Nenechte se rozptylovat v tomto ‚dnu dobré zprávy‘

ČTYŘI malomocní uvažují o tom, jaké mají možnosti. U městské brány jim nikdo nic nedá. Samaří obléhají Syřané, a proto je tam hlad. Jít do města nemá smysl. Ceny za potraviny jsou neúnosně vysoké. Ve městě už dokonce došlo k případu kanibalismu. (2. Král. 6:24–29)

„Co kdybychom šli do syrského tábora? Nemáme co ztratit,“ řekli si malomocní. Pod rouškou tmy se tam vydávají. Když přijdou k táboru, udiví je naprosté ticho. Žádné hlídky. Stojí tam uvázaní koně a osli, ale vojáci nikde. Malomocní nahlédnou do jednoho stanu. Nikdo v něm není, zato je tam množství jídla a pití. Malomocní začnou hodovat. Postřehnou, že ve stanu je také zlato, stříbro, oděvy a další cenné věci. Berou si, co unesou, odnášejí věci do úkrytu a vracejí se pro další. Tábor je opuštěn. Jehova zázračně způsobil, aby Syřané slyšeli zvuk blížícího se vojska. Předpokládali, že jsou napadeni, a utekli. Všechno tam nechali.

Malomocní si poschovávali cenné věci, které našli. Když si ale uvědomili, že město Samaří hladoví, ozvalo se v nich svědomí. Začali říkat jeden druhému: „To, co děláme, není správné. Tento den je dnem dobré zprávy!“ Vrátili se do Samaří, aby oznámili dobrou zprávu o tom, co našli. (2. Král. 7:1–11)

I my žijeme v době, kterou lze nazvat „dnem dobré zprávy“. Ježíš Kristus poukázal na jeden výrazný rys ‚znamení závěru systému věcí‘, když řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:3, 14) Jak by nás to mělo ovlivnit?

Mohou nás zatěžovat osobní zájmy nebo starosti

Malomocní byli ze svého objevu tak nadšení, že na chvíli zapomněli na obyvatele města a zaměřili se na to, co mohou získat oni sami. Mohlo by se něco podobného stát i nám? Součástí složeného znamení, které označuje závěr systému věcí, je „nedostatek potravy“. (Luk. 21:7, 11) Ježíš své učedníky také varoval: „Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi.“ (Luk. 21:34) Jako křesťané bychom si měli dávat pozor, abychom kvůli každodenním záležitostem neztratili ze zřetele skutečnost, že žijeme ve ‚dnu dobré zprávy‘.

Křesťanka, která se jmenuje Blessing, nepřipustila, aby ji osobní zájmy zatěžovaly. Sloužila jako průkopnice a dokončila školu. Pak se vdala za betelitu a stala se členkou rodiny betel v Beninu. Říká: „Jsem domovní pracovnice a se svým přidělením jsem opravdu spokojená.“ Když Blessing přemýšlí  o dvanácti letech své celodobé služby, je ráda, že se zaměřovala na to, že žijeme ve ‚dnu dobré zprávy‘.

Vyhýbej se činnostem, které tě okrádají o čas

Když Ježíš vyslal 70 učedníků, řekl: „Žeň je opravdu velká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Luk. 10:2) Otálení v době žně může mít za následek, že plodiny přijdou nazmar. Stejně tak zanedbávání kazatelské služby může způsobit ztráty na životech. Ježíš proto dodal: „S nikým se po cestě neobjímejte na pozdrav.“ (Luk. 10:4) V původním jazyce může slovo „pozdrav“ znamenat více než jen „nazdar“ nebo „dobrý den“. S pozdravem bylo spojeno také objímání a dlouhé rozhovory, které doprovázejí setkání přátel. Ježíš proto dal svým následovníkům pokyn, aby se nenechali zbytečně rozptylovat a maximálně svůj čas využili. Poselství, které kázali, bylo naléhavé.

Přemýšlej o tom, kolik času rozptylující vlivy zaberou. Na mnoha místech již léta platí, že lidi nejvíce okrádá o čas televize. A co mobilní telefony a počítače? Při průzkumu mezi tisícem dospělých v Británii se zjistilo, že „průměrný Brit denně stráví 88 minut na pevné lince, dalších 62 minut na mobilním telefonu, 53 minut posíláním e-mailů a 22 minut psaním textových zpráv“. Každý měsíc to činí dvojnásobek času, který věnuje službě pomocný průkopník. Jak jsi na tom v tomto ohledu ty?

Ernst a Hildegard Seligerovi si dávali pozor na to, jak využívají svůj čas. Dohromady strávili více než 40 let v nacistických koncentračních táborech a ve vězení za komunistického režimu. Poté, co byli propuštěni, sloužili jako průkopníci až do konce své pozemské dráhy.

Mnozí si chtěli se Seligerovými dopisovat. Tito manželé mohli trávit většinu času čtením a psaním dopisů. Nedělali to však, protože duchovní věci pro ně byly na prvním místě.

Všechny nás pochopitelně těší věnovat čas komunikaci s těmi, které máme rádi. Na tom není nic špatného. Dobře zvolené oživení každodenní rutiny je prospěšné. Nicméně v tomto dnu kázání dobré zprávy je moudré držet časově náročné činnosti na uzdě.

Důkladně kaž dobrou zprávu

Žít ve ‚dnu dobré zprávy‘ je velkým požehnáním. Nenechme se rozptýlit, jako se to zpočátku stalo těm čtyřem malomocným. Pamatujme na to, k jakému závěru dospěli: „To, co děláme, není správné.“ Podobně není správné, aby nám osobní zájmy a časově náročné činnosti bránily plně se nasadit ve službě.

Máme v tomto ohledu vynikající příklad. O prvních dvaceti letech své služby apoštol Pavel napsal: „Důkladně [jsem] kázal dobrou zprávu o Kristu.“ (Řím. 15:19) Pavel nepřipustil, aby cokoli utlumilo jeho horlivost. Buďme stejně horliví jako on a v tomto ‚dnu dobré zprávy‘ neúnavně kažme poselství o Království.

[Obrázek na straně 28]

Blessing nepřipustila, aby jí osobní zájmy bránily v celodobé službě

[Obrázek na straně 29]

Seligerovi si dávali pozor na to, jak využívají svůj čas