Mají Ježíšovy výroky vliv na vaše modlitby?

„Když . . . Ježíš ukončil tato slova, zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování.“ (MAT. 7:28)

1, 2. Proč zástupy žasly nad Ježíšovým způsobem vyučování?

VÝROKY Božího jediného zplozeného Syna, Ježíše Krista, bychom měli přijmout za své a uplatňovat je. Ježíš bezesporu učil jako nikdo jiný. Není proto divu, že nad způsobem, jakým vyučoval ve svém Kázání na hoře, lidé žasli. (Přečti Matouše 7:28, 29.)

² Jehovův Syn neučil jako znalci Zákona, kteří své mnohomluvné proslovy zakládali na naukách nedokonalých lidí. Kristus vyučoval „jako osoba, která má autoritu“, protože to, co říkal, pocházelo od Boha. (Jan 12:50) Podívejme se na další Ježíšovy výroky z Kázání na hoře a na to, jak by měly ovlivňovat naše modlitby.

Nemodleme se jako pokrytci

3. Co je hlavní myšlenkou slov u Matouše 6:5?

³ Modlitba je důležitou součástí pravého uctívání, a proto bychom se k Jehovovi měli modlit pravidelně. To ale nestačí — na naše modlitby by měly mít vliv Ježíšovy výroky v Kázání na hoře. Ježíš řekl: „Když se modlíte, nebudete jako pokrytci; protože ti se rádi modlí, když stojí v synagógách a na rozích širokých cest, aby je lidé viděli. Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu.“ (Mat. 6:5)

4–6. (a) Proč se farizeové rádi modlili, když ‚stáli v synagógách a na rozích širokých cest‘? (b) Co znamenají slova, že tito pokrytci „mají svou plnou odměnu“?

⁴ Ježíšovi učedníci se neměli modlit jako „pokrytci“, ke kterým patřili například samospravedliví farizeové, jejichž okázalá zbožnost byla pouhou přetvářkou. (Mat. 23:13–32) Tito pokrytci se rádi modlili, když ‚stáli v synagógách a na rozích širokých cest‘. Proč? Aby je „lidé viděli“. Židé v prvním století měli ve zvyku modlit se v době, kdy se v chrámu předkládaly zápalné oběti (kolem deváté hodiny ráno a třetí hodiny odpoledne). K těmto dvěma modlitbám se mnozí obyvatelé Jeruzaléma spolu se zástupem věřících scházeli na území chrámu. Oddaní Židé, kteří žili mimo toto město, při těchto modlitbách často ‚stáli v synagóze‘. (Srovnej Lukáše 18:11, 13.)

⁵ V danou hodinu však většina lidí nebyla poblíž chrámu nebo synagógy, a proto se modlili tam, kde se zrovna nacházeli. Někteří  se snažili, aby je doba modlitby zastihla „na rozích širokých cest“. Chtěli, aby je na těchto rušných křižovatkách „lidé viděli“. Pobožní pokrytci ‚se pod nějakou záminkou dlouze modlili‘, takže je lidé kolem mohli obdivovat. (Luk. 20:47) Takový postoj bychom určitě mít neměli.

⁶ Ježíš prohlásil, že tito pokrytci „mají svou plnou odměnu“. Velmi toužili po uznání a chvále od druhých, ale to bylo vše, čeho se jim dostalo. Byla to jejich plná odměna, protože Jehova pokrytecké modlitby těchto lidí nevyslýchal. Naproti tomu modlitby Kristových pravých následovníků Bůh vyslýchá. Je to vidět z dalších Ježíšových výroků týkajících se modlitby.

7. Co je míněno radou, že by se člověk měl modlit v ‚soukromém pokoji‘?

⁷ „Ale ty, když se modlíš, jdi do svého soukromého pokoje, a když zavřeš dveře, modli se k svému Otci, který je vskrytu; potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, oplatí.“ (Mat. 6:6) Ježíšova vybídka, aby se člověk modlil, když je v soukromém pokoji a má zavřené dveře, neznamená, že by se někdo nemohl modlit před sborem. Touto radou Ježíš odsoudil veřejné modlitby, které obracejí pozornost na toho, kdo se modlí, a mají za cíl získat mu chválu od druhých. Pokud máme výsadu zastupovat v modlitbě Boží ctitele, měli bychom na to pamatovat. Jednejme také v souladu s další Ježíšovou vybídkou.

