Věčný život na zemi — Naděje od Boha

„Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti . . . na základě naděje.“ (ŘÍM. 8:20)

1, 2. (a) Proč je pro nás naděje na věčný život na zemi důležitá? (b) Proč se na věčný život na zemi mnozí lidé dívají skepticky?

MOŽNÁ si vzpomeneš, jakou radost jsi měl, když ses dozvěděl, že brzy přijde doba, kdy lidé přestanou stárnout a umírat a budou žít na zemi věčně. (Jan 17:3; Zjev. 21:3, 4) Pravděpodobně jsi o této biblické naději nadšeně mluvil s druhými. Vždyť naděje na věčný život neodmyslitelně patří k dobré zprávě, kterou kážeme. A utváří samotný náš postoj k životu.

² Obecně lze říci, že náboženství křesťanstva naději na věčný život na zemi ignorují. Ačkoli Bible učí, že duše umírá, většina církví vyučuje nebiblickou nauku, že člověk má nesmrtelnou duši, která po smrti žije dál v duchovní sféře. (Ezek. 18:20) Na myšlenku, že by lidé mohli věčně žít na zemi, se proto mnozí dívají skepticky. Položme si tedy otázku: Je tato naděje opravdu založena na Bibli? A pokud ano, kdy ji Bůh poprvé zjevil lidem?

„Podrobeno nicotnosti . . . na základě naděje“

3. Jak byl od začátku lidských dějin patrný Boží záměr s lidmi?

³ Jehovův záměr s lidmi byl patrný už od samého začátku lidských dějin. Bůh jasně ukázal, že pokud bude Adam poslušný, bude žít věčně. (1. Mojž. 2:9, 17; 3:22) Adamovi první potomci se bezpochyby dozvěděli, že člověk přišel o dokonalost, což dokazovaly zjevné skutečnosti — přístup do zahrady Eden byl uzavřen a lidé stárli a umírali. (1. Mojž. 3:23, 24) Během doby se lidský život zkracoval. Adam žil 930 let. Sem, který přežil potopu, žil jen 600 let a jeho syn Arpakšad 438 let. Abrahamův otec Terach žil 205 let. Abraham se dožil 175 let, jeho syn Izák 180 let a Jákob 147 let. (1. Mojž. 5:5; 11:10–13, 32; 25:7; 35:28; 47:28) Mnozí lidé si jistě uvědomovali, co takové zkracování života znamená, totiž že vyhlídka na věčný život byla ztracena. Mohli doufat, že bude někdy obnovena?

4. Na základě čeho mohli lidé starých dob věřit, že Bůh znovu dá lidstvu požehnání, která Adam ztratil?

⁴ Boží Slovo říká, že „tvorstvo [lidstvo] bylo podrobeno nicotnosti . . . na základě naděje“. (Řím. 8:20) Jaká to byla naděje? Už první biblické proroctví poukázalo na „semeno“, které ‚zhmoždí hadovi hlavu‘. (Přečti 1. Mojžíšovu 3:1–5, 15.) Slib o tomto Semeni dával věrným lidem podklad pro naději, že Bůh se svého záměru s lidstvem nevzdal. Na základě tohoto slibu mohli lidé jako Abel a Noe věřit, že Bůh lidstvu znovu dá požehnání, která Adam ztratil. Pravděpodobně si uvědomovali, že ‚zhmoždění paty semene‘ bude spojeno s vylitím krve. (1. Mojž. 4:4; 8:20; Hebr. 11:4)

5. Z čeho je vidět, že Abraham věřil ve vzkříšení?

⁵ Uvažujme o Abrahamovi. Když byl  zkoušen, „vlastně obětoval Izáka, . . . svého jediného zplozeného syna“. (Hebr. 11:17) Proč byl ochoten to udělat? (Přečti Hebrejcům 11:19.) Abraham věřil ve vzkříšení. Pro tuto víru měl důvod. Vždyť Jehova obnovil jeho rozmnožovací schopnosti a jemu i jeho manželce Sáře umožnil, aby ve vysokém věku měli syna. (1. Mojž. 18:10–14; 21:1–3; Řím. 4:19–21) Jehova navíc Abrahamovi slíbil: „Je to Izák, jehož prostřednictvím bude to, co bude nazváno tvým semenem.“ (1. Mojž. 21:12) Abraham měl tedy přesvědčivé důvody očekávat, že Bůh Izáka vzkřísí.

