Jakožto Boží služebníci buďme zdvořilí

„Staňte se . . . napodobiteli Boha.“ (EF. 5:1)

1, 2. (a) Proč je důležité chovat se zdvořile? (b) O čem bude pojednávat tento článek?

O ZDVOŘILÉM chování spisovatelka Sue Foxová napsala: „Od zdvořilosti bychom si nikdy neměli vzít dovolenou. Slušné chování přináší výsledky vždy a všude.“ Pokud si lidé zvyknou chovat se zdvořile, problémů s druhými ubývá a často vymizí úplně. Ale platí to i obráceně. Nevychovanost vede ke konfliktům, rozmrzelosti a sklíčenosti.

² Křesťanský sbor tvoří lidé, kteří obecně mají velmi dobré způsoby. Přesto si musíme dávat pozor, abychom nepřijali za vlastní neslušné chování, které je běžné v dnešním světě. V tomto článku si ukážeme, jak nám v tom  může pomoci uplatňování biblických zásad týkajících se zdvořilosti. Také uvidíme, že slušné chování přitahuje lidi k pravému uctívání. Abychom porozuměli tomu, co zdvořilost je, uvažujme o příkladech Jehovy Boha a jeho Syna.

Jehova a jeho Syn — příklady zdvořilosti

3. Co se o zdvořilosti učíme od Jehovy Boha?

³ Jehova Bůh je dokonalým příkladem zdvořilého jednání. Ačkoli má jako Svrchovaný Panovník vesmíru vysoké postavení, jedná s lidmi velmi laskavě a uctivě. Při rozhovoru s Abrahamem a s Mojžíšem použil hebrejský výraz, který se často překládá slovem „prosím“. (1. Mojž. 13:14; 2. Mojž. 4:6) Když se jeho služebníci dopustí chyby, je „milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a opravdovosti“. (Žalm 86:15) Jedná tedy úplně jinak než lidé, kteří vybuchnou vztekem, když druzí nesplní jejich očekávání.

4. Jak můžeme napodobovat Jehovu, když s námi někdo mluví?

⁴ O tom, co znamená jednat zdvořile, se můžeme dozvědět také ze způsobu, jak Bůh lidem naslouchá. Když se ho Abraham ptal ohledně lidí v Sodomě, Jehova mu na každou otázku trpělivě odpověděl. (1. Mojž. 18:23–32) Mluvit s Abrahamem o jeho obavách nepovažoval za ztrátu času. Jehova naslouchá modlitbám svých služebníků a prosbám kajícných hříšníků. (Přečti Žalm 51:11, 17.) Neměli bychom v tom Jehovu napodobovat a naslouchat, když s námi někdo mluví?

5. Jak může to, že napodobujeme Ježíšovu zdvořilost, zlepšit naše vztahy s druhými?

⁵ Zdvořilost patřila k vlastnostem, které se od svého Otce naučil Ježíš Kristus. Přestože od něj jeho služba někdy vyžadovala mnoho času a energie, byl vždy trpělivý a laskavý. Malomocným lidem, slepým žebrákům a také jiným lidem, kteří byli v nouzi, byl vždy připraven a ochoten pomoci. Neignoroval je, i když možná přišli v nevhodnou dobu. Často přerušil to, co dělal, aby pomohl někomu, kdo byl velmi rozrušený. K těm, kdo v něj projevovali víru, byl Ježíš mimořádně ohleduplný. (Mar. 5:30–34; Luk. 18:35–41) Jakožto křesťané se řídíme jeho příkladem a jsme k druhým laskaví a ochotní jim pomoci. Takového jednání si všímají naši příbuzní, sousedé a další lidé. Navíc to oslavuje Jehovu a dělá nám to radost.

6. Z čeho je vidět, že Ježíš jednal s druhými vřele a přátelsky?

⁶ Ježíš lidem projevoval úctu také tím, že je oslovoval jménem. Dělali to tak i židovští náboženští vůdci? Ne. Na ty, kdo neznali Zákon, se dívali jako na ‚prokleté lidi‘ a podle toho s nimi jednali. (Jan 7:49) Boží Syn však takovým způsobem nejednal. Jménem oslovoval například Martu, Marii, Zachea a mnoho dalších. (Luk. 10:41, 42; 19:5) Ačkoli okolnosti a kultura, ve které žijeme, mohou stanovovat určitá pravidla, jak lidi oslovovat, Jehovovi služebníci se snaží být k druhým přátelští. * Nedovolí, aby jim třídní rozdíly zabránily projevovat svým spoluvěřícím i dalším lidem úctu, kterou si zaslouží. (Přečti Jakuba 2:1–4.)

