Vážíš si toho, co Jehova udělal pro tvoje osvobození?

„Požehnaný buď Jehova, Bůh Izraele, protože obrátil pozornost ke svému lidu a vykonal osvobození.“ (LUK. 1:68)

1, 2. K čemu je možné přirovnat naši situaci a o kterých otázkách budeme uvažovat?

PŘEDSTAV si, že jsi v nemocnici. Ležíš na lůžku v oddělení, kde všichni trpí stejnou nemocí. Je smrtelná a zatím na ni neexistuje účinná léčba. Pak se dozvíš, že jistý lékař se usilovně snaží lék najít. Najednou máš naději a dychtivě očekáváš zprávy o tom, jak výzkum pokračuje. Jednoho dne je oznámeno, že lék byl objeven. Ten lékař musel přinést velké oběti. Jak by to na tebe zapůsobilo? K lékaři, který tobě i mnoha dalším lidem dal možnost uniknout před smrtí, bys jistě měl hlubokou úctu a byl bys mu ze srdce vděčný.

² Toto přirovnání se možná zdá nadsazené, ale vystihuje situaci, v jaké každý z nás je. Jsme ve stavu, který je mnohem vážnější, než kdybychom trpěli smrtelnou nemocí. Zoufale potřebujeme zachránce. (Přečti Římanům 7:24.) Jehova pro naše osvobození přinesl velké oběti. Totéž udělal i jeho Syn. Uvažujme proto o čtyřech důležitých otázkách: Proč potřebujeme osvobození? Jakou cenu musel za naše osvobození zaplatit Ježíš? Jakou cenu musel zaplatit Jehova? A jak  můžeme dávat najevo, že si svého osvobození vážíme?

Proč potřebujeme osvobození?

3. V čem se hřích podobá epidemii?

³ Podle jedné nedávné zprávy patřila k nejhorším epidemiím v dějinách lidstva španělská chřipka, která se objevila v roce 1918. Zemřely na ni desítky milionů lidí. Jiné nemoci jsou z určitého pohledu ještě ničivější. Sice se jimi nakazí méně lidí, ale umírá jich mnohem vyšší procento než u španělské chřipky. * Co kdybychom však k epidemii přirovnali hřích? Připomeňme si slova z Římanům 5:12: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ Hříchem je nakaženo 100 procent obyvatel naší planety, protože každý nedokonalý člověk hřeší. (Přečti Římanům 3:23.) A jaká je úmrtnost? Pavel napsal, že hřích zabíjí „všechny lidi“.

4. Jak se Jehova dívá na délku lidského života a jak se jeho názor liší od pohledu mnoha lidí?

⁴ Mnozí lidé si myslí, že hřích a smrt jsou normální součástí života. Bojí se sice předčasné smrti, ale to, že jednoho dne zemřou následkem stáří, považují za přirozené. Lidé často neberou v úvahu názor Stvořitele. Náš život je nezměrně kratší, než Jehova zamýšlel. Z Božího pohledu žádný člověk nežil dokonce ani „jeden den“. (2. Petra 3:8) Bible proto říká, že náš život je stejně pomíjivý jako tráva, která vyroste a uschne, nebo jako mlha, která se objeví a zmizí. (Jak. 4:14; 1. Petra 1:24) Boží pohled musíme mít stále na mysli. Proč? Pokud si uvědomujeme závažnost „nemoci“, která nás postihuje, hluboce si vážíme „léku“, totiž našeho osvobození.

5. O co každého z nás hřích připravil?

⁵ Máme-li pochopit závažnost hříchu a jeho následků, musíme si uvědomit, o co nás hřích připravil. Zpočátku to může být obtížné, protože hříchem jsme přišli o něco, co jsme vlastně ještě nikdy neměli. Adam a Eva byli původně dokonalí. Díky dokonalé mysli a tělu měli možnost plně ovládat své myšlenky, pocity i činy. Nic jim nebránilo v tom, aby sloužili Jehovovi Bohu a prohlubovali svůj vztah k němu a zároveň rozvíjeli úžasný duševní potenciál. Oni však tento velkolepý dar odmítli. Rozhodli se, že proti Jehovovi zhřeší, a následkem toho oni i jejich potomci ztratili možnost žít tak, jak to Jehova zamýšlel. (1. Mojž. 3:16–19) Svou neposlušností sebe i nás nakazili strašlivou „nemocí“. Jehova je právem odsoudil. Nám však dává naději na osvobození. (Žalm 103:10)

Jakou cenu musel zaplatit Ježíš?

