Ať je tvůj pokrok zjevný všem

„Zahloubej se nad tím; zaber se do toho, aby tvůj pokrok byl zjevný všem.“ (1. TIM. 4:15)

1, 2. Co víme o životě mladého Timotea a k jaké velké změně došlo, když mu bylo asi dvacet let?

GALÁCIE byla římskou provincií, která ležela na území dnešního Turecka. Během desetiletí po Ježíšově smrti vzniklo v té oblasti několik sborů. Aktivními členy jednoho z nich se stali i mladý Timoteus a jeho maminka a babička. (2. Tim. 1:5; 3:14, 15) V tomto prostředí Timoteus vyrůstal a byl určitě rád, že se stal křesťanem. V jeho životě však mělo dojít k nečekané změně.

² Všechno začalo v době, kdy tuto oblast podruhé navštívil apoštol Pavel. Timoteovi možná bylo kolem dvaceti let. Pavel si pravděpodobně při své návštěvě v Lystře všiml, že bratři z místních sborů o Timoteovi „podávali dobrou zprávu“. (Sk. 16:2) Na svůj věk Timoteus zřejmě projevoval mimořádnou zralost. Pavel a členové místní rady starších pak pod vedením svatého ducha vložili na Timotea ruce, čímž ho pověřili zvláštní službou. (1. Tim. 4:14; 2. Tim. 1:6)

3. Jakou neobvyklou výsadu Timoteus dostal?

³ Timoteus dostal neobvyklou nabídku — doprovázet apoštola Pavla na jeho cestách. (Sk. 16:3) Umíš si představit, jak překvapený a zároveň nadšený musel Timoteus být? V následujících letech cestoval s Pavlem a někdy i s dalšími křesťany a plnil úkoly, kterými ho pověřovali apoštolové a starší muži. Pavel a Timoteus svou službou velmi přispěli k duchovnímu růstu bratrů, které při svých cestách po sborech navštívili. (Přečti Skutky 16:4, 5.) Timoteus se díky svému duchovnímu pokroku stal dobře známým mezi mnoha křesťany. Apoštol Pavel asi po deseti letech spolupráce s Timoteem napsal křesťanům ve Filipech: „Nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou má [Timoteus], kdo se bude opravdově starat o to, co se vás týká . . . Vy znáte důkaz, který o sobě dal, že se mnou jako dítě s otcem sloužil jako otrok při podpoře dobré zprávy.“ (Fil. 2:20–22)

4. (a) Jakým zodpovědným úkolem byl Timoteus pověřen? (b) Které otázky vznikají v souvislosti s Pavlovými slovy v 1. Timoteovi 4:15?

⁴ Přibližně v té době, kdy Pavel psal dopis Filipanům, pověřil Timotea velmi zodpovědným úkolem — měl jmenovat starší a služební pomocníky. (1. Tim. 3:1; 5:22) Není pochyb o tom, že Timoteus byl spolehlivým a důvěryhodným křesťanským dozorcem. Přesto ho Pavel nabádal, aby svůj ‚pokrok dával najevo všem‘. (1. Tim.  4:15) Cožpak Timoteus svůj pokrok nedával dostatečně najevo? Co Pavel těmito slovy myslel a jaký užitek z jeho rady můžeme mít my?

Dávejme najevo křesťanské vlastnosti

5, 6. Čím byla ohrožena duchovní čistota efezského sboru a jak měl Timoteus sbor chránit?

⁵ Máme-li Pavlovým slovům v 1. Timoteovi 4:15 porozumět, musíme prozkoumat jejich kontext. (Přečti 1. Timoteovi 4:11–16.) Předtím než Pavel tento dopis napsal, odcestoval do Makedonie, ale Timotea požádal, aby zůstal v Efezu. Proč? Někteří členové tamějšího sboru totiž působili rozkladným vlivem, protože hlásali falešné nauky. Timoteus měl tedy chránit duchovní čistotu sboru. Jak to měl dělat? Mimo jiné tak, že bude pro druhé dobrým příkladem.

⁶ Pavel mu napsal: „Staň se . . . pro věrné příkladem v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti.“ A dodal: „Zahloubej se nad tím; zaber se do toho, aby tvůj pokrok byl zjevný všem.“ (1. Tim. 4:12, 15) Tento pokrok se týkal Timoteových křesťanských vlastností, ne postavení ve sboru. Právě takový pokrok by měl dávat najevo každý křesťan.

7. Co se očekává od každého člena sboru?

⁷ Stejně jako v době Timotea, i dnes mohou mít křesťané ve sboru různá odpovědná postavení. Někteří slouží jako starší nebo služební pomocníci, jiní se věnují průkopnické službě. Další slouží jako cestující dozorci, betelité nebo misionáři. Starší se při různých příležitostech věnují vyučování, například na krajských a oblastních sjezdech. Avšak všichni křesťané — muži, ženy i mladí — by měli dávat najevo svůj duchovní pokrok. (Mat. 5:16) A stejně jako v případě Timotea se to očekává i od těch křesťanů, kteří mají velmi odpovědné postavení.

