Mám přijmout náboženství svých rodičů?

V POLSKU mnozí lidé svědkům Jehovovým říkají: „V jakém náboženství jsem se narodil, v tom taky zemřu.“ Vyjadřují tím názor, že náboženství se předává z jedné generace na druhou. Možná že v místě, kde žijete, mají lidé k náboženství stejný přístup. K čemu takový postoj vede? Náboženství se stává formální záležitostí a pouhou rodinnou tradicí. Mohlo by se něco podobného stát i svědkům Jehovovým, kteří od svých rodičů a prarodičů získali vzácné duchovní dědictví?

V případě Timotea, kterého duchovně zaměřená maminka a babička vedly k tomu, aby věřil v pravého Boha a miloval ho, se to nestalo. Timoteus znal svaté spisy „od útlého dětství“. Časem získal — stejně jako jeho maminka a babička — pevné přesvědčení, že křesťanství je pravda. O těchto věcech ‚se přesvědčil‘ na základě toho, co se o Ježíši dozvěděl z Písma. (2. Tim. 1:5; 3:14, 15) Stejné je to dnes. I když se křesťanští rodiče maximálně snaží pomoci svým dětem, aby se staly Jehovovými služebníky, touhu mu sloužit musí rozvíjet i děti samy. (Mar. 8:34)

Má-li člověk sloužit Jehovovi z lásky a zůstat mu věrný, ať se děje cokoli, musí získat víru prostřednictvím přesvědčivých argumentů. V takovém případě bude jeho víra pevná a dobře podložená. (Ef. 3:17; Kol. 2:6, 7)

Úloha dětí

„Nikdy jsem nepochyboval, že svědkové Jehovovi jsou pravé náboženství,“ vysvětluje Albert, který vyrůstal v rodině svědků. * „Bylo mi ale zatěžko přijmout jejich názor na to, jak bych měl žít.“ Pokud jsi mladý, možná to vidíš stejně. Mohl bys vynaložit úsilí a zjistit, co vlastně obnáší způsob života, který se Bohu líbí, a získat tak radost z konání jeho vůle? (Žalm 40:8) „Prostě jsem se začal modlit,“ říká Albert. „Zpočátku to bylo těžké. Musel jsem se do toho nutit. Ale netrvalo dlouho a pochopil jsem, že když se budu snažit jednat správně, Bůh si mě bude vážit. Dodávalo mi to sílu k potřebným změnám.“ Tím, že budeš rozvíjet osobní vztah k Jehovovi, poroste tvá touha dělat to, co od nás vyžaduje. (Žalm 25:14; Jak. 4:8)

 Uvažuj o nějaké hře, třeba o stolní hře nebo nějakém sportu. Pokud neznáš dobře pravidla nebo ti hra nejde, velmi pravděpodobně tě bude nudit. Pokud se ale s pravidly seznámíš a staneš se dobrým hráčem, určitě se na ni budeš těšit, a dokonce sám budeš v tomto ohledu něco organizovat. Totéž platí o křesťanských činnostech. Aktivně se jich účastni. Iniciativně se připravuj na shromáždění. Vždyť i mladý člověk může druhé povzbudit svým příkladem. (Hebr. 10:24, 25)

Stejné to je s vydáváním svědectví. I to bychom měli dělat z lásky, a ne z donucení. Polož si otázky: „Proč chci s druhými mluvit o Jehovovi? Za co všechno můžu Jehovu milovat?“ Je zapotřebí, abys cítil, že Jehova je tvůj láskyplný Otec. Prostřednictvím Jeremjáše Jehova řekl: „Skutečně mě budete hledat a najdete mě, vždyť po mně budete pátrat celým srdcem.“ (Jer. 29:13, 14) Co to od tebe může vyžadovat? „Musel jsem změnit svůj způsob uvažování,“ říká Jakub. „Chodil jsem na shromáždění a do služby už odmalička, ale stalo se to pro mě rutinou. Teprve když jsem Jehovu poznal lépe a vytvořil si k němu osobní vztah, začal jsem pravdu brát vážně.“

K tomu, abys měl ze služby radost, ti může hodně pomoci dobré a budující společenství. „Kdo chodí s moudrými, zmoudří,“ říká inspirované přísloví. (Přísl. 13:20) Vybírej si za přátele křesťany, kteří se zaměřují na duchovní cíle a služba Jehovovi je těší. Jola říká: „Velkým povzbuzením byl pro mě kontakt s mladými, duchovně smýšlejícími lidmi. Začala jsem chodit do služby pravidelně a měla jsem z ní velkou radost.“

Úloha rodičů

„Jsem svým rodičům velmi vděčná za to, že mě poučovali o Jehovovi,“ říká Jola. Rodiče skutečně mohou mít na rozhodnutí svých dětí výrazný vliv. Apoštol Pavel napsal: „Vy otcové, . . . dál [své děti] vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Ef. 6:4) Tato inspirovaná rada jasně ukazuje, že úlohou rodičů je vštěpovat dětem to, co se líbí Jehovovi, a ne to, co se líbí jim. Bylo by skvělé, kdybyste myšlení dětí neformovali podle toho, čeho jste chtěli dosáhnout vy sami, ale pomohli jim, aby si daly za cíl žít v souladu s Jehovovou vůlí.