8. Čeho bychom se podle slov u Matouše 6:7 měli vyvarovat?

⁸ „Když se . . . modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž, právě jak to dělají lidé z národů, neboť ti si představují, že budou vyslyšeni, protože používají mnoho slov.“ (Mat. 6:7) Ježíš zde v souvislosti s modlitbou uvedl další zlozvyk — mechanické opakování. Neměl na mysli, že bychom nikdy neměli opakovat vroucí úpěnlivé prosby a vyjádření díků. Když se Ježíš modlil v noci před svou smrtí v zahradě Getsemane, opakovaně použil „totéž slovo“. (Mar. 14:32–39)

9, 10. Jak je myšleno to, že své modlitby nemáme opakovat?

⁹ Nesprávné by bylo, kdybychom se modlili jako „lidé z národů“. Ti totiž „znovu a znovu“ odříkávají zpaměti naučené fráze, které obsahují mnoho zbytečných slov. Ctitelům Baala bylo k ničemu, že jméno tohoto falešného boha vzývali „od rána až do poledne a říkali: ‚Baale, odpověz nám!‘“ (1. Král. 18:26) Miliony lidí dnes ve svých modlitbách používají mnoho slov, která opakují stále dokola, a přitom marně doufají, že „budou vyslyšeni“. Ježíš nám však pomáhá uvědomit si, že když lidé „používají mnoho slov“ v dlouhých a opakovaných modlitbách, je to pro Jehovu bezcenné. Ježíš dále řekl:

¹⁰ „Nepřipodobňujte se jim tedy, neboť Bůh, váš Otec, ví, co potřebujete, dříve než jej vůbec poprosíte.“ (Mat. 6:8) Mnozí náboženští vůdci používali v modlitbách příliš mnoho slov, a v tom se podobali lidem z národů. Upřímné modlitby zahrnující chválu, díky a prosby jsou důležitou součástí pravého uctívání. (Fil. 4:6) Bylo by ale nesprávné myslet si, že to, co potřebujeme, musíme stále opakovat, jako by to bylo nutné Bohu připomínat. Když se modlíme, měli bychom si uvědomovat, že se obracíme k Tomu, kdo ‚ví, co potřebujeme, dříve než jej vůbec poprosíme‘.

11. Na co bychom měli pamatovat, když máme výsadu veřejně se modlit?

¹¹ V souvislosti s tím, co Ježíš řekl o nepřijatelných modlitbách, je důležité pamatovat na to, že na Boha nezapůsobí okázalá nebo nadbytečná slova. Také bychom si měli být vědomi toho, že veřejná modlitba není příležitostí, jak udělat dojem na posluchače, ani by neměla být tak dlouhá, že přítomní si budou říkat, kdy už konečně zazní Amen. A využívat veřejnou modlitbu k oznámením nebo k udílení rad by rovněž nebylo  v souladu s tím, co Ježíš učil v Kázání na hoře.

Ježíš nás učí, jak se modlit

12. Proč je prosba „ať je posvěceno tvé jméno“ tak důležitá?

¹² V souvislosti s nádhernou výsadou modlitby Ježíš své učedníky nejen varoval před tím, co je nevhodné, ale také jim ukázal, jak se modlit správně. (Přečti Matouše 6:9–13.) Vzorová modlitba nebyla určena k tomu, aby se ji lidé naučili zpaměti a pak ji odříkávali pořád dokola. Spíše je určitým vzorem. Například v úvodních slovech Ježíš zmínil na prvním místě Boha, když řekl: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9) Oslovovat Jehovu „náš Otče“ je vhodné, protože je naším Stvořitelem, jenž přebývá „v nebesích“, nekonečně daleko od země. (5. Mojž. 32:6; 2. Par. 6:21; Sk. 17:24, 28) Množné číslo „náš“ by nám mělo připomínat, že k Bohu mají blízký vztah i naši spoluvěřící. Slova „ať je posvěceno tvé jméno“ jsou prosbou o to, aby Jehova podnikl kroky k očištění svého jména od veškeré pohany, která na ně byla od vzpoury v Edenu nakupena. Jehova tuto modlitbu vyslyší a posvětí se tím, že ze země odstraní ničemnost. (Ezek. 36:23)

13. (a) Jak bude vyslyšena prosba „ať přijde tvé království“? (b) Co zahrnuje Boží vůle vzhledem k zemi?