7. Jak nám biblické zásady mohou pomoci, abychom se k lidem chovali slušně, ať jsme kdekoli?

⁷ Zdvořilost, s jakou Bůh a jeho Syn jednají s lidmi všech národů a etnických skupin, tyto lidi ctí a přitahuje ty, kdo mají správný postoj k pravdě. Samozřejmě, že slušné chování znamená na různých místech něco jiného. Neřídíme se tedy žádnými striktními pravidly. Spíše uplatňujeme biblické zásady, které nám umožňují být pružní v tom, jak svým bližním projevujeme úctu, ať jsme kdekoli.  Podívejme se, jak může slušné chování vést k tomu, že naše křesťanská služba bude účinnější.

‚Zdravte lidi a mluvte s nimi‘

8, 9. (a) Jaký zvyk může být považován za nevychovanost? (b) Proč by Ježíšova slova zapsaná u Matouše 5:47 měla ovlivnit způsob, jak se k druhým chováme?

⁸ V dnešní době žijí lidé na mnoha místech velmi rychle, a tak se stává, že kolem sebe dva lidé projdou a ani se nepozdraví. Od nikoho se samozřejmě neočekává, že bude zdravit každého, koho mine na přeplněné ulici. V mnoha jiných situacích je však vhodné a správné lidi zdravit. Je to tvým zvykem? Nebo většinou kolem druhých projdeš, aniž by ses na ně usmál nebo je pozdravil? Nevědomky by si tak člověk mohl vytvořit zvyk, který je v podstatě znakem nevychovanosti.

⁹ Mějme na mysli tato Ježíšova slova: „Jestliže zdravíte pouze své bratry, co mimořádného děláte? Nedělají i lidé z národů totéž?“ (Mat. 5:47) Odborník na komunikaci Donald Weiss k tomuto tématu napsal: „Lidé mají druhým za zlé, když je přehlížejí nebo si jich nevšímají. Ve skutečnosti neexistuje žádná omluva, která by uspokojila člověka, jehož jste ignorovali. Pomoc je jednoduchá: Zdravte lidi. Mluvte s nimi.“ Pokud nedovolíme, aby naše chování k druhým bylo rezervované nebo chladné, přinese to dobré výsledky.

10. Jak může dobré chování přispět k tomu, že naše služba bude účinnější? (Viz rámeček  „Začni vřelým úsměvem“.)

¹⁰ Uvažujme o příkladu křesťanských manželů Toma a Carol, kteří žijí v jednom velkém severoamerickém městě. Součástí jejich služby je i to, že si přátelsky povídají s lidmi, kteří žijí v jejich okolí. Jak to dělají? Tom poukazuje na Jakuba 3:18 a říká: „Snažíme se být k lidem přátelští a mít s nimi pokojné vztahy. Za lidmi, které zahlédneme venku před domem, nebo za těmi, kdo v našem sousedství pracují, přijdeme, usmějeme se na ně a pozdravíme je. Povídáme si s nimi o tom, co je zajímá — o jejich dětech, psovi, domu nebo zaměstnání. Časem nás začnou pokládat za své přátele.“ Carol dodává: „Po nějaké době se jim představíme a zeptáme se, jak se jmenují  oni. Řekneme jim, co v jejich okolí děláme, ale snažíme se být struční. Nakonec jim můžeme vydat svědectví.“ Tom a Carol si takto získali důvěru mnoha lidí. Řada z nich si vzala biblické publikace a několik jich projevilo větší zájem poznat pravdu.

Buďme zdvořilí i v náročných situacích

11, 12. Proč by nás nemělo překvapovat, že se k nám někdy ve službě lidé nechovají hezky, a jak bychom na to měli reagovat?