6, 7. (a) Jak Jehova poprvé ukázal, že za naše osvobození bude potřeba zaplatit vysokou cenu? (b) Co je zřejmé z toho, že Abel a starověcí patriarchové přinášeli oběti?

⁶ Jehova věděl, že za osvobození potomků Adama a Evy bude nutné zaplatit vysokou cenu. Je to vidět z proroctví v 1. Mojžíšově 3:15. Jehova řekl, že opatří „semeno“, tedy zachránce, který jednoho dne provždy odstraní Satana. Sám zachránce však měl trpět, což bylo přirovnáno ke zranění paty. V člověku to vyvolává představu bolesti, ale co přesně to mělo znamenat? Co měl Jehovův Vyvolený vytrpět?

⁷ Pro osvobození lidstva od hříchu měl zachránce poskytnout prostředek, na jehož  základě měly být následky hříchu odstraněny, a lidé tak měli dosáhnout smíření s Bohem. Co mělo být tímto prostředkem? Již záhy bylo patrné, že potřebná bude oběť. Když první věrný člověk Abel předložil zvířecí oběť, Jehova ji schválil. Později předkládali takové oběti bohabojní patriarchové, jako byl Noe, Abraham, Jákob a Job. I z jejich obětí měl Bůh radost. (1. Mojž. 4:4; 8:20, 21; 22:13; 31:54; Job 1:5) Časem důležitost obětí vyzdvihl mojžíšský Zákon.

8. Co dělal velekněz v Den smíření?

⁸ K nejdůležitějším obětem, které Zákon předepisoval, patřily oběti přinášené v každoroční Den smíření. V tento den velekněz prováděl několik úkonů, které měly symbolický význam. Jehovovi předkládal oběti, aby vykonal smíření za hříchy — nejprve za hříchy kněžské třídy a potom za hříchy nekněžských kmenů. Ve svatostánku a později v chrámu vstupoval do Nejsvětější, kam mohl vejít pouze on a pouze v ten den. Tam před truhlou smlouvy vykropil trochu krve obětí. Nad posvátnou truhlou se objevoval zářící oblak, který znázorňoval přítomnost Jehovy Boha. (2. Mojž. 25:22; 3. Mojž. 16:1–30)

9. (a) Koho v Den smíření představoval velekněz a co představovaly oběti, které předkládal? (b) Co bylo znázorněno tím, že velekněz vstupoval do Nejsvětější?

⁹ Apoštol Pavel pod inspirací objasnil význam toho, co se v Den smíření odehrávalo. Vysvětlil, že velekněz představoval Mesiáše, Ježíše Krista, a že oběti byly předobrazem Kristovy obětní smrti. (Hebr. 9:11–14) Ježíšova dokonalá oběť měla zajistit skutečné smíření dvěma skupinám lidí — kněžské třídě 144 000 duchem pomazaných Kristových bratrů a ‚jiným ovcím‘. (Jan 10:16) To, že velekněz vstupoval do Nejsvětější, bylo znázorněním toho, že Ježíš vstoupí do samotného nebe a Jehovovi Bohu předloží hodnotu výkupní oběti. (Hebr. 9:24, 25)

10. Co měl podle biblických proroctví Mesiáš podstoupit?

¹⁰ Je tedy zřejmé, že cena za osvobození potomků Adama a Evy měla být vysoká. Mesiáš musel obětovat svůj život. Proroctví v Hebrejských písmech to popisují velmi podrobně. Například Daniel otevřeně napsal, že aby „bylo vykonáno smíření za provinění“, ‚Vůdce Mesiáš‘ bude „odříznut“ neboli popraven. (Dan. 9:24–26) Izajáš předpověděl, že Mesiáš bude zavržen, pronásledován a probodnut, tedy popraven, aby nesl hříchy nedokonalých lidí. (Iz. 53:4, 5, 7)

