Važme si svého místa ve sboru
Važme si svého místa ve sboru
„Bůh dal údy do těla, každý z nich právě jak se mu líbilo.“ (1. KOR. 12:18)
1, 2. (a) Z čeho je patrné, že své místo ve sboru může mít každý z nás? (b) O čem budeme uvažovat v tomto článku?
OD DOBY starověkého Izraele je sbor Jehovovým organizačním opatřením, jehož účelem je poskytovat Božím služebníkům vedení a duchovní sycení. Například potom, co Izraelité dobyli město Ai, Jozue „četl nahlas všechna slova zákona, požehnání a zlořečení, podle všeho, co je napsáno v knize zákona“, a to „před celým izraelským sborem“. (Jozue 8:34, 35)
2 V prvním století n. l. apoštol Pavel řekl sborovému staršímu Timoteovi, že křesťanský sbor je ‚Boží domácností‘ a ‚sloupem a oporou pravdy‘. (1. Tim. 3:15) ‚Boží domácností‘ je dnes celosvětové společenství pravých křesťanů. Ve 12. kapitole svého prvního inspirovaného dopisu Korinťanům Pavel přirovnal sbor k lidskému tělu. Napsal, že i když každý úd má jiný účel, všechny jsou potřebné. Uvedl: „Bůh dal údy do těla, každý z nich právě jak se mu líbilo.“ Pavel dokonce poukázal na to, že „ty části těla, o kterých si myslíme, že jsou méně čestné, zahrnujeme hojnější ctí“. (1. Kor. 12:18, 23) Z toho vyplývá, že úloha jednoho věrného křesťana v Boží domácnosti není ani lepší, ani horší než úloha druhého. Je pouze jiná. Jak tedy každý z nás může najít své místo ve sboru a dávat najevo, že si ho váží? Které faktory naše místo ve sboru ovlivňují? A co můžeme dělat, aby ‚náš pokrok byl zjevný všem‘? (1. Tim. 4:15)
Jak dávat najevo, že si svého místa ve sboru vážíme?
3. Co je jedním způsobem, jak můžeme najít své místo ve sboru a dávat najevo, že si ho vážíme?
3 Jedním způsobem, jak můžeme najít své místo ve sboru a dávat najevo, že si ho vážíme, je to, že plně spolupracujeme s ‚věrným a rozvážným otrokem‘ a jeho vedoucím sborem. (Přečti Matouše 24:45–47.) Je potřeba, abychom se zamysleli nad tím, jak reagujeme na vedení, které nám třída otroka poskytuje. V průběhu let jsme dostali řadu konkrétních pokynů týkajících se například toho, jak se oblékat a upravovat, jakou si vybírat zábavu a na co si dávat pozor při používání internetu. Dbáme pečlivě na dodržování takových dobrých rad, díky kterým můžeme zůstat v duchovním bezpečí? Jak reagujeme na vybídky, abychom pravidelně měli rodinné uctívání? Vzali jsme si je k srdci a vyhradili k tomuto účelu jeden večer v týdnu? A jsme-li svobodní, věnujeme čas osobnímu studiu Písma? Pokud se pokyny od třídy otroka budeme řídit, Jehova nám bude žehnat, ať už jako jednotlivcům nebo rodině.
4. Co bychom měli brát v úvahu, když děláme osobní rozhodnutí?
4 Někdo by mohl namítnout, že výběr zábavy nebo to, jak se obléká a upravuje, je jeho osobní věc. Pro křesťana, který si váží svého místa ve sboru, by však osobní vkus neměl být jediným faktorem, který při rozhodování bere v úvahu. Je potřeba věnovat pozornost zvláště Jehovovým názorům, které poznáváme z Bible. Myšlenky z této knihy by měly být ‚lampou naší noze a světlem naší vozové cestě‘. (Žalm 119:105) Je moudré brát v úvahu také to, jak naše rozhodnutí týkající se osobních věcí ovlivňují naši službu a jak působí na druhé, a to jak na spolukřesťany, tak na lidi mimo sbor. (Přečti 2. Korinťanům 6:3, 4.)
