„Buďte zaníceni duchem“
„Buďte zaníceni duchem“
„Neloudejte se při tom, co děláte. Buďte zaníceni duchem. Pracujte jako otroci pro Jehovu.“ (ŘÍM. 12:11)
1. Proč Izraelité přinášeli zvířecí oběti i jiné obětní dary?
JEHOVA si váží toho, když mu jeho služebníci přinášejí oběti, aby mu tak dávali najevo svou lásku a ochotu podřizovat se jeho vůli. Ve starověku Jehova přijímal různé zvířecí oběti i další obětní dary. V souladu s pokyny mojžíšského Zákona je Izraelité přinášeli proto, aby získali odpuštění svých hříchů a dávali Bohu najevo vděčnost. Takové oběti dnes Jehova od svých služebníků nevyžaduje. Ve 12. kapitole dopisu, který apoštol Pavel adresoval křesťanům v Římě, je však ukázáno, že určité oběti od nás Bůh přesto očekává. Podívejme se, o jaké oběti se jedná.
‚Živá oběť‘
2. Jaký je náš způsob života a co to od nás vyžaduje?
2 Přečti Římanům 12:1, 2. V předchozích kapitolách svého dopisu Pavel objasnil, že pomazaní křesťané — ať už byli židovského původu, nebo pocházeli z jiných národů — byli před Bohem prohlášeni za spravedlivé na základě své víry, ne skutků. (Řím. 1:16; 3:20–24) Ve 12. kapitole vysvětlil, že křesťané by svou vděčnost měli dávat najevo obětavým způsobem života. K tomu je zapotřebí předělat svou mysl. V důsledku zděděné nedokonalosti totiž podléháme ‚zákonu hříchu a smrti‘. (Řím. 8:2) Proto musíme být přeměněni neboli „obnoveni v síle, která podněcuje [naši] mysl,“ a to tím, že radikálně změníme své sklony. (Ef. 4:23) Taková změna je možná jedině díky pomoci Boha a jeho ducha. Je také potřeba, abychom my sami vynakládali vážné úsilí a přitom používali svou ‚sílu rozumu‘. To znamená, že děláme vše, co je v našich silách, abychom se nenechali „utvářet podle tohoto systému věcí“, který se vyznačuje zkaženou morálkou, pokleslou zábavou a pokřiveným uvažováním. (Ef. 2:1–3)
3. Proč se věnujeme křesťanským činnostem?
3 Pavel nám také říká, že svou ‚sílu rozumu‘ máme používat k tomu, abychom si sami ověřili, co je „dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle“. Proč si denně čteme Bibli, rozjímáme o tom, co jsme si v ní přečetli, modlíme se, chodíme na shromáždění a podílíme se na kázání dobré zprávy o Království? Děláme to snad kvůli tomu, že nás k tomu nabádají sboroví starší? Za jejich podnětné připomínky jsme vděční, ale výše zmíněným činnostem se věnujeme proto, že nás Boží duch podněcuje, abychom tak Jehovovi dávali najevo svou upřímnou lásku. Kromě toho jsme se osobně přesvědčili, že je Boží vůlí, abychom to dělali. (Zech. 4:6; Ef. 5:10) Když si uvědomujeme, že díky křesťanskému způsobu života máme Boží schválení, přináší nám to velkou radost a uspokojení.
Různé dary
4, 5. Jak by své dary měli používat křesťanští starší?
4 Přečti Římanům 12:6–8, 11. Pavel vysvětlil, že „máme dary, které se liší podle nezasloužené laskavosti, jež nám byla dána“. Některé dary, o nichž se zmínil, například vybízení a předsedání, mají především křesťanští starší. Ti jsou nabádáni, aby předsedali „se skutečnou opravdovostí“.