¹³ „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Mat. 6:10) V souvislosti s touto prosbou bychom měli pamatovat na to, že „království“ je nebeská mesiášská vláda v rukou Krista a vzkříšených ‚svatých‘. (Dan. 7:13, 14, 18; Iz. 9:6, 7) Když se modlíme, „ať přijde“, prosíme, aby Boží Království zasáhlo proti všem pozemským odpůrcům Božího panování. K tomu brzy dojde, čímž nastanou podmínky pro vytvoření celosvětového ráje, ve kterém bude spravedlnost, pokoj a blahobyt. (Žalm 72:1–15; Dan. 2:44; 2. Petra 3:13) Jehovova vůle se již děje v nebi. Když žádáme, aby se děla i zde na zemi, prosíme, aby Bůh vykonal svůj záměr vzhledem k naší planetě, což bude mimo jiné znamenat, že stejně jako ve starověku odstraní své odpůrce. (Přečti Žalm 83:1, 2, 13–18.)

14. Proč je vhodné prosit o „chléb na tento den“?

¹⁴ „Dej nám dnes náš chléb na tento den.“ (Mat. 6:11; Luk. 11:3) Touto prosbou Boha žádáme, aby nám dal jídlo, které potřebujeme „na tento den“. Projevujeme tím důvěru, že Jehova se dokáže každý den postarat o naše potřeby. Není to modlitba o nadbytek. Prosba o uspokojení každodenních potřeb nám připomíná Boží příkaz Izraelitům, aby si ‚den co den každý sebral své množství‘ manny. (2. Mojž. 16:4)

15. Co znamená prosba „odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili svým dlužníkům“?

 ¹⁵ Další prosba vzorové modlitby obrací naši pozornost k něčemu, co musíme dělat my. Ježíš řekl: „Odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili svým dlužníkům.“ (Mat. 6:12) Lukášovo evangelium ukazuje, že tyto „dluhy“ jsou „hříchy“. (Luk. 11:4) Odpuštění od Jehovy můžeme očekávat pouze v případě, že my sami „jsme odpustili“ těm, kdo zhřešili proti nám. (Přečti Matouše 6:14, 15.) Odpouštět bychom měli velkoryse. (Ef. 4:32; Kol. 3:13)

16. Jak máme rozumět prosbě týkající se pokušení a prosbě o osvobození od toho ničemného?

¹⁶ „Neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho ničemného.“ (Mat. 6:13) Jak máme rozumět těmto dvěma vzájemně souvisejícím prosbám? Jedna věc je jistá: Jehova nás nesvádí k tomu, abychom zhřešili. (Přečti Jakuba 1:13.) ‚Pokušitelem‘ je Satan — ‚ten ničemný‘. (Mat. 4:3) Nicméně Bible někdy o Bohu říká, že nějakou věc dělá, ačkoli ji pouze připouští. (Rut 1:20, 21; Kaz. 11:5) Slovy „neuveď nás do pokušení“ tedy Jehovu prosíme, aby nedopustil, že podlehneme, když se dostaneme do pokušení ho neposlechnout. Prosbou „osvoboď nás od toho ničemného“ Jehovu žádáme, aby Satanovi nedovolil nás přemoci. A můžeme mít důvěru, že ‚Bůh nedovolí, abychom byli pokoušeni nad to, co můžeme snést‘. (Přečti 1. Korinťanům 10:13.)

‚Neustále proste, hledejte, klepejte‘

17, 18. Co znamenají slova ‚neustále proste, hledejte a klepejte‘?

