Přejít k článku

Přejít na obsah

Ittai — Napodobujme jeho věrnou oddanost

Ittai — Napodobujme jeho věrnou oddanost

Ittai — Napodobujme jeho věrnou oddanost

„VELKÁ a podivuhodná jsou tvá díla, Jehovo Bože, Všemohoucí. Spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrně oddaný?“ Tato píseň, kterou v nebi zpívají ti, kdo „vycházejí jako vítězové nad divokým zvířetem a nad jeho obrazem“, poukazuje na Boží věrnou oddanost. (Zjev. 15:2–4) Jehova chce, aby ho jeho ctitelé v této krásné vlastnosti napodobovali. (Ef. 4:24)

Satan Ďábel naproti tomu dělá všechno, co může, aby Jehovovi pozemští ctitelé přestali Boha milovat. Přesto mnozí z nich zůstali Bohu věrně oddaní i za velmi těžkých podmínek. Můžeme být opravdu vděčni za to, že Jehova si takové oddanosti velice cení. Ujišťují nás o tom slova: „Jehova . . . miluje právo a neopustí své věrně oddané.“ (Žalm 37:28) Jehova nám pomáhá, abychom si věrnou oddanost zachovali, a to tím, že do svého Slova nechal začlenit zprávy o jednání mnoha věrně oddaných služebníků. Jednou z nich je záznam o Gaťanovi jménem Ittai.

‚Cizinec a vyhnanec‘

Ittai pravděpodobně pocházel ze známého filištínského města Gat, stejně jako obr Goliat a další obávaní nepřátelé Izraele. Tento zkušený bojovník se v Bibli objevuje na scéně v době Absalomovy vzpoury proti králi Davidovi. Ittai spolu se 600 Filištíny, kteří ho následovali, tehdy žil ve vyhnanství blízko Jeruzaléma.

Situace, ve které byl Ittai se svými muži, možná Davidovi připomněla dobu, kdy on sám byl vyhnanec a na útěku. Spolu se 600 izraelskými bojovníky se uchýlil na filištínské území pod vládou gatského krále Akiše. (1. Sam. 27:2, 3) Jak se nyní, při Absalomově vzpouře, Ittai a jeho bojovníci zachovají? Postaví se na Absalomovu stranu, zůstanou neutrální nebo se připojí k Davidovi a jeho mužům?

Představte si, jak se David, který prchá z Jeruzaléma, zastavuje na místě zvaném Bet-merchak, což znamená „vzdálený dům“. Možná se jedná o poslední dům v Jeruzalémě cestou k Olivové hoře, ještě než se přejde údolí Kidron. (2. Sam. 15:17, ppč.) David zde provádí přehlídku svých vojenských sil. Jsou s ním nejen věrní Izraelité, ale také všichni Keretejci a Peletité. A navíc, také všichni Gaťané — Ittai a jeho 600 bojovníků. (2. Sam. 15:18)

S upřímným pochopením David říká Ittaiovi: „Proč bys měl s námi chodit i ty? Jdi zpět a bydli s králem [zjevně tím myslel Absaloma]; vždyť jsi cizinec a k tomu jsi vyhnanec ze svého místa. Včera jsi přišel a dnes tě budu nutit, abys s námi putoval, abys šel, když jdu, kamkoli jdu? Jdi zpět a vezmi své bratry s sebou zpátky, a kéž ti Jehova projeví milující laskavost a důvěryhodnost!“ (2. Sam. 15:19, 20)

V Ittaiově odpovědi je patrná neochvějná věrnost, když říká: „Jakože Jehova žije a jakože žije můj pán, král, na místě, kde bude můj pán, král, ať k smrti, nebo k životu, tam bude tvůj sluha!“ (2. Sam. 15:21) To Davidovi možná připomíná, že jeho prababička Rut pronesla podobná slova. (Rut 1:16, 17) Na Davida Ittaiovo prohlášení velmi zapůsobí, a proto ho vybízí: „Jdi a přejdi“ údolí Kidron. Bible říká, že „Gaťan Ittai tedy přešel a také všichni jeho muži a všichni maličcí, kteří byli s ním“. (2. Sam. 15:22)

„Pro naše poučení“

„Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení,“ stojí v Římanům 15:4. Je tedy namístě položit si otázku: Co se můžeme z Ittaiova příkladu naučit? Uvažujme, co ho asi vedlo k tomu, aby byl Davidovi věrný. Přestože byl cizinec a vyhnanec z Filisteje, uznával, že Jehova je živý Bůh a že David je jeho pomazaný. Ittai se dokázal povznést nad nepřátelství, které bylo mezi Izraelity a Filištíny. Nedíval se na Davida jen jako na někoho, kdo zabil předního filištínského bojovníka Goliata a mnoho dalších jeho krajanů. (1. Sam. 18:6, 7) Pokládal Davida za člověka, který miluje Jehovu, a nepochybně si byl vědom jeho vynikajících vlastností. Také David si Ittaie velmi vážil. Vždyť v rozhodující bitvě s Absalomem vyslal „jednu třetinu [vojska] pod rukou Gaťana Ittaie“. (2. Sam. 18:2)

I my bychom se měli snažit povznést nad kulturní, rasové nebo etnické rozdíly, tedy nad jakékoli vleklé předsudky a zášť, a všímat si dobrých vlastností druhých lidí. Pouto, které vzniklo mezi Davidem a Ittaiem, ukazuje, že takové bariéry je možné překonat, jestliže poznáme Jehovu a zamilujeme si ho.

Když uvažujeme o Ittaiově příkladu, můžeme si položit otázky: Projevuji stejnou oddanost většímu Davidovi, Kristu Ježíši? Dávám najevo věrnou oddanost tím, že se horlivě podílím na díle kázání o Království a činění učedníků? (Mat. 24:14; 28:19, 20) Co vše jsem ochoten snést, abych prokázal věrnou oddanost?

Z rozjímání o Ittaiově příkladu věrné oddanosti, mohou mít užitek i hlavy rodin. To, že Ittai byl vůči Davidovi loajální a rozhodl se jít s Božím pomazaným králem, mělo velký vliv také na Ittaiovy muže. Podobně i rozhodnutí hlavy rodiny, která se týkají podpory pravého uctívání, mají vliv na celou rodinu a mohou někdy přinést i přechodné těžkosti. Jehova nás však ujišťuje, že ‚s někým věrně oddaným bude jednat ve věrné oddanosti‘. (Žalm 18:25)

Po Davidově bitvě s Absalomem už v Božím Slově není o Ittaiovi žádná další zmínka. Krátká biblická zpráva nám nicméně sděluje mnohé o tom, jak se v obtížné době Davidova života projevila Ittaiova osobnost. To, že se o něm mluví v inspirovaných spisech, je dokladem, že Jehova si takové věrné oddanosti všímá a že ji odměňuje. (Hebr. 6:10)