5 Podle Pavlových slov by se stejná opravdovost měla projevovat i v tom, jak dozorci slouží jako učitelé a jak vykonávají „službu“. Z kontextu vyplývá, že apoštol měl asi na mysli „službu“ ve sboru neboli „v jednom těle“. (Řím. 12:4, 5) Tato služba se podobá té, o níž mluvili apoštolové, jak je to zapsáno ve Skutcích 6:4: „My se . . . budeme věnovat modlitbě a službě slova.“ Co k takové službě patří? Křesťanští starší své dary využívají k tomu, aby posilovali členy sboru. Této ‚službě se věnují‘ tak, že s opravdovostí vedou sbor a poučují ho z Božího Slova, což spočívá v tom, že se s modlitbou věnují osobnímu studiu, biblickému výzkumu, vyučování a pastýřské činnosti. Dozorci by měli své dary využívat svědomitě a o ovce se starat „s veselou myslí“. (Řím. 12:7, 8; 1. Petra 5:1–3)
6. Jak můžeme uplatnit radu v Římanům 12:11, což je klíčový text tohoto studijního článku?
6 Pavel dále uvedl: „Neloudejte se při tom, co děláte. Buďte zaníceni duchem. Pracujte jako otroci pro Jehovu.“ Pokud zjistíme, že ve službě polevujeme, možná bude nezbytné, abychom se zamysleli nad svými studijními návyky a častěji a s větší naléhavostí se modlili o Jehovova ducha, který nám pomůže bojovat proti vlažnosti a znovu získat horlivost. (Luk. 11:9, 13; Zjev. 2:4; 3:14, 15, 19) Svatý duch dodával prvním křesťanům sílu, aby mluvili o „velkolepých Božích věcech“. (Sk. 2:4, 11) Podobně může podnítit i nás, abychom byli ve službě horliví, tedy abychom byli „zaníceni duchem“.
Pokora a skromnost
7. Proč bychom měli Bohu sloužit s pokorou a skromností?
7 Přečti Římanům 12:3, 16. Dary, které máme, jsou projevem Jehovovy „nezasloužené laskavosti“. Na jiném místě Pavel napsal: „Naše dostatečná způsobilost pochází od Boha.“ (2. Kor. 3:5) Neměli bychom proto vyvyšovat sami sebe. Měli bychom pokorně uznávat, že všechny úspěchy, kterých jsme ve službě dosáhli, jsou výsledkem Božího požehnání, a ne našich schopností. (1. Kor. 3:6, 7) V souladu s tím Pavel uvedl: „Říkám . . . každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je nutné si myslet.“ Je samozřejmě důležité, abychom měli sebeúctu a aby nám služba Jehovovi přinášela radost a uspokojení. Jsme-li však skromní, to znamená, že jsme si vědomi svých omezení, nebudeme si zakládat na vlastních názorech. Budeme naopak ‚myslet tak, abychom měli zdravou mysl‘.
8. Co nám pomůže, abychom se nestali „rozvážnými ve svých vlastních očích“?
8 Kdybychom se chlubili tím, čeho jsme dosáhli, bylo by to pošetilé. Je to totiž ‚Bůh, kdo působí vzrůst‘. (1. Kor. 3:7) Pavel napsal, že každému ve sboru Bůh dal určitou „míru víry“. Místo abychom se cítili nadřazení, měli bychom si vážit toho, čeho podle ‚míry své víry‘ neboli schopností a darů od Boha dosáhli druzí. Pavel dále uvedl: „Dbejte o druhé stejně jako sami o sebe.“ V jiném dopise nás vybídl: „Nic nebudete dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené.“ (Fil. 2:3) Uznávat, že každý náš bratr či sestra jsou nám v něčem nadřazeni, vyžaduje skutečnou pokoru a vědomé úsilí. Pokora nám zabrání, abychom se nestali „rozvážnými ve svých vlastních očích“. Někteří křesťané jsou díky služebním výsadám sice vidět víc než ostatní, ale každý z nás se může naučit mít radost z toho, že vykonává ‚ponížené věci‘, tedy takové úkoly, kterých si druzí často nevšimnou. (1. Petra 5:5)