¹¹ V kazatelské službě s námi lidé někdy jednají nezdvořile. To nás nijak nepřekvapuje, protože Kristus Ježíš své učedníky varoval: „Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Oplácet stejnou mincí těm, kdo s námi mluví pohrdavě, nevede k dobrým výsledkům. Jak bychom tedy měli reagovat? Apoštol Petr napsal: „Ve svém srdci . . . posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás vyžaduje důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to spolu s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:15) Pokud budeme reagovat zdvořile, tedy mírně a s úctou, může se postoj těch, kdo nás urážejí, alespoň do určité míry změnit. (Tit. 2:7, 8)

¹² Je možné se nějak připravit na to, abychom na negativní poznámky dokázali reagovat způsobem, který Bůh schvaluje? Ano. Pavel dal toto doporučení: „Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kol. 4:6) Pokud si zvykneme být zdvořilí k členům rodiny a sboru, spolužákům, spolupracovníkům a lidem v sousedství, budeme lépe připraveni čelit posměchu a urážkám způsobem, který je vhodný pro křesťany. (Přečti Římanům 12:17–21.)

13. Na příkladu ukažte, jak může zdvořilost změnit postoj odpůrců.

¹³ Jsme-li zdvořilí i v situacích, kdy to není jednoduché, přináší to dobré ovoce. Například v Japonsku se jednomu bratrovi posmíval majitel bytu i muž, který u něj byl na návštěvě. Bratr reagoval zdvořile a odešel. Ve službě v tom obvodu pokračoval dál a povšiml si, že host majitele bytu ho z nevelké vzdálenosti pozoruje. Když za ním bratr přišel, ten muž mu řekl: „Mrzí mě, co se stalo.  I když jsme na vás byli hrubí, zůstal vám úsměv na tváři. Můžete mi říct, jak to děláte?“ Jelikož ten muž přišel o práci a nedávno mu zemřela maminka, ztratil veškerou naději na to, že bude ještě někdy šťastný. Bratr mu nabídl biblické studium a muž to přijal. Zanedlouho studoval dvakrát týdně.

Nejlepší způsob, jak se slušnému chování naučit

14, 15. K čemu Jehovovi služebníci v biblických dobách vedli své děti?

¹⁴ V biblických dobách dbali zbožní rodiče na to, aby se základům slušného chování naučily jejich děti doma. Všimněme si například, jak se podle 1. Mojžíšovy 22:7 vzájemně oslovili Abraham a jeho syn Izák. Dobrá rodičovská výchova je patrná také z příkladu Josefa. Když byl ve vězení, choval se zdvořile dokonce i ke spoluvězňům. (1. Mojž. 40:8, 14) Ze slov, která řekl faraonovi, je vidět, že věděl, jakým způsobem oslovovat lidi ve vysokém postavení. (1. Mojž. 41:16, 33, 34)

¹⁵ K Deseti přikázáním, která dostali izraelští synové, patřil tento příkaz: „Cti svého otce a svou matku, aby se tvé dny prokázaly jako dlouhé na zemské půdě, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh.“ (2. Mojž. 20:12) Jedním způsobem, jak děti ctily své rodiče, bylo to, že se doma chovaly zdvořile. Jeftova dcera projevila mimořádnou úctu svému otci tím, že dodržela jeho slib přesto, že to pro ni bylo velmi těžké. (Soud. 11:35–40)

16–18. (a) Jak mohou rodiče učit děti zdvořilému chování? (b) Například jaký užitek to přinese, když se děti naučí zdvořilosti?

¹⁶ To, jak důležité je vést děti ke zdvořilosti, nelze ani dostatečně zdůraznit. Mají-li děti dobře vycházet s dospělými, musí se učit, jak správně zdravit lidi, kteří přijdou na návštěvu, jak se ohlásit do telefonu nebo jak se chovat u stolu. Rodiče by jim měli pomáhat, aby chápaly, proč by měly druhým podržet dveře, proč by měly být laskavé k letitým a nemocným nebo proč by měly nabídnout pomoc někomu, kdo nese těžké tašky. Děti by měly chápat, že je důležité upřímně říkat slova jako „prosím“, „děkuji“, „rádo se stalo“, „mohu vám pomoci?“ a „promiňte“.