6, 7. (a) Jakou smlouvu Jehova uzavřel s Abrahamem? (b) Jakou naději poskytl lidstvu slib, který dal Jehova Abrahamovi?

⁶ Abraham projevoval mimořádnou víru, a proto s ním Jehova uzavřel smlouvu, jež se týkala Abrahamova potomstva neboli „semene“. (Přečti 1. Mojžíšovu 22:18.) Nakonec bylo odhaleno, že hlavní částí tohoto semene je Ježíš Kristus. (Gal. 3:16) Jehova Abrahamovi řekl, že jeho „semeno“ bude početné „jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu“, to znamená množství, které bylo pro Abrahama neznámé. (1. Mojž. 22:17) Časem však byl tento počet zjeven. Toto ‚semeno‘ se skládá z Ježíše Krista a 144 000 těch, kdo s ním budou vládnout v jeho Království. (Gal. 3:29; Zjev. 7:4; 14:1) Prostřednictvím mesiášského Království „si budou . . . žehnat všechny národy země“.

⁷ Abraham rozhodně nemohl rozumět plnému významu smlouvy, kterou s ním Jehova uzavřel. Nicméně „očekával . . . město, které má skutečné základy,“ říká Bible. (Hebr. 11:10) Tímto městem je Boží Království. K tomu, aby Abraham mohl obdržet požehnání, která toto Království přinese, bude nutné, aby opět žil. Věčný život na zemi bude moci získat vzkříšením. Možnost žít věčně budou mít ti, kdo budou vzkříšeni, a ti, kdo přežijí Armagedon. (Zjev. 7:9, 14; 20:12–14)

„Duch mi . . . způsobil tlak“

8, 9. Proč kniha Job není pouhým vyprávěním o zkouškách jednoho muže?

⁸ V období po smrti Abrahamova pravnuka Josefa a před tím, než se na scéně objevil Mojžíš, žil Job. Biblická kniha Job, jejímž pisatelem byl pravděpodobně Mojžíš, vysvětluje, proč Jehova dovolil, aby Job trpěl, a také ukazuje, jak to s Jobem nakonec dopadlo. Tato kniha však není jen vyprávěním o zkouškách jednoho muže. Pojednává o otázkách, které se týkají každého z Božích inteligentních tvorů. Poznáváme z ní, že Jehova svou svrchovanost uplatňuje spravedlivě. Kniha Job dále ukazuje, že sporná otázka, která vznikla v Edenu, se týká ryzosti všech Božích pozemských služebníků a také jejich vyhlídky na život. Job sice této sporné otázce nerozuměl, ale nenechal se svými třemi druhy přesvědčit, že o svou ryzost přišel. (Job 27:5) To by mělo posílit naši víru a pomoci nám, abychom si uvědomovali, že i my můžeme zachovat ryzost a podporovat Jehovovu svrchovanost.

⁹ Poté, co tři Jobovi údajní těšitelé přestali mluvit, „Elihu, syn Buziovce Barakela, přistoupil k tomu, aby odpověděl“. Co ho přimělo, aby promluvil? „Naplnil [jsem se] slovy,“ řekl. „Duch mi v břiše způsobil tlak.“ (Job 32:5, 6, 18) To, co pod inspirací Elihu pronesl, se splnilo, když Jobovy zkoušky skončily. Jeho slova mají význam i pro jiné lidi. Poskytují naději všem, kdo zůstávají Bohu věrní.

