Věčný život na zemi — Křesťanská naděje?
Věčný život na zemi — Křesťanská naděje?
„[Bůh] jim [setře] každou slzu z očí a smrt již nebude.“ (ZJEV. 21:4)
1, 2. Jak víme, že v prvním století měli mnozí Židé naději na věčný život na zemi?
JEDEN bohatý mladý muž, který měl význačné postavení, přiběhl k Ježíšovi, padl před ním na kolena a zeptal se ho: „Dobrý Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ (Mar. 10:17) Ten mladý muž chtěl vědět, jak zdědit věčný život — ale věčný život kde? Jak bylo ukázáno v předcházejícím článku, už o mnoho staletí dříve dal Bůh Židům naději na vzkříšení a na věčný život na zemi. Tato naděje byla mezi Židy v prvním století stále živá.
2 Marta, která patřila k Ježíšovým přátelům, nepochybně měla na mysli vzkříšení k životu na zemi, když o svém zemřelém bratrovi řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu.“ (Jan 11:24) Je pravda, že tehdejší saduceové myšlenku vzkříšení popírali. (Mar. 12:18) George Foot Moore však ve své knize Judaism in the First Centuries of the Christian Era (Judaismus v prvních stoletích křesťanství) uvádí: „Spisy . . . ze druhého a třetího století před naším letopočtem potvrzují názor, že až dojde k očekávanému obratu ve světových dějinách, budou mrtví z předcházejících generací opět přivedeni k životu na zemi.“ Ten bohatý muž, který přišel k Ježíšovi, chtěl získat věčný život na zemi.
3. Kterými otázkami se bude zabývat tento článek?
3 To, že naděje na věčný život na zemi je křesťanským učením, dnes mnohá náboženství a mnozí znalci Bible popírají. Většina lidí doufá, že po smrti budou žít dál v duchovní sféře. Když se tedy čtenáři Křesťanských řeckých písem setkají s výrazem „věčný život“, mnozí z nich se domnívají, že to vždy znamená život v nebi. Je to ale skutečně tak? Když Ježíš mluvil o věčném životě, co měl na mysli? Čemu věřili jeho učedníci? Učí o naději na věčný život na zemi Křesťanská řecká písma?
Věčný život „při znovustvoření“
4. Co se má stát „při znovustvoření“?
4 Bible učí, že budou vzkříšeni pomazaní křesťané, aby z nebe vládli nad zemí. (Luk. 12:32; Zjev. 5:9, 10; 14:1–3) Když však Ježíš mluvil o věčném životě, neměl vždy na mysli jen tuto skupinu. Povšimněme si toho, co řekl svým učedníkům, když onen mladý muž zarmouceně odmítl vybídku, aby opustil všechen svůj majetek a stal se Kristovým následovníkem. (Přečti Matouše 19:28, 29.) Ježíš svým apoštolům řekl, že budou patřit k těm, kdo budou vládnout jako králové a soudit „dvanáct izraelských kmenů“, tedy celé lidstvo kromě těch, kdo budou vládnout v nebi. (1. Kor. 6:2) Když řekl, že „zdědí věčný život“, mluvil o odměně pro ‚každého‘, kdo ho následuje. To všechno se má stát „při znovustvoření“.
5. Jak byste vysvětlili, co je „znovustvoření“?
5 Co měl Ježíš na mysli výrazem „znovustvoření“? Tento výraz se v Novém Zákoně podle F. Žilky překládá slovy „nový svět“, v Českém ekumenickém překladu jako „obnovení všeho“ a v překladu Bible21 jako „znovuzrození světa“. Vzhledem k tomu, že Ježíš tento výraz použil bez jakéhokoli vysvětlení, zřejmě mluvil o tom, čemu Židé věřili po celá staletí — že má nastat znovustvoření podmínek na zemi, aby všechno bylo takové jako v zahradě Eden před tím, než Adam a Eva zhřešili. Znovustvořením bude splněn Boží slib: „Tvořím nová nebesa a novou zemi.“ (Iz. 65:17)
6. Co o naději na věčný život poznáváme z podobenství o ovcích a kozlech?
6 O věčném životě se Ježíš zmínil znovu, když mluvil o závěru systému věcí. (Mat. 24:1–3) Řekl: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn. A budou před něj shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých, právě jako pastýř odděluje ovce od kozlů.“ Ti, kdo obdrží nepříznivý rozsudek, „odejdou do věčného odříznutí, ale spravedliví do věčného života“. Tito spravedliví jsou lidé, kteří věrně a oddaně podporují Kristovy duchem pomazané bratry. (Mat. 25:31–34, 40, 41, 45, 46) Jelikož pomazaní jsou vybráni k tomu, aby vládli v nebeském Království, těmi spravedlivými musí být pozemští poddaní tohoto Království. V Bibli bylo předpověděno: „[Jehovův Král] bude mít poddané od moře k moři a od Řeky do konců země.“ (Žalm 72:8) Tito poddaní budou žít věčně na zemi.