5. Proč bychom se měli střežit před duchem nezávislosti?
5 ‚Duch, který nyní působí v synech neposlušnosti,‘ je všudypřítomný stejně jako vzduch, který dýcháme. (Ef. 2:2) Tento duch by nás mohl svést k názoru, že vedení od Jehovovy organizace nepotřebujeme. Jistě nechceme být jako Diotrefes, který ‚od apoštola Jana nic nepřijímal s úctou‘. (3. Jana 9, 10) Musíme dávat velký pozor, aby se v nás nezačal rozvíjet duch nezávislosti. Kéž nikdy neřekneme ani neuděláme nic, čím bychom zpochybnili sdělovací prostředek, který dnes Jehova používá. (4. Mojž. 16:1–3) Měli bychom si vážit toho, že s třídou otroka můžeme spolupracovat. A není snad na místě, abychom se ze všech sil snažili poslouchat ty, kdo poskytují vedení v našem sboru, a být poddajní? (Přečti Hebrejcům 13:7, 17.)
6. Proč bychom měli přemýšlet o svých osobních okolnostech?
6 Dalším způsobem, jak dávat najevo, že si svého místa ve sboru vážíme, je to, že důkladně přemýšlíme o svých osobních okolnostech a děláme všechno, co můžeme, abychom ‚oslavovali svou službu‘ a přinášeli čest Jehovovi. (Řím. 11:13) Někteří křesťané slouží jako pravidelní průkopníci. Jiní se podílejí na zvláštní celodobé službě jako misionáři, cestující dozorci a členové rodiny betel. Mnozí bratři a sestry pomáhají při stavbách sálů Království. A velká většina ostatních Jehovových služebníků, kteří se v takové míře nasadit nemohou, se ze všech sil snaží pečovat o duchovní potřeby své rodiny a každý týden se podílet na kazatelské službě. (Přečti Kolosanům 3:23, 24.) Můžeme si být jisti, že když se ve službě Bohu ochotně dáváme k dispozici a když děláme, co můžeme, abychom mu sloužili celou duší, vždy budeme mít v jeho sboru své místo.
Čím je naše místo ve sboru ovlivněno
7. Vysvětli, jak životní okolnosti mohou mít vliv na naše místo ve sboru.
7 Přemýšlet o svých životních okolnostech je důležité, protože na naše místo ve sboru má do určité míry vliv to, co ve službě pro Jehovu můžeme dělat. Například to, jaké místo ve sboru má bratr, se v některých ohledech liší od místa, jaké má sestra. Naše možnosti jsou ovlivněny také věkem, zdravím a jinými faktory. „Krása mladých mužů je jejich síla,“ říkají Přísloví 20:29, „a nádhera starců jsou jejich šediny.“ Mladší členové sboru mají více fyzických sil, a tak v určitých oblastech mohou vykonat více. Naproti tomu věkově starší křesťané jsou pro sbor velkým přínosem díky své moudrosti a zkušenostem. Navíc musíme mít stále na paměti, že cokoli jsme v Jehovově organizaci schopni udělat, je díky Boží nezasloužené laskavosti. (Sk. 14:26; Řím. 12:6–8)
8. Jaký vliv na naše místo ve sboru má to, po čem toužíme?
8 Další faktor, který má vliv na naše místo ve sboru, je vidět z následujícího přirovnání. Dvě rodné sestry ukončily střední školu. Mají stejné životní okolnosti. Jejich rodiče je ze všech sil povzbuzovali k pravidelné průkopnické službě. Jedna do průkopnické služby vstoupí, ale druhá si najde práci na plný úvazek. Proč se každá rozhodla jinak? Protože každá toužila po něčem jiném. Obě nakonec udělaly to, co udělat chtěly. V našem případě je to často stejné. Musíme se proto vážně zamyslet nad tím, co ve službě Bohu dělat chceme. Mohli bychom svůj podíl na službě zvýšit, i kdyby to znamenalo, že své životní okolnosti nějak změníme? (2. Kor. 9:7)
9, 10. Co bychom měli dělat, pokud nám chybí motivace sloužit Jehovovi víc?