10. Z čeho je patrné, že poselství, které Jehova dal nějakému jednotlivci, může mít širší uplatnění na lidstvo všeobecně?

 ¹⁰ Jehova někdy sděluje jednotlivci určité poselství, které má širší uplatnění i na lidstvo všeobecně. Příkladem toho je Danielovo proroctví, jež souviselo se snem babylónského krále Nebukadnecara. Tomu se zdálo, že byl podetnut obrovský strom. (Dan. 4:10–27) Tento sen se sice splnil ve spojitosti s králem Nebukadnecarem, ale poukazoval na něco daleko významnějšího. Bylo v něm naznačeno, že Boží svrchovaná vláda nad zemí, jež se projevovala prostřednictvím království v Davidově rodové linii, se znovu projeví po 2 520 letech, počítáno od roku 607 př. n. l. * Boží svrchovanost vůči naší planetě začala být uplatňována znovu, když byl v roce 1914 Ježíš Kristus dosazen do postavení nebeského Krále. Představme si, jak úžasné to bude, až Boží Království zanedlouho splní naděje poslušného lidstva.

„Propusť ho, aby nesestoupil do jámy!“

11. Co je o Bohu patrné z Elihuových slov?

¹¹ Elihu ve své odpovědi Jobovi řekl, že „existuje posel, mluvčí, jeden z tisíce, aby člověku pověděl o jeho přímosti“. Co když tento posel „přednese Bohu snažnou prosbu, aby v něm měl zalíbení“? Elihu řekl: „Pak ho [Bůh] poctí a řekne: ‚Propusť ho, aby nesestoupil do jámy! Našel jsem výkupné! Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí; ať se vrátí do dnů své mladistvé síly.‘“ (Job 33:23–26) Z těchto slov je patrné, že ve prospěch kajícných lidí je Bůh ochoten přijmout „výkupné“ neboli „přikrytí“. (Job 33:24, ppč.)

12. Jakou naději poskytují lidstvu Elihuova slova?

¹² Elihu pravděpodobně plně nechápal význam výkupného, podobně jako proroci zcela nerozuměli všemu, co zapsali. (Dan. 12:8; 1. Petra 1:10–12) Přesto se v Elihuových slovech zračila naděje, že Bůh jednou přijme výkupné a osvobodí člověka od stárnutí a smrti. V těchto slovech byla  vyjádřena nádherná naděje na věčný život. Kniha Job také ukazuje, že nastane vzkříšení. (Job 14:14, 15)

13. Jaký význam mají Elihuova slova pro křesťany?

¹³ Elihuova slova stále mají hluboký význam pro miliony křesťanů, kteří doufají, že přežijí zničení nynějšího systému věcí. Lidé, kteří přežijí v pokročilém věku, se vrátí do dnů své mladistvé síly. (Zjev. 7:9, 10, 14–17) Kromě toho věrní lidé mají krásnou vyhlídku, že uvidí, jak mládí bude vráceno i vzkříšeným. Samozřejmě, že jak nesmrtelnost pro pomazané v nebi, tak věčný život pro Ježíšovy „jiné ovce“ na zemi závisí na tom, zda tito lidé projevují víru v Kristovu výkupní oběť. (Jan 10:16; Řím. 6:23)

Smrt pohlcena

14. Co ukazuje, že Izraelité potřebovali něco víc než mojžíšský Zákon, aby mohli mít naději na věčný život?

¹⁴ Abrahamovi potomci se stali nezávislým národem, když vstoupili do smluvního vztahu s Bohem. Když jim Jehova dával Zákon, prohlásil: „Budete dodržovat má ustanovení a má soudcovská rozhodnutí, jimiž bude také člověk žít, bude-li je činit.“ (3. Mojž. 18:5) Dokonalým měřítkům Zákona však Izraelité nemohli dostát, a proto byli Zákonem odsouzeni. K tomu, aby byli od tohoto odsouzení osvobozeni, potřebovali něco víc než Zákon. (Gal. 3:13)