Staňme se příkladem v mluvení

8. Jaký dopad na naši službu Bohu mohou mít naše slova?

⁸ Jednou z věcí, v nichž měl Timoteus být pro druhé příkladem, bylo mluvení. Jak v tom můžeme dávat svůj pokrok najevo my? To, co říkáme, prozrazuje hodně o tom, jací jsme. Ježíš výstižně prohlásil: „Z hojnosti srdce mluví ústa.“ (Mat. 12:34) O řeči se zmínil i Ježíšův nevlastní bratr Jakub, protože si uvědomoval, že naše slova mají dopad na naši službu Bohu. Napsal: „Jestliže se někomu zdá, že zachovává vnější způsob uctívání, a přece nedrží svůj jazyk na uzdě, ale dále klame své vlastní srdce, jeho způsob uctívání je nicotný.“ (Jak. 1:26)

9. Jak můžeme být dobrým příkladem v mluvení?

⁹ Naše slova mohou ostatním členům sboru odhalit, do jaké míry jsme udělali duchovní pokrok. Duchovně zralí křesťané totiž neříkají věci, které jsou nevhodné, negativní, kritické nebo ubližující, ale mluví povzbudivě a soucitně. (Přísl. 12:18; Ef. 4:29; 1. Tim. 6:3–5, 20) O hloubce naší oddanosti Bohu svědčí i to, že jsme připraveni mluvit s druhými o svých vysokých mravních měřítkách a že se pohotově zastáváme Božích vznešených zásad. (Řím. 1:15, 16) Ti, kdo mají upřímné srdce, si jistě povšimnou, jak dar řeči používáme, a možná budou náš příklad následovat. (Fil. 4:8, 9)

Buďme příkladem v chování a cudnosti

10. Jaká víra je nezbytným předpokladem duchovního pokroku?

¹⁰ Má-li křesťan být pro druhé dobrým příkladem, povzbudivá řeč k tomu nestačí. Jestliže někdo správné věci sice říká, ale nedělá, je pokrytec. Pavel dobře znal pokrytectví  farizeů a věděl, jaké škody napáchalo. Před takovou neupřímností a předstíráním několikrát Timotea varoval. (1. Tim. 1:5; 4:1, 2) Timoteus však nebyl pokrytec. Je to patrné ze slov, která mu Pavel napsal ve svém druhém dopise: „Vzpomínám si . . . na víru, kterou máš v sobě bez pokrytectví.“ (2. Tim. 1:5) Přesto bylo potřeba, aby Timoteus svou opravdovost dával najevo. Měl být příkladem v chování.

11. Co Pavel napsal Timoteovi o bohatství?

¹¹ V obou dopisech Timoteovi poskytl Pavel k otázce chování několik důležitých rad. Timoteus se měl například vyvarovat honby za bohatstvím. Pavel napsal: „Láska k penězům je . . . kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli od víry zavedeni na scestí a celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Tim. 6:10) Láska k penězům je znamením duchovní slabosti. Ti křesťané, kteří jsou spokojeni s jednoduchým způsobem života, tedy s tím, že mají „obživu a čím se přikrýt“, naopak dávají najevo duchovní pokrok. (1. Tim. 6:6–8; Fil. 4:11–13)

12. Jak svůj duchovní pokrok můžeme dávat najevo v osobním životě?

¹² Pavel se Timoteovi zmínil i o tom, jak důležité je, aby se křesťanky „zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí“. (1. Tim. 2:9) Ženy, které projevují skromnost a zdravou mysl v tom, jak se oblékají a upravují, a také v jiných oblastech osobního života, dávají znamenitý příklad. (1. Tim. 3:11) Tato zásada platí i pro bratry. Pavel nabádal dozorce, aby byli ‚umírnění v návycích, zdravé mysli a pořádní‘. (1. Tim. 3:2) Když tyto vlastnosti projevujeme v běžném životě, náš pokrok je zjevný všem.

13. Jak můžeme být podobně jako Timoteus příkladem v cudnosti?

 ¹³ Timoteus měl být příkladem také v cudnosti. Pavel tímto výrazem poukázal na velmi konkrétní oblast chování, totiž na sexuální morálku. Zejména k ženám se měl Timoteus chovat tak, aby se mu nedalo nic vytknout. Měl jednat se ‚staršími ženami jako s matkami, s mladšími ženami jako se sestrami se vší cudností‘. (1. Tim. 4:12; 5:2) Bůh ví i o tajně spáchané nemravnosti a nakonec se o ní dozví i lidé. Na druhou stranu nezůstanou skryty ani znamenité skutky, které křesťan vykonal. (1. Tim. 5:24, 25) Každý člen sboru může dávat svůj pokrok najevo svým chováním a cudností.