¹⁷ Apoštol Pavel vybízel spoluvěřící: „Vytrvávejte v modlitbě.“ (Řím. 12:12) Stejnou myšlenku působivě vyjádřil Ježíš, když řekl: „Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete; neustále klepejte, a bude vám otevřeno. Každý totiž, kdo prosí, dostává a každý, kdo hledá, nalézá a každému, kdo klepe, bude otevřeno.“ (Mat. 7:7, 8) Je vhodné ‚neustále prosit‘ o cokoli, co je v souladu s Boží vůlí. V duchu Ježíšových slov apoštol Jan napsal: „A to je důvěra, kterou k [Bohu] máme: že nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ (1. Jana 5:14)

¹⁸ Ježíšova rada ‚neustále proste a hledejte‘ znamená, že bychom se měli modlit upřímně a vytrvale. Také musíme ‚neustále klepat‘, abychom získali odměnu a požehnání, které Království přinese. Můžeme se ale spolehnout, že Bůh naše modlitby vyslyší? Jestliže jsme Jehovovi věrní, určitě ano! Kristus totiž řekl: „Každý . . ., kdo prosí, dostává a každý, kdo hledá, nalézá a každému, kdo klepe, bude otevřeno.“ Bůh je opravdu ‚Ten, který slyší modlitbu‘. Svědčí o tom mnoho zkušeností Jehovových služebníků. (Žalm 65:2)

19, 20. V čem je podle slov u Matouše 7:9–11 Jehova podobný milujícímu otci?

¹⁹ Ježíš přirovnal Boha k milujícímu otci, který svým dětem dává dobré věci. Představte si, že jste přítomni Kázání na hoře a slyšíte, jak Ježíš říká: „Kdo je . . . mezi vámi takový člověk, kterého jeho syn prosí o chléb — přece mu nepodá kámen? Nebo ho snad poprosí o rybu — přece mu nepodá hada? Jestliže tedy vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kdo jej prosí!“ (Mat. 7:9–11)

 ²⁰ Ačkoli kvůli zděděnému hříchu je ve srovnání s Bohem lidský otec ‚ničemný‘, má ke svému dítěti přirozenou náklonnost. Neoklame ho, ale ze všech sil se snaží dávat mu „dobré dary“. Takový postoj má milující nebeský Otec k nám, a proto nám dává „dobré dary“, k nimž patří svatý duch. (Luk. 11:13) Tento duch nás může posilovat, abychom Jehovovi, od něhož je „každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování“, sloužili přijatelným způsobem. (Jak. 1:17)

Mějme i nadále užitek z Ježíšových výroků

21, 22. Čím je Kázání na hoře výjimečné a jak tyto Ježíšovy výroky působí na vás?

²¹ Kázání na hoře je bezesporu nejvýznamnějším proslovem, jaký kdy byl na zemi pronesen. Je výjimečné tím, jak hluboký má duchovní obsah a jak je přitom jasné. Z této série článků je vidět, že když budeme rady z Kázání na hoře uplatňovat, přinese nám to velký užitek. Ježíšovy výroky mohou zlepšit náš život a dát nám naději na šťastnou budoucnost.

²² Z Kázání na hoře jsme v těchto článcích prozkoumali pouze několik duchovních drahokamů. Není divu, že ti, kdo tento proslov slyšeli, ‚žasli nad Ježíšovým způsobem vyučování‘. (Mat. 7:28) Nepochybně tak budeme reagovat i my, když se v mysli a v srdci budeme zabývat těmito a dalšími drahocennými výroky Velkého učitele, Ježíše Krista.

Jak byste odpověděli?

• Co Ježíš řekl o pokryteckých modlitbách?

• Proč bychom se neměli modlit stále dokola totéž?

• Jaké prosby obsahuje Ježíšova vzorová modlitba?

• Co znamená, že máme ‚neustále prosit, hledat a klepat‘?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 15]

Ježíš odsoudil pokrytce, kteří se modlili jen proto, aby je lidé viděli a slyšeli

[Obrázek na straně 17]

Víte, proč je správné modlit se o „chléb na tento den“?