9 A co když nám k tomu, abychom pro Jehovu dělali víc, schází motivace nebo máme sklon se příliš nenamáhat? V dopise Filipanům Pavel uvádí: „Je to Bůh, kdo, kvůli svému zalíbení, ve vás působí, abyste chtěli i jednali.“ (Fil. 2:13; 4:13) Skutečně, Jehova ‚v nás může působit‘, tedy ovlivňovat naše touhy neboli přání.
10 Neměli bychom se proto zdráhat Jehovu prosit, aby nám dal touhu konat jeho vůli. David, král starověkého Izraele, to dělal. Modlil se: „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo; vyučuj mě svým vlastním stezkám. Přiměj mě chodit v tvé pravdě, a vyučuj mě, vždyť jsi mým Bohem záchrany. V tebe jsem doufal po celý den.“ (Žalm 25:4, 5) My můžeme dělat totéž — modlit se, aby v nás Jehova roznítil touhu dělat to, co se mu líbí. Když přemýšlíme nad tím, jak se Jehova Bůh a jeho Syn dívají na naši službu pro zájmy Království, jsme jim hluboce vděční. (Mat. 26:6–10; Luk. 21:1–4) Taková vděčnost nás může podněcovat, abychom Jehovu prosili o touhu dělat duchovní pokroky. Postoj, který bychom měli rozvíjet, projevoval prorok Izajáš. Když uslyšel, jak se Jehova ptá: „Koho pošlu a kdo pro nás půjde?“ okamžitě odpověděl: „Tady jsem! Pošli mě.“ (Iz. 6:8)
Jak můžeme dělat duchovní pokroky?
11. (a) Z čeho je vidět, že je zapotřebí více bratrů, kteří by se ujímali úkolů v Boží organizaci? (b) Jak mohou bratři usilovat o služební výsady?
11 Ve služebním roce 2008 bylo na celém světě pokřtěno 289 678 nových bratrů a sester. Je z toho zřejmé, že je zapotřebí mnoha bratrů, kteří by poskytovali vedení. Jak by se k tomu bratři měli postavit? Jednoduše řečeno, měli by usilovat o to, aby splňovali požadavky na služebního pomocníka nebo na staršího, které jsou uvedeny v Písmu. (1. Tim. 3:1–10, 12, 13; Tit. 1:5–9) Jak se o to mohou snažit? Tím, že se aktivně podílejí na službě, zodpovědně plní své úkoly ve sboru, usilovně se snaží zlepšovat kvalitu svých komentářů na shromážděních a mají osobní zájem o své spoluvěřící. Z toho je vidět, že si svého místa ve sboru velmi váží.
12. Jak mohou horlivost pro pravdu projevovat mladí členové sboru?
12 Jak mohou dělat pokroky ve sboru mladí bratři, zejména ti dospívající? Mohou se snažit, aby rostli v „moudrosti a duchovním pochopení“ a to tak, že získávají poznání z Písma. (Kol. 1:9) Pilné studium Božího Slova a aktivní účast na sborových shromážděních k takovému růstu určitě přispějí. Také mohou usilovat o to, aby byli způsobilí vstoupit ‚velkými dveřmi, které vedou k činnosti‘ v různých odvětvích celodobé služby. (1. Kor. 16:9) Dělat všechno pro to, aby služba pro Jehovu byla v našem životě stále tím nejdůležitějším, je zdrojem opravdové spokojenosti a vede to k mnoha požehnáním. (Přečti Kazatele 12:1.)
13, 14. Jak mohou sestry dávat najevo, že si váží svého místa ve sboru?
