Velký červený ostrov získává Bibli

MADAGASKAR, který je čtvrtým největším ostrovem na světě, leží asi 400 kilometrů od jihovýchodního pobřeží Afriky. Jeho obyvatelé, zvaní Malgaši, už dlouho znají jméno Jehova. Více než 170 let totiž existuje malgašský překlad Bible, který Boží jméno obsahuje. Příběh o vzniku tohoto překladu je zároveň příběhem o vytrvalosti a obětavosti.

Počáteční snahy o přeložení Bible do malgaštiny se objevily na nedalekém ostrově Mauricius. Sir Robert Farquhar, který na Mauriciu působil jako britský guvernér, dal už v roce 1813 podnět k tomu, aby byla do malgaštiny přeložena evangelia. Farquhar později poradil madagaskarskému králi Radamovi I., aby na Velký červený ostrov, jak se Madagaskaru někdy přezdívá, pozval učitele z Londýnské misijní společnosti.

Dne 18. srpna 1818 připluli z Mauricia do přístavu Toamasina dva velšští misionáři, David Jones a Thomas Bevan. Brzy zjistili, že místní obyvatelé jsou velmi zbožní — neodmyslitelnou součástí jejich života bylo uctívání předků a svědomité dodržování ústně předávaných tradic. Mluvili květnatým jazykem, který patří do malajsko-polynéské jazykové rodiny.

Jones a Bevan otevřeli v Toamasině malou školu a krátce poté za nimi z Mauricia připluly jejich manželky a děti. Celá skupina se však nakazila malárií. V prosinci 1818 zemřela Jonesova manželka a dcera a o dva měsíce později podlehl malárii i Thomas Bevan a jeho rodina. Z celé skupiny tak zůstal naživu pouze David Jones.

Jones se však touto tragédií nenechal zlomit. Byl rozhodnut, že obyvatelům Madagaskaru umožní číst Boží Slovo v jejich jazyce. Vrátil se na Mauricius, aby se zotavil, a ihned se pustil do náročného úkolu naučit se malgašsky. Zanedlouho začal připravovat překlad Janova evangelia.

V říjnu 1820 už byl Jones zpátky na Madagaskaru. Usadil se v hlavním městě Antananarivu, kde brzy založil novou misijní školu. Podmínky byly dosti primitivní — žáci neměli učebnice a ve třídě nebyly lavice ani tabule. Učební osnovy však byly vynikající a děti se rády učily.

Přibližně po sedmi měsících, kdy pracoval sám, dostal Jones nového spolupracovníka, Davida Griffithse. Tito dva neúnavní misionáři zasvětili další roky svého života překládání Bible do malgaštiny.

Jak překlad vznikal

V té době se pro zápis malgašských slov používalo výhradně arabské písmo. Takovým textům se říkalo sorabe. Převážná většina lidí je ovšem neuměla přečíst. Misionáři tedy králi Radamovi I. navrhli, aby se místo arabského písma začala používat latinka. Král s tím souhlasil.

 Práce na překladu začaly 10. září 1823. Jones si vzal na starost 1. Mojžíšovu a Matoušovo evangelium, Griffiths překládal 2. Mojžíšovu a Lukášovo evangelium. Oba pracovali s obdivuhodnou energičností. Nejen že sami překládali převážnou část textu, ale dopoledne i odpoledne také vyučovali ve škole. Navíc připravovali a vedli bohoslužby, a to ve třech jazycích. Překládání však bylo pro oba tím nejdůležitějším.

S pomocí dvanácti studentů přeložili tito dva misionáři za pouhých 18 měsíců celá Řecká písma a řadu knih Hebrejských písem. Následující rok už byla hotova pracovní verze celé Bible. Bylo samozřejmě zapotřebí text opravit a vytříbit. Z Anglie proto byli vysláni dva lingvisté, David Johns a Joseph Freeman, aby s těmito úpravami pomohli.

Situace se komplikuje

Když byl překlad dokončen, vyslala Londýnská misijní společnost na Madagaskar Charlese Hovendena, aby zde sestavil první tiskařský lis. Hovenden přijel 21. listopadu 1826. I on však onemocněl malárií a necelý měsíc po příjezdu zemřel. Na ostrově tak nebyl nikdo, kdo by s lisem dokázal pracovat. V následujícím roce se však jednomu zručnému řemeslníkovi, jenž se jmenoval James Cameron a pocházel ze Skotska, podařilo podle návodu nalezeného mezi součástkami lis smontovat. Po mnoha nezdarech se mu 4. prosince 1827 povedlo vytisknout část první kapitoly 1. Mojžíšovy. *

Další komplikace nastala 27. července 1828. Zemřel totiž král Radama I., který byl vydání Bible v malgaštině příznivě nakloněn. David Jones o něm řekl: „Král Radama je neobyčejně laskavý a přívětivý. Je velkým zastáncem vzdělání a to, že jeho lid je seznamován s vědomostmi civilizovaného světa, považuje za cennější než zlato a stříbro.“ Po králi Radamovi na trůn usedla jeho žena Ranavalona I. a brzy bylo jasné, že k práci překladatelů nebude tak vstřícná jako její manžel.