Jehovova slova můžete svým dětem vštěpovat a ‚mluvit o nich, když budete sedět ve svém domě a když půjdete po cestě a když budete uléhat a když budete vstávat‘. (5. Mojž. 6:6, 7) „Hodně jsme si doma povídali o různých formách celodobé služby,“ vzpomínají Ewa a Ryszard, kteří mají tři syny. K čemu to vedlo? „Kluci se už jako malí  chtěli přihlásit do teokratické školy, stali se zvěstovateli a nakonec se z vlastní iniciativy dali pokřtít. Později všichni tři vstoupili do celodobé služby.“

Nesmírně důležitý je dobrý příklad rodičů. Ryszard říká: „Byli jsme rozhodnuti, že nepovedeme dvojí život, to znamená, že se nebudeme chovat jinak doma a jinak ve sboru.“ Položte si tedy otázky: „Co u mě moje děti vidí? Mohou vidět, že mám k Jehovovi opravdovou lásku? Pozorují tuto lásku v mých modlitbách a v tom, že mám pravidelné osobní studium? Je patrná v mých postojích ke kazatelské službě, k zábavě i k hmotným věcem a také v tom, jak mluvím o jiných členech sboru?“ (Luk. 6:40) Děti pozorují váš každodenní život a vnímají jakoukoli nesrovnalost mezi tím, co říkáte a co děláte.

Ve výchově dětí hraje důležitou úlohu usměrňování. Boží inspirované Slovo nám však ukazuje, že máme ‚vychovávat chlapce podle cesty, která je pro něho‘. (Přísl. 22:6) Ewa a Ryszard říkají: „Udělali jsme si čas, abychom vedli biblické studium s každým dítětem samostatně.“ Je pochopitelně na rodičích, aby rozhodli, zda je nutné studovat s každým dítětem zvlášť. Každopádně ale dítě potřebuje individuální přístup. Od rodičů to vyžaduje flexibilitu a rozumnost. Například místo abyste mu jen řekli, že určitá hudba je špatná, je lepší ukázat mu, jak udělat moudré rozhodnutí na základě biblických zásad.

Vaše dítě možná přesně ví, co od něj očekáváte, a jedná tak, jak si přejete. Důležité však je, abyste dosáhli jeho srdce. Pamatujte, že „rada v srdci muže je jako hluboké vody, ale muž s rozlišovací schopností ji načerpá“. (Přísl. 20:5) Používejte rozlišovací schopnost a všímejte si u dítěte jakéhokoli náznaku problému, který by se mohl rozvinout. V případě potřeby začněte jednat okamžitě. Aniž byste dítě z něčeho obviňovali, projevte obavy a vhodným způsobem se ho ptejte. Dejte si ale pozor, abyste se nevyptávali  příliš. Svým upřímným zájmem můžete nejen dosáhnout jeho srdce, ale také mu pomoci.

Úloha sboru

Mohl bys ty, jako jeden z Božích služebníků, pomoci mladým ve vašem sboru, aby si vážili duchovního dědictví, které dostali? Za výchovu dětí jsou sice odpovědní rodiče, ale jejich úsilí mohou podpořit další členové sboru, zejména starší. Obzvláště důležité je to v případě mladých, kteří žijí v nábožensky rozdělené domácnosti.

Co mohou dozorci udělat pro to, aby mladí milovali Jehovu a cítili, že jsou užiteční a cenní? Mariusz, který slouží jako starší v jednom polském sboru, říká: „Starší by si měli s mladými co nejčastěji povídat, a to nejen když vzniknou problémy, ale i při jiných příležitostech, například ve službě, po shromáždění nebo nad šálkem čaje.“ Co kdybyste se mladých zeptali, co si myslí o sboru? Taková otevřená komunikace mladým pomáhá, aby se ke sboru přimkli a cítili se být jeho součástí.

Pokud jsi sborový starší, snažíš se mladé ve sboru dobře poznat? Albert, o kterém už byla zmínka, nyní slouží jako sborový starší, přestože během dospívání procházel různými zkouškami. Říká: „Ke konci dospívání jsem potřeboval pastýřskou péči.“ Starší mohou projevovat osobní zájem o mladé také tím, že se za ně modlí, aby byli duchovně silní. (2. Tim. 1:3)

Pro mladé je užitečné, když se zapojí do sborových činností. Jinak se možná budou zaměřovat na světské cíle. Mohli byste s nimi, vy dospělí, spolupracovat ve službě a navázat přátelství? Buďte s mladými i ve volném čase a vytvořte atmosféru přátelství a důvěry. Jola vzpomíná: „Jedna průkopnice se mi osobně věnovala. Právě s ní jsem poprvé šla do služby proto, že jsem sama chtěla.“

Osobní rozhodnutí

Mladí, zeptejte se sami sebe: „Jaké mám cíle? Pokud ještě nejsem pokřtěný, usiluji o to?“ Rozhodnutí dát se pokřtít by mělo vycházet z hluboké lásky k Jehovovi, a ne z povinnosti dodržet rodinnou tradici.

Bude krásné, když se Jehova stane tvým věrným přítelem a pravda tvým vzácným pokladem. Prostřednictvím proroka Izajáše Jehova prohlásil: „Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh.“ Jehova bude s tebou tak dlouho, dokud budeš jeho přítelem. Určitě tě posílí a bude tě „pevně držet svou pravicí spravedlnosti“. (Iz. 41:10)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 4]

Snažte se poznat, co je v srdci vašeho dítěte

[Obrázek na straně 6]

Rozhodnutí dát se pokřtít vychází z hluboké lásky k Jehovovi