11. Jak dal Jehovův Syn najevo ochotu obětovat se pro naše osvobození?

¹¹ Dříve než Boží jediný zplozený Syn přišel na zem, dobře věděl, jakou cenu bude muset za naše osvobození zaplatit — měl zažít hrozná muka a pak být usmrcen. Když se o tom od svého Otce dozvěděl, zdráhal se snad nebo se mu vzepřel? Právě naopak. Ochotně se podřídil. (Iz. 50:4–6) I na zemi  Ježíš poslušně vykonával vůli svého Otce. Proč? Jeden důvod vyplývá z těchto jeho slov: „Miluji Otce.“ Další důvod je patrný z jeho výroku: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se někdo vzdal své duše ve prospěch svých přátel.“ (Jan 14:31; 15:13) Za své osvobození tedy do značné míry vděčíme lásce Jehovova Syna. Musel sice obětovat svůj dokonalý lidský život, ale udělal to pro nás rád.

Jakou cenu musel zaplatit Jehova?

12. Kdo rozhodl o výkupném a co ho k tomu vedlo?

¹² Tím, kdo rozhodl o výkupní oběti a o tom, jak bude opatřena, nebyl Ježíš. Tento prostředek k osvobození byl nezbytnou součástí Jehovovy vůle. Ze slov apoštola Pavla vyplývá, že znázorněním Jehovovy vůle byl chrámový oltář, na němž se předkládaly oběti. (Hebr. 10:10) Za osvobození, které prostřednictvím Kristovy oběti získáváme, tedy vděčíme především Jehovovi. (Luk. 1:68) Naše osvobození je projevem jeho dokonalé vůle a velké lásky k lidem. (Přečti Jana 3:16.)

13, 14. Jak nám Abrahamův příklad pomáhá hlouběji pochopit, co pro nás Jehova udělal?

¹³ Jakou cenu musel Jehova zaplatit, aby nám prostřednictvím výkupného projevil svou lásku? To jen těžko dokážeme plně pochopit. Jedna biblická zpráva nám to však přibližuje. Jehova požádal svého věrného služebníka Abrahama, aby udělal něco nesmírně těžkého — aby obětoval svého syna Izáka. Abraham měl k Izákovi velmi hluboký vztah. Podle Jehovových slov to byl Abrahamův ‚jediný syn, kterého tolik miloval‘. (1. Mojž. 22:2) Abraham si přesto uvědomoval, že konání Jehovovy vůle je mnohem důležitější než jeho láska k Izákovi. Proto se rozhodl uposlechnout. Jehova však poslal anděla, který na poslední chvíli Abrahamovi zabránil Izáka obětovat, a tak nedovolil, aby Abraham udělal to, co on sám později skutečně udělal. Abraham byl v této obtížné zkoušce odhodlaný Boha poslechnout a měl naději, že svého syna znovu uvidí. Pevně totiž věřil, že Bůh Izáka vzkřísí. Pavel napsal, že Abraham opravdu přijal Izáka zpět ze smrti, a to „obrazným způsobem“. (Hebr. 11:19)

¹⁴ Dokážeš si představit, jakou bolest musel Abraham cítit, když se chystal obětovat svého syna? Abrahamův zážitek nám do určité míry přibližuje to, co musel cítit Jehova, když byl obětován ten, o kterém prohlásil, že je to ‚jeho Syn, milovaný‘. (Mat. 3:17) Musíme si však uvědomit, že Jehovova bolest zřejmě byla mnohem větší než Abrahamova. Jehova a jeho Syn žili společně v nebi po nespočetné miliony, a možná i miliardy let. Syn radostně spolupracoval se svým Otcem jako jeho milovaný ‚mistr v díle‘ a byl jeho Mluvčím neboli ‚Slovem‘.  (Přísl. 8:22, 30, 31; Jan 1:1) To, co Jehova musel vytrpět, když byl jeho Syn mučen, ponižován a potom popraven jako zločinec, nedokážeme plně pochopit. Za naše osvobození Jehova zaplatil mimořádně vysokou cenu. Jak můžeme dávat najevo, že si toho vážíme?