Co ukazuje Janovo evangelium?
7, 8. O jakých dvou druzích naděje mluvil Ježíš s Nikodémem?
7 Jak ukazují evangelia Matouš, Marek a Lukáš, ve výše zmíněných situacích Ježíš použil výraz „věčný život“. V Janově evangeliu jsou Ježíšova slova o věčném životě uvedena 17krát. Na některé z těchto případů se podívejme blíže, abychom zjistili, co Ježíš řekl o naději na věčný život na zemi.
8 Podle Janova evangelia Ježíš o věčném životě poprvé mluvil s farizeem, který se jmenoval Nikodém. Ježíš mu řekl: „Pokud se někdo nenarodí z vody a ducha, nemůže vstoupit do Božího království.“ K tomu, aby někdo vstoupil do nebeského Království, se musí ‚narodit znovu‘. (Jan 3:3–5) Touto myšlenkou však Ježíš neskončil. Pak mluvil o naději, která je předložena celému světu. (Přečti Jana 3:16.) Ježíš tedy mluvil o naději na věčný život jak pro své pomazané následovníky v nebi, tak pro jiné lidi na zemi.
9. O jaké naději mluvil Ježíš se Samaritánkou?
9 Po rozhovoru s Nikodémem cestoval Ježíš z Jeruzaléma na sever do Galileje. Cestou se poblíž samařského města Sychar setkal u Jákobova pramene s jednou ženou. Řekl jí: „Kdokoli pije z té vody, kterou mu dám, vůbec nikdy nedostane žízeň, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem prýštící vody, jež předává věčný život.“ (Jan 4:5, 6, 14) Tato voda představuje různá Boží opatření určená k tomu, aby věčný život opět obdrželo celé lidstvo, včetně těch, kdo budou žít na zemi. V knize Zjevení je vylíčeno, jak sám Bůh říká: „Každému, kdo žízní, dám zdarma z pramene vodu života.“ (Zjev. 21:5, 6; 22:17) Ježíš tedy se Samaritánkou mluvil o věčném životě, a to nejen pro pomazané dědice Království, ale také pro věřící lidi, kteří mají pozemskou naději.
10. Co o věčném životě řekl Ježíš náboženským odpůrcům poté, co uzdravil muže u rybníka Betzata?
10 V následujícím roce byl Ježíš opět v Jeruzalémě. Tam u rybníka Betzata uzdravil nemocného muže. Židům, kteří tento jeho skutek kritizovali, vysvětlil, že „Syn nemůže dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy, ale jenom to, co vidí dělat Otce“. Řekl jim, že Otec „svěřil všechno souzení Synovi“. Potom Ježíš prohlásil: „Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mě poslal, má věčný život.“ Také řekl: „Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší . . . hlas [Syna člověka] a vyjdou, ti, kdo činili dobré věci, ke vzkříšení života, ti, kdo prováděli podlé věci, ke vzkříšení soudu.“ (Jan 5:1–9, 19, 22, 24–29) Židům, kteří ho pronásledovali, řekl, že on je tím, koho Bůh ustanovil, aby splnil naději Židů na věčný život na zemi, a že to udělá vzkříšením.
11. Jak víme, že v Ježíšových slovech zaznamenaných u Jana 6:48–51 je zahrnuta naděje na věčný život na zemi?
11 V Galileji šly za Ježíšem tisíce lidí, kteří chtěli, aby jim zázračně opatřil chléb. Ježíš s nimi mluvil o jiném druhu chleba, o ‚chlebu života‘. (Přečti Jana 6:40, 48–51.) „Chléb, který dám, je mé tělo,“ řekl. Ježíš dal svůj život nejen za ty, kdo s ním budou vládnout v nebeském Království, ale také „ve prospěch života světa“, tedy světa lidí, kteří mohou být vykoupeni. „Jestliže někdo jí z tohoto chleba“, tedy projevuje víru ve výkupní moc Ježíšovy oběti, bude mít naději na věčný život. Zmínka o možnosti „žít navždy“ zahrnovala naději, kterou Židé měli odedávna — naději na věčný život na zemi během Mesiášovy vlády.
12. O jaké naději mluvil Ježíš, když svým odpůrcům řekl, že ‚dá věčný život svým ovcím‘?
12 Později, při Svátku zasvěcení v Jeruzalémě, řekl Ježíš svým odpůrcům: „Nevěříte, protože nejste žádná z mých ovcí. Mé ovce naslouchají mému hlasu a já je znám a ony mě následují. A dávám jim věčný život.“ (Jan 10:26–28) Mluvil Ježíš jen o životě v nebi, nebo měl na mysli také věčný život v pozemském ráji? Své následovníky předtím utěšil slovy: „Neměj strach, malé stádo, protože váš Otec schválil, že vám dá království.“ (Luk. 12:32) V době téhož Svátku zasvěcení však Ježíš řekl: „Mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést.“ (Jan 10:16) Když tedy Ježíš mluvil k oněm odpůrcům, jeho slova zahrnovala jak nebeskou naději pro „malé stádo“, tak naději na věčný život na zemi pro miliony ‚jiných ovcí‘.