Naše křesťanská jednota
9. Proč duchem zplozené křesťany Pavel přirovnal k údům těla?
9 Přečti Římanům 12:4, 5, 9, 10. Pavel přirovnal pomazané křesťany k údům těla. Tyto údy jednotně slouží pod vedením své Hlavy, Krista. (Kol. 1:18) Duchem zplozeným křesťanům Pavel připomněl, že tělo má mnoho údů, které slouží k různým účelům, a že oni, ‚ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo ve spojení s Kristem‘. V podobném duchu napsal pomazaným křesťanům v Efezu: „Vyrůstejme láskou ve všem v toho, kdo je hlavou, v Krista. Z něho celé tělo tím, že je spolu harmonicky spojeno a utvořeno ke spolupráci prostřednictvím každého kloubu, který dává, co je zapotřebí, podle působení každého jednotlivého údu v patřičné míře, směřuje k růstu těla pro jeho budování v lásce.“ (Ef. 4:15, 16)
10. Čí autoritu by „jiné ovce“ měly uznávat?
10 „Jiné ovce“ sice nejsou údy Kristova těla, ale přesto se z tohoto přirovnání mohou mnohému naučit. (Jan 10:16) Pavel řekl, že Jehova „všechno . . . podřídil pod [Kristovy] nohy a učinil ho nade vším hlavou sboru“. (Ef. 1:22) Jiné ovce patří ke ‚všemu‘, co Jehova podřídil svému Synovi. Také jsou součástí ‚majetku‘, který Kristus svěřil ‚věrnému a rozvážnému otroku‘. (Mat. 24:45–47) Ti, kdo mají pozemskou naději, by proto měli uznávat Krista jako svou Hlavu a podřizovat se věrnému a rozvážnému otroku, jeho vedoucímu sboru a jmenovaným dozorcům. (Hebr. 13:7, 17) Přispívá to ke křesťanské jednotě.
11. Na čem je naše jednota založena a jaké další rady Pavel dal?
11 Taková jednota je založena na lásce, protože láska je „dokonalým poutem jednoty“. (Kol. 3:14) Ve 12. kapitole dopisu Římanům to Pavel zdůrazňuje, když říká, že naše láska by měla být „bez pokrytectví“ a že „v bratrské lásce“ bychom měli mít „k sobě navzájem něžnou náklonnost“. Uplatňování těchto rad vede k tomu, že máme jeden k druhému úctu. Apoštol Pavel řekl: „Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ Lásku samozřejmě nesmíme zaměňovat za sentimentalitu. Měli bychom dělat vše, co můžeme, aby sbor zůstal čistý. K radám týkajícím se lásky Pavel totiž dodal: „Ošklivte si, co je ničemné, lněte k tomu, co je dobré.“
‚Cesta pohostinnosti‘
12. Co se o pohostinnosti můžeme naučit od křesťanů ze starověké Makedonie?
12 Přečti Římanům 12:13. Láska ke spoluvěřícím nás podněcuje, abychom se ‚se svatými dělili podle jejich potřeb‘ a podle svých možností. O to, co máme, se můžeme s druhými podělit i v případě, že nejsme bohatí. O křesťanech v Makedonii Pavel napsal: „V trápení během velké zkoušky jejich hojná radost a jejich hluboká chudoba rozhojnila bohatství jejich štědrosti. Bylo to totiž podle jejich skutečné možnosti, ano, dosvědčuji, nad jejich skutečnou možnost, zatímco nás sami od sebe velmi snažně prosili o výsadu, aby mohli laskavě dávat a podílet se na službě určené pro svaté [v Judeji].“ (2. Kor. 8:2–4) Křesťané v Makedonii byli sice chudí, ale velmi štědří. Toho, že svým bratrům v Judeji mohli pomoci, si ze srdce vážili.