15. O jakém budoucím požehnání psal pod inspirací David?

¹⁵ Po Mojžíšovi Jehova inspiroval i jiné pisatele Bible, aby se zmiňovali o naději na věčný život. (Žalm 21:4; 37:29) Jedním z nich byl David, který svůj žalm pojednávající o jednotě pravých ctitelů na Sionu zakončil slovy: „Tam Jehova přikázal, aby bylo požehnání, dokonce život na neurčitý čas.“ (Žalm 133:3)

16. Jaký slib o budoucnosti „celé země“ dal Jehova prostřednictvím Izajáše?

¹⁶ Dalším mužem, kterého Jehova inspiroval k tomu, aby prorokoval o věčném životě na zemi, byl Izajáš. (Přečti Izajáše 25:7, 8.) Jako dusivé „zahalení“, neboli jako těžká deka, na lidstvu spočívá hřích  a smrt. Jehova však svůj lid ujišťuje, že hřích a smrt budou „z celé země“ pohlceny neboli odstraněny.

17. Jaká prorocká úloha Mesiáše otevírá cestu k věčnému životu?

¹⁷ Povšimněme si také, jaký postup byl v mojžíšském Zákoně určen ohledně kozla pro Azazela. Jednou za rok, v Den smíření, velekněz ‚vložil obě ruce na hlavu živého kozla a vyznal nad ním všechna provinění izraelských synů, a vložil je kozlovi na hlavu a kozel na sobě odnesl všechna jejich provinění do pouštní země‘. (3. Mojž. 16:7–10, 21, 22) Izajáš předpověděl, že přijde Mesiáš, který splní podobnou úlohu a odnese „nemoci“, „bolesti“ a „hřích mnohých“, čímž otevře cestu k věčnému životu. (Přečti Izajáše 53:4–6, 12.)

18, 19. Jaká naděje je zdůrazněna u Izajáše 26:19 a Daniela 12:13?

¹⁸ Prostřednictvím Izajáše Jehova izraelskému národu řekl: „Tvoji mrtví budou žít. Mé mrtvé tělo [„moji zabití“, ppč.] — ti vstanou. Probuďte se a radostně volejte, usedlíci v prachu! Vždyť vaše rosa je jako rosa slézů, a země nechá i bezmocné ve smrti padat ve zrození.“ (Iz. 26:19) Hebrejská písma jasně ukazují, že existuje naděje na vzkříšení a na život na zemi. Například Daniel, když mu bylo téměř sto let, dostal od Jehovy ujištění: „Budeš odpočívat, ale vstaneš ke svému losu na konci dnů.“ (Dan. 12:13)

¹⁹ Ve vzkříšení doufala i Marta, a proto Ježíšovi o svém mrtvém bratrovi řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu.“ (Jan 11:24) Pokud jde o vzkříšení, přineslo nějakou změnu Ježíšovo učení a inspirované spisy jeho učedníků? Je věčný život na zemi stále tou nadějí, kterou Jehova předkládá lidstvu? Odpovědi na tyto otázky najdeme v následujícím článku.

[Poznámka pod čarou]

Jak byste to vysvětlili?

• Na základě jaké naděje bylo lidstvo „podrobeno nicotnosti“?

• Co ukazuje, že Abraham věřil ve vzkříšení?

• Jakou naději poskytují lidstvu slova, která Elihu řekl Jobovi?

• Jak Hebrejská písma zdůrazňují naději na vzkříšení a na věčný život na zemi?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 5]

Slova, která Elihu řekl Jobovi, poskytují naději, že člověk bude osvobozen od stárnutí a smrti

[Obrázek na straně 6]

Daniel dostal ujištění, že ‚vstane ke svému losu na konci dnů‘