Naděje, která nepotřebovala vysvětlení
13. Co Ježíš myslel slovy „budeš se mnou v ráji“?
13 V době, kdy Ježíš prožíval utrpení na mučednickém kůlu, nevyvratitelným způsobem potvrdil, jakou má lidstvo naději. Zločinec, který byl přibit na kůl vedle něho, mu řekl: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až se dostaneš do svého království.“ Ježíš mu slíbil: „Vpravdě ti říkám dnes: Budeš se mnou v ráji.“ (Luk. 23:42, 43) Protože ten muž byl zřejmě Žid, Ježíšova slova o ráji nepotřeboval nijak vysvětlit. Věděl, že přijde doba, kdy se splní naděje na věčný život na zemi.
14. (a) Z čeho je patrné, že myšlenka o nebeské naději byla pro apoštoly těžko pochopitelná? (b) Kdy Ježíšovi následovníci jasně pochopili, co je nebeská naděje?
14 Co však vysvětlení vyžadovalo, byla Ježíšova zmínka o nebeské naději. Když mluvil se svými učedníky o tom, že odejde do nebe, aby jim připravil místo, nechápali, co má na mysli. (Přečti Jana 14:2–5.) „Mám vám říci ještě mnohé,“ řekl jim krátce potom, „ale nyní to nejste schopni snést. Ale až ten přijde, ten duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.“ (Jan 16:12, 13) Teprve po Letnicích roku 33 n. l., kdy byli Ježíšovi následovníci pomazáni Božím duchem za budoucí krále, porozuměli tomu, že jejich trůny budou v nebi. (1. Kor. 15:49; Kol. 1:5; 1. Petra 1:3, 4) Naděje na nebeské dědictví byla odhalena a stala se ústřední myšlenkou inspirovaných dopisů v Křesťanských řeckých písmech. Potvrzují však tyto dopisy to, že lidé mají naději na věčný život na zemi?
Co říkají inspirované dopisy?
15, 16. Jak je v inspirovaném dopise Hebrejcům a v Petrových slovech poukázáno na naději na věčný život na zemi?
15 V dopise Hebrejcům apoštol Pavel své spoluvěřící oslovil „svatí bratři, podílníci na nebeském povolání“. Také však napsal, že Bůh podřídil Ježíšovi „budoucí obydlenou zemi“. (Hebr. 2:3, 5; 3:1) V Křesťanských řeckých písmech se původní slovo přeložené jako „obydlená země“ vždy vztahuje na zemi obývanou lidmi. ‚Budoucí obydlenou zemí‘ tedy je budoucí systém věcí na zemi pod vládou Ježíše Krista. V té době Ježíš splní Boží slib: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29)
16 O budoucnosti lidstva psal pod inspirací také apoštol Petr. Uvedl: „Nynější nebesa a země [jsou] schraňovány k ohni a jsou zachovány ke dni soudu a zničení bezbožných lidí.“ (2. Petra 3:7) Čím budou nahrazena „nebesa“ neboli současné vlády a čím dnešní ničemná lidská společnost? (Přečti 2. Petra 3:13.) Budou nahrazeny ‚novými nebesy‘ neboli Božím mesiášským Královstvím a ‚novou zemí‘ neboli spravedlivou lidskou společností pravých Božích ctitelů.
17. Jak je naděje lidstva popsána ve Zjevení 21:1–4?
17 Poslední kniha Bible hluboce působí na naše srdce, když popisuje vidění toho, jak je lidstvo pozvednuto k dokonalosti. (Přečti Zjevení 21:1–4.) Tuto naději měli věřící lidé už od doby, kdy byla v zahradě Eden lidská dokonalost ztracena. Bezúhonní lidé budou žít v pozemském ráji věčně a nebudou stárnout. Tato naděje je pevně zakotvena jak v Hebrejských písmech, tak v Křesťanských řeckých písmech a posiluje věrné Jehovovy služebníky až dodnes. (Zjev. 22:1, 2)
Jak byste to vysvětlili?
• Co měl Ježíš na mysli, když mluvil o „znovustvoření“?
• O čem Ježíš mluvil s Nikodémem?
• Jaký slib dal Ježíš zločinci, který byl přibit na mučednický kůl vedle něj?
• Jak je v dopise Hebrejcům a v Petrových slovech potvrzena naděje na věčný život na zemi?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 8]
Mírní lidé obdrží věčný život na zemi
[Obrázky na straně 10]
Ježíš mluvil o věčném životě