13. Co znamená ‚jít cestou pohostinnosti‘?
13 Vyjádření „jděte cestou pohostinnosti“ je překladem řeckého slovního spojení, které v sobě nese myšlenku projevování iniciativy. The New Jerusalem Bible v tomto verši uvádí: „Vyhledávejte příležitosti projevovat pohostinnost.“ Pohostinnost můžeme dát najevo tak, že někoho pozveme na jídlo. Pokud je naší pohnutkou láska, je to chvályhodné. Jsme-li iniciativní, najdeme mnoho dalších způsobů, jak být pohostinní. Jestliže si například nemůžeme dovolit pozvat někoho na oběd, můžeme ho pozvat na kávu, na čaj nebo na malé občerstvení.
14. (a) Ze kterých dvou slov se skládá řecký výraz překládaný jako „pohostinnost“? (b) Jak můžeme ve službě dávat najevo, že nám na cizincích záleží?
14 Pohostinnost souvisí s naším smýšlením. Řecké slovo překládané jako „pohostinnost“ má dva kořeny, jejichž význam je „láska“ a „cizinec“. Jak smýšlíme o cizincích? ‚Cestou pohostinnosti‘ jdou určitě ti křesťané, kteří se snaží naučit cizí jazyk, aby mohli kázat dobrou zprávu v cizojazyčném poli. Je pravda, že mnozí z nás takovou možnost nemají. Přesto všichni můžeme cizincům pomáhat tím, že účinně používáme brožuru Dobrá zpráva pro lidi ze všech národů, v níž je biblické poselství uvedeno v mnoha jazycích. Daří se ti to?
Projevování soucitu
15. Jak Ježíš projevoval empatii?
15 Přečti Římanům 12:15. Pavlova rada uvedená v tomto verši se dá shrnout dvěma slovy — projevujte empatii. Musíme se naučit nejen chápat, ale i sdílet pocity druhých, ať už jde o radost, nebo o smutek. Jsme-li zaníceni duchem, pak to, že s někým sdílíme jeho pocity, na nás bude vidět. Když se 70 Kristových učedníků vrátilo z kazatelské cesty a s radostí vyprávělo o tom, jaký úspěch jejich činnost měla, Ježíš „se velmi rozradostnil ve svatém duchu“. (Luk. 10:17–21) Sdílel jejich radost. Naproti tomu, když zemřel jeho přítel Lazar, Ježíš ‚plakal s těmi, kdo plakali‘. (Jan 11:32–35)
16. Jak můžeme projevovat empatii a kdo zejména by to měl dělat?
16 Ježíšův příklad chceme následovat. Když se někdo ze spoluvěřících raduje, chceme dát najevo, že se radujeme s ním. Podobně bychom měli být vnímaví k tomu, když naši bratři a sestry prožívají zármutek a citovou bolest. Často jim můžeme velmi pomoci tím, že soucitně nasloucháme. Trápení spolukřesťana nás někdy může zasáhnout natolik, že se rozpláčeme. (1. Petra 1:22) Držet se Pavlovy rady a projevovat empatii by měli zejména sboroví starší.
17. Co jsme se doposud dozvěděli z 12. kapitoly dopisu Římanům a o čem bude pojednávat následující článek?
17 Ve verších z 12. kapitoly dopisu Římanům, které jsme si zatím probrali, jsme našli rady týkající se našeho způsobu života a vztahů se spoluvěřícími. Nad zbývajícími verši této kapitoly se zamyslíme v následujícím článku. Připomeneme si, jak bychom se měli dívat na lidi, kteří nejsou součástí křesťanského sboru, včetně odpůrců a pronásledovatelů, a jak bychom se k nim měli chovat.
Pro zopakování
• Jak dáváme najevo, že jsme „zaníceni duchem“?
• Proč bychom měli Bohu sloužit s pokorou a skromností?
• Jak můžeme spoluvěřícím projevovat empatii?
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 4]
Proč se těmto křesťanským činnostem věnuješ?
[Obrázek na straně 6]
Jak může každý z nás pomáhat cizincům, aby se dozvěděli o Království?