Udržme si radost i v náročných okolnostech

„Všichni ti, kdo [Jehovu] činí svým útočištěm, se budou radovat; na neurčitý čas budou radostně volat.“ (ŽALM 5:11)

1, 2. (a) Co je dnes příčinou mnoha trápení? (b) Co kromě problémů, které zažívají všichni lidé, musí snášet praví křesťané?

TĚŽKOSTI, jež postihují lidstvo jako celek, se nevyhýbají ani svědkům Jehovovým. Mnozí z Božího lidu se stali obětí zločinu, války nebo zakusili jiné bezpráví. Velké utrpení způsobují také přírodní katastrofy, chudoba, nemoci a smrt. Apoštol Pavel výstižně napsal: „Víme . . ., že všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud.“ (Řím. 8:22) Doléhá na nás i vlastní nedokonalost. Možná se někdy cítíme podobně jako starověký král David, který řekl: „Má vlastní provinění mi . . . přesáhla přes hlavu; jako těžký náklad jsou mi příliš těžká.“ (Žalm 38:4)

² Kromě problémů, které zažívají všichni lidé, praví křesťané musí nést obrazný mučednický kůl. (Luk. 14:27) To znamená, že podobně jako Ježíš jsou nenáviděni a pronásledováni. (Mat. 10:22, 23; Jan 15:20; 16:2) Být Kristovými následovníky od nás tedy vyžaduje, abychom se při čekání na nový svět silně namáhali a byli vytrvalí. (Mat. 7:13, 14; Luk. 13:24)

3. Jak víme, že Bůh nechce, aby náš život byl plný smutku a sklíčenosti?

³ Máme tomu rozumět tak, že v životě pravých křesťanů není místo pro radost a štěstí? Měli bychom snad do konce tohoto systému věcí zažívat jen smutek a sklíčenost? Je zřejmé, že Jehova si přeje, abychom byli šťastní už teď. V Bibli se o Božích služebnících  mnohokrát mluví jako o šťastném lidu. (Přečti Izajáše 65:13, 14.) V Žalmu 5:11 je napsáno: „Všichni ti, kdo [Jehovu] činí svým útočištěm, se budou radovat; na neurčitý čas budou radostně volat.“ I v období těžkostí je tedy možné zažívat hlubokou radost, vnitřní klid a spokojenost. Podívejme se nyní na to, jak nám Bible může pomáhat, abychom zvládali zkoušky a přitom neztratili radost.

Jehova je ‚šťastným Bohem‘

4. Jak na Boha působí, že jeho autorita je zavrhována?

⁴ Přemýšlejme o příkladu Jehovy. Je Všemohoucí Bůh, a tak má autoritu nad celým vesmírem. Nic mu nechybí a nikoho nepotřebuje. Přestože je mocnější než kdokoli jiný, muselo pro něj být určitým zklamáním, že se proti němu jeden z jeho duchovních synů vzbouřil a stal se Satanem. Později muselo Boha zarmoutit i to, že se k Satanově vzpouře připojili další andělé. Navíc ho muselo velmi bolet, když se k němu obrátili zády Adam a Eva, vrchol jeho hmotného stvoření. Od té doby Jehovovu autoritu zavrhly miliardy jejich potomků. (Řím. 3:23)

5. Co Jehovu zvláště trápí?

⁵ Satanova vzpoura pokračuje dodnes. Už asi 6 000 let je Jehova svědkem modlářství, násilí, vražd a sexuální zvrácenosti. (1. Mojž. 6:5, 6, 11, 12) Po celou tu dobu navíc slyší hanebné lži a rouhání. Jeho city někdy zraňovali dokonce i jeho praví ctitelé. Jednu takovou situaci Bible popisuje slovy: „Jak často se proti němu bouřili v pustině, ubližovali mu na poušti! A znovu a znovu Boha zkoušeli a působili bolest dokonce Svatému Izraele.“ (Žalm 78:40, 41) Bolest, kterou Jehova prožívá, když ho někdo z jeho služebníků zavrhne, je jistě velká. (Jer. 3:1–10) Je tedy zřejmé, že dochází k mnoha špatným věcem a že to Jehovu trápí. (Přečti Izajáše 63:9, 10.)

6. Jak Bůh reaguje na skličující situace?

⁶ Jehova se však svou bolestí a zklamáním nikdy nenechal ochromit. Když v Edenu vznikl problém, Jehova okamžitě podnikl kroky k tomu, aby následky byly co nejmenší. Také učinil dlouhodobá opatření, aby se jeho záměr nakonec splnil. Poté, co udělal tyto kroky, s radostí očekává dobu,  kdy ospravedlní svou svrchovanost a požehná svým věrným ctitelům. (Žalm 104:31) Navzdory tomu, jak velkou pohanu utrpěl, zůstává ‚šťastným Bohem‘. (1. Tim. 1:11; Žalm 16:11)

7, 8. Jak můžeme napodobovat Jehovu, když vzniknou těžkosti?

