě. Tento produkt má mnoho využití, ale v té oblasti se často používá k přípravě míchaných nápojů, které lidé pijí s cílem se opít.

Ten muž si uvědomil, že kdyby s třtinovým alkoholem obchodoval dál a zároveň se účastnil veřejného kazatelského díla, vrhalo by to špatné světlo na sbor a mohlo by to narušit jeho vztah s Bohem. Živí sice velkou rodinu, ale obchod s alkoholem ukončil a nyní prodává papírnické zboží. On, jeho manželka a dvě z jeho pěti dětí jsou dnes pokřtěni a s volností řeči horlivě kážou dobrou zprávu.

Výběr lidí, se kterými se stýkáme

Měli bychom se v otázce, zda se stýkat s lidmi, kteří nesdílejí naši víru, řídit pouze svými pocity, nebo bychom měli vzít v úvahu biblické zásady? Jedna sestra chtěla jít na party s mladým mužem, který nepatřil mezi pravé křesťany. I když byla varována před možnými riziky, měla za to, že má právo tam jít, a rozhodla se té party zúčastnit. Krátce po příchodu však dostala nápoj, do kterého bylo přimícháno silné sedativum. Probudila se až o několik hodin později a zjistila, že její „kamarád“ ji mezitím znásilnil. (Srovnej 1. Mojžíšovu 34:2.)

Společenství s nevěřícími sice nemusí vždy vést k takové tragédii, ale Bible nás varuje: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísl. 13:20) O pravdivosti této zásady není pochyb — výběrem špatných společníků se vystavujeme nebezpečí. „Chytrý je ten, kdo uviděl neštěstí a pak se jde skrýt, kdežto nezkušení šli dál a musí trpět trest,“ říkají Přísloví 22:3. To, jaké společníky si zvolíme, má vliv na nás i na náš vztah k Bohu. (1. Kor. 15:33; Jak. 4:4)

Oblečení a vzhled

Módní styly přicházejí a odcházejí. Biblické zásady týkající se oblečení a vzhledu však zůstávají stejné. Pavel vybízel křesťanky, aby se „zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí“, což se samozřejmě vztahuje i na muže. (1. Tim. 2:9) Nedoporučoval tím prostý oděv bez jakýchkoli ozdob ani neříkal, že všichni křesťané musí mít stejný  vkus. Řekl však, že by se v našem způsobu oblékání měla projevovat skromnost. Doporučoval tedy oblečení, ve kterém se nebude zračit domýšlivost ani marnivost a které bude vhodné pro danou situaci.

Měli bychom si klást otázky: Mohu upřímně říct, že jsem skromný, když trvám na svém právu oblékat se tak, že na sebe poutám nepatřičnou pozornost? Mohli by lidé z mého oblečení vyvozovat nesprávné závěry ohledně toho, kdo jsem a jakou mám morálku? Pokud nechceme svým oblečením a vzhledem ‚nijak zavdávat příčinu ke klopýtání‘, nebudeme „s osobním zájmem upírat oči jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních“. (2. Kor. 6:3; Fil. 2:4)

V obchodních záležitostech

Sboru v Korintu, kde vznikl vážný problém kvůli nesprávnému, nebo dokonce podvodnému jednání některých křesťanů, Pavel napsal: „Proč si spíše nedáte ukřivdit? Proč se spíše nedáte ošidit?“ Pavel křesťany vybízel, aby byli radši ochotni se něčeho vzdát, než aby se s někým z bratrů soudili. (1. Kor. 6:1–7) Tuto radu si vzal k srdci jeden bratr ve Spojených státech. Se svým zaměstnavatelem, který byl také svědek, se nemohl shodnout na tom, kolik má dostat za odvedenou práci. Tito dva bratři se v souladu s biblickými pokyny několikrát sešli, aby si o problému promluvili. Nedospěli ale k žádnému řešení. Nakonec záležitost předložili „sboru“, tedy křesťanským starším. (Mat. 18:15–17)

Ani pak se nedařilo spor vyřešit. Po mnoha modlitbách se bratr, který byl v pozici zaměstnance, rozhodl oželet peníze, na které podle svého názoru měl právo. Proč? Později sám řekl: „Ten spor mě okrádal o radost a zabíral mi drahocenný čas, který bych jinak mohl využít k duchovním činnostem.“ Jakmile se bratr takto rozhodl, pocítil, že se mu vrací radost a že Jehova žehná jeho službě.

V maličkostech

Ochota netrvat na tom, co vyhovuje nám, přináší požehnání, i když se jedná o maličkosti. Jedna dvojice průkopníků přijela brzy ráno na první den oblastního sjezdu. Našli si přesně ta místa, na kterých chtěli sedět. Když už program začínal, na zaplněný stadion dorazila velká rodina s několika dětmi. Manželé si všimli, že si ta rodina nemá kam sednout, a tak jim nabídli svá dvě sedadla, aby mohla celá rodina sedět pohromadě. Pár dní po sjezdu průkopníci dostali děkovný dopis, ve kterém jim ta rodina psala, že kvůli pozdnímu příjezdu na sjezd tehdy úplně ztratili náladu. Díky laskavému skutku se však jejich špatná nálada změnila v radost a vděčnost.

Pokud k tomu máme příležitost, buďme ochotni se ve prospěch ostatních vzdát toho, co vyhovuje nám. Projevováním lásky, která „nevyhledává své vlastní zájmy“ přispíváme k pokoji ve sboru i k pokojným vztahům s našimi bližními. (1. Kor. 13:5) Především ale posilujeme své přátelství s Jehovou.

[Obrázek na straně 20]

Jste ochotni vzít v úvahu pocity druhých při výběru svého oblečení?

[Obrázek na straně 20 a 21]

Jste ochotni přenechat někomu své místo?