Krátce po korunovaci s ní chtěl o překládání Bible mluvit jeden návštěvník z Anglie. Ona však jeho žádost o audienci zamítla. Při jiné příležitosti misionáři královně sdělili, že je ještě hodně věcí, které mohou její poddané naučit, například řečtinu a hebrejštinu. Královna se však dala slyšet: „Řečtina a hebrejština mě příliš nezajímají. Chtěla bych vědět, zda dokážete naučit můj lid něco užitečnějšího, třeba vyrábět mýdlo.“ James Cameron si uvědomil, že by mohli být přinuceni Madagaskar opustit ještě před tím, než se jim podaří Bibli dokončit, a tak požádal o týden na rozmyšlenou.

Následující týden Cameron předal královniným poslům dvě kostky mýdla vyrobeného z místních surovin. Tento počin i další veřejně prospěšné práce, které vykonávali misijní řemeslníci, ji uspokojily na tak dlouho, že bylo možné dokončit tisk celé Bible s výjimkou několika knih Hebrejských písem.

Příjemné překvapení a pak trpké zklamání

Přestože se královna vůči misionářům zpočátku stavěla odmítavě, v květnu 1831 vydala překvapivý výnos — dovolila svým poddaným, aby se dali pokřtít jako křesťané. Jeho platnost však měla krátké trvání. Jak uvádí dílo A History of Madagascar, „množství křtů znepokojilo konzervativní členy královského dvora, kteří královnu přesvědčili, že účastnit se přijímání v podstatě znamená přísahat věrnost Britům“. Na konci roku 1831, po pouhých šesti měsících, byly proto křesťanské křty opět zakázány.

 Když misionáři viděli královninu vrtkavost a rostoucí vliv tradicionalistů ve vládě, snažili se tisk Bible dokončit co nejdříve. Křesťanská řecká písma už byla hotová a mezi lidmi byly tisíce výtisků. Dne 1. března 1835 však vyvstal další problém. Královna Ranavalona I. prohlásila křesťanství za nezákonné a nařídila, aby všechny křesťanské knihy byly odevzdány úřadům.

Jedním z důsledků královnina výnosu bylo to, že se na tisku Bible už nesměli podílet malgašští pomocníci. Hrstka misionářů tak musela usilovně pracovat dnem i nocí, aby se podařilo tisk dokončit. Tento významný okamžik přišel v červnu 1835. Kompletní Bible v malgaštině byla na světě!

Vzhledem k zákazu bylo nutné Bible rychle dostat mezi lidi. Sedmdesát výtisků navíc misionáři ukryli v zemi, aby je uchránili před zničením. Práce byla dokončena právě včas. Do roka totiž všichni misionáři kromě dvou ostrov opustili. Biblické poselství se však už na Velkém červeném ostrově šířilo.

Malgaši a jejich láska k Bibli

Obyvatelé Madagaskaru měli velikou radost, že mohou číst Boží Slovo ve svém jazyce. Dnes už tehdejší překlad působí zastarale a navíc obsahuje nepřesnosti. Přesto se dá Bible najít téměř v každé domácnosti a mnozí Malgaši si ji pravidelně čtou. Pozoruhodné na tomto překladu je, že v celých Hebrejských písmech používá Boží jméno Jehova. V původních výtiscích bylo obsaženo i v Řeckých písmech. Většina Malgašů tedy Boží jméno zná.

Zajímavé je, co kdysi prohlásil jistý pan Baker, který obsluhoval tiskařský lis, na němž byly vyráběny první výtisky Řeckých písem. Když viděl, s jakou radostí je místní obyvatelé přijímají, zvolal: „Nechci si hrát na proroka, ale neumím si představit, že by Boží slovo někdy bylo z této země vymýceno!“ Měl pravdu. Ani malárie, ani složitý jazyk, ani nepříznivé vládní výnosy nemohly zabránit tomu, aby se Boží Slovo na Madagaskaru rozšířilo.

Nedávno se situace ještě zlepšila. Jak to? V roce 2008 bylo totiž v malgaštině vydáno kompletní Svaté Písmo — Překlad nového světa. Tento překlad je velkým krokem kupředu, protože je napsán moderním, snadno srozumitelným jazykem. Boží Slovo je tak nyní na Velkém červeném ostrově zakořeněno ještě pevněji. (Iz. 40:8)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 31]

„Překlad nového světa“ v malgaštině vyvyšuje Boží jméno Jehova