Nezbytná je láska a víra

14. Jak Bible zdůrazňuje, že je nezbytné, abychom jeden k druhému měli lásku?

¹⁴ Významným rysem pravého křesťanství je láska. Ježíš svým učedníkům řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Jak takovou lásku dáváme najevo? Boží Slovo nás vybízí, abychom se „navzájem snášeli v lásce“, abychom se ‚stali jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštěli‘ a abychom byli pohostinní. (Ef. 4:2, 32; Hebr. 13:1, 2) „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost,“ napsal apoštol Pavel. (Řím. 12:10)

15. Proč je nutné, aby lásku projevovali všichni, zejména křesťanští dozorci?

¹⁵ Pokud by Timoteus jednal se spolukřesťany drsně či nelaskavě, znehodnotil by tím to dobré, co jako učitel a dozorce vykonal. (Přečti 1. Korinťanům 13:1–3.) Timoteus však svým bratrům projevoval skutečnou lásku a pohostinnost a namáhal se v jejich prospěch. Tím vším dával najevo svůj duchovní pokrok. Bylo tedy vhodné, že se apoštol Pavel ve svém dopise konkrétně zmínil o lásce jako o jedné z vlastností, v nichž měl být Timoteus příkladem.

16. Proč Timoteus potřeboval pevnou víru?

¹⁶ V Efezu byla Timoteova víra zkoušena. Někteří členové tamějšího sboru prosazovali nauky, jež nebyly v souladu s křesťanskou pravdou. Jiní šířili ‚falešné historky‘ nebo se zabývali studiem námětů, které nepřispívaly k duchovnímu růstu sboru. (Přečti 1. Timoteovi 1:3, 4.) Pavel o takových lidech napsal, že jsou ‚nadutí pýchou, ničemu nerozumí a jsou duševně choří dotazováním a debatami o slovech‘. (1. Tim. 6:3, 4) Pokud by Timoteus o takových škodlivých naukách a názorech přemýšlel, ohrozil by tím své duchovní zdraví. Právě proto ho Pavel nabádal, aby bojoval „znamenitý boj víry“ a odvracel se „od prázdných řečí, které porušují, co je svaté, a od rozporů falešně zvaného ‚poznání‘“. (1. Tim. 6:12, 20, 21) Timoteus se Pavlovou moudrou radou jistě řídil. (1. Kor. 10:12)

17. Jak může být zkoušena naše víra?

¹⁷ Pavel Timoteovi také napsal, že v „pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od víry, budou věnovat pozornost zavádějícím inspirovaným výrokům a démonským naukám“. (1. Tim. 4:1) Všichni ve sboru, včetně těch, kdo mají odpovědné postavení, musí tedy podobně jako Timoteus projevovat silnou a neochvějnou víru.  Odpadlickým myšlenkám se musíme pevně a odhodlaně vzepřít. Tak dáme najevo svůj pokrok a budeme pro druhé příkladem víry.

Ze všech sil se snažme, aby náš pokrok byl zjevný

18, 19. (a) Jak můžeme svůj pokrok dávat najevo všem? (b) O čem budeme uvažovat v následujícím článku?

¹⁸ Je zřejmé, že náš duchovní pokrok nesouvisí s tím, jak působíme navenek nebo jaké máme přirozené schopnosti či postavení v Boží organizaci. Nemusí nijak souviset ani s tím, jak dlouho už jsme v pravdě. Skutečný duchovní pokrok je zřejmý z toho, že posloucháme Jehovu, což by se mělo projevovat v našich myšlenkách, slovech i činech. (Řím. 16:19) Měli bychom jednat v souladu s pokynem milovat jeden druhého a posilovat svou víru. Do slov, která Pavel napsal Timoteovi, se proto zahloubejme a zaberme se do nich, aby náš pokrok byl zjevný všem.

¹⁹ Další vlastností, která svědčí o našem duchovním pokroku a křesťanské zralosti, je radost, jež patří k ovoci Božího ducha. (Gal. 5:22, 23) V následujícím článku si ukážeme, jak můžeme radost rozvíjet a neztratit ji ani v náročných okolnostech.

Jak bys odpověděl?

• Co o nás prozrazuje naše řeč?

• Jak svůj pokrok dáváme najevo v chování a v cudnosti?

• Proč křesťané mají být příkladní v lásce a ve víře?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 11]

Na svůj věk Timoteus projevoval mimořádnou zralost

[Obrázky na straně 13]

Je tvůj pokrok zjevný?