¹⁷ Vychovávat děti ke zdvořilosti nemusí být těžké. Nejlepší způsob je dávat vlastní příklad. Pětadvacetiletý Kurt vypráví, jak se zdvořilosti učili on a jeho tři bratři: „Pozorovali jsme a poslouchali mamku a taťku, jak spolu laskavě mluví a jak s druhými jednají trpělivě a ohleduplně. V sále Království mě  taťka před a po shromáždění brával s sebou, když si povídal se staršími bratry a sestrami. Slyšel jsem, jak je oslovuje, a viděl, jak jim projevuje úctu.“ Kurt dále říká: „Časem jsem ho přirozeně začal napodobovat. Jednat zdvořile se pro mě stalo samozřejmostí. Pak už se tak chováte ne proto, že musíte, ale proto, že chcete.“

¹⁸ Jaký výsledek to pravděpodobně bude mít, když rodiče učí své děti dobrým způsobům? Děti budou schopné navazovat přátelství a mít s druhými pokojné vztahy. Budou dobře připravené na to, aby později vycházely se zaměstnavatelem a spolupracovníky. Navíc děti, které se chovají zdvořile a dělají, co je správné, budou působit radost svým rodičům. (Přečti Přísloví 23:24, 25.)

Dobré chování nás odlišuje

19, 20. Proč bychom měli být rozhodnuti napodobovat našeho zdvořilého Boha a jeho Syna?

¹⁹ „Staňte se . . . napodobiteli Boha jako milované děti,“ napsal Pavel. (Ef. 5:1) Máme-li napodobovat Jehovu Boha a jeho Syna, musíme uplatňovat biblické zásady, například ty, které byly rozebrány v tomto článku. Pokud to budeme dělat, vyhneme se tomu, že bychom pokrytecky projevovali zdvořilost pouze tehdy, když chceme získat přízeň nadřízeného nebo nějaké hmotné výhody. (Juda 16)

²⁰ V posledních dnech Satanovy vlády se tento zlý tvor zaměřuje na to, aby odstranil měřítka slušného chování, která stanovil Jehova. Mezi pravými křesťany se mu to však nepodaří. Kéž je každý z nás rozhodnutý následovat příklad našeho zdvořilého Boha a jeho Syna. Tak budou naše slova a chování vždy v protikladu ke skutkům těch, kdo si zvolili cestu nezdvořilosti. Přinese to chválu jménu našeho Boha Jehovy, který je dokonalým příkladem zdvořilosti, a upřímné lidi to bude přitahovat k pravému uctívání.

[Poznámka pod čarou]

Zapamatoval sis?

• Co se o projevování zdvořilosti učíme od Jehovy a jeho Syna?

• Proč by křesťané měli přátelsky zdravit druhé lidi?

• Jak může zdvořilé chování přispět k tomu, že naše služba bude účinnější?

• Jakou roli hrají rodiče v tom, aby se jejich děti naučily slušnému chování?

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 27]

 Začni vřelým úsměvem

Mnoho lidí se zdráhá začít si povídat s někým, koho neznají. Svědkové Jehovovi však milují Boha a své bližní, a tak se upřímně snaží naučit se s druhými komunikovat, aby s nimi mohli mluvit o biblické pravdě. Co ti může pomoci se v tom zlepšit?

Cenná zásada je uvedena ve Filipanům 2:4, kde čteme: „Nebudete s osobním zájmem upírat oči jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních.“ Přemýšlej o těchto slovech takto: Pokud ses s určitým člověkem nikdy nepotkal, pokládá tě za cizího. Co můžeš udělat pro to, aby se při rozhovoru s tebou cítil příjemně? Zkus se vřele usmát a přátelsky pozdravit. Uvažuj však ještě o něčem dalším.

Když se snažíš dát se s někým do rozhovoru, možná přerušíš jeho myšlenky. Pokud si s ním chceš povídat o tom, o čem přemýšlíš ty, aniž bys vzal v úvahu to, o čem přemýšlí on, nemusíš se setkat s příjemnou reakcí. Pokud však dokážeš odhadnout, o čem daný člověk zrovna přemýšlí, proč to nepoužít k navázání společného rozhovoru? Právě to udělal Ježíš, když se setkal s jistou ženou u studny v Samaří. (Jan 4:7–26) Myslela na to, že potřebuje načerpat vodu. Ježíš začal rozhovor na tomto základě a brzy přešel na duchovní námět.

[Obrázky na straně 26]

Přátelský přístup k lidem může vést k vydání svědectví

[Obrázek na straně 28]

Zdvořilost je vždy namístě