13 I sestry mohou dávat najevo, že si váží výsady, kterou mají, totiž možnosti podílet se na splňování Žalmu 68:11. Čteme tam: „Sám Jehova dává výrok; žen, které vyprávějí dobrou zprávu, je velké vojsko.“ Tím nejvýznamnějším způsobem, jak mohou sestry projevovat vděčnost za místo, které mají ve sboru, je kazatelská služba. (Mat. 28:19, 20) Jestliže se tedy na ní plně podílejí a ochotně v její prospěch přinášejí oběti, dokazují, že si svého místa ve sboru opravdu váží.
14 V dopise Titovi Pavel uvedl: „Ať se letité ženy chovají uctivě, . . . ať jsou učitelkami toho, co je dobré; aby přiváděly mladé ženy k rozumu tak, aby milovaly své manžely, milovaly své děti, aby byly zdravé mysli, cudné, doma pracovité, dobré a podřizovaly se svým vlastním manželům, aby se o Božím slově nemluvilo utrhačně.“ (Tit. 2:3–5) Duchovně zralé sestry mohou být ve sboru velkou pomocí. Tím, že mají úctu k bratrům, kteří poskytují vedení, a tím, že se moudře rozhodují v takových otázkách, jako je oblékání, úprava zevnějšku a zábava, dávají vynikající příklad ostatním a ukazují, že si svého místa ve sboru velmi váží.
15. Jak může svobodná sestra překonávat pocity osamělosti?
15 Najít své místo ve sboru může být někdy obtížné pro svobodnou sestru. Jedna křesťanka, která dobře ví, jaké to je, řekla: „Svobodný člověk se někdy cítí osamělý.“ Na otázku, jak takové pocity překonává, odpověděla: „Pomáhá mi modlitba a studium. Při studiu se zaměřuji na to, jak se na mě dívá Jehova. Také se snažím něco dělat pro ostatní ve sboru. Díky tomu se příliš nezaměřuji sama na sebe.“ V Žalmu 32:8 jsou zaznamenána slova, která Jehova řekl Davidovi: „Budu radit s okem upřeným na tebe.“ Jehova se opravdu zajímá o každého svého služebníka, včetně svobodných sester, a každému pomůže najít si ve sboru své místo.
Držme se svého místa v Božím sboru
16, 17. (a) Proč to, že jsme pozvání od Boha přijali, bylo tím nejlepším rozhodnutím v našem životě? (b) Jak si své místo v Jehovově organizaci můžeme udržet?
16 Každého z nás Jehova k sobě láskyplně přitáhl, a díky tomu k němu můžeme mít blízký vztah. Ježíš řekl: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ (Jan 6:44) Jehova každého z nás osobně pozval, aby patřil do jeho sboru. To, že jsme toto pozvání přijali, bylo tím nejlepším rozhodnutím, jaké jsme kdy udělali. Dalo to našemu životu smysl. Z toho, že máme ve sboru své místo, máme velkou radost a přináší nám to uspokojení.
17 „Jehovo, zamiloval jsem si obydlí tvého domu,“ řekl žalmista. A také zpíval: „Má vlastní noha bude jistě stát na rovném místě; mezi shromážděnými davy budu žehnat Jehovovi.“ (Žalm 26:8, 12) Pravý Bůh má ve své organizaci místo pro každého z nás. Jestliže se řídíme teokratickými pokyny a pilně se věnujeme službě pro Jehovu, pak si své drahocenné místo v jeho sboru udržíme.
Zapamatovali jste si?
• Proč můžeme říci, že každý křesťan má ve sboru své místo?
• Jakými způsoby dáváme najevo, že si svého místa v Boží organizaci vážíme?
• Které faktory mají vliv na to, jaké místo ve sboru máme?
• Jak mohou mladí i dospělí křesťané dávat najevo, že si svého místa v Božím sboru váží?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 16]
Co mohou bratři dělat pro to, aby jim byly svěřeny výsady ve sboru?
[Obrázek na straně 17]
Jak mohou sestry dávat najevo, že si váží svého místa ve sboru?