⁷ Je pravda, že pokud jde o řešení problémů, nemůžeme se s Jehovou srovnávat. Přesto ho můžeme napodobovat v tom, jak se k nim postavit. Jestliže vzniknou těžkosti, je přirozené, že jsme sklíčení, ale v takovém stavu nemusíme zůstat. Jelikož jsme byli stvořeni k Jehovovu obrazu, máme schopnost přemýšlet a praktickou moudrost, což nám umožňuje problémy analyzovat, a pokud je to alespoň trochu možné, podniknout kroky k jejich vyřešení.

⁸ Co je jedním důležitým faktorem, díky němuž se můžeme s problémy úspěšně vyrovnávat? Musíme uznat, že některé věci zkrátka neovlivníme. Pokud se budeme svými problémy stále sžírat, zvětší to naši úzkost a obere nás to o mnoho radosti plynoucí z pravého uctívání. Jestliže jsme pro vyřešení problému udělali, co je v rozumné míře možné, je potřeba přestat se tím zbytečně trápit a zaměřit se na něco prospěšnějšího. Praktičnost těchto rad je dobře vidět z následujících biblických zpráv.

Nezbytná je rozumnost

9. Jak Hana projevila rozumnost?

⁹ Uvažujme o příkladu Hany, která se nakonec stala matkou proroka Samuela. Bývala sklíčená z toho, že nemůže mít děti. Kvůli tomu, že byla neplodná, se stala terčem posměchu. Někdy se cítila tak zdrcená, že plakala a nejedla. (1. Sam. 1:2–7) Jednou, když opět přišla do Jehovovy svatyně, jí bylo „hořko v duši a začala se modlit k Jehovovi a velmi plakat“. (1. Sam. 1:10) Potom, co se svěřila se svými pocity Jehovovi, přišel za ní velekněz Eli a řekl jí: „Jdi v pokoji, a kéž Bůh Izraele vyhoví tvé prosebné žádosti, kterou jsi od něho žádala.“ (1. Sam. 1:17) V té chvíli si Hana jistě uvědomila, že udělala vše, co bylo v jejích možnostech. To, že byla neplodná, nijak změnit nemohla, ale projevila rozumnost — „odešla a . . . pojedla, a její obličej již nebyl ustaraný“. (1. Sam. 1:18)

10. Z čeho je vidět, že Pavel se na svůj problém, který nemohl vyřešit, díval realisticky?

¹⁰ Podobný postoj měl apoštol Pavel. Potýkal se s problémem, který ho velmi skličoval a který sám označil jako ‚osten v těle‘. (2. Kor. 12:7) Ať už bylo příčinou jeho trápení cokoli, dělal, co mohl, aby se ho zbavil. Prosil Jehovu v modlitbě, aby mu dal úlevu. Kolikrát se v té záležitosti na Jehovu obrátil? Třikrát. Potom mu Bůh řekl, že ‚osten v těle‘ nebude zázračně odstraněn. Pavel tuto skutečnost přijal a plně se soustředil na službu pro Jehovu. (Přečti 2. Korinťanům 12:8–10.)

11. Jak nám modlitby a úpěnlivé prosby pomáhají, když prožíváme trápení?

¹¹ Tyto příklady neukazují, že bychom se ohledně toho, co nás trápí, měli přestat modlit. (Žalm 86:7) Naopak, Boží Slovo nás vybízí: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ Jak Jehova na takové úpěnlivé prosby a prosebné žádosti odpoví? V Bibli dále čteme: „A Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Fil. 4:6, 7) Je možné, že Jehova náš problém neodstraní, ale může na naše modlitby odpovědět tím, že bude střežit naše myšlenkové síly. Poté, co jsme s ním o svém problému mluvili, získáme vnitřní klid a uvědomíme si, že nechat se úzkostnými starostmi pohltit je velmi nebezpečné.

 Nacházejme radost ve službě pro Jehovu

12. Proč dlouhodobá sklíčenost může člověku ublížit?

¹² V Příslovích 24:10 se píše: „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ V jiném přísloví je uvedeno: „Kvůli bolesti srdce je zkrušený duch.“ (Přísl. 15:13) Někteří křesťané byli sklíčeni natolik, že přestali s osobním čtením Bible a s rozjímáním nad tím, co se z ní dozvěděli. Jejich modlitby začaly být povrchní a oni se postupně izolovali od ostatních bratrů a sester. Je vidět, že dlouhodobá sklíčenost může člověku ublížit. (Přísl. 18:1, 14)

13. Co nám může pomáhat v boji se sklíčeností a přinášet nám určitou míru radosti?

¹³ Naproti tomu pozitivní náhled nám pomůže, abychom se zaměřovali na ty stránky života, které nás mohou potěšit a rozradostnit. David napsal: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože.“ (Žalm 40:8) Pokud prožíváme nějaké trápení, tím posledním, co bychom měli udělat, je opustit své zdravé duchovní návyky. Bojovat se sklíčeností můžeme tak, že se budeme věnovat činnostem, které přinášejí radost. Jehova nám říká, že k potěšení a štěstí přispívá pravidelné čtení Bible. (Žalm 1:1, 2; Jak. 1:25) Při čtení Božího Slova a na křesťanských shromážděních nasloucháme ‚příjemné řeči‘, která nás může obrazně řečeno držet nad vodou a potěšit nás. (Přísl. 12:25; 16:24)