Jak můžeš dávat najevo, že si svého osvobození vážíš?

15. Jak Ježíš završil slavné smíření a jaká možnost se díky tomu otevřela?

¹⁵ Slavné smíření Ježíš završil potom, co byl vzkříšen do nebe. Když byl opět ve společnosti svého milovaného Otce, předložil mu hodnotu své oběti. Vedlo to k velkým požehnáním. Nyní bylo možné dosáhnout úplného odpuštění hříchů — nejprve hříchů Kristových pomazaných bratrů a potom hříchů „celého světa“. Díky výkupní oběti mohou čistého postavení před Jehovou Bohem dosáhnout všichni lidé, kteří činí upřímné pokání ze svých hříchů a stávají se skutečnými následovníky Krista. (1. Jana 2:2) Jak se to týká tebe?

16. Jak je možné znázornit to, že bychom Jehovovi měli být za své osvobození vděční?

¹⁶ Vraťme se nyní k přirovnání, které bylo použito na začátku. Představ si, že lékař, který přišel na to, jak onu smrtelnou chorobu vyléčit, oznámí všem pacientům, že pokud jeho léčbu přijmou a budou se řídit všemi jeho pokyny, určitě se uzdraví. Jak bys reagoval, kdyby se většině pacientů zdálo, že brát lék je nepříjemné a dodržovat pokyny je obtížné, takže by léčbu odmítli? Přidal by ses k nim, i kdybys měl přesvědčivé důkazy, že léčba opravdu zabírá? Určitě ne. Jistě bys byl lékaři vděčný, pečlivě bys dodržoval všechny jeho pokyny a možná bys o svém rozhodnutí mluvil s ostatními. Tím spíše by každý z nás měl Jehovovi dávat najevo, jak moc si váží osvobození, které umožnil prostřednictvím výkupní oběti svého Syna. (Přečti Římanům 6:17, 18.)

17. Jak můžeš Jehovovi dávat najevo svou vděčnost za to, co udělal, aby tě osvobodil?

¹⁷ Pokud si vážíme toho, co Jehova a jeho Syn udělali, abychom mohli být osvobozeni od hříchu a smrti, budeme to dávat najevo. (1. Jana 5:3) Budeme bojovat proti svému sklonu hřešit. Nikdy nebudeme hřešit svévolně ani nebudeme žít pokryteckým dvojím způsobem života, který s tím často souvisí. Takové jednání by bylo projevem toho, že si výkupného vůbec nevážíme. Svou vděčnost naopak budeme dávat najevo usilovnou snahou zůstat v Božích očích čistí. (2. Petra 3:14) Navíc budeme o nádherné naději na osvobození mluvit s dalšími lidmi, aby i oni mohli získat čisté postavení před Jehovou a vyhlídku na věčnou budoucnost. (1. Tim. 4:16) Jehova a jeho Syn si jistě zaslouží, abychom v rámci svých možností co nejvíce času a energie věnovali tomu, že je budeme chválit. (Mar. 12:28–30) Jen si to představ. Můžeme se těšit na dobu, kdy budeme hříchu úplně zbaveni! Budeme žít tak, jak to bylo Božím původním záměrem — v dokonalosti a navždy —, a to díky tomu, co Jehova udělal pro naše osvobození. (Řím. 8:21)

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

• Proč zoufale potřebujeme osvobození?

• Jak na tebe působí to, že Ježíš obětoval svůj život?

• Jak se díváš na to, že Jehova poskytl dar v podobě výkupného?

• K jakému jednání tě podněcuje to, co Jehova udělal pro tvé osvobození?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 27]

V Den smíření byl izraelský velekněz předobrazem Mesiáše

[Obrázek na straně 28]

Z Abrahamovy ochoty obětovat svého syna se dozvídáme mnohé o daleko větší oběti, kterou přinesl Jehova