Našel jsem smysl života

Vypráví Gaspar Martínez

Můj příběh je v určitém ohledu příběhem chudého chlapce z venkova, který ve městě získal jmění. Jak ale uvidíte, to bohatství, které jsem nabyl, bylo jiné, než jsem původně očekával.

VYRŮSTAL jsem v 30. letech v chudém zemědělském kraji v oblasti La Rioja, která leží v severním Španělsku. Když mi bylo deset, musel jsem odejít ze školy, ale v té době jsem už uměl číst a psát. Spolu se šesti sourozenci jsme pásli ovce nebo obdělávali naše políčko.

Jelikož jsme byli chudí, pokládali jsme hmotné věci za hodně důležité. Záviděli jsme těm, kdo měli víc než my. Přesto jednou biskup poznamenal, že naše vesnice je „nejzbožnější z celé jeho diecéze“. Vůbec netušil, že za nějaký čas mnoho místních lidí katolickou víru opustí.

Hledám něco lepšího

Oženil jsem se s Mercedes, dívkou z naší vesnice. Netrvalo dlouho a narodil se nám syn. V roce 1957 jsme odešli do blízkého města Logroño. Postupně se tam přistěhovali i ostatní členové mé rodiny. Brzy jsem zjistil, že jako nekvalifikovaný dělník mám jen malou šanci získat slušně placenou práci. Přemýšlel jsem, kde najít nějaké rady. Začal jsem tedy pátrat v místní knihovně, i když jsem vlastně nevěděl, co hledám.

O něco později jsem se doslechl o rozhlasovém pořadu, ve kterém se nabízelo studium Bible pomocí korespondenčního kurzu. Když jsem kurz dokončil, kontaktovali mě evangelíci. Jen několik návštěv jejich místa uctívání mi stačilo, abych si všiml, že mezi význačnými členy církve panuje rivalita. Přestal jsem k nim chodit a dospěl jsem k názoru, že všechna náboženství jsou určitě stejná.

Šupiny mi spadly z očí

V roce 1964 nás navštívil mladý muž Eugenio, který patřil ke svědkům Jehovovým. O tomto náboženství jsem nikdy předtím neslyšel. Do rozhovoru o Bibli jsem se ale pustil velmi rád. Domníval jsem se, že Písmo dobře znám. Při diskusi jsem použil několik textů, které jsem se dozvěděl v korespondenčním kurzu. Snažil jsem se hájit některé protestantské nauky, ale ve skutečnosti jsem jim stejně nevěřil.

 Po dvou dlouhých debatách jsem musel uznat, že Eugenio se v Božím Slově opravdu vyzná. Žasl jsem nad tím, jak pohotově nachází biblické texty a jak umí vysvětlit jejich uplatnění, přestože měl ještě menší vzdělání než já. Eugenio mi pomocí Bible ukázal, že žijeme v posledních dnech a že díky Božímu Království se země brzy změní v ráj. Velmi mě to zaujalo. (Žalm 37:11, 29; Iz. 9:6, 7; Mat. 6:9, 10)

Bez váhání jsem přijal nabídku biblického studia. Téměř všechno, co jsem se dozvídal, bylo nové a hluboce to na mě působilo. Otevíraly se přede mnou nové obzory, které mi daly smysl života. Moje hledání skončilo. Úsilí, které jsem vynakládal na to, abych zlepšil své sociální postavení, mi nyní začalo připadat zbytečné a také problémy s hledáním práce ztratily na důležitosti. Vždyť dokonce i nemoci a smrt budou odstraněny! (Iz. 33:24; 35:5, 6; Zjev. 21:4)

To, co jsem poznával, jsem okamžitě začal říkat svým příbuzným. S nadšením jsem jim vysvětloval, že Bůh slibuje pozemský ráj, v němž věrní lidé budou moci žít navždy.

Moje rodina přijímá pravdu

Brzy jsem se začal u svého strýce každou neděli odpoledne scházet s více než deseti příbuznými, abychom mluvili o biblických slibech. Tyto pravidelné rozhovory obvykle trvaly dvě nebo tři hodiny. Když Eugenio zjistil, že o Bibli má zájem tolik mých příbuzných, začal se každé rodině věnovat zvlášť.

Někteří moji příbuzní žili v Durangu — malém městě vzdáleném asi 120 kilometrů —, kde nebyli žádní svědkové. O tři měsíce později jsem si proto vzal pár dní volno, abych je mohl navštívit a mluvit s nimi o své nové víře. Každý večer se nás sešlo asi deset a povídali jsme dlouho do noci. Všichni s potěšením naslouchali. Zanechal jsem jim pár Biblí a nějakou biblickou literaturu. I po odjezdu jsem s nimi zůstal v kontaktu.

Když do Duranga, kde se nikdy předtím nekázalo, dorazili svědkové, našli osmnáct lidí, kteří se už nemohli dočkat, až s nimi někdo bude studovat Bibli. Ti svědkové rádi zařídili, aby s každou rodinou někdo vedl studium.

Mercedes až do té doby na biblické poselství nereagovala. Bylo to ale způsobeno spíše strachem z lidí než tím, že by nechtěla přijmout biblické nauky. Dílo svědků Jehovových bylo v té době ve Španělsku zakázáno, a tak se bála, že naše dvě děti budou vyloučeny ze školy a že nás lidé zavrhnou. Když ale viděla, že biblickou pravdu přijímá celá rodina, rozhodla se studovat i ona.

Během dvou let přijalo pravdu čtyřicet členů mé rodiny a dali se pokřtít na znamení toho, že se zasvětili Bohu. Usilovali nyní o stejný cíl jako já a měli stejný smysl života. Cítil jsem, že se mi podařilo dosáhnout něčeho skutečně hodnotného. Získali jsme velké duchovní bohatství.

S věkem přichází další bohatství

V následujících dvaceti letech jsem se soustředil na výchovu našich dvou synů a také na práci v místním sboru. Když jsme se s Mercedes do Logroño přistěhovali, bylo v tomto stotisícovém městě jen asi dvacet svědků. Netrvalo dlouho a dostal jsem ve sboru mnoho výsad.

Když mi bylo 56 let, byl nečekaně ukončen provoz továrny, kde jsem pracoval, a já přišel o zaměstnání. Vždycky jsem si přál vstoupit do celodobé služby, a tak jsem tuto situaci využil a začal sloužit jako  průkopník. Měl jsem jen malý důchod a nebylo snadné s ním vyjít. Mercedes ale finančně vypomáhala tím, že chodila uklízet. Dařilo se nám to zvládat a potřebné věci nám nikdy nechyběly. V průkopnické službě jsem až dosud a manželka, která má kazatelskou službu také velmi ráda, čas od času slouží jako pomocná průkopnice.

Před několika lety Mercedes pravidelně dávala časopisy mladé ženě jménem Merche. Ta v dětství studovala Bibli a nyní se zájmem četla naši literaturu. Mercedes si všimla, že si biblické pravdy dosud velmi váží. Nakonec Merche přijala nabídku biblického studia a dělala pěkný pokrok. Její manžel Vicente ale hodně pil, a jelikož si neudržel žádné zaměstnání, rodinu finančně nepodporoval. Hrozilo, že kvůli jeho pití se manželství rozpadne.

Manželka navrhla Merche, že Vicente by si mohl se mnou popovídat, a on po čase souhlasil. Po několika návštěvách přijal biblické studium. Začal se měnit a vždy několik dní vydržel nepít. Pak se nedotkl alkoholu týden nebo i víc. Nakonec s pitím definitivně přestal. Byl z něj úplně jiný člověk a jejich rodina se sjednotila. Nyní všichni — on, jeho manželka i dcera — žijí na Kanárských ostrovech a skvěle podporují místní sbor.

Prožil jsem smysluplný život

Několik mých příbuzných, kteří přijali biblickou pravdu před léty, už zemřelo. Naše rodina se však dále rozrůstá a Bůh nám bohatě žehná. (Přísl. 10:22) Moc mě těší, že téměř všichni, kdo před čtyřiceti lety začali studovat Bibli, a nyní už také jejich děti a vnoučata, věrně slouží Jehovovi.

V pravdě je tedy mnoho příbuzných a někteří slouží jako starší, služební pomocníci a průkopníci. Můj starší syn s manželkou pracují v odbočce svědků Jehovových v Madridu. Když jsem se stal svědkem, bylo nás ve Španělsku asi 3 000. Nyní je nás více než 100 000. Z celodobé služby mám skutečné potěšení a jsem velmi vděčný Bohu, že jsem mohl prožít skvělý život v jeho službě. A přestože mám malé vzdělání, mohu také občas zastupovat krajského dozorce.

Před několika lety jsem zjistil, že v mé rodné vesnici už téměř nikdo nebydlí. Chudoba nakonec všechny obyvatele donutila, aby opustili svá pole a domy a vydali se hledat lepší život. Jsem moc rád, že nemalý počet těchto lidí, mezi něž patřím i já, našlo duchovní poklady. Poznali jsme, že život má smysl a že služba Jehovovi přináší nepopsatelnou radost.

[Obrázek na straně 32]

Bratr Martínez téměř se všemi příbuznými, kteří jsou v pravdě