14. Který Jehovův slib nám přináší radost už teď?

¹⁴ Bůh nám dává mnoho důvodů k radosti. Velkým zdrojem štěstí je jeho slib o záchraně. (Žalm 13:5) Víme, že bez ohledu na to, co nás dnes trápí, Bůh nakonec odmění ty, kdo ho s opravdovostí hledají. (Přečti Kazatele 8:12.) O tom byl přesvědčen také prorok Habakuk a krásně to vyjádřil slovy: „I kdyby ani fíkovník nerozkvetl a kdyby z révových keřů nebyl žádný výnos; kdyby se dílo olivovníku vskutku nevydařilo a ani terasy by vskutku nevydaly žádnou potravu;  i kdyby byl brav vskutku oddělen od ohrady a v ohrazeních nebyl žádný dobytek; pokud jde o mne, já přesto budu jásat v Jehovovi; budu mít radost v Bohu své záchrany.“ (Hab. 3:17, 18)

„Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“

15, 16. Z jakých Božích darů se můžeme těšit, zatímco čekáme na krásnou budoucnost?

¹⁵ Zatímco čekáme na krásnou budoucnost, Jehova si přeje, abychom se těšili z dobrých věcí, které nám dává. Bible říká: „Poznal jsem, že není pro [lidi] nic lepšího, než aby se radovali a činili za svého života dobro; a také že by každý člověk měl jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci. Je to dar od Boha.“ (Kaz. 3:12, 13) ‚Činit dobro‘ mimo jiné znamená jednat ve prospěch druhých. Ježíš řekl, že více štěstí je v dávání než v přijímání. Láskyplné skutky vykonané pro manželského partnera, děti, rodiče a další příbuzné nám přinášejí hluboké uspokojení. (Přísl. 3:27) Mnoho radosti také působí to, když jsme ke svým duchovním bratrům a sestrám laskaví, pohostinní a jsme ochotni jim odpouštět. Navíc to těší Jehovu. (Gal. 6:10; Kol. 3:12–14; 1. Petra 4:8, 9) Hluboké uspokojení cítíme i tehdy, když se obětavě věnujeme kazatelské službě.

¹⁶ Výše citovaná slova z Kazatele poukazují na prostá potěšení, která v životě máme, jako je jídlo a pití. I když tedy zažíváme zkoušky, můžeme mít radost z jakýchkoli hmotných darů, které jsme od Jehovy dostali. A nezapomínejme na úchvatný západ slunce, nádhernou krajinu, dovádění mláďat a jiné zázraky přírody — nic nás nestojí, a přesto nás mohou naplňovat úžasem a radostí. Když o tom všem přemýšlíme, naše láska k Jehovovi roste, protože on je Dárcem všech dobrých věcí.

17. Díky čemu zažijeme naprostou úlevu od trápení a co nám dnes přináší útěchu?

¹⁷ Jestliže milujeme Boha, posloucháme jeho přikázání a máme víru ve výkupní oběť, nakonec zažijeme naprostou úlevu od trápení, které pramení z nedokonalosti, a nebude nic, co by naši radost zkalilo. (1. Jana 5:3) Do té doby nacházíme útěchu v tom, že Jehova dobře ví o všem, co nás trápí. David napsal: „Budu mít radost a radovat se z tvé milující laskavosti, z toho, že jsi uviděl mé trápení; věděl jsi o tísních mé duše.“ (Žalm 31:7) Jehova nás miluje, a proto nás od veškerého trápení osvobodí. (Žalm 34:19)

18. Proč by radost měla být význačnou vlastností Božích služebníků?

¹⁸ Než se všechny Boží sliby splní, snažme se napodobovat Jehovu, šťastného Boha. Nedovolme, aby nás negativní myšlenky duchovně ochromily. Když vzniknou problémy, nechme se vést schopností přemýšlet a praktickou moudrostí. Jehova nám pomůže zvládat naše emoce a udělat, co je v našich silách, abychom následky tíživé situace zmírnili. Nacházejme radost v dobrých věcech, které nám Jehova dává, v těch hmotných i v těch duchovních. Máme-li blízký vztah k Bohu, můžeme se radovat, protože „šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova“. (Žalm 144:15)

Co jste se dozvěděli?

• Pokud se potýkáme s těžkostmi, jak můžeme napodobovat Jehovu?

• Jak nám v těžkostech může pomáhat rozumnost?

• Jak i v náročných okolnostech můžeme nacházet radost ve službě Bohu?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 16]

To, že se dějí špatné věci, Jehovu trápí

[Podpisek]

© G.M.B. Akash/Panos Pictures

[Obrázky na straně 18]

Jehova